Minew - Vesnice/Městečko u SH

ZAČÁTEK AKCE "NÁKAZA"

Je to jenom pár dní co sem do Minew přitáhla první desítka lovců, kteří jako jedni z mála nechtějí nadpřirozeno vymýtit, ale vyléčit. Oněch prvních deset sem šlo pouze za účelem najít upírku která jim utekla. Bohužel si všimli, že Sarah není jediná upírka která se tady ve městě nachází a to přeci nemohli necha bez povšimnutí. Velice brzy se jich tu začalo objevovat více, několik budov v Minew je jimi teď okupováno a začalo mizet hodně nadpřirozených.
Kdo ví, kdo zmizí jako další..

Minew
Pomalé kroky, Řekněme že si vyšel na procházku dlouhou procházku. Měl celkem dobrou náladu, krátké černé tričko a kratasy. A běhal. Tu a tam si ráno prostě někam vyběhl. Rozhodl se že nemůže spoléhat jen na dvoje polodémoní schopnosti

Lucas měl opravdu smůlu. Nejenže si ho Lovci vybrali jako další potencionální oběť takzvaného vymýcení nadpřirozena, ale také se zrovna procházel v oblasti, kde se Lovci vyskytovali.
Hold smůla pro Lucase, ale štěstí pro Lovce.
Nejprve si ho nikdo nevšiml. Byl to prostě další kolemjdoucí.
Jakmile se však dostal Lucas za roh jedné z ulic, začal si ho všímat nejprve jeden lovec.
Chvíli ho pronásledoval. Nebyl si zcela jistý jestli je to ten polodémon, kterého mají chytit.
Klidně to mohl být nějaký obyčejný člověk mu podobný, ale i přesto poslal textovou správu pár dalším lovcům, co se pohybovali blízko.
Za nedlouho už Lucase pronásledovalo pět lovců a pomalu se ho snažili nasměrovat do slepé uličky.

Po chvíli. Si však nebyl v něčem jist. Otec byl démon a měl hodně nepřátel proto už malého Lucca učil jak poznat že ho někdo sleduje pronásleduje a tak. Zamračil se když si toho nejspíše všiml.
Běhal a tu a tam se zastavil se aby někdy nabral dech. Nakonec si všiml, že se to opravdu děje. A tak tedy se rozhodl, provést něco dramatického. Zaběhl do uličky ale pak vylezl na střechu. A doufal že se to nepropadne.. rozhlédl se

Lovci si po chvíli všiml, že si jich Lucas všiml.
Nějak zvlášť se tím nestresovali. Prostě dál pronásledovali Lucase.
Jakmile zaběhl do uličky, jeden z lovců se oddělil od ostatních. Ti další se rozeběhli za Lucasem.
Ten lovec, co se oddělil od skupinky vyšplhal na střechu z druhé strany.
Nejprve měl v plánu ze přeběhnout po střeše a nějak Lucase zneškodnit seskokem do uličky. Pak se plán změnil na: dostat Lucase do úzkých na střeše.
Když se začal Lucas rozhlížet, lovec mu tam už stál v cestě a za Lucasem už šplhali zbylí lovci.
"Seš v pasti." Řekl mu ten, co stál před ním, se založenýma rukama.
Bohužel pro všechny ta střecha nebyla moc pevná. Stály totiž na střeše jedné zavřené už postarší továrny.
A zrovna pod Lucasem a jedním lovcem, co ho zrovna chtěl chytit, se střecha propadla a oba dva spadli dolů.
Lucas dopadl do starého harampádí, kde se mu zamotala noha do spleti kovových drátů a vláken, a trochu si pohmoždil ruku.
Lovec naopak dopadl na tovární pás a uhodil se do hlavy. (Na chvíli bude mimo)
Ti další lovci se pomocí provazů rychle dostali dolů.

Ta střecha seu nezdála pevná ne moc. zamračil se když viděl toho otce "Připomínáš mi toho kdo mi zabil tátu" zasyčel pro sebe. Byl mu povědomí ale nebyl to on to bylo hlavní. "Co po mě chcete?!" vyprskl ne zrovna nadšeně. Protože v tu ránu se pobořila střecha. Sykl bolestí zdálo se že si pohmoždil ruku. Rychle se dostal z řetězů a dopadl na zem. Zvedl se, ale zdálo se že má poraněnou i nohu z těch drátu.. zvedl se a dál se do pohybu, ale byl značně pomalý

Lovců bylo pět, ale kvůli tomu, že je teď jeden z nich v limbu, zbylo jich už jen čtyři.
Seskočili z provazů dolů a rozeběhli se za kulhavým Lucasem.
Jeden z nich byl opravdu rychlí a předběhl ho a zastavil. "Lucas Bloomer? Polodémon?" Položil mu otázku.
Ale než by stačil odpovědět, jinej Lovec mu odsekl. "Ty debile, vždyť je jasný že je to on. A teď půjdeš hezky s námi." Usmál se na něj.
Pak Lucase obklíčili a vytáhli své zbraně.
"Buď po dobrým nebo po zlým." Dodal třetí.

Zdálo se že z tohodle není východisko. Eh. Třeba se aspoň brzo uvidí s otcem . Jo jediná výhoda. Koukal vyčerpaně. "Co? Ne-Ne. Jsem Marcus Bloomer. Člověk. Lucasův jednovaječný bratr. To znamená že jsme na vlas stejný" vykoktá. Pak se sklátí na zem.. "Sakra... Né teď to nevydržím" zasyčí rozklepaně. Ne tohle už ne.

Ten lovec, co stál před Lucasem se na něj nechápavě koukl a pak se koukl na své kolegy. "Kamarádi, asi jsme se spletli, třeba je to jen..." Nedořelk to, protože ho přerušil druhý lovec. "Já tě asi opravdu jednou praštim. Tohle je polodémon Lucas Bloomer. Podle zdrjů, co nám poslal jakýsi počítačový génius z hlavního sídla, nemá tenhle polodémon žádné dvojče." Začal tomu prvnímu vysvětlovat dost naštvaně.
Pak koukl na Lucase. "Matka ti zemřela při tvém porodu a vyrůstal jsi s otcem. Žádní přátelé nic. Pak ti zemřel i tvůj otec." Ten lovec to říkal, jako by to byla všechno sranda.
Pak všichni lovci sebou cuknou, když se Lucas sklátí k zemi.
Jeden z lovců se uchechtne. "Já myslel, že to bude fuška s polodémonem, ale on nám to všechno spíše ulehčuje."
Ten lovec se rozešel k Lucasovi, že ho odchytne, ale jinej lovec ho zastavil. "Hele stůj. Nechytej na něj. Běž raději pro parťáka, ať se pořád neválí na tom pásu."
"Dobře." Otočil se a rozešel se pro pátého lovce.
"A co teď s ním, nevypadá vůbec dobře." Zeptal se první lovec.
"Hej ty! Co je s tebou?" Zeptal se Lucase.

Měl pocit že se potí. Eh už to vypadalo nadějně. Ale ten jiný lovec to hned zatnul.. blbec jeden. "JO mám POSRANÝ život já to vím ty blbe celý život jenom utíkám tak mi to kurva nemusíš připomínat" Panečku on to v sobě musel držet. Začal se pomalu zvedat. Ale upřímně vypadal že se nezvedne. "Pět lovců na jednoho ubohého polodémona.. přeceňuje tě mě" ušklíbl se ]Stejně brzo umřu.. když se nenakrmim tak proč neprovokovat pomyslel si. "Co.. asi.. už to bude sedmý den, a já potřebuji lidskou energii jinak skapu a to brzo" zamručel, když se mu konečně podařilo postavit se na nohy.

"Co budeme dělat? Když tu chcípne, tak nás šéf seřve." Zeptal se první toho druhého. On však neodpovídal. Přemýšlel.
Pak se k nim dopotácel třetí love s tím pátým, který byl pořád ještě v limbu. "Ještě se neprobudil." Oznámil jim a pak se koukl na Lucase. "A co teď s ním?"
Pak nastalo zase ticho, které po chvíli přerušil čtvrtý lovec. "A co mu takhle dopřát tu energii?" Zeptal se.
"Jo to by jsme mohli." Přitakal první a už se chtěl nabídnout, ale druhý ho zastavil. "Ne ty blbče. Když už má mít něčí energii, tak toho, který je tu z nás nejvíc vyřízenej." Jeho pohled směřoval na toho lovce v limbu, který byl položený na zemi kousek od Lucase.
Druhý lovec se koukl na Lucase. "Potřebujeme tě živého a né mrtvého, ale pokud se o něco pokusíš, tak tě klidně s radostí zabijem." Řekl mu a nabídl mu, ať se nakrmí.

"Co...se..mnou..chcete dělat?!" vyprskne ze sebe. Sleduje je. Každý jejich pohyb , přemýšlel doslova kalkuloval v hlavě. Ale nic. "Heh máte štěstí že kobra není mazlivý had. Stejně mi chcípne když si mě dovedete" zamručí. Podívá se na ně. "Nyní si však protiřečíš. Řekl jsi že mě potřebujete živého.. a pak řekneš že mě klidně zabijete. Ty nebudeš moc chytrý že ano?" ušklíbl se. Přesto však se došoupal k omracenemu lovci . "Pohmožděná ruka zraněná noha... Ještě že ne zlomená" pak až odčerpá dostatečně energie zvedbe se. "Ano můj podělaný a ještě kvůli vám horší život mám přesto docela rád. Kudy..?" pak však zamručí "zmrdi..."

Jeden z Lovců vzal do náruče toho omráčeného a šunul se s ním už napřed.
Ti další tři byli pořád u Lucase. "Nemusíš mít strach." Odpověděl Lucasovi na otázku druhý lovec.
Když jim řekl "zmrdi", jeden z nich se naštval. "Cos to řekl?" A švihl svým mečem k jeho tváři a vytvořil mu tam škrábanec vedoucí od koutku pusy k uchu.
"Nech ho bejt, zatím nic nedělá." Okřikl první lovec toho třetího.
Pak se všichni vydali ven z továrny.
Všichni tři lovci šli vedle Lucase, tak že byl po čas cesty ze stran obklíčen.
Celou cestu co šli se dva z lovců dohadovali o tom, koho maj na seznamu k odchycení a co je to za hekra, který jim tohle všechno posílá.
Lucas tak mohl vlastně slyšet většinu těch jmen a jaký druh ti nadpřirození jsou.
Po půl hodině dorazili lovci i s Lucasem na místo.
Tam lovci předali Lucase, kterého následně jiní uspali a odvedli.

Další na seznamu, tak jako vždy. tentokrát na seznamu byla Camila Bleonde. Poznámky u ní-liškodlak. A pak několikrát podtrženo že má něco s hybridem. Ne lovci se toho opravdu nebáli.
Menší skupinka lovců se tedy pomalu vydala hledat již zmíněnou liškodlačici. Rozdělili se, poprvé tu chytli i Lucase Bloomera toho polodémona. Kdo ví třeba jim bude štěstí přát zase..

Minew

Potřeboval jsem vypadnout z města. Někam, kde by byl větší klid. V lese už to ale také nebylo ono, tudíž jsem se rozhodl si zajít alespoň do Minew. Zajít, jako opravdu zajít, vlakem jsem jet nehodlal.
Ležel jsem momentálně vyvalený na kraji městečka, ruce pod hlavou a sledoval oblohu. Stále jsem byl hodně bledý. Na ruce jsem měl stále ještě ranku po kousnutí a pořád mi nebylo vyloženě dobře. Každopádně už mi nebylo zle s každým krokem. Mohl jsem se i dívat kolem sebe aniž by se mi zvedal žaludek.
Jednu ruku jsem si zpod hlavy uvolnil a začal si pohrávat s prsteny na krku. Jeden něžný kroužek, druhý masivnější a méně onošený. Povzdechl jsem si. Tolik mi tu chyběla, tolik.
Pevně jsem prsteny na kůžičce sevřel v dlani a se smutným pohledem sledoval nebe. Dostával jsem hlad, měl bych jít na lov. Nebo do obchodu, chee.

Zrovna jsem odcházela z práce, ze svého ateliéru když jsem si uvědomila, že ještě musím skočit něco nakoupit, abych mohla doma spáchat, alespoň malou večeři.
Pomalým krokem jsme vyšla do města a automaticky si to namířila k obchoďáku. Pomalu jsem protoulala jednotlivé regály. Vzala jsem nějaké maso, zeleninu, brambory, rýži a nějaké ovoce. Do košíku jsem dala i nějaké pečivo, konzervovanou zeleninu a samozřejmě i nějaké pití na večer i když téměř vždy jsem pila jen vodu.
Když jsem zaplatila a naskládala vše do tašky, pomalu se vydala k sobě domů, na paty se mi však přilepil nějaký podivný potulující, škemrající o mou společnost. Konečně už jsem byla kousek od domu, na kraji města když si muž dovolil na mne i sáhnout. Zamračila jsem se a odstrčila jeho ruku, doufajíc, že víc zkoušet nebude. „Dejte mi pokoj! Nejsem žádná vaše známá, abyste na mne sahal!“ Vyjela jsem po něm a v duchu si přála, že víc zkoušet nebude. „H-hele! Nesahejte na mě!“

Minew

Dál jsem ležel a odpočíval. Byl jsem dost zesláblý, ale bylo to o mnoho lepší než předtím. Zavřel jsem oči a vnímal zvuky kolem sebe, když jsem zaslechl hlas dívky. Znělo to, že jí někdo obtěžuje. Zatnul jsem zuby. V mžiku se mi vybavila sestra. Jak se ona asi chovala? Prosila o milost? Bála se? Volala mě? Bylo mi z toho na nic.
Zvedl jsem se nechtěl jsem aby někdo někomu něco udělal. Cítil jsem tu kočkodlaka. Možná to byl ten co obtěžoval tu dívku. Šel jsem blíže. Poměrně pomalu. Když jsem slyšel další výkřik, tak jsem přidal do kroku. Bylo to v uličce, za rohem. Nějaký muž se tam tlačil na drobnou blondýnu. Šel jsem blíže. Ačkoli jsem byl zesláblý, byl jsem rovný v zádech a bylo vidět, že nemám strach. Došel jsem blíže k nim. "Nehrabej na ni." Zavrčel jsem na něj, když se na dívku natiskl na stěně. Ozvalo se moje zavrčení. Jen se na mě naštvaně podíval. "Odprejskni!" Zasyčel na mě výhružně. Okamžik jsem jej sledoval. Když se ode mě odvrátil k dívce, jednoduše jsem se odrazil, a silně do něho vrazil ramenem. Cítil jsem, jak každý pohyb více prohlubuje bolest hlavy. Nebylo to nic příjemného, ale nehodlal jsem ustoupit. Muže jsem od dívky minimálně odstrčil stranou. Rukou jsem se zapřel o stěnu a druhou o jeho hrdlo. Zabral jsem největší silou kterou jsem byl schopný vyvinout a odstrčil jej od ní úplně. Táhnul z něj alkohol. Třeba to bude lehčí než jsem čekal.

Minew
Snažila jsem se tomu muži ubránit, ale plné ruce a únava si vzala svou daň. Najednou se na mně tiskl a jen jsem se pod ním vzmítala, jako ptáček uvězněný v kleci.
Naštěstí se zde objevil ten kluk, neznala jsem ho, ani od vidění... Odstrčil muže a pak znovu, dokud nedal pokoj. Překvapeně jsem na něj hleděla a ztěžka dýchala. „Děkuji... já...  děkuji.“ Vydechla jsem unaveně a promnula si kořen nosíku. „J-já jsem Izabella. Děkuji za tvou pomoc... můžu ti to nějak oplatit?“ Má hloupost mě často zavedla do problémů, vlastně ne, nebyla to hloupost spíš naivita, vděčnost, dobromyslnost. Mile jsem se pousmála. Ještě chvíli jsem ho prohlížela než mi došlo, co z něj cítí. Mírně jsem se k němu naklonila. „Jsi... upír?“ Spíše šeptala, aby je nikdo neslyšel. „Zdáš se hladový...“ Pověděla jsem po pravdě.

Minew

Nechtěl jsem používat pěsti, prostě jsem ho chtěl odstrkat, dokud to tak stačilo Ohnal se po mě pěstí, ale díky opilosti to minul. Stihl jsem uskočit a pak jsem mu jednoduše kopl do hrudi s tím, že spadl na zem. Okamžik mě naštvaně sledoval, než se za ustavičného nadávání odplížil z uličky ven.
Malou chvíli jsem se díval tam, kam odešel, jakobych čekal, že se snad ještě připlazí zpět. Neudělal to. Namísto toho, aby se vrátil on, vrátila se mi šílená migréna a chuť zvracet. Začala se mi motat hlava, musel jsem si konečně odpočinout, aby se tělo mohlo plně zregenerovat. Ačkoli to bylo ze včerejška, v přeměně jsem nebyl schopný si odpočinout a bylo to spíše horší než lepší.
Začala mluvit, já udělal pár kroků k ní. Bylo vidět, že se mi začala motat hlava. I únava a nepříliš dobrý stav na mě byl vidět. Bledá, sivá pleť, kruhy pod očima, stále lehce pohublý.
Na sobě jsem měl momentálně černé triko a tmavé rifle. Bylo mi tak strašně špatně.
Dobelhal jsem se ke stěně a podél ní se svezl na zem. Nevěděl jsem co říkala předtím. Vnímal jsem až od otázky, jestli jsem upír. Zavřel jsem oči a zavrtěl hlavou. Byl jsem kočka. Stejně jako ona. Alespoň jsem myslel, že to ona je ten kočkodlak, kterého jsem cítil. S hladem se ale trefila. "Trochu hlad mám." Přiznal jsem a opřel se o zeď hlavou. Bylo mi na zvracení a to i navzdory prázdnému žaludku. Nevěděl jsem kde je problém.