Fantasy World

Fantasy tRPG


  • odeslat nové téma
  • Odpovědět na téma

Sebastien Davello + Azura - Les

Share
avatar
Azura

Poèet pøíspìvkù : 25
Join date : 12. 12. 16

Sebastien Davello + Azura - Les

Příspěvek pro Azura za Sat Jan 14, 2017 9:09 pm

Hluboko v lese

Byla jsem zabraná do jakéhosi meditačního stavu, že jsem ani nevnímala okolí. Seděla jsem na zemi ve sněhu, oblečená jako vždy, snad jediná změna byla, že na nohou jsem měla ručně dělané kožené botky, takové papuče, a na rameni mi neseděla Waki, ta seděla na stromě kus ode mě a hlídala. Nebo se tak alespoň tvářila. Věděla že když přemýšlím, nevnímám moc okolí. Ještě nikdy mi tu nikdo neublížil, ale vše mohlo být jednou poprvé a stejně jako jsem já dohlížela na Waki, dohlížela i ona na mě.
Vnímala jsem okolní energii a čerpala sílu z přírody, sílu klidu a pohody. Tak jak nás učíval šaman v mé rodné zemi. Stýskalo se mi, ale byla jiná doba, jiné tisíciletí. Kde bylo doma před několika stovkami let, nebylo doma nyní. Alespoň zde jsme se cítila vítána, alespoň zvířaty, s lidmi jsem se zde nesetkala, kromě Sebastiena, vlkodlaka a i to bylo velice kraťoučké setkání. Naštěstí Waki mi zde byla společnicí.
avatar
Sebastien Davello

Poèet pøíspìvkù : 237
Join date : 20. 11. 16
Age : 17

Re: Sebastien Davello + Azura - Les

Příspěvek pro Sebastien Davello za Sat Jan 14, 2017 9:28 pm

Hluboko v lese

Z oblohy se snášely sněhové vločky a já poněkud nespokojeně pochodoval po venku. Měl jsem hlad a v kapse stále lahvičku od Sarah, ale nechtělo se mi do ní. Bylo mi to odporné..když syrové zvířecí maso ve vlčí podobě, tak klidně..ale v lidské si libovat v samotné krvi? Ani mě nehne.
Nadechl jsem se a po chvíli vzduch z plic vypustil, pak jsem se znovu rozešel a koukal se kolem. Měl jsem namířeno ke svému "sídlu". Chach, jak hezké, ironické označení toho něčeho prorostlého křovím. "Sídlo".
Pokud někoho zajímá, proč jsem byl nespokojený, tak šlo o tu zimu která tu byla. A že nebyla malá. Příliš mi to nevyhovovalo a to jsem díky nižší tělesné teplotě snesl i nižší teploty prosím.
Navíc jsem si chtěl s někým popovídat a fakt, že v karavanu mi společnost budou dělat jenom rybí konzervy se mi nezamlouval.
Tahle starost - ta o společnost, zmizela hned jak jsem ucítil povědomí pach. Chvíli jsem stál na místě a nakonec se rozešel směrem, kde jsem Azuru cítil.
Vyšel jsem přímo před ní, kolem pískal vítr a hrál si s vločkami. Ani jsem moc nepočítal s tím, že by si mě nevšimla, ale to nevadí.
Bez váhání jsem došel k ní, sedl si naproti ní do tureckého sedu a čekal kdy začne vnímat. Sovičky Waki jsem si všiml také a nezapomněl jsem se na ni usmát. Ne že bych čekal nějakou přívětivou odezvu, prostě jenom nešlo se při pohledu na tak drobného nadýchaného tvorečka neusmívat.
Opět jsem se podíval na Azuru. Zajímalo mě, kdy si všimne co se stalo..jestli vůbec. Každopádně změna na vzhledu byla celkem patrná. Vlasy byli tmavší, pleť o dost světlejší a co se tetování týče, na bílé kůži vypadala jakoby snad vystupovala do prostoru.
avatar
Azura

Poèet pøíspìvkù : 25
Join date : 12. 12. 16

Re: Sebastien Davello + Azura - Les

Příspěvek pro Azura za Sat Jan 14, 2017 10:47 pm

Hluboko v lese

Dalo by se říci, že jsem byla i částečně unavená a tak jsem jen potřebovala chvilku klidu. Přeci jenom když jste na světě tak dlouho, je mozek unavený a stejně tak i mysl. Potřebovali si dát chvilku pauzu. Proto jsem musela působit jako hluchá když Seb přišel až ke mě, usadil se a já tam pořád seděla a naprosto jej nevnímala. Waki se ale rozhodla že by bylo slušné, abych si jej všimla. Proto taky slétla ze stromu a posadila se mi na rameno, kdyle houkla. Tenhle zvuk jsem měla zafixovaný už asi dva roky, takže jsem na něj reagovala. Pootevřela jsem oči a všimla jsem si Seba, na jehož rameno si Waki vzápětí přelétla a usadila se. Neměla jsem jí to za zlé, se mnou trávila všechen čas, takže to že se dožadovala pozornosti jinde u ní bylo normální.
První čeho jsem si všimla bylo že seděl na zemi. Což způsobilo, že jsem se musela postavit, přejít před něj a natáhnout ruku jeho směrem, abych mu pomohla vstát. "Vstávej, nechceš přeci zmrznout, ne?" Nachlazení samo o sobě bylo malicherné, ale ty další věci co se s tím táhli, nic moc příjemného. Horečka, ucpané dýchací cesty, nic moc. Mezitím co jsem vyčkávala, zda pomocnou ruku přijme, či vstane sám jsem si všimla, že pach který jej označoval se značně pozměnil. Nebyl už jen vlkodlak. Pleť měl světlejší. Mohl se řadit mezi zástupce mého druhu, tedy alespoň z části. "Co... co se ti stalo? Nechal jsi se proměnit?" Ano, byla to vlezlá otázka, hned takhle ze začátku, ale přeci jenom, on byl teď hodně podobný druhově jako já, taky rozpolcený. Nevypadal že by touzil být upírem, když jsme jej viděla naposledy. Zajímalo mě co se stalo. Ačkoli by to ode mě málokdo čekal.
avatar
Sebastien Davello

Poèet pøíspìvkù : 237
Join date : 20. 11. 16
Age : 17

Re: Sebastien Davello + Azura - Les

Příspěvek pro Sebastien Davello za Sat Jan 14, 2017 11:21 pm

Hluboko v lese

Začínal jsem mít pocit, že pro někoho snad obětovala sluch. Nevšímala si mě..doufal jsem, že byla jednoduše až moc zahloubaná na to aby vnímala okolí.
Po pár vteřinách se však z větve stromu snesla Waki a se zvláštním, pištivým zvukem se jí usadila na rameno. Teprve to přimělo Azuru otevřít oči. Malá sovička se poté rozhodla obsadit mé rameno a já to s uchechtnutím respektoval. Nevadila mi, nepřekážela a díky její velikosti jsem ani moc nezaznamenal, že na mě sedí.
Azura byla starostlivá, jako minule. S pobaveným úsměvem jsem se začal zvedat a jelikož ke mě napřáhla pomocnou ruku tak jsem ji přijal. Odmítnutí by si moha vyložit zle a to jsem nechtěl. "Ty máš co říkat.." Zasmál jsem se k ní. Věděl jsem, že postrádá jakýkoli fyzický cit, ovšem. To však neznamenalo, že její tělo nemůže schytat nějakou tu omrzlinu. Nebo ji před omrzlinami chránilo to, že je upír? To je k zamyšlení.
Každopádně "malé" a "nezásadní" změny na mě si všimla dost rychle. Usmál jsem se na ni a trochu sklonil hlavu. Na jednu stranu jsem byl vděčný, že jsem žil. Na druhou stranu mě pořád sužoval hlad, který jsem odmítal potlačit krví. Nemohl jsem se k tomu přimět a pořád jsem si namlouval, že to šidítka ve formě lidské stravy zaplní a bude dobře. Nepomáhalo to. Už ne.
"Kdyby mě neproměnila, nežil bych." Odpověděl jsem jí. Věděl jsem, že kdybych řekl její jméno tak by jí to stejně nic neřeklo, tudíž jsem nepovažoval za důležité její jméno vůbec zmiňovat. Pokud se bude ptát, problém s tím nemám.
Pohledem jsem přejel na drobnou sůvku, která vypadala s upíchnutím na mém rameni nadmíru spokojená. Uculil jsem se a natáhl ruku abych se mohl dotknout jemného peří, které si právě čechrala.
avatar
Azura

Poèet pøíspìvkù : 25
Join date : 12. 12. 16

Re: Sebastien Davello + Azura - Les

Příspěvek pro Azura za Sat Jan 14, 2017 11:41 pm

Hluboko v lese

Pomocnou ruku přijal a tam jsem jej bez většího úsilí pomohla dostat na nohy. Nedocházelo mi, že mě zima ubližuje stejně jako jemu, občas mi prostě zásadní informace unikali. Mávla jsem nad tím ale již volnou rukou, s jejíž pomocí jsme jej před chvilkou zvedala. "Mám, já bych se během chvíle vyléčila, nemyslím si že bys to svedl taky." poznamenala jsme jeden prostý a zásadní rozdíl, nad kterým jsem se vítězně pousmála, jelikož tento argument značil že mám pravdu. Tedy že mě mráz trápit nemusí, ale on by si na něj měl dávat pozor.
Následně v pěti slovech objasnil i mou další otázku, tedy proč se přeměnil. Byla pravda že do řeči se mu nejspíš moc nechtělo, ale já měla co říkat, když jsem zatím neřekla nic víc než pouhé dvě věty. Možná tři. Tím pádem asi nebyl přeměněn tak úplně dobrovolně. Zajímavé. "To je z jedné strany dobře. Řekla ti ta osoba, co to obnáší být upír? A jestli se můžu zeptat, jak dlouho už jím z části jsi?" Vypadal malinko strhaně, bez energie. Snad že by nepil krev? Třeba jej na to nikdo neupozornil, že by si měl hlídat stravu.
Waki byla za pozornost ráda a tak občas připomínala kočku, jak se lísala a třepotala nad pohlazením. Ne že by byla tak vtíravá a dolézavá, ale bylo na ní vidět že je ráda. Z Waki jsem opět přejela pohledem na Seba a čekala na odpověď, docela důležitou. Nemohl být až tak dlouho po přeměně a žádného upíra jsme poblíž necítila, takže jsem měla pocit, že jsem naneštěstí tušila správně a vážně jej jen někdo proměnil a ztratil se.
avatar
Sebastien Davello

Poèet pøíspìvkù : 237
Join date : 20. 11. 16
Age : 17

Re: Sebastien Davello + Azura - Les

Příspěvek pro Sebastien Davello za Sat Jan 14, 2017 11:51 pm

Hluboko v lese

Odfrkl jsem si nad ní. Očividně ještě neviděla když se regeneruje hybrid. Trochu jsem se na ní usmál. "I tak by sis to měla hlídat. Když ti umrzne palec, není to příjemné minimálně na pohled." Uculil jsem se na ní trochu a naklonil hlavu o malý kousíček nalevo.
Přešlápl jsem na místě a ruce zabořil do kapes. Měl jsem lepší náladu než když jsem se tu tak nějak potuloval a snažil se nějako zabavit a najít cestu ke karavanu.
Měla pár otázek, nad kterými jsem se usmál. "Když mě našla, neváhala a jednoduše mi dala svoji krev, čekala u mě dokud jsem se neprobral a byla u mě prakticky celý den. Vysvětlila mi prakticky všechno. Bohužel, našli jsme jejího dávno ztraceného přítele a ona se o něj chtěla postarat, vzali jsme ho ke mě a tak nějak se mu snažili pomoct z toho stavu ve kterém byl. Zesláblý, vyhublý..mno, šel jsem potom vynést odpadky." Odmlčel jsem se. Došlo mi jak vtipně zní, když jdu vynášet odpadky v lese. Víte jak..prostě procházka až k městu aby jste vynesli odpadky. Nu což. Koukl jsem na ni. "Trvalo mi to déle v té zimě a ona mě šla hledat. Někde jsme se museli minout a já už ji neviděl. Našel jsem jenom toho kočkodlaka u mě v karavanu..tak doufám, že je v pořádku.." Mrmlal jsem.
"Mno, je to asi měsíc zpět." Nebyl jsem si jistý. Týden mi tak nějak lítal v těch výpočtech sem a tam.
avatar
Azura

Poèet pøíspìvkù : 25
Join date : 12. 12. 16

Re: Sebastien Davello + Azura - Les

Příspěvek pro Azura za Sun Jan 15, 2017 12:03 am

Hluboko v lese

Dejme tomu že bylo dobře, že jsem nevěděla nad čím si odfrkl, jelikož ani já jakožto hybrid čarodějky a upíra jsem nebyla nejpomalejší, ale k tomu jsem využívala magii. Tedy, spíš ji usměrňovala, energii přírody. Byla okolo nás a stačilo ji pomocí kouzel odklonit na správné místo. V dřívějších dobách to znalo mnohem víc lidí. "Myslím že jsem za celý svůj život viděla o hodně horší věci než je umrzlý palec." Zbytečná poznámka, ale pravdivá.
Následně jsem utichla aže poslechla si odpověď. Nad tím že vynášel odpadky v lese jsem se nepozastavovala, jelikož jsem to dělala taky, nutno však poznamenat že odpadky ode mě se značně lišili, já jse mohla nechat v jakékoli bažině, jelikož jsem pracovala pouze s přírodními věcmi. Vyrozuměla jsme z jeho vyprávění, že u něj byla den a pak se ztratila. Nečekaně. Povzdechla jsem si a kývla hlavou. Pravděpodobně v pořádku byla, jen si odešla někam jinam. "Měsíc... doufám že si hlídáš jídelníček. Vypadáš i na upíra pobledle." Věřte nebo ne, ale i to jde, nebo to možná nějak vycítím když není člověku nejlépe. Konce konců byla to moje 'práce' starat se o zdraví lidí. Tedy to fyzické, v napravování psychického jsem tak dobrá nebyla ani zdaleka.
avatar
Sebastien Davello

Poèet pøíspìvkù : 237
Join date : 20. 11. 16
Age : 17

Re: Sebastien Davello + Azura - Les

Příspěvek pro Sebastien Davello za Sun Jan 15, 2017 12:13 am

Hluboko v lese

Můj argument s umrzlým palcem argumentovala taky zajímavě. Asi nepochopila jak jsem to myslel a tak jsem jí to nakonec jenom odkýval.
V duchu jsem přemýšlel, kde by ta zatracená holka mohla být. Hm. Mohl bych se optat Hikarua co ji mohlo zdržet..a měl bych jí začít hledat..že? Nebo už to nemá cenu? Urm..
Sovička si protřepla křídla a lehce přitom zavadila o moji tvář. S úsměvem jsem se o kousek odklonil a potom se na Azuru podíval. Nevěděl jsem, jestli k ní mám být upřímný, nebo raději zatajit pravdu. "Já..." Odmlčel jsem se a pohledem uhl kamsi ke straně. Podle toho jak vyváděla Sarah, když jsem nechtěl první den krev jsem si uměl představit reakci téhle přehnaně starostlivé upírky, když jsem se nekrmil jeden měsíc. A nebo se plácne do čela a dá pokoj..však, co by jí po mě mělo být, že? Ne, že by mi vadilo kdyby se mnou mluvila jako s přítelem. Já si ji oblíbil.
"Já jsem se ještě nekrmil popravdě.." Odpověděl jsem jí a zvedl jsem hlavu. Čekal jsem její reakci. Doufal jsem, že nad tím mávne rukou.
avatar
Azura

Poèet pøíspìvkù : 25
Join date : 12. 12. 16

Re: Sebastien Davello + Azura - Les

Příspěvek pro Azura za Sun Jan 15, 2017 12:26 am

Hluboko v lese

Bylo na něm vidět, že neví jestli mi má odpovědět nebo ne. Snad jestli mi nemá lhát, trpělivě jsem si ale počkala a nakonec se dočkala. Pokývala jsem nad tím hlavou. Vlastně mi potvrdil to, co jsem si myslela, bylo na něm vidět že jeho upírské stránce cosi scházelo. "Je to na tobě vidět. Nebudu tě tu poučovat, je to tvůj boj, ale už jsem viděla i upíry, co v záchvatu hladu zabili své nejbližší. Přemýšlej nad tím." Mohla bych mu tu hustit do hlavy, jak je důležité aby se napil, aby zkusil alespoň zvířecí krev, ale nepochybovala jsem o jeho inteligenci a doufala tak, že u něj zvítězí pud sebezáchovy. Pokud se sám nerozhodne, peskováním bych ničeho nedokázala, nemám pravdu? Už jsem s tvrdohlavou mládeží co do činění měla. Ano, s 'mládeží', pro mě to byla mláďata, co toho v životě ještě moc neviděla. Ale nechovala jsem se tak k nim, však oni to pochopí až tu budou tak dlouho jako já. A že Seb tu s největší pravděpodobností nějakou tu dobu taky pobude. Najednou se mi pusa rozjela do úsměvu. Víte co to znamenalo? Klidně jsem se s ním mohla přátelit a nevyčítat si to, jelikož bych jej nemusela vidět jak stárne a umírá. To byl taky důvod, proč jsem se ke všem chovala zprvu tak chladně a odtažitě. Protože mě hodně mrzelo, když umírali a já zde zůstávala. Nebylo to fér. Někteří by si bývali zasloužili žít víc než já. A kdo tu nakonec zůstal....
avatar
Sebastien Davello

Poèet pøíspìvkù : 237
Join date : 20. 11. 16
Age : 17

Re: Sebastien Davello + Azura - Les

Příspěvek pro Sebastien Davello za Sun Jan 15, 2017 10:48 am

Hluboko v lese

"Vím o tomhle riziku. Ale vzhledem k tomu, že já žádné blízké nemám a pokud ano tak žijí daleko, nějak mě to nestresuje. Věřím,  že se dokážu udržet..já jenom..prostě nemůžu.." Neuměl jsem to vysvětlit, bylo to jako nějaký blok, který jsem musel překonat. Hlavně jsem měl trochu strach, aby to něco neudělalo s mojí přeměnou nebo mým ovládáním, nejspíše se ale bojím zbytečně.
"Dala mi..tohle." Vytáhl jsem z kapsy dřevěnou lahvičku a lehce s ní zatřepal. Krev tam byla asi až po okraj. Koukl jsem se na ní a chvíli mlčel. "Každopádně..mám strach, že to nějak ovlivní mé ovládání nebo něco takového.." Mručel jsem nespokojeně a pak se na ni podíval. "Nebo myslíš, že ne?" Optal jsem se s tázavým pohledem a opět na lahvičku pohlédl. Nakonec si povzdechl. Měl bych to spotřebovat než se zkazí. Chvíli jsem na ni s odporem hleděl a pak ji otevřel a po krátké chvilce dalšího váhání jsem si do sebe lahvičku obrátil.
avatar
Azura

Poèet pøíspìvkù : 25
Join date : 12. 12. 16

Re: Sebastien Davello + Azura - Les

Příspěvek pro Azura za Sun Jan 15, 2017 10:56 am

Hluboko v lese

Vyposlechla jsem si jej a přemýšlela, jak mu pomoci. Alespoň jej nějak popostrčit. Pak by to neměl být problém. "Jsi hodný člověk, ale nemyslím si že bys byl až tak schopný a v afektu se udržel, ale nevím, tím si ani já nemůžu být jistá." Jak také jinak, opravdu jsem se nad tím zamyslela, ale i přesto jej nadále poslouchala. Podívala jsem se na lahvički, kterou vyndal a potřásla hlavou. Někdo krev uchovával v lahvičkách, proč taky ne.
Nevěděla jsem, jak konkrétně by to mělo ovlivnit jeho chování. "Myslím že by tě spíš ovlivnilo, kdybys hladověl, tělo by se dožadovalo něčeho, co nemá. Zatímco s krví bys měl myslet a chovat se stejně jako jindy...." Ještě než jsem to stihla doříct do sebe obsah té lahvičky vyklopil. Těžko poznat jestli byla zvířecí či lidská, takhle jsme to nedokázala určit. Chvilku jsem potkala, až ji vstřebá. "Cítíš nějaký rozdíl?" zeptala jsem se, jelikož bylo jasné, že by jej cítit měl.
avatar
Sebastien Davello

Poèet pøíspìvkù : 237
Join date : 20. 11. 16
Age : 17

Re: Sebastien Davello + Azura - Les

Příspěvek pro Sebastien Davello za Sun Jan 15, 2017 11:19 am

Hluboko v lese


Usmál jsem se na ni. Ještě mě neznala. Ale nevyvracel jsem jí to. Každopádně měla pravdu, dokud mě někdo nezradí nebo se vyloženě nenudím tak, že vyvolám rvačku - teď by se to nevyplatilo.
"Mno..uvidíme jak se všechno bude dít.." Zamumlal jsem k ní.
Její další věta mě donutila přemýšlet, měla pravdu, určitě to takhle bylo. Muselo...snad.
Přišla chvíle, kdy jsem váhal nad vypitím obsahu té lahvičky. Když jsem začal pít, moc mě chuť neodradila - byl jsem už zvyklý díky těm zvířatům která jsem si dával k svačince.
Vypil jsem ji celou a vrátil zpět do kapsy. Krom toho, že jsem v hubě cítil kovovou pachuť se nic nezměnilo. Nebo jsem si aspoň nevšiml.
Zavrtěl jsem hlavou. "Ne, nezdá se mi, že by něco bylo jinak.."
avatar
Azura

Poèet pøíspìvkù : 25
Join date : 12. 12. 16

Re: Sebastien Davello + Azura - Les

Příspěvek pro Azura za Sun Jan 15, 2017 12:21 pm

Hluboko v lese

Přesně tak, uvidíme. Nic jiného se teď asi dít nemohlo. Poté nevypadal moc překvapeně. Prý se nic nezměnilo. No tak počítala jsem s tím, že by si měl připadat silnější a neměl by se cítit tak poklesle. Přeci jen hlad dělá své. Ale když tvrdil že nic, tak asi nic. "No, dobře. Sama budu potřebovat brzy krev, jestli chceš, můžeme ti doplnit lahvičku krví. Ale se zvířecí, s lidskou nepočítej." Lidskou by si musel sehnat sám, o tu se já vůbec nestarám v tomhle úhlu pohledu. Každopádně, nejspíš mohla být opravdu zima a já nechtěla aby Waki namrzla, ano, i to se s jejím drobným tělíčkem mohlo stát. "Potřebovala bych Waki dostat domů, můžeš jít se mnou a nebo tu počkat, jak chcese." Řekněme, že si teď mohl připadat důležitě, protože kdyby přijal, byl by první návštěvou co nepotřebuje léčení za posledních sto padesát let.
Waki ale potřebovala trochu tepla a nechtěla jsem ji tu nechávat. Vlastně kdyby nepřišel Seb, nejspíš by tu chudinka zamrzla, než by mi došlo kolik času uběhlo.
avatar
Sebastien Davello

Poèet pøíspìvkù : 237
Join date : 20. 11. 16
Age : 17

Re: Sebastien Davello + Azura - Les

Příspěvek pro Sebastien Davello za Sun Jan 15, 2017 9:50 pm

Hluboko v lese

Krev nastupovala nějako pomalu. Ale po nějaké té chvíli jsem cítil, že to něco dělá. Začalo mi být dokonce i méně zima, ale na tom nejspíše nemá krev zásluhy nebo snad ano?
Mluvila o tom, že by se sama měla nakrmit, tak mohu jít s ní a doplnit si lahvičku. Já přemýšlel o tom, že když už jsem udělal ten první malý krůček, mohl bych se zkusit nakrmit ze zvířete samotného. Ačkoli jsem měl stále jisté výhrady. "V pořádku, s lidskou jsem ani nepočítal." Odpověděl jsem jí.
Řekla mi, že mohu jít s ní odnést Waki a nebo tu počkat. Rád bych se hýbal. "Jdu s tebou, pokud ti to nevadí.." Odpověděl jsem jí a postavil se vedle ní. Waki se nějako přešoupla blíže mému krku a nakrčila se. Že by ziminka? Nejspíše.
"Tak, veď!" Uculil jsem se na ní.
avatar
Azura

Poèet pøíspìvkù : 25
Join date : 12. 12. 16

Re: Sebastien Davello + Azura - Les

Příspěvek pro Azura za Tue Jan 17, 2017 9:52 pm

Hluboko v lese - Azuřin úkryt

Nejspíš souhlasil a řekl, že s lidskou ani nepočítal, to bylojen dobře. "Dalo by se i říci, že je zvířecí čistší než lidská, tedy.... asi. Z osobní zkušenosti nemohu soudit." Přeci jenom, u lidí jste nikdy nevěděli, jestli si něco nepíchli do žíly.... Poté i souhlasil, že jde se mnou, nejdřív jsem hlavou jednou kývla a následně zavrtěla, jelikož to samozřejmě nevadilo. Na Waki už bylo.vidět, že by teplo ohně uvítala. Pousmála jsem se a mávla na Seba ať jde tedy za mnou, a rozešla jsem se ke svému doupěti.... úkrytu.... útočišti. Jakkoli jste to chtěli nazývat, já tomu říkala domov.
Srovnala jsem krok se Sebem, abych nešla moc rychle a on nemusel zbytečně klepat s Waki, kdyby šel rychleji. "A jak se teď jako částečný upír cítíš? Musí to pro tebe být velká změna...." Cesta nebyla dlouhá, ale i tak jsem se na něco zeptala, možná o něco později. Protože jsem po otázce ušla okolo patnácti metrů a zastavila se u velikého stromu, který byste nepovažovali za nijak zvláštní. Z jedné strany byl hustě obklopen křovím a tam jsem taky zamířila. Byly tam ukryty dveře a ten strom byl vlastně celý dutý. Vedli jím nahoru schody, do malého domečku, malinkatého, na jednu místnost pro jednu osobu akorát, pro dvě jakž takž dobrou a pro tři už malinkou. Proklestila jsem si cestu křovím a některé větvičky přildržela aby mohl Seb v klidu projít až ke skrytým dveřím. "Jen bych tě ráda poprosila, abys o mém domově nikomu nikdy neříkal.... ti kdo mě potřebují mě dokáží vyhledat..." Poprosila jsem jej když procházel. Nechtěla jsem tu nevítanou společnost. Domeček, nebo spíš místnůstka nebyla ze země vidět, kdysy jedna přítelkyně mi pomohla s drobným maskovacím kouzlem.
avatar
Sebastien Davello

Poèet pøíspìvkù : 237
Join date : 20. 11. 16
Age : 17

Re: Sebastien Davello + Azura - Les

Příspěvek pro Sebastien Davello za Tue Jan 17, 2017 10:46 pm

Azuřin úkryt

Poslouchal jsem ji. Možná byla čistší, ale podle všeho nebyl upír tak silný jako když se krmil na lidech nebo nadpřirozených, ale to je jedno. A vzhledem k tomu, že upíři klidně mohli šňupat i kokain bez omítky a stejně by jim to na zdraví moc neublížilo díky jejich regeneraci, ani bych neřekl, že by to bylo nějaká tragédie.
Waki se mi pomalu schovala do kapuce a tiskla se mi na krk. Bylo to legrační. Jak se takovéhle zvířátko v klidu a pořádku napěchuje kamkoli aby mu bylo teplo. Přitáhl jsem si kapuci víc do obličeje aby na ni ještě méně foukalo a trochu přidal do kroku.
"Eh, je tu hodně nových vjemů. A trochu více se mi nechce do krve." Odpověděl jsem Azuře a podíval se po ní. "Mám pocit, že vidím i nové barvy." Uculil jsem se na ni. Vše co jsem viděl kdysi mi teď přišlo jako nudný černobílý film.
Prosila mě abych o jejím úkrytu nikomu neříkal a já pokýval hlavou. Byla samotářská a nechtěla moc společnosti. Já to chápal a hodlal jsem to respektovat.
Pomalu jsem vešel za ní a jakmile se ukázalo teplo, Waki vykoukla zpod mojí brady ven. Teplo ji donutilo o dost pookřát.

avatar
Azura

Poèet pøíspìvkù : 25
Join date : 12. 12. 16

Re: Sebastien Davello + Azura - Les

Příspěvek pro Azura za Sun Jan 22, 2017 5:02 pm

Azuřin úkryt

Na jeho odpověď jsem pokývala hlavou. Otevřela jsem dveře a nechala jej, ať vyjde nahoru. Waki byla v teple které sálalo z rozpáleného ohniště, které zatím nevyhaslo. Zavřela jsem za Sebem dveře a sundala si boty. Chodilo se mi lépe bosé. Usadila jsem se na jednu židličku ke stolu a natáhla k Waki ruku se sušenýma borůvkama. Ta slétla ze Sebova ramena a usadila se na stole, kde jsem jí kupičku nasypala. "Posaď se. Nechceš něco k jídlu, nebo pití? Třeba čaj?" navrhla jsem. Waki už byla v pořádku, byla v teple a tak jsem se o ní nemusela strachovat. "A pokud bych se mohla zeptat, jako vlkodlak jsi se narodil?" Docela důležitá otázka, nebo alespoň pro mě byla.
avatar
Sebastien Davello

Poèet pøíspìvkù : 237
Join date : 20. 11. 16
Age : 17

Re: Sebastien Davello + Azura - Les

Příspěvek pro Sebastien Davello za Sun Jan 22, 2017 10:59 pm

Azuřin úkryt

Azura ukázala Waki něco v dlani a poté to sesypala na stůl. Waki se v tu chvíli rozletěla a posadila se k tomu, počemž začala zobat. Zatvářil jsem se mírně znechuceně, protože mi do až moc asociovalo králičí bobky. Ale to je jedno. "Co to je?" Neodolal jsem a zeptal se.
Na Azuřin pokyn jsem se posadil. Ptala se, jestli si něco dám. Trochu jsem se na ni usmál. "Čaj zní fajn, děkuji." Odpověděl jsem jí. Čaj byl opravdu fajn - mohl jsem se trochu více prohřát.
Na malé židličce jsem se trochu zavrtěl. Měl jsem pocit, že se pode mnou musí každou chvíli rozpadnout. Ale snad ne.
Po tomhle padla Azuřina otázka, která mě trochu zarazila. "Pokousal mě vlkodlak když jsem byl na střední, utekl jsem kvůli tomu z domu." Odpověděl jsem jí trochu posmutněle. Citlivé, ošklivé téma. Nemluvilo se mi o tom dobře.
avatar
Azura

Poèet pøíspìvkù : 25
Join date : 12. 12. 16

Re: Sebastien Davello + Azura - Les

Příspěvek pro Azura za Sun Jan 29, 2017 2:58 pm

Azuřin úkryt

Nádobu s borůvkama jsem uzavřela, ale když se Seb zeptal, zase jsem ji otevřela a hrstičku si nasypala do dlaně. Tu jsem natáhla k němu a vysypala je před něj na stůl, podobně jako předtím před Waki. "Sušené borůvky, vydrží i celou zimu. Ochutnej, když ti nebudou chutnat, Waki je za tebe ráda sní." usmála jsem se, jelikož to byla pravda.
Souhlasil s čajem, proto jsem sklenici s borůvkama opět zašpuntovala a dala ji na polici, odkud jsem vyndala sušenou čajovou směs v dřevěné krabičce. Trochu jsem odsypala do staré konvičky, plechové, ale hezké. Do té nalila ještě vodu a to zavěsila nad oheň. Pak jsem se usadila zpět a čekala, až konvice začne pískat.
U toho jsem ovšem poslouchala Seba. Bylo smutné že ani jedno si nezvolil sám, jak vlkodlaka, tak upíra. "Udělal jsi dobře... samozřejmě mě mrzí co se ti stalo, ale zachoval jsi se správně. Nedivím se že jsi zvládl překonat vlka v sobě při přeměně." byla to jakási pochvala, ať už to tak bral, nebo ne. Přeci jenom, kdyby zůstal, mohl by jimi nechtěně hodně ublížit.
avatar
Sebastien Davello

Poèet pøíspìvkù : 237
Join date : 20. 11. 16
Age : 17

Re: Sebastien Davello + Azura - Les

Příspěvek pro Sebastien Davello za Sun Jan 29, 2017 10:37 pm

Azuřin úkryt

Nejspíše měla v plánu to uklidit - bohu díky. Každopádně když jsem se zeptal co to je zase to rozšroubovala a vysypala mi na stůl taky. Zamračil jsem se na nevzhlednou hromádku kozích bobků a pak ji vyslechl. Při představě, že bych to měl dát do pusy se mi navalovalo. Ale slibovala, že jsou to borůvky..tak proč ne.
Natáhl jsem se pro jednu kuličku a po malé chvíli váhání jsem ji vložil do úst a rozdrtil mezi zuby. Dutinu ústní mi zaplavila sladká chuť. Chutnalo to dobře, jako borůvky, překvapivě. Ale i tak jsem se to rozhodl ponechat na Waki. "Myslím, že Waki tahle strava bude vyhovovat lépe." Usmál jsem se na ni nejistě a očima sjel na sovu, která dojedla hromádku a s pohledem obezřetně upřeným na mě se přiblížila k mojí kupce, kterou začala po chvíli zobat také.
Jakmile jsem řekl, že čaj se mi zdá fajn, zavěsila konvičku nad oheň a ta po nějaké chvíli měla začít pískat. Usmál jsem se. Líbilo se mi jak to tu bylo zařízené, hezky postaru, nezávisle na moderní technice a společnosti. Bylo to jako kdyby jste přišli do nějaké časové kapsle, která se stabilně držela v jedné době.
Posadila se naproti mě a řekla mi svůj názor na to co jsem udělal. Se smutným úsměvem jsem sklopil hlavu. "Rád bych je někdy viděl. Ale bojím se jejich reakce na mě a abych byl upřímný..nerad bych je viděl stárnout." Zamumlal jsem posmutněle a pak se na ni podíval.
"Jak se to stalo tobě?"

Sponsored content

Re: Sebastien Davello + Azura - Les

Příspěvek pro Sponsored content

  • odeslat nové téma
  • Odpovědět na téma

Právě je Tue Sep 26, 2017 11:45 pm