Fantasy World

Fantasy tRPG


  • odeslat nové téma
  • Odpovědět na téma

San Hillesh (Město)

Share
avatar
Kira Warkin

Poèet pøíspìvkù : 85
Join date : 24. 12. 17

San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Kira Warkin za Tue Jan 09, 2018 10:32 pm

First topic message reminder :

Úkryt

S nelibostí jsem se díval na to, jak si prozkoumává rány a čekal co se bude dít. Věděl jsem, že i kdyby opravdu potřeboval o nic by si neřekl, protože jsem byl v tuhle chvíli mimo hru. A jak to bude jindy těžko říct. Vzhledem k tomu, že se začal zvedat, chtěl odejít a já to na jednu stranu chápal.. jenže jsem nechtěl být sám.
Nejprve jsem mu chtěl říct, že nic vědět nepotřebuju ale nakonec jsem se zeptal. "Jak to bude až se uzdravím? Budu muset jít nebo tu budu moct zůstat?" Těžko říct, co jsem sám chtěl. Rád bych zůstal ale na druhou stranu by to pro mě nebylo moc bezpečné. Heh, jako kdybych se tím řídil že. Stočil jsem svůj pohled na nově obvázané zápěstí a povzdechl si. Pokud tu zůstanu, budu vědomě riskovat život protože budu mít nutkání jim pomáhat, pokud jim někdo ublíží. Ale otázkou bylo, jestli je venku bezpečněji než tady. Pokud žili monstra v tomhle městě budou určitě i v jiném. Vlastně spíš v každém. A i lidé dokáží nehezky zranit, to jsem si ověřil moc dobře. Střelil jsem pohledem zpět na Seba a čekal, jak odpoví.
avatar
Darla Carpentner
Admin

Poèet pøíspìvkù : 162
Join date : 17. 11. 16

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Jul 10, 2018 9:27 pm

Hřiště

"Nevadí mi to..šlo mi jen o prvotní šok.." Vysvětlila jsem mu, nevěděla jsem, ale jestli to slyšel. Pak už se však neozýval tak jsem hádala, že už to neslyšel. Nechala jsem to být, jen jsem po něm po očku koukala. Přišlo mi, že si o Marcusovi myslí všelijaké hnusné věci. I já jsem si o něm myslela své, a měla jsem na to právo, byl pryč..ale nehodlala jsem mu to vyčítat a rozhodně to neměnilo nic na tom, že pro mě byl velkou láskou. Cenila jsem si toho co pro mě udělal a věděla jsem, že je to pro něho stejně těžké jako pro nás. Musel se teď mnohem více snažit neumřít, jelikož záleželo i na mém životě a tím pádem i na životě těch dvou malých uzlíků. Bylo to..bylo to všechno tak zamotané. Každopádně se mi nelíbilo, že by byl Marcus co se Victorova pohledu na věc týče, nějaký nedbalý idiot co se vyhýbá otcovské povinnosti. Věřila jsem, že Marcus by se mnou a se syny byl rád, ale nemůže. Přemýšlela jsem, že Victora zasvětím do toho, co se vlastně stalo mezi mnou a Marcusem. S obličejem natisklým k Sandrovi do hrudi jsem poslouchala co říká, nakonec jsem se odtáhla a jen sledovala Mila, který ač nevěděl ani jak jeho otec vypadá, začal plakat steskem. "Ooo..Miláču, neplač, je to v pořádku..vrátí se k nám.." Přisunula jsem se blíže i se Sandrem na nohou, a natáhla se k němu, něžně jsem jej hladila po hlavě a nakonec se k němu natáhla, abych ho konejšivě políbila do vlasů, opřela jsem se čelem o to jeho a stále jej hladila. Cítila jsem, že jsem se při tom několikrát otřela o Victora, ale nevnímala jsem to, mateřský pud a potřeba utišit moje koťátko byl v tuhle chvíli pro mě důležitější než nějaké omluvy za to, že jsem se někoho letmo dotknula. "Bude to v pořádku, neplakej..prosím.." Promluvila jsem na něho a pomalu se odtáhla. Na Victorova slova o jídle reagoval Sandro kladně, asi byl chudáček opravdu hladový. Když pak promluvil Victor znovu a snažil se kloučky povzbudit, aby nesmutnili po otci ale stali se místo toho mojí podporou, Sandro okamžitě zvesela poskočil na mých stehnech, až jsem musela semknout rty co nejtěsněji sobě, abych nekňukla bolestí. Už tobyl holt kus chlapa. Pak se natáhl k Victorovi, položil mu ruku na rameno. "Myslím, že jsi kamarád." Prohlásil jen se zazubením se. "Budu maminčina podpora!" Řekl ještě. Očka mu svítila radostí a nadšením, nevím jestli kvůli tomu, že jim přikládal velkou důležitost i někdo jiný než já, nebo proto že tohle byla osoba od které dostane jídlo. Konečně přestal terorizovat moje stehna a slezl dolů, asi se nemohl dočkat až se nají. Povzdechla jsem si a podívala se na Victora. "..je mi líto, že ti nemám jak vrátit tvoji pomoc.." Sklopila jsem pokorně hlavu a pomalu se zvedla, jelikož mě Sandro čapl za ruku a tahal do sedu. "Pojď, pomůžu ti!" Kvíkal. Musela jsem se zasmát, jak rychle vzal tu oporu jako samozřejmost. "Tak jo ty moje oporo..." Usmála jsem se na něho a zvedla se, přičemž jsem ho pohladila po hlavě. Pořád ve mě hlodal smutek po Marcusovi, snažila jsem se to ale odtlačit do pozadí. Sandro mě pustil teprve když jsem stála, a popoběhl o kousek dopředu. Koukla jsem na Victora a chvíli otálela, než jsem otevřela ústa. "Je tu..je tu něco s čím bych se ti chtěla svěřit.." Nervně jsem si skousla ret. Doufala jsem, že se pomalu rozejdeme dál, a kluci si budou hrát před námi, abych s ním mohla mluvit aniž by nás slyšeli oni dva. Tohle bylo něco co jsem jim do hlavy přidávat nechtěla.
avatar
Milo Oblivion

Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 04. 04. 18

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Milo Oblivion za Tue Jul 10, 2018 10:05 pm

Ihrisko

Aj keď som otca nepoznal tak mi veľ chýbal. Pozriem sa na Victora a počúval som ho. Kiež by mal pravdu a otec by sa vrátil. v tom som ucítil ako ma začal hojdať a to sa mi veľmi páčilo. Asi som ho odsúdil veľmi rýchlo. On neni taký hrozný ako som si o ňom myslel. Je to skvelý kmotor a som rád že ho máme. A potom ma pohladil po vlasoch čo ma prekvapilo lebo som to nečakal ale bolo to príjemné. "Kiež by ste mali pravdu. Ano budeme silný a budeme pomáhať mame. Ano to bude dobré." Prikývnem a potom som sa pozrel na mamu ktorá ma začala utešovať a najskôr ma pohladila po vlasoch a potom mi dala pusu do vlasov. "Dobre mami." Prikývol som a prestal som plakať ale smutný som bol stále. Potom som si všimol že brat poskočil a tiež povedal že bude mamina podpora. Pousmial som sa a to ma potešilo. Keď on je taký silný tak prečo by som nemohol byť aj ja? A tak som prestal byť smutný a bol som rád že mám aspoň mamu a teraz kmotra Victora ktorý nám bude pomáhať a ešte nás zoberie aj na jedlo. "Ďakujem." Poďakoval som sa Victorovi za to čo všetko robí pre mamu. Pretože ona si to rozhodne zaslúžila. Potom sa mama postavila a kráčala a tak som zoskočil na zem a chvíľu som šiel vedľa mami. Nechcel som ju potom všetkom opustiť ale keď som počul že sa chce s Victorom o niečom rozprávať tak som štuchol do brata a začali sme sa naháňať.
avatar
Victor Crowley di Raziel

Poèet pøíspìvkù : 121
Join date : 04. 12. 16

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Victor Crowley di Raziel za Wed Jul 11, 2018 8:50 pm

Hřiště

Vůči Markusovi jsem necítil žádnou negativitu, možná jen druhový respekt a možná špetku nelibosti kvůli téhle situaci, ale nedovolil bych si něco takového nahlas říct, či ho jakkoli zpochybnit. Neznal jsem ho a neměl důvod nějak jeho činy soudit, to ať udělá sama Darla. Já se mohl jen pokusit posbírat střepy a slepit je. Nikdy jsem nebyl rád, když trpěly matky s dětmi.Když se o mě Darla párkrát otřela při utěšování Sandra, pocítil jsem i na vlastní kůži, jak je hubená a musel se nutit do potlačení reakce. Jak se tohle proboha stalo? Ještě o něco víc a byla by dokonalým učebnicovým příkladem obětí hladomoru, kterých jsem si už sám několik zažil. Byly to zlé časy i pro naši rasu, nebylo pořádně co pít a lidé naše krmení nedokázali přežít, jak byli slabí. Snad i proto mě to tolik zasáhlo. Ztratil jsem touhle cestou pár přátel a nechtěl jsem, aby snad Darla skončila nějak podobně.
Má slova naštěstí měla zamýšlený účinek a dokázala to, co jsem myslel, že zabere mnohem víc snahy. Sandro, který si mě celou tu dobu měřil pohledem najednou zcela změnil svůj přístup k mé osobě. Zdá se, že jsem uhodl pomyslný tajemný kód. Dokonce prohlásil, že už si myslí, že jsem kamarád a u mě to vyvolalo tichý kladný smích s řečeným: No ano, jsem kamarád, nemusíš se bát, parťáku. A to už se Sandro soukal Darle s klína v příslibu jídla. Samozřejmě bylo úsměvné, jak vzal má slova doslovně vážně a hned matce nabízel svou pomoc se vstáváním z lavičky, stejně jako to bylo smutné. "Možná tomu nebudeš věřit, ale tohle je prospěšné jak pro tebe, tak pro mě. Je jen málo věcí, co tomuhle starému muži rozjasní mlhu jednotvárných dní." Zareagoval jsem na Darlinu tichou mluvu. "A naprosto nic nazpět nečekám. Už jen z toho důvodu. Mám víc než dost sám pro sebe a pomoc druhým mě dělá šťastným. Takže žádné dluhy, ani zdaleka." Prohlásil jsem upřímně k tomu a spolu s Milovým poděkováním jsem věděl, že jsem zvolil ten pravý přístup. Snad mi tedy i Darla dovolí být nápomocný co nejvíc, bez toho, aby se zdráhala. Pomůžu opravdu rád. "Není za co. Rád pomáhám." Odpověděl jsem Milovi, který na mě koukal velkýma lesklýma očima a ještě víc mu rozcuchal jeho tmavé vlásky, než jsem ruku zase stáhl.
Oba bratři si usušili statečně tváře od slz a já Mila pustil opatrně na zem k Sandrovi. Posléze jsem sám vstal, jelikož bylo jednotně a němě rozhodnuto, že se tedy přesouváme někam, kde seženeme něco, co nás zasytí. Nebo je, lépe řečeno. Mě by teď přišlo vhod jen víno a nějaké ovoce. Chlapci chytře pochopili, že Darla mi chce něco říct osamotě a trochu se vzdálili, přesto to bylo jen minimálně, abychom na ně dohlédli, když začali novou hru honičky. Upravil jsem si košili. "Poslouchám." Pronesl jsem klidně. Pro to jsem tu byl.
avatar
Darla Carpentner
Admin

Poèet pøíspìvkù : 162
Join date : 17. 11. 16

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Darla Carpentner za Wed Jul 11, 2018 9:33 pm

Hřiště


Sledovala jsem jak se Sandro dral z mého klína dolů a vybíhal vpřed, mezitím co mě táhl na nohy. Byla na něm znát poměrně divoká povaha, do všeho šel po hlavě. To měl po mě..respektive po mém starém já. Před mojí smrtí jsem byla stejné éro, se vším jsem byla hned hotová, dělala jsem okamžitá rozhodnutí, byla jsem odvážná a nebála jsem se do něčeho se míchat. Hlavou mi proběhla vzpomínka na přítele jež mi unesli kvůli nějakému sporu a já v odhodlání zachránit jej vyrvala z pantů železné dveře. Musela jsem se trochu pousmát. Tahle Darla byla pryč. Byl tu uzlík nervů, ve kterém tyhle pocity a sílu už dokázali vyvolat jen moje děti. Povzdechla jsem si. "..kolik ti vlastně je?" Podívala jsem se na něho. Věděla jsem, že nebude starší než Marcus, pravděpodobně je jenom málo tvorů jež jsou starší než otec mých dětí. I tak mě to zajímalo.  "Když na tom trváš, budu se snažit necítit se za tvoji pomoc tak...tak neschopně..?" Nevěděla jsem jak popsat svoje pocity, věřila jsem ale, že mě Victor chápe.
Sandro se rozeběhl kupředu a Milo šel po chvíli za ním. Věděla jsem, že se stáhl proto, že jsem se chtěla s něčím svěřit Victorovi a oceňovala jsem to. Byl to hodný, chytrý kluk. 
Milo po chvíli Sandra doběhl, a tomu bylo trochu líto, že by měl jen jít. Potřeboval vybít nějakou energii. Kulišácky koukl po Sandrovi. "O čem myslíš, že maminka mluví?" Zeptal se ho ještě s nevinným podtónem. Mohla jsem ro zřetelně slyšet. Sandro nebyl zrovna tichý typ. Usmála jsem se. Hned na to k Milovi Sandro přiskočil a dotkl se jeho ramene. "Máš ji!" Kníkl a odskočil. Ačkoli byl Milo rozvážnější, klidnější a díky rozvážnosti by se dalo říct, že byl chytřejší..Sandro byl zbrklý, rychlý, akční..když budou hrát na honěnou, bylo mi jasné, že se nenechá chytit. Byla jsem zvědavá jak se s tímhle vypořádají. 
Koukla jsem na Victora. "Jen..myslím si, že když jsi teď více méně rodina a chceš mi pomáhat s nimi..měl by jsi vědět něco co je důležité a co možná přijde.." Cítila jsem jak ve mě roste nervozita a jak se mi v krku tvoří knedlík. Polkla jsem. "Před asi sedmi lety když jsem sem přišla, možná dříve, jsem se s ním poprvé potkala. Byla jsem..úplně jiná. Tak nějak jsme se seznámili, byli jsme..dá se říct přátelé..ale, po dvou letech na to..se stalo něco co asi nikdo moc nečekal, ačkoli..při tom, kde jsme to asi zase tak neočekávané nebylo. A mě napadl vlkodlak." Nadechla jsem se, tohle mi pořád nešlo přes pusu, nešlo mi to říct, říkalo se to těžko. "Ten útok jsem nepřežila, byla jsem prakticky okamžitě mrtvá. Zardousil mě na místě.." Vymáčkla jsem se a po očku na svoji společnost koukla. "Jde o to, že v tu chvíli se ukázal Marcus..nevím co přesně se stalo, ale po pár měsících..jsem se znovu objevila tady. Živá a zdravá..pominu-li...pochroumanou psychiku." Povzdechla jsem a stáhla ruce kolem paží. "..Marcus uzavřel dohodu se smrtí abych mohla žít dál..jde o to, že.." Odmlčela jsem se, cítila jsem třas. "..promiň já..hrozně špatně se o tom mluví.." Kníkla jsem a promnula si kořen nosu, pak ruku stáhla zpět k pažím. "..pokud Marcus ještě jednou zemře, bude smrtonoš i ze mě.." Dokončila jsem konečně rozechvěle. "...vůbec..vůbec nevím co se v tu chvíli stane..jestli zmizím..a objevím se jinde? Co bude s nimi?" Koukla jsem k dětem. "Je mi jasné, že smrt teď Marcuse zatěžuje mnohem více než dřív, aby se jí podařilo stáhnout mě k ní také..neumím..neumím si představit co teď musí prožívat..vůbec o něm nevím, vím jen že ještě nezemřel ani jednou..jinak by se už něco stalo se mnou.." Z vlhkých očí a stekla slza. Hlavu jsem měla sklopenou k zemi a chvěla jsem se, musela jsem se zastavit, abych se uklidnila. Sandro mezitím provokoval Mila k honičce, a nakonec se jím nechal chytit. Ačkoli to byl rváč a vypadal občas jako neslušný výrostek, byl hodný a výhra pro něj nebyla všechno. Nechával Mila aby si užíval vítězství a schválně běžel za ním pomaleji, aby ho nechytil tak snadno. Ve chvíli kdy si ale všiml rozechvělé matky, se zastavil a jen na ni upřeně hleděl, než se pomalu rozešel jejím směrem a zastavil asi pět metrů od ní.
avatar
Milo Oblivion

Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 04. 04. 18

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Milo Oblivion za Thu Jul 12, 2018 12:46 pm

Ihrisko

Mamu s Vicotorom som nechal samých keď sa chceli rozprávať sami. Potom ku mne prišiel brat a opýtal sa ma o čom myslím že mama hovorí. Zamyslel som sa nad tým. Bolo veľa možností o čom by sa s Victorom mohli rozprávať. Takže som nevedel ktoré z tých možností mám vybrať. Ale keďže sa posledne bavili o pomáhaní tak asi o tom. "Myslím si že o tom pomáhaní ale nie som si istý." Poviem a myknem plecami pretože som si nebol istý. Potom ale ku mne priskočil a dotkol sa ma a skríkol že ju mám. Hneď som vedel čo to znamená a usmial som sa. "Budeš ju mať ty." Zavolám na neho a začnem ho naháňať a veľmi som si to užíval. Aj keď som vedel že ho nemám šancu ho chytiť ale bola to veľká sranda. Nakoniec sa mi ale ho podarilo chytiť. "Máš to." Zavolám na neho a rozbehnem sa a vidím ako ma naháňa ale naháňačka netrvala dlho a videl som že sa zastavil. Najskôr som nechápal prečo zastavil ale keď som sa pozrel lepšie videl som že je mam smutná a tak som sa vydala rovno za ňou. Lenže keď sa brať zastavil asi 5 metrov od nej tak som sa na neho pozrel a nechápal som prečo stojí ale potom som sa pozrel na mamu a pomalým krkom som sa vydal k nej. "Mami si v poriadku? Prečo si smutná?" Opýtal som sa jej a smutne som sa na ňu díval. Nechcel som aby bola smutná.
avatar
Victor Crowley di Raziel

Poèet pøíspìvkù : 121
Join date : 04. 12. 16

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Victor Crowley di Raziel za Thu Jul 12, 2018 6:40 pm

Hřiště

Nechal sem Darle čas mluvit a obrnil se trpělivostí. Ani jsem jí nakonec neřekl, kolik mi je, ale nikdy jsem se tím číslem nechlubil. Odstrčil jsem to téma jen pouhým: "Až moc." A co se týče její druhé připomínky, jen jsem zavrtěl hlavou. "Přijmout pomocnou ruku nikdy není slabost, nebo neschopnost." Ale věděl jsem, o čem mluví. V tomhle světě se na to prostě tak nahlíželo a to nebylo dobře. Pokud nejsi dost dobrý na to, abys uchránil sebe a svou rodinu, neměl bys je mít. Nevím, který idiot tohle kdysi prohlásil. Neřekl jsem a ani ve své tváři ni neukázal, zatímco mluvila. V hlavě mi však běhalo myšlenek až požehnaně a abych pravdu řekl, všechny byly zlé. Byl jsem znepokojený vším, co mi prozradila. Samozřejmě mě zajímaly i detaily o jejím životě s Marcusem a o tom, jak se tohle vůbec mohlo stát, ale moudře jsem si je nechal pro sebe. Zeptám se někdy jindy, nebo možná taky nikdy. "To je...závažné odhalení." Začal jsem nakonec pomalu a stále jsem rozmýšlel, co jí na to říct. Nikdy ve svém životě jsem se necítil tak bezbranný, jako právě teď. Mohl jsem být velice váženým, silným upírem s několika prožitými staletími různých bojů a jiných katastrof, ale tohle..tohle bylo něco mimo mou ligu. Nemohl jsem udělat naprosto nic, bylo to, jako bojovat proti samotnému osudu. Zamrkal jsem a obhlédl unavenýma očima okolní stromy, než jsem se zase pohledem vrátil k Darle.
"Hodně pro mě znamená, že ses mi s tímhle svěřila, děkuji." Alespoň jsem tedy zase chápal o něco více z jejího příběhu, ač mi nebyly nabídnuty detaily. Vztáhl jsem ruku a zlehka ji obtočil kolem třesoucích se ramen. Byla tak maličká, působila křehce a zkřehle. Sám jsem o smrti jako upír něco věděl, ale to to nedělalo o nic méně horší nebo méně strašidelné, nebo zdrcující.
"V takovém případě ti nemůžu příliš pomoci, zdá se, že pravidla hry už byla ustanovena silami silnějšími, než já, ale můžu ti něco slíbit. Pokud Marcus zemře a ty budeš nucena odejít, budou u mě tví synové vítáni, jako mí vlastní. A tím si na ně nechci činit žádný divný nárok, nebo něco podobně zvráceného, chci jen, abys věděla, že budou mít kam jít, pokud se něco takového někdy opravdu stane. Nemohl bych jim být otcem, ani o to Marcusovo místo nestojím, ale bylo by mi ctí se o ně postarat, dokud by toho nebyli schopni sami." Řekl jsem velice jemně, svými slovy jsem si byl jistý, ale nijak jsem jí je násilně nepodsouval. "Ale i přes tohle všechno budu chovat nejsilnější naděje v to, že pokud tohle někdy přijde, přijde to v den, kdy budete všichni připraveni." Což asi nebude nikdy, řekněme si to narovinu, na takové věci se mentálně připravit nedalo, ale bylo by hezké, kdyby chlapci měli tu možnost mít svou matku alespoň do doby, než budou samostatní a plnoletí.
Bylo by mnohem lepší, kdybych vydával nějaké teplo a dokázal ji utěšit i svým dotekem, ale bohužel tomu tak nebylo a mohl jsem jen dělat uklidňující kroužky svou dlaní na jejím rameni a paži. "Marcus tě musí velmi milovat, když pro tebe udělal takovou věc a nepochybuji, že se ti bude snažit dát co nejvíce času tady s nimi, když už on nemůže. Možná je to kruté, ale je to jediná možnost z jeho strany, pokud je všechno tak, jak říkáš." Poznamenal jsem ještě tiše. "A to si zaslouží obdiv." Z mého podpůrného stavu mě vyrušili až kluci, kteří si přestali hrát, jakmile uviděli svou matku v takovémhle stavu.
avatar
Darla Carpentner
Admin

Poèet pøíspìvkù : 162
Join date : 17. 11. 16

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Darla Carpentner za Fri Jul 13, 2018 3:01 pm

Hřiště - Náměstí


Stála jsem tam na místě, pohled zabořený v zemi, rychle jsem dýchala, pomáhalo mi to zadržet slzy. Přitom jsem poslouchala Victora. Byla jsem ráda, že jsem to ze sebe dostala. Cítila jsem, že mu to říct musím, jestli chci aby vše bylo tak, jak jsem si to přála. Tak, aby moji synové byli v případě, že já tu nebudu v bezpečí. Věřila jsem, že Talla a Ethel by se o ně postarali, ale nechtěla jsem aby vyrůstali s tím, že jediné co dostanou na jídlo bude syrový králík nebo srnec. Chtěla jsem pro ně něco lepšího. 
Vyslechla jsem jej, ale stále jsem jen zírala do země a snažila se uklidnit. Připadala jsem si zničená, a navzdory tomu, že jsem při sobě měla ty svoje dva uzlíky prakticky pořád, cítila jsem se opuštěně. Ve chvíli kdy mě chytil kolem ramen jsem se k němu otočila a zabořila mu hlavu do hrudi, potřebovala jsem v tu chvíli oporu a on tu byl a nabízel ji. Ruce jsem měla stáhlé u sebe na hrudi a jen jsem se třásla. 
"Děkuju.." Odpověděla jsem rozechvěle jen na jeho slova útěchy. Moc pro mě znamenalo, že tu byl a že se na mě nevykašlal. 
"Já to vím, cítím to k němu stejně a..mrzí mě, že nám společné chvíle smrt takhle vzala.." Zašeptala jsem ještě, než jsem se od něho s omluvným pohledem odtáhla. 
Došel k nám Milo, ptajíc se co se děje a proč pláču, Sandro stál o kus za ním a sledoval nás. Povzdechla jsem si. Měla jsem možná počkat než budu s Victorem sama, abych je ještě víc nerozrušila. "Už nic, je to pryč, v pořádku.." Odpověděla jsem mu, okamžitě jsem nahodila falešný úsměv. Rozhodla jsem se okamžitě změnit téma. "Tak..už víte na co máte chuť, kluci?" Zeptala jsem se. Zněla jsem vesele a vyrovnaně, opak byl pravdou.
avatar
Milo Oblivion

Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 04. 04. 18

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Milo Oblivion za Fri Jul 13, 2018 11:00 pm

Ihrisko - Námestie

Len som stál pred mamou a díval som sa na ňu a čakal som či niečo povie. V tom ale začal hovoriť Victor tak som vedel že tak skoro sa mi venovať nebude. A keď skončil tak mu poďakovala a potom sa k nemu pritúlila. Pomaly som si začínal myslieť že nás ignoruje a nevšíma si nás. Ale po chvíľke ma vyviedla z omylu a pozrela sa na nás a povedala že je to preč a že je to v poriadku. Pokrútil som hlavou pretože som jej to neveril. A videl som na nej že sa to snaží zakryť falošným úsmevom a zahovoriť jedlom. Lenže na očiach to nezakryje. V očiach bolo vidno že je smutná a že ju niečo trápi. Vedel som že sme ešte deti a asi potrebuje niekoho iného a hlavne dospelého na pomoc ale aj my sme tu predsa. A preto mi to nedalo a opýtal som sa jej. "Mami prečo to hovoríš keď to neni pravda? Vidím ti na tebe že s tebou niečo je. A ja nechcem aby si sa trápila a bola smutná." Poviem smutne a díval som sa smutne na mamu. Teraz som nemal na jedlo ani pomyslenie. Išlo mi len o mamu. Chcel som aby bola v poriadku. Bál som sa o ňu a veľmi.
avatar
Nero Haider

Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 30. 11. 16

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Nero Haider za Sat Jul 14, 2018 12:15 am

Park

Navzdory všemu, co se ve městě odehrávalo, se tu dalo v klidu žít. Musel jsem si dávat pozor na každém kroku a moc se neukazovat, ale šlo to. Měl jsem práci, přátele a našel jsem si poměrně velký byt.
Jistě, od toho dne, kdy Ruby zmizela jsem nebyl ve své kůži. I teď, po několika měsících jsem nevěděl, zda je někde v pořádku a živá, nebo jestli se jí něco stalo. Na jejího bratra jsem naštěstí nenarazil od té doby, co mě málem zabil. No, když to neudělal předtím, teď by určitě neváhal. Změnil jsem Ruby a pak jí v tom v podstatě nechal. Vyčítal jsem si to opravdu hodně, díky čemuž jsem občas zalezl do nějaké hospody a nešel domů, dokud jsem všechny starosti nehodil za hlavu.
Nejednou jsem přemýšlel nad tím, že bych zkusil jít dál, ale nešlo to. Dokud nebudu mít odpovědi, asi to nepůjde. Ale na jednu stranu.. kdyby se Ruby něco stalo, možná bych to podvědomě věděl ne?
Ačkoliv jsem měl hlavu plnou starostí, stále mi hrál úsměv na rtech. Měl jsem v práci pár dní volna, ale věděl jsem, že si ho vůbec neužiju.
Lovci nám tu dávali dost zabrat, no a byla potřeba snižovat jejich počty. Neříkám, že bych jim způsoboval nějaké větší škody, ale snažil jsem se. V druhé podobě jsem toho moc nesvedl a jako člověk jsem se jim moc ukazovat nechtěl.. a navíc už teď jsem měl hlavu na špalku. Nevadilo mi nasazovat krk, ale pořád jsem v koutku duše doufal, že se mi Ruby vrátí, takže jsem si stále dával trochu pozor.
Momentálně jsem byl jen na "obhlídce." Nečekal jsem, že bych tu na někoho narazil a i kdyby, určitě bych nic nezkoušel. Slabá bolest vystřelující z ramene mi připomněla, že z toho posledního střetu jsem se stále plně nezotavil.
Našel jsem si volnou lavičku a vytáhl mobil. Občas jsem jen koukal na lidi kolem ale ne všem to bylo příjemné. Proto jsem si hleděl svého, ačkoliv jsem chvilkama kontroloval, jestli se něco neděje. Ono překvapení v podobě lovců by nebylo ani trochu hezký.
avatar
Amelia Hawkins

Poèet pøíspìvkù : 92
Join date : 11. 05. 17

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Amelia Hawkins za Sat Jul 14, 2018 12:45 am

Hetty
~---> Park~

Drobná dívka tiše našlapovala tmou, v ruce dýku, kdyby se snad někdo opovážil zaútočit. Výjimečně s sebou neměla svou fenku, tak se cítila poněkud nejistě, na druhou stranu,
obrovský bílý pes, připomínající spíš medvěda, by teď ve tmě budil příliš mnoho nežádoucí pozornosti.
Hetty se plížila podél křoví, zahalená do tmavého pláště. Nebyla prakticky vidět, ani slyšel. Tedy - většinou. Zrovna šla kolem lavičky, resp. za ní, když pod ní praskla větvička, spadlá z jakéhosi stromu. Hetty v duchu zaklela a přitiskla se k zemi, doufajíc, že zůstane nepovšimnuta.
avatar
Nero Haider

Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 30. 11. 16

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Nero Haider za Sat Jul 14, 2018 1:13 am

Park

Když si to zpětně vezmu, možná nebyl dobrý nápad sem chodit. Nic zvláštního jsem v okolí nezaznamenal, ale s tím, kolik bylo hodin se mi to zdálo divný. Každopádně, tak jako tak jsem koukal spíš do mobilu než po svém okolí. Už delší dobu jsem si psal s jednou kolegyní z práce, no a ona byla v tuhle chvíli jediná, díky komu jsem byl alespoň trochu šťastný. Všiml jsem si, že se někdy opravdu snaží získat mou pozornost ale já o to moc nestál. Heh, zatím ne. Nicméně, občas jsem někam zašli.. no a tak dále. Díky tomu, že jsem si s ní teď psal, nesoustředil jsem se na své okolí tolik, jak bych měl. Proto jsem si přítomnost někoho dalšího uvědomil až ve chvíli, kdy se ozvalo slabé prasknutí někde za mnou. Schoval jsem mobil a vyskočil na nohy. Ve tmě jsem viděl docela dobře, ale i tak mi chvíli trvalo, než jsem tu osobu našel. Pro zbraň jsem prozatím nesáhl. "Hej! Okamžitě se ukaž!" O lovce tu nešlo, tím jsem si byl jistý. Kdyby tu totiž byli, už byl se válel po zemi. Takhle se zdálo, že se ona osoba snaží jen proplížit kolem, ale opatrnosti není nikdy dost. O další jizvy jsem fakt nestál.
avatar
Michael Dairoow

Poèet pøíspìvkù : 42
Join date : 10. 12. 17

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Michael Dairoow za Sun Jul 15, 2018 8:39 pm

Dům Nicol a Michaela

Bylo to už pár týdnů, co jsem byl čistý. Pomalu ale jistě se mi podařilo se z toho dostat. Byla na mě znát ale veliká změna. Z energického chlapíka byla unavená, sešlá troska. 
Seděl jsem u počítače a dodělával web pro chlapíka, co si ho u mě objednal. Grafika byla vždy něco co mě bavilo a co jsem dokonale ovládal. I ve chvíle kdy mi bylo tak, jako teď, mi šla a bavila mě. 
Dopsal jsem poslední řádek a spokojeně se opřel o opěrku židle. Jednu ruku složil za krk, druhou položil na klín, kde spočívala hlava mého bulteriéra. Podrbal jsem zvíře mezi ušima a on mi v odpovědi spokojeně zamručel a zvedl hlavu, s jazykem vyplazeným ven. Usmál jsem se na něho a pak se zvedl. Pes se postavil a za neustálého vrtění ocasem žel za mnou. 
Musel jsem si zakouřit. Když jsem nebral peří, měl jsem o to větší chuť na cigaretu. Byl jsem schopný jich za den vykouřit třebas i dvě krabičky. Tohle byla moje dvacátá devátá za dnešek. 
Vyšel jsem na zahradu za domem, sedl si na schodek, napálil a potáhl. Okamžik jsem kouř v plicích podržel, než jsem vydechl. 
Mezitím co jsem pokuřoval, přišel ke mě Terrence s tenisákem, abych mu hodil. Beze slova jsem mu hračku mrštil asi patnáct metrů před sebe. Byl jsem teď poměrně zesláblý, pořád jsem se necítil tak jako předtím. I na tak jednoduché činnosti jako byl vrh míčkem to bylo znát.
avatar
Nicol Dairoow

Poèet pøíspìvkù : 44
Join date : 11. 12. 17

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Nicol Dairoow za Sun Jul 15, 2018 10:01 pm

Dům Nicol a Michaela

Za tu dobu se o něj starala, jak jen mohla. Když cokoliv potřeboval, byla poblíž. Jakmile mu však bylo lépe, stáhla se spíše do pokoje, pokud nebyla potřeba uklidit, uvařit nebo zajít na nákup. O tom, jak je na tom její psychika, se však nezmiňovala. Jediné, kdo o tom věděl, je její kamarádka, nikdo jiný. Do toho všeho se předtím musela učit. Hodně zkoušek, které naštěstí úspěšně zvládla. Dnes byla přemluvena na rande, aby přešla na jiný myšlenky. Nedokázala odmítnout, jelikož Nigela miluje. Sedí v tureckém sedu a Inyo pobíhá kolem, či se k ní tulí. Má ještě čas, než se s ním sejde, jelikož se mají potkat až k večeru. Tak či tak, prášky musí brát stále, i když je má schované v šuplíku, aby je nikdo neviděl. Ani bratr. Je načase začít dělat oběd. Vstala z postele, poupravila se a hodila vlasy opět do drdolu, ve kterém vlasy nosila takřka pořád. Opustila tiše pokoj a opatrně sešla schody, načež rovnou zamířila do kuchyně. Vše si začala chystat. Věnovala se jen tomu, na nic jiného se nesoustředila. Zastrčila si pramen vlasů za ucho a tiše si povzdechla. Prášky si dnes ještě nevzala. Její výraz skrýval vše potřebné. Mohla na něm být vidět jen pouhá zamyšlenost.
avatar
Michael Dairoow

Poèet pøíspìvkù : 42
Join date : 10. 12. 17

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Michael Dairoow za Sun Jul 15, 2018 10:08 pm

Dům Nicol a Michaela


Seděl jsem venku, civěl do prázdna. V hlavě jsem měl teď velké nic. Nebyl jsem schopný o ničem moc přemýšlet. Jen jsem házel psovi míček a připadal si jako nějaký robot. Když už jsem tam tak seděl, stáhl jsem ještě jednu cigaretu, než jsem se konečně zvedl a odhodlal se jít do domu. Terrence zůstal ležet na trávě a kousal hračky co tam měl. 
Když jsem vešel do domu skrze prosklené dveře, akorát jsem viděl jak Nicol začíná chystat oběd. Šel jsem pomalým, kolíbavým krokem kolem ní, jednu ruku zabořenou ve vlasech, jazykem si pohrávajíc s piercingem. Na okamžik jsem se zastavil a tiše ji sledoval. Spíše jsem se díval skrze ni než na ni. Na okamžik jsem..tak trochu zamrznul a jen civěl.
avatar
Nicol Dairoow

Poèet pøíspìvkù : 44
Join date : 11. 12. 17

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Nicol Dairoow za Sun Jul 15, 2018 10:26 pm

Jejich dům

Její důvěra k lidem byla ještě menší, než předtím. Vyhovovalo jí to tak více. Bratr totiž o Nigelovi vůbec nevěděl. I když mu dost pomáhala a viděla jej v hrozném stavu, po onom incidentu mu moc věcí neříkala, i když s ním chtěla být za dobře a komunikovat v rámci mezí v pohodě. Zaslechla jej přijít, ale neotočila se. Cítila však jeho pohled na sobě. Nemá moc ráda, když ji někdo pozoruje při práci, i když v práci to bude v budoucnu jiné. Tohle je však doma. Chvíli byla ještě ticho, než ho hodlala prolomit. „Dobré ráno.“ zamumlala tiše, aniž by se otočila. Věnovala se přípravě obědu, které patří k jeho oblíbeným. Aspoň že díky práškům se ji ruce netřesou, zvlášť když se drží v klidu a nijak se nestresuje. Pravdou je, že díky onomu incidentu mívá záchvaty úzkosti. O těch neví už vůbec nikdo.
avatar
Michael Dairoow

Poèet pøíspìvkù : 42
Join date : 10. 12. 17

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Michael Dairoow za Mon Jul 16, 2018 9:23 am

Dům Nicol a Michaela

Tiše jsem sledoval její záda a mlčel jsem. Nebylo moc co jiného dělat..ačkoli ano, pozdravit jsem mohl. Když na mě promluvila, trochu jsem sebou cukl, zvedl jsem hlavu a začal trochu vnímat. "Um..ahoj.." Vysoukal jsem ze sebe, skoro až polekaně a dál ji pozoroval. "Co to bude..?" Zeptal jsem se trochu nejistě, mezitím, co jsem pokračoval v cestě k sobě do pokoje, abych mohl dokončit svoji práci a načít další projekt. Nakonec jsem se ale zastavil pna chodbě a opřel se o stěnu, sledujíc jí z větší vzdálenosti než prve.
avatar
Nicol Dairoow

Poèet pøíspìvkù : 44
Join date : 11. 12. 17

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Nicol Dairoow za Mon Jul 16, 2018 5:19 pm

Jejich dům

Uvažovala nad tím, zda je všechno v naprostém pořádku. Měla nějaké pochybnosti z jeho hlasu, ale je možné, že ty prášky ji jen oblbují, už je taky bere nějaký delší čas. Nad jeho otázkou se chvíli zamyslela, navíc šel někam pryč, proto se otočila, aby viděla, kde je. „Jedno z tvých oblíbených, nech se překvapit.“ odpověděla tajemně, ale i tak, aby ji slyšel. Byl od ní o něco dál, i když nechápala proč. Nehodlala to však komentovat. Zpátky se otočila čelem k lince. „Jak se cítíš??“ ani dnes jej tato otázka neminula. Jakožto budoucí doktorka a starostlivá sestřička tohle bere jako povinnost. Vidí, že nemá sílu a energii jako dřív, ale je ji jasné, že všechno chce čas.
avatar
Michael Dairoow

Poèet pøíspìvkù : 42
Join date : 10. 12. 17

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Michael Dairoow za Mon Jul 16, 2018 8:32 pm

Dům Nicol a Michaela


Opřel jsem se ramenem o stěnu v chodbě a koukal se jí přímo pod ruce. Měl jsem takhle poměrně dobrý úhel pohledu, takže jsem jí i z té "dálky" viděl přímo do hrnce. Byl jsem asi hodně mimo, že jsem to podle vůně nepoznal. Ale bylo to více méně jedno. Nicol byla dobrá kuchařinka, věřil jsem, že i kdyby to byl špenát, tak od ní by byl dobrý. 
Když mi oznámila, že vaří mé oblíbené jídlo, trochu jsem se usmál, hned to ale zmizelo. "...čína?" Tápal jsem zvídavě. 
Důvod proč jsem stál dál byl jednoduchý - v chodbě trochu táhlo a v místě kde jsem stál byl příjemný chlad, jelikož na mě trochu foukalo. 
Nicol se ptala jak se cítím. "Jako něco co odpadlo od prdele koni." Odpověděl jsem upřímně a nezaujatě se koukl na druhou stranu domu, kde se ke mě skrze okno dostaly hlasy venku skotačících dětí. 
Povzdechl jsem si a otočil se zpět na ni. "Jak je tobě?" Optal jsem se, i já jsem viděl na ní nějaké změny v chování a bál jsem se o ni.
avatar
Nicol Dairoow

Poèet pøíspìvkù : 44
Join date : 11. 12. 17

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Nicol Dairoow za Mon Jul 16, 2018 9:31 pm

Jejich dům

Když měla nůž v ruce, dávala velký pozor. Nechtěla se pořezat, jako nějaký nešika. Vařit začala teprve před chvíli, proto to nebylo asi jednoduché. Ani by mu to neměla za zlé. Začal hádat a ona jenom pokývla hlavou. Chtěla mu udělat radost, jíst potřebuje, aby byl silnější. Jak jinak, než jít na něj technikou oblíbeného jídla??
Po jeho odpovědi si tiše povzdechla. „Chce to čas, bude ti lépe.“ ujišťuje ho lehce starostlivě. Kdyby se bratrovi cokoliv stalo, byla v pohotovosti. Vždy bude přednější než nějaké její zdraví. Takhle to bere snad celý život.
Krátce se nadechla, jakmile jí položil úplně tu samou otázku. Aby pravdou řekla, neví, jak se cítí. Rozhodně ji její psychický stav nepřišel jinak důležitý. Nechtěla se o tom bavit, protože o lítost opravdu nestojí. Ona je přeci ta silná. Musí být. „Je mi fajn.“ zamumlala svou stejnou odpověď, jako vždy, když se ji na tohle zeptal. I když na to nevypadá, stále ji mrzí, že ji lhal. Na to nikdy nezapomene, i když se snaží. Není typem, co takové věci pořád vytahuje na povrch. „Oběd nebude trvat dlouho, je třeba, aby si pak pojedl.“ promluvila hlavně proto, aby schválně odjela od tématu, jak se cítí.
avatar
Michael Dairoow

Poèet pøíspìvkù : 42
Join date : 10. 12. 17

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Michael Dairoow Yesterday at 11:35 am

Dům Nicol a Michaela


Poslední dobou jsem moc nechtěl jíst. Jedl jsem o dost méně a poměrně se to na mě podepsalo. Nic katastrofálního, jen bylo vidět, že jsem shodil. Poměrně jsem chápal o co jí jde, snažila se do mě dostat jídlo horem spodem. 
"Jo, bylo by fajn aby to už přešlo.." Odpověděl jsem mručivě. Po chvíli jsem se přesunul ke stolu a sedl si tam, hlavu jsem si položil na ruce složené na desce stolu a hlavu otočil tak, abych na ni viděl. Když už jsme se dali do řeči, bylo fajn si moct i sednout. 
Na moji otázku odpověděla, že jí je fajn. Věděl jsem, že se něco děje a že něco není v pořádku, ale neměl jsem sílu na to, to z ní dolovat. Takže jsem to vždy jen s povzdechem přešel. Nelíbilo se mi, že mi o tomhle lže. Možná to brala jako pomstu..že jsem jí lhal o drogách, ona mi bude lhát o jejích problémech..? Těžko říct, každopádně mě to trápilo.  
Chtěla abych něco snědl až uvaří. "Pokusím se." Odpověděl jsem. Byl jsem si jistý, že vzhledem k tomu, že je to něco co mám rád, a že to dělá ona,tak toho sním víc než obvykle. Ale i tak se to nebude moc vyrovnávat tomu, co jsem byl schopný sníst dřív.

Sponsored content

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Sponsored content

  • odeslat nové téma
  • Odpovědět na téma

Právě je Wed Jul 18, 2018 8:34 pm