Marollský les

U jezera - Město

Jeho poznámku o tom, že se z toho jen tak nevyvlékne jsem přešla bez povšimnutí. Představil se a já jen kývla hlavou. "Nina Lauxor Neer." Odpověděla jsem mu. Celou dobu mohli slyšet ten francouzský přízvuk, který doslova domotával všechno co jsem řekla. Každopádně jsem mluvila dobře. Tenhle jazyk mi šel.
"Zajisté omluvíte zdržení, které spolu se mnou přišlo. Užívejte dál večera. Sbohem." Řekla jsem bez vysvětlení proč odcházím (jim to mohlo být úplně fuk) a pomalounku jsem se mezi nimi propletla. Pomalounku jsem pokračovala ve své okružní jízdě kolem jezera. Měla sem v plánu to tu obejít a poté se z kempu vrátit k sobě do bytu.

U jezera
Opět jsem málem dostala záchvat smíchu -tentokrát jsem to v sobě opravdu musela dusit. Ta blonďatá mi přišla neskutečně... uh, jak to říct. Radši to necháme a přejdeme dál. Jistě, jistě, na Jamese byla víceméně milá, ač tohle slovo v jejím slovníku zřejmě nebude, ale i tak. Nepředstavovala jsem se jí, ptala se jen na něj. O mě měla zájem asi jako o prošlý dort. V jejím případě jako o boty z loňské sezóny. "No jasný, musela jsem se provětrat, to víš, ne vždycky stačí vystrčit hlavu z okýnka." Ušklíbla jsem se provokativně a založila ruce na prsou. A potom odešla. Samolibě jsem se usmála a zamávala jí na rozloučenou. "Ahooj."

U jezera/byt Jamese
Těší mě poznamená. Slyšel Francouzky přízvuk. On sám uměl plynně francouzsky a německy. Rád mluvil však Francouzky. "No Tabitho omlouvám se ale již musím možná se někdy potkáme" řekl mírně se usmál a odešel co nejrychleji z lesa. Vlkodlaci v úplňku nd tady nebude

Lesní jezero → Les
Zasmála jsem se a povytáhla obočí. "Copak tě tak rychle odra-" Zarazila jsem se a zaklonila hlavu. "No do dětské hladké prciny." Zaklekla jsem a co nejrychleji jsem mohla, rozeběhla jsem se co nejdál od města a kempu. K domu už bych to nestihla a kdyby ano, nemohla bych se uvázat. Nezbývalo než to nějak přežít tady a doufat, že se nedostanu do města. Ve chvíli, kdy jsem cítila vlka deroucího se napovrch, sundala jsem si alespoň mikinu, tričko a... víc jsem nestihla, takže se tímto můžu nadobro rozloučit se svými tepláky. Goodbye, budete mi chybět.

Uprostřed lesa
Když přišli domů. Tak Ruby pořádně vykartáčovat a pořádně umyl a upřímně asi byla hravá. Protože mu několikrát vyskočila z vany a hnaka se napříč domem. Berme to tak že byla sranda. No nezlobil se za to. Proč taky. A tak Ruby opět venčil bez vodítka. Ale to nebylo podstatné Ruby se ho držela na povel. Cvičil ji jako mrne dobře. Vzal klacek a zamával před nosem Ruby. Pochopila a hned se do klacků zahryzla chvíli se s ní přetahoval .. on se ani moc nesnažil. Ale pak to Ruby přestalo bavit zřejmě

Uprostřed lesa

Proběhla jsem pod spadlou větví a ihned se schovala za vykotlaným pařezem, který byl jedinou věcí, jenž zbyla po stromku který tu byl. Ubohý to stromeček, navždy v našich srdcích..možná.
Měla jsem hravou náladu. Chtěla jsem běhat, dělat hlouposti..lovit.
Vykoukla jsem zpoza pařezu a zase o kus popoběhla. Nedaleko jsem cítila zaječí rodinku. Možná by s ní mohla být legrace.
K mojí smůle ke mě však došel i pach upíra a psa..doufala jsem, že si mě třebas nevšimnou. Sedla jsem si a přestala na chvíli dělat prudké pohyby - ačkoli to bylo v těžkém rozporu s mojí momentální náladou, která mě nutila sebou škubat a trhat.

Někde poblíž jezera:

Konečně. KONEČNĚ jsem opět vypadl z města a vyhnul se tak ruchu aut a kouři, kterého bylo všude plno. Zamířil jsem ke svému oblíbenému místu-jezeru. Tentokrát jsem si nebral ani sluchátka ani mobil, byl jsem prostě sám se sebou a s Bellou, která se toulala někde poblíž. I když jsem na ni neviděl, nedělal jsem si starosti. Vždycky si mě našla a to jsem nemusel ani pískat či volat její jméno. Našel jsem si pěkný kousek trávy, která byla nižší a né tak ostrá a usadil jsem se. Miloval jsem ten pocit svobody, když jsem si mohl zajít, kam jsem jen chtěl a nikým nebyl omezován. Nadechl jsem se čerstvého vzduchu, načež zvedl ruce nad hlavu a protáhl si záda. V ten moment byla již moje věrná přítelkyně u mě a dožadovala se hlazení. "Hodná." Pochválil jsem ji a z kapsy vylovil dva piškoty, které jsem ji následovně dal.

Uprostřed lesa
Nadechl se,  sklonil se a začal drbat Ruby. Hezky za uchem.  To měla ráda, on to moc dobře věděl. Ruby avšak po chvíli ji něco zaujalo.  Zvedla se  a někam se rozešla "Kampak?" zeptal  se jí.  Pak to ucítil také. "To se Divím"  šel po pachu a uviděl lišku. Ruby stála u jeho nohou a čekala..."Nechci vám ublížit" popravdě by si s někým i rád popovídal

Uprostřed lesa

Aby toho nebylo málo, z druhé strany šel pach vlkodlaka se psem. To bylo zlé. Nechtěla jsem mít problémy..proč raději nepobíhám po parku? Tam skoro nikdo nechodí.
Pomalounku jsem se zvedala s tím, že bych se možná mohla přesunout někam, kde bude míň lidí, víc zvířat.
Bohužel si mě upír díky jeho psu všiml až moc rychle a promluvil na mě. Nakonec jsem se tedy pomalu zvedla a pomalou chůzí šla o kousíček blíže. Pes se mi nelíbil. Zdálo se mi, že po mě každou chvíli vystartuje. Upír se zdál být vcelku přátelský, podle slov..ačkoli podle tváře mi tak nepřipadal.
Proměnila jsem se v člověka a pomalu se zvedla z kolen.
"Zdravím.." Řekla jsem s lehkým úsměvem.

Uprostřed lesa
Zdálo se že liškodlačice se poněkud zdráhá a on to zcela upřímně chápal. Prostě.. proč?   Upír No.. a James určitě nevypadá zrovna přátelsky.  A Ruby u nohou.. vezme mw si že liskodlak a pes. No to nejde ignorovat. Ale Ruby mu seděla vedle nohou a jen čekala. "Jmenuji se James Harrison slečno. A vy?" Představí se a trošku se pokloní. No vskutku. Opravdu měl dobrou náladu. A chtěl si popovídat. Stále se usmíval přátelsky.. docela

Jezero
Tentokrát jí bylo dovoleno jít i do lesa, ale musela u sebe mít stále mobil a držet se v místech blíže u města, nebo tam, kam ještě sahá dostatečně silný signál. Nebyla přeci malá, ale i tak ji stále hlídali, jako kdyby se o sebe neuměla postarat. Možná to bylo tím, že rodiče ji nikdy samotnou nenechávali. Ale věděla, jak se má ve chvíli nebezpečí chovat, věděla. Mh, jenomže je to trochu těžší v té situaci uplatnit. Nakonec se zastavila, když mezi stromy zahlédla jezero. Chvíli váhala, ale nakonec se rozešla k němu. Naklonila se, aby viděla svůj odraz na hladině, ale poté o pár kroků couvla, byla zima a nebylo by hezké, kdyby tam spadla. A náhle někdo promluvil. Ve chvíli zbystřila a otočila hlavu ke klukovi se psem, kterému zrovna něco dával.

Jezero

Bella mi olízla obličej a já udělal takový ten kyselý obličej, načež jsem si rukávem otřel tvář. "Ale to jsi zase nemusela." Zasmál jsem se a fena zavrtěla ocasem. Na chvíli jsem se zahleděl na nebe a když jsem ji pak chtěl opět pohladit, natáhl ruku a zjistil, že tam nebyla, ihned jsem po ni zapátral pohledem. Nebyla daleko, stála v pozoru a na něco se upřeně dívala. Nakonec se však ukázalo, že to něco, byl spíš někdo. Vyskočil jsem na nohy, jaktože jsem ji necítil? Dívka evidentně nebyla po větru. Ale jinak bych ji snad slyšel? Zmátlo mě to. "Bello!" Zvolal jsem, avšak fena váhala. Čekal jsem. Jakmile přiběhla a posadila se mi u levé nohy, pohlédl jsem na dívku. Neměl jsem v plánu chodit blíž. Tohle bylo mé teritorium a ona ho narušila. Náhle jsem ucítil, jak se ve mně opět probouzí zvíře. Zavrčel jsem.

Uprostřed lesa


Udělala jsem krok k němu a pohledem sjela fenu u jeho nohou. Ubránila jsem se zasyčení a zadívala se znovu na upíra. Představil se jako James Harrison. "Camila Bleonde, prosím tykat." Řekla jsem a složila ruce na hrudi. Na sobě jsem měla černé kalhoty, které celé kopírovali linii mého těla, tyrkysově zelené tílko, přes které byla modrá klokanka. Na tom jsem měla ještě zelenou bundičku a jinak nic. Tedy, ovšem ještě tenisky, které tak ráda nosívám. Vlasy rozpuštěné.
Pohlédla jsem si jej i jeho fenku a nakonec jsem se rozhodla počkat, na co se zeptá nebo co chce.

Jezero
Pes ji zpozoroval a ve chvíli se ocitl kousek od ní. Zíral na ni a ona sledovala jeho, mlčky, trochu vyděšeně. Mohl by se taky proti ní rozběhnout, svalit jí a něco jí udělat. Teď mluvím o psovi. Kluk na psa zavolal. Bella, tak se jmenovala. Takže fena. Váhala, nakonec se ale vydala k němu a sedla si mu k noze. Pohlédla na kluka a mlčela. Nevěděla, co má dělat -asi by měla prostě odejít, beze slova, zmizet. Však on by na to podivné setkání zapomněl. Ale ona si zřejmě myslela, že navázat přátelství s neznámým člověkem v lese je normální.
"Zdravím." Pousmála se a udělala krok blíž navzdory varovnému zvuku, který vydal zřejmě pes, nečekala, že by zrovna ten kluk vrčel.

Uprostřed lesa
Měl pocit že se Ruby bojí...ale tak liška a pes.No kdoby se tomu divil že.  "Nemusíte se jí bát..Ruby je hodná..lišky nikdy nelovila" Ačkoliv  jistého hlediska pochyboval že jí tím uklidní.  "Tak tedy dobře Camillo" usměje se a pak dodá. "Opravdu se omlouvám jestli jsem tě nějak vyděsil v plánu to nebylo" No jo slušnej James no. Měl ve zvuky být hodný, no spíše slušně vychovaný a pak svým stvořitelem poněkud převychovaný na ..no slušného upírá  když jde o normální setkání samozřejmě. Trošičku se usmál, přátelsky ale ten přátelský úsměv zmizel. Ačkoliv se chová přátelsky a mile. Netváří se tak. Tváří se mírně nezaujatě je to u něj složité.

Uprostřed lesa

Přišel mi vcelku nudný, nevěděla jsem co říkat, o čem mluvit ani co si o něm myslet.
Shlédla jsem na fenu u jeho nohou a lehce se zamračila nad tím co řekl. Jeho uklidňovací schopnosti se rovnali nule.
Pohledem jsem zašátrala kolem sebe a zadívala se směrem, kam jsem před tím chtěla běžet. Králičí rodinka se schovala do nory a asi nehodlala v blízké době vylézt. Správně, jen zůstaňte kde jste.
"V pořádku." Řekla jsem nakonec, abych nebyla jenom potichu a koukla k němu. Nebyla jsem zase tak vyděšená, jako spíš trochu naštvaná, že jsem si nemohla pohrát.
"Mno..co tu děláš?" Koukla jsem na něho stejně nezaujatě jako on na mě civěl do teď.

??? --> Les
Nějak nevím odkud, ale prostě odněkud jsem se přitoulala sem, do tohohle lesa. Již dlouhou dobu... jak dlouho to mohlo být? No, to je vlastně jedno, zkrátka ale dlouhou dobu jsem si s nikým nepovídala, nikoho jsem neviděla, nic zajímavého jsem nedělala, prostě jsem byla... mimo? Jo, asi tak nějak. A teď právě jsem se tady potulovala po tomhle lese. Ani jsem moc nečekala, že tu někoho potkám, tohle byla taková ta zapadlejší část. I když bych se moc nezlobila. Alespoň bych si mohla do někoho trochu zarýt. Hh. No, tak či tak jsem ale uviděla takový trochu vyšší pařez, na který jsem se rozhodla, že si sednu a budu... odpočívat a přemýšlet.
Takže jsem si tedy naň sedla a přemýšlela. Jako první, co mi do hlavy naskočilo bylo prostě nadpřirozeno. Moc dobře jsem si pamatovala, co všechno se mi tu událo. Ať už ten chlápek, ten dobrovolný hasič v tom karavanu, co se ptal na nadpřirozeno nebo ten dosti silný muž, který měl.. myslím, že to byla jeho sestra? Asi. Nicméně to byla Ruby, to jsem si pamatovala, to byla velmi hodná osůbka, ale on byl neobyčejně silný. Reily... co když nadpřirozeno existuje? Spoj si to. Je toho sice málo, ale tamten se na nadpřirozeno ptal a tamten byl zase neskutečně silný. Tak co když jo? Přemýšlela jsem. Byla jsem do svých myšlenek neobyčejně zabraná...

Les

Prošel jsem si přes jakousi malou mýtinku, moje kroky nesměřovaly k žádnému konkrétnímu cíly. Chtěl jsem si prostě jenom prohlédnout zase další kousek lesa.
Ptáci zpívali a listí v korunách stromů hlasitě šustilo.
Bylo chladno byl jsem celkem hluboko v lese, takže mě dost překvapilo, když jsem tu ucítil člověka.
Chvíli jsem přemýšlel jestli mám jít jeho směrem nebo se vzdálit a dál se držet původního plánu. Nakonec jsem ale stejně pomalounku trasu stočil směrem na onoho člověka a dál pokračoval k němu.
Pach sílil a po nějaké té minutce jsem mohl vidět siluetku drobné dívčí postavy. Byla mi povědomá.

Les
Porozhlédla jsem se po lese, nikdo tu nebyl, nikoho jsem neslyšela, takže jsem se opět zabrala do svých myšlenek a zabodla jsem pohled do země. "Nadpřirozeno nemůže existovat. Nemůžou tu přeci být vlkodlaci, kteří se proměňují při úplňku nebo kdy vlastně, ani upíři, co sají lidem krev. Ani čarodějky, co tě proklejou v ropuchu. To nejde! Nic takového! Nikde není psáno, že tu nadpřirozeno je. Ale počkat... nikde není psáno, že tu nadpřirozeno není! Co když opravdu existuje? Ne, nesmí. Reily, nesmí. To je nesmysl, to je nemožné." Mumlala jsem si vlastně celkem nahlas a už jsem se zvedla, že začnu chodit sem a tam, protože jsem byla nervní, jenže jak jsem se zvedla, tak jsem najednou uviděla nějakého klučinu. Jaj, vůbec jsem si ho nevšimla. Jako kdyby se tu zničeho nic zjevil. Nicméně mi byl vlastně i povědomý, jen jsem si nemohla vzpomenout odkud, ale to bylo tak nějak jedno. Hodně hezký a sexy teda byl, to se muselo nechat. "Zdravím." Uculila jsem nakonec na něj tiše a s docela velkým zájmem jsem ho pozorovala.

Les


Znal jsem ji, byla to ta dívka, kterou jsem zachránil před Trish. Cestou k ní jsem pobaveně poslouchal její monolog. Nejspíše se jí stalo něco, co ji o tomhle donutilo uvažovat.
Že bych ji přesvědčil o tom, že nadpřirozeno je? Zazubil jsem se. Třeba bude legrace..
Pomalu jsem došel až k ní a jen ji dál pozoroval, dokud si mě nevšimla.
"Není moc chytré v tomhle lese, mluvit nahlas o těchhle věcech.." Uculil jsem se na ni a lehce naklonil hlávku k pravému rameni.
"Ahoj.." Usmál jsem se nakonec na její pozdrav..