Fantasy World

Fantasy tRPG


  • odeslat nové téma
  • Odpovědět na téma

San Hillesh (Město)

Share
avatar
Kira Warkin

Poèet pøíspìvkù : 85
Join date : 24. 12. 17

San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Kira Warkin za Tue Jan 09, 2018 10:32 pm

First topic message reminder :

Úkryt

S nelibostí jsem se díval na to, jak si prozkoumává rány a čekal co se bude dít. Věděl jsem, že i kdyby opravdu potřeboval o nic by si neřekl, protože jsem byl v tuhle chvíli mimo hru. A jak to bude jindy těžko říct. Vzhledem k tomu, že se začal zvedat, chtěl odejít a já to na jednu stranu chápal.. jenže jsem nechtěl být sám.
Nejprve jsem mu chtěl říct, že nic vědět nepotřebuju ale nakonec jsem se zeptal. "Jak to bude až se uzdravím? Budu muset jít nebo tu budu moct zůstat?" Těžko říct, co jsem sám chtěl. Rád bych zůstal ale na druhou stranu by to pro mě nebylo moc bezpečné. Heh, jako kdybych se tím řídil že. Stočil jsem svůj pohled na nově obvázané zápěstí a povzdechl si. Pokud tu zůstanu, budu vědomě riskovat život protože budu mít nutkání jim pomáhat, pokud jim někdo ublíží. Ale otázkou bylo, jestli je venku bezpečněji než tady. Pokud žili monstra v tomhle městě budou určitě i v jiném. Vlastně spíš v každém. A i lidé dokáží nehezky zranit, to jsem si ověřil moc dobře. Střelil jsem pohledem zpět na Seba a čekal, jak odpoví.
avatar
Farrand Mitzou

Poèet pøíspìvkù : 762
Join date : 04. 06. 17

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Farrand Mitzou za Wed Apr 25, 2018 8:39 pm

Obchod
Zamračil se, neb cítil, jaké emoce se do něj z její strany opřeli. Pak se však usmál, než se stejně jako ona rozhlédl kolem. "Bude to v pořádku. Nespustím z tebe oči, to ti slibuju." Zazubil se a tiše si povzdechl, načež se znovu přinutil rozhlédnout se kolem. "Tak.. kam by jsi chtěla jít jako první?" Věděl, že jeho bývalá je stejná, jako jeho bratr, takže úplný maniak, co se týče nakupování obleční, avšak Nina se nijak extra netvářila, což jej překvapovalo. Popravdě, on nakupování nesnášel, takže ve svých mladších letech chodil v oblečení tak dlouho, jak to jen šlo, než jej matka zatáhla do jednoho z těch velkých přeplněných, ufuněných a upocených lidí, aby si tam vybral nějaké oblečení. Tenkrát se mu už jen z pomyšlení na to zvedal žaludek, avšak tento odpor postupem času překonal, ale stejně nebyl nikdy z nakupování kdo ví jak nadšený.
avatar
Darla Carpentner
Admin

Poèet pøíspìvkù : 162
Join date : 17. 11. 16

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue May 01, 2018 1:52 pm

Hračkárna -> Náměstí

Stejně jako předtím jsem jen stála na místě a pokukovala jak si při vybírání vede.Trvalo mu to o hodně déle, chodil kolem každého regálu několikrát a pečlivě vybíral. Konečně popadl nějakou z hraček a běžel za mnou. Plyšový sloník byl roztomilý a věřila jsem, že se Sandrovi bude líbit. S úculem jsem kývla a pak se s oběma hračkami rozešla ke kase, u které jsem zaplatila a pak vyšla ven. Zbylo mi tak akorát na nějaký menší zákusek. Měla jsem dost plné ruce, levačkou jsem držela Sandra a na pravačce jsem měla navlečenou tašku s hračkami, plus jsem jí Sandra ještě podpírala. "Tak co Milo? Chceš ještě něco na zub nebo tak?" Loupla jsem po něm očkem.
avatar
Milo Oblivion

Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 04. 04. 18

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Milo Oblivion za Tue May 01, 2018 8:21 pm

Hračkáreň - Námestie

Dúfal som že plyšák sa bude bratovi páčiť. Ale keď som videl že plyšák sa mame páčil tak som bol presvedčený o tom že sa bude páčiť aj bratovi. Potom zobrala hračky a šli sme k pokladni kde to zaplatila a potom sme šli von z obchodu. Keď sme boli vonku tak sa opýtala či chcem niečo pod zub. Pozrel som sa na ňu a pokrútil som hlavou. "Ani nie. Nie som hladný. Kam pôjdeme teraz?" Opýtam sa mami a pozriem sa na ňu a pousmejem sa. Sám som bol zvedavý kam pôjdeme pretože domov sa mi rozhodne nechcelo ísť. Potom ma napadlo že by sme mohli ísť na ihrisko. "Mami mohli by sme ísť na ihrisko?" Opýtam sa a díval som sa na ňu a dúfal som že bude súhlasiť a pôjdeme tam.
avatar
Darla Carpentner
Admin

Poèet pøíspìvkù : 162
Join date : 17. 11. 16

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Darla Carpentner za Sun Jun 17, 2018 12:13 pm

Náměstí

Pomalu jsme vyšli ven, on spokojený že má nové hračky a já ráda, že jsem mu udělala radost. Sandro dál klinbal na mojí ruce.
Milo nechtěl jíst, neměl hlad a ani chuť, nevěděla jsem kam by chtěl jít, takže jsem byla ráda, že mi dal nějaký návrh kam jít. Pousmála jsem se. "Tak hřiště?..mmm.." Zamyslela jsem se a rozhlédla se. "Fajn, tudy." Usmála jsem se na chlapce a pomalu jej vedla směrem, kde je veliké hřiště, které by se mu mohlo líbit a já bych si tam mohla odpočinout.
avatar
Milo Oblivion

Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 04. 04. 18

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Milo Oblivion za Sun Jun 17, 2018 3:27 pm

Námestie - Ihrisko

Išiel so s ňou a dúfal som že pôjdeme na ihrisko kde sa budem môcť pohrať. Našťastie netrvalo dlho a mama sa poobzerala okolo seba a uvidela nejaké ihrisko a povedala že tadiaľto. A tak som prikývol a vydal som sa aj s ňou smerom k tomu ihrisku. Cesta netrvala dlho a po chvíľke sme prišli na veľké ihrisko kde boli aj ostatné deti s rodičmi. Potešil som sa a hneď som sa od radosti rozbehol po ihrisku. Prvé miesto kde som sa zastavil bolo pieskovisko. Skočil som do pieskoviska a začal som sa tam hrať.
avatar
Darla Carpentner
Admin

Poèet pøíspìvkù : 162
Join date : 17. 11. 16

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Darla Carpentner za Wed Jun 20, 2018 10:05 pm

Hřiště

Došli jsme na hřiště a Milo se okamžitě rozeběhl k pískovišti. Já si sedla na lavičku i se Sandrem na klíně a jen Mila pozorovala jak se hrabe v písku. Jak jsem si sedla, najednou se mi něco začalo hemžit na klíně. Koukla jsem se na rozespalého Sandra, který zamžoural kolem a po chvíli si začal protírat oči. "Mami?" Promluvilo moje koťátko a kouklo se na mě, pak začalo šmátrat pohledem kolem. "Dobré ráno.." Usmála jsem se na něho a pohladila ho po hlavě. On si jen protíral oči a pomalu se rozkoukával. "Jsme na hřišti, Milo je na pískovišti, nechceš si hrát spolu s ním?" Usmívala jsem se na něho s otázkou. Odpovědí mi bylo kývání a následný úprk druhého syna na písek za bratrem. S úsměvem jsem se opřela a sledovala jak si k Milovi přidřepl a začal zabodávat klacíky do písku a zahrnovat je, ve snaze něco vytvořit.
avatar
Milo Oblivion

Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 04. 04. 18

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Milo Oblivion za Wed Jun 20, 2018 10:22 pm

Ihrisko

Bol som natešený že sa môžem hrať v pieskovisku. A ani mi nevadilo že som bol celý od piesku. No čo veď mama ma umyje. Tak som si s tým nerobil starosti. Ani neviem ako dlho som sa hral keď v tom pribehol môj brat. Trochu som sa ho zľakol lebo pribehol ako raketa ale potešilo ma to. Aspoň sa nebudem hrať sám a hlavné je to že sa konečne zobudil. Lebo som si už pomaly začínal myslieť že sa už asi nikdy nezobudí. "Konečne si sa zobudil." Poviem mu a usmejem sa. Chvíľu som ho pozoroval čo robí. A tak som sa rozhodol že mu v tom pomôžem a niečo spoločne postavíme. Vybehol som na trávu aby som pozbieral pár konárov a vrátil som sa k bratovi a začal som ich zapichovať do piesku a potom som okolo nich začal tvarovať piesok. Sám som bol zvedavý čo s toho vznikne.
avatar
Victor Crowley di Raziel

Poèet pøíspìvkù : 121
Join date : 04. 12. 16

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Victor Crowley di Raziel za Fri Jul 06, 2018 10:19 pm

Dnešní den byl jako dar z nebes po svých úmorných předchůdcích v rozmezí asi dvou týdnů. Upíři se možná rádi vyhřívají jako ještěrky, alespoň většinu času, ale co je moc, to už je příliš. Čas posledních dvou týdnů jsem trávil zavřený u sebe doma se zapnutou klimatizací - ach jak já v těchto případech miluji pokrok lidstva - a zataženými těžkými tmavými závěsy přes ta obrovská okna mého střešního bytového sídla. Mým drahým opeřeným přátelům se tolik světla také zaručeně nelíbilo, budilo je ze spánku, a tak jsme byli všichni nesmírně vděční za něco takového, jako je dnešní o něco studenější počasí bez praživého slunce, které svým svitem mohlo klidně konkurovat své síle na pouštních pláních kdesi na Africkém kontinentu. Liu se před nedávnem vrátil z cest a tak poslední dobou pořád jen spal a to byl také důvod, proč jsem se dneska rozhodl protáhnout venku. Oblečený jen v opravdu lehké černé košili a stejně materiálově nezatěžkaných kalhotech, doplněných o polobotky jsem se coural po venku v téměř poledním čase a koukal se okolo sebe. Poslední dobou jsem se opravdu řádně nudil, nic, co by zaujalo mou pozornost. Copak se všechno děje jen v zimě?
Můj pohled byl velice klidný, možná až stoický, jak jsem procházel známými ulicemi, stejně jako držení těla. Zastavil jsem se, když ke mně dolehla poněkud známá vůně. Nebyla to krev, a proto bylo poněkud těžké i zařadit - nemáme takový um, jako vlkodlaci, pokud se nejedná o naši výživu - ale stačil pohled do dálky k parku, abych si začal být jistý identitou známé tváře. Na rtech mi zahrál úsměv, když jsem s nově nalezenou náladou vykročil vpřed bez zaváhání, abych si po tak dlouhé době mohl promluvit s drahým kočkodlakem, kterým samozřejmě byla Darla, která mi ze vzpomínek opravdu nemohla vymizet lehce. Už z patřičné vzdálenosti jsem na pískovišti hned vedle uviděl dva malé živly, které musely být její. Když jsem ji viděl naposledy, ještě je nosila pod srdcem. Byl to krásný pohled.
"Není hezké, jak jeden může narazit na starou známou tvář jen když se rozhodne pro maličkou polední procházku?" Zvýšil jsem trošku hlas ještě v uctivé vzdálenosti, abych na sebe upoutal pozornost. Telepaticky jsem k ní vysílat nechtěl, mohl bych ji vylekat ještě víc. V krocích jsem se nezastavil, dokud jsem nedošel až téměř těsně k ní a neopřel se o opěrku lavičky hned vedle. Ještě jsem si nedovolil přijít úplně blízko, dokud jsem nedostal povolení. "Rád tě vidím v dobrém zdraví. I ty malé. Naposledy ještě nebyli na světě. Je to už nějaký čas." Věnoval jsem Darle přátelské pousmání.
avatar
Darla Carpentner
Admin

Poèet pøíspìvkù : 162
Join date : 17. 11. 16

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Darla Carpentner za Fri Jul 06, 2018 10:34 pm

Jakmile Milo viděl co Sandro kutí, připojil se k němu a začal se snažit tvořit něco spolu s ním. Vypadali spokojeně, Sandro měl pořád ještě trochu rozespalý výraz a ve vlasech byl mírně rozcuchaný. Podle všeho mu to ale nevadilo, místo nějakého ošívání se a nespokojených vzdechů si hrál. A tak to bylo fajn.
Když jsem si byla jistá, že je vše v pořádku, jen jsem si objala kostnaté paže a pohledem brousila po mých synech a občas koukla kolem, jestli za nimi nejde nějaké další dítě, které si tu hrálo. Ale pískoviště vypadalo zajímavě asi jen pro moje dva bordeláře.
Zapřela jsem se loktem o koleno a do dlaně jsem si položila hlavu.
Chvilku klidu narušil známý hlas. V první chvíli jsem celkem ztuhla a jen se strachem jsem se otáčela, jelikož jsem nebyla schopná ten hlas zařadit. Když jsem se ale otočila, hned jsem osobu poznala. Ačkoli jsem se usmála, plachý, trochu smutný výraz z tváře nezmizel.
Pomalu šel blíže k nám, a mezitím pořád mluvil, druhá věta mě trochu pobavila. "He..v dobrém zdraví.." Pousmála jsem se. Nevěděla jsem jestli vtipkuje nebo si toho nevšiml. Bledá pleť, strhaný výraz, propadlé tváře a vyhublá na kost. Do dětí jsem jednoduše dala naprosto všechno a stejně jsem měla pocit, že dělám vše špatně.
"Taky tě ráda vidím Victore." Usmála jsem se na něho. Viděla jsem, že stojí poměrně daleko a nevěděla jsem co si o tom myslet, na jednu stranu jsem ta to možná i byla ráda, ale na druhou..byl to přítel a nelíbilo se mi, že bych s ním mluvila na šířku místnosti. Nakonec jsem se rozhodla a posunula se kousek na stranu na lavičce, pak s milým úsměvem poplácala místo vedle sebe. "Nechceš se posadit?"
avatar
Milo Oblivion

Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 04. 04. 18

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Milo Oblivion za Fri Jul 06, 2018 10:59 pm

Ihrisko

Pokojne som sa hral s bratom a boli sme tak zabraní do hrania a stavania že som si ani nevšimol že k mame niekto prišiel. Ani neviem ako dlho sme sa takto hrali keď som začal byť hladný a smädný. A tak som vybehol z pieskoviska. Pravdaže som bol celý od piesku. Piesok som mal všade. A keď pribehnem k mame uvidím že je s ňou nejaký muž. Zastavil som sa a pozrel som sa na muža a potom na mamu. "Mami kto to je?" Opýtam sa a ukážem na toho muža. Keďže som toho muža zatiaľ nepoznal tak som na neho díval trochu nedôverivo. Lenže mama vyzerala že ho pozná a tak som sa otočil k mame a natiahol som k nej ruky a usmial som sa na ňu.
avatar
Victor Crowley di Raziel

Poèet pøíspìvkù : 121
Join date : 04. 12. 16

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Victor Crowley di Raziel za Fri Jul 06, 2018 11:27 pm

Úsměv mi z tváře vymizel, když jsem si konečně uvědomil, že i přes svůj velice ostrý zrak jsem neviděl, že termín 'v dobrém zdraví' se na Darlu opravdu nedá použít. Celkově jsem se narovnal zase zpátky do plné výšky, vlasy spadající přes ramena a v očích smutný lesk. Na rtech omluva. Přesto se zdálo, že mě i přes můj přešlap ve své přítomnosti vítá a tak jsem na její pobídku přikročil k ní, abych se mohl posadit. Takhle z blízka o tom nebylo pochyb. Nebylo jí dobře, měla daleko do normální váhy a únava z ní sálající se u mě transformovala do bolesti hlavy. Nedal jsem to na sobě znát a místo toho jsem se vedle ní klidně s děkovným kývnutím usadil a pozoroval dva pobíhající malé kluky. Vypadali, že se baví. A nemohl jsem setřást pocit, že jejich blaho je to, proč samotná Darla vypadá tak strhaně. Ač to kdysi bylo považováno za vulgární gesto, otočil jsem se v sedu bokem a velice opatrně natáhl ruku, abych jí mohl odhrnout vlasy z tváře a lépe se podívat na její stav. Žádné rychlé pohyby a myšlenkové ujištění o tom, že se neděje nic, co by jí mohlo ublížit. Obočí se mi stáhlo ve starosti. "Beru zpět své předchozí prohlášení. Nevypadáš tak zdravě, jak jsem si myslel." Zamumlal jsem. "Co se stalo? Smím-li to vědět." Pomalu jsem zamrkal, jak jsem soustředěně prohlížel vystouplou lícní kost. Jistě jsem si sám pro sebe mohl udělat závěry, ale raději bych znal pravdu. A to pravdu pocházející přímo od zdroje.
Otočil jsem hlavu po dalším zdroji zvuku, kterým se ukázal být jeden z jejích synů. Určitě, byli si podobní. Můj pohled zjemněl a stáhl jsem ruku od Darliny tváře, ale přesto jsem stále trpělivě očekával odpověď na svou otázku, ač asi nebude zodpovězena v přítomnosti toho malého. Pousmál jsem se a posadil se zase normálně, dokonce jsem lavičku opustil a dřepl si, abych proti němu nepůsobil tak vysoce a děsivě. "Ahoj, já jsem Victor." Řekl jsem tiše a podíval se nahoru na Darlu, jak se tváří, jelikož jsem se znovu zrovna nedovolil kontaktu s jejím synem a to mohlo způsobit instinktivní nehezké věci. Opravdu jsem se snažil nepůsobit jako hrozba pro nikoho z nich, ale jeden nikdy neví. Nebyl to zrovna styl, kterým bych mluvil normálně, ale pro děti nemělo smysl uchovávat dospělosti jazyku. Zrovna moc mi to přes rty nešlo, zvyk je přeci jen železná košile, ale dal jsem si záležet, aby to vůbec nepůsobilo vynuceně.
avatar
Darla Carpentner
Admin

Poèet pøíspìvkù : 162
Join date : 17. 11. 16

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Darla Carpentner za Sat Jul 07, 2018 8:40 am

Hřiště

Posadil se vedle mě, já mu věnovala smutný úcul a pak jsem se otočila spět k pískovišti, abych si pohlídala co děti dělají. Milo šel pomalu k nám, zatímco Sandro seděl na hřišti a dál si cosi plácal. Když uviděl, že mu zmizel společník do hry, poměrně zmateně se rozhlédl.
V tu chvíli jsem periferně zahlédla jak se něco přiblížilo až přehnaně blízko, v první chvíli jsem vyplašeně vydechla a trochu se přikrčila, asi o centimetr, možná dva. To už mi ale Victor shrnul vlasy ze strany a já pochopila, že moje paranoia byla zbytečná. Pomalu jsem se otočila zase na něj a vyslechla to, co mi chtěl říct. "Já..popravdě sama nevím.." Odpověděla jsem mu popravdě. "Nic teď není jak má..Marcus se neukázal od doby co jsme se viděli mi dva, musela jsem nám najít smečku abych byla schopná se o ně normálně postarat..jsme tam ale všichni stejní chudáci, náš alfa je psychicky labilní chlapík s posttraumatickým stresem a mimo mě a mé děti jsou tam jen dva další kočkodlaci..alespoň tam mám ale oporu.." Vypovídala jsem se, se smutným podtónem. V tu chvíli se ukázal Milo, a zajímal se kdo je Victor. Usmála jsem se a natáhla k němu ruce, pak si ho chytila pod pažemi a vytáhla si ho k sobě na klín. "To je váš kmotr Milo, je to kamarád, nemusíš se ho bát." Usmála jsem se a hladila malého ve vlasech. Ohlédla jsem se za Sandrem, akorát abych viděla jak si při běhu za námi zasekl nohu v nějaké díře a nehezky spadl. Ovšem, že se zvedal se slzami. "Sandro...ale notak.." Zamručela jsem, sundala si z klínu Mila a rozeběhla se k malému.
Zvedla jsem jej, oprášila mu oblečení a prohlédla co se děje. Nedělo se nic, jen spadl krev netekla, jen bude mít asi bouli na koleni a paži. "Broučku..musíš se víc koukat pod nožičky, příště by to nemuselo být takhle bez zranění, dobře?" Promluvila jsem starostlivě a vzala Sandra do náručí. Pak jsem se i s usopleným synátorem vrátila na lavičku, kde jsem vyndala kapesník a začala mu otírat očka a nos. "Víš Victore..myslím že jsem ani po tak dlouhé době nebyla na děti připravená.." Přiznala jsem, co si o sobě a tom jak si při mateřství vedu, myslím.
Sandro byl očištěný, špinavý kapesník jsem hodila do koše hned vedle lavičky, přesunula si Sandra na jedno koleno a hladila ho po zádech, věděla jsem, že Milo chtěl předtím na klín, takže jsem k němu natáhla volnou ruku a čekala jestli se půjde přitulit. I kdyby mě to mělo zlomit, chtěla jsem pro ně udělat všechno co jsem mohla. I kdyby to byla sebevětší hloupost.
avatar
Milo Oblivion

Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 04. 04. 18

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Milo Oblivion za Sat Jul 07, 2018 11:43 am

Ihrisko

Kým som čakal pokiaľ ma mama zoberie na ruky tak ten muž si ku mne kľakol a pozdravil ma a predstavil sa mi. "Ahoj." Pozdravil som ho s trochou obavy ale v tom si ma mama zobrala na ruky a povedala mi kto to je. A tak som sa pozrel na muža a prikývol som. "Dobre. Ty si kamarát?" Opýtal som sa muža ale stále som si ho obzeral. A aj keď mama povedala že je to kamarát a že sa nemusím báť tak som si nebol 100% istý či je to pravda. V tom ma mama znova postavila a ja som nevedel prečo až keď som sa pozrel smerom k pieskovisku videl som ako brat spadol a plakal. Mama ho zobrala na ruky a vrátila sa k nám a sadla si s ním na lavičku a utierala ho a ja som sa len díval. Našťastie nemal žiadne zranenie čo bolo dobré. "Dávaj si pozor braček s kým sa budem hrať ak sa ti niečo stane?" Opýtal som sa ho a potom som videl ako mama natiahla ku mne ruku. Je pravda že som chcel byť na rukách ale teraz mala dosť problémov s bratom a tak som pokrútil hlavou že nechcem a ostal som stáť na zemi. Nechcel som mame pridávať ďalšie starosti.
avatar
Victor Crowley di Raziel

Poèet pøíspìvkù : 121
Join date : 04. 12. 16

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Victor Crowley di Raziel za Sat Jul 07, 2018 7:10 pm

Hřiště

Překvapeně jsem zvedl hlavu, na chviličku vyrušen z negativního směru, kterým se ubíraly moje myšlenky. "Tys nezapomněla." Řekl jsem překvapeně, abych dokončil svou image upířího chlapíka, oblečeného v černé, co kulí oči jako sova, co tak rád chová. Mé překvapení ale znovu vyšumělo, když jsem si začal věci asociovat. Pokud se dělo něco takového, pokud opravdu měla tolik problémů, proč mě prostě nevyhledala? Když už mě jmenovala kmotrem, měla právo mě nazvat rodinným přítelem i po té kratičké chvilce v našich životech, kdy jsme se vlastně poznali v restauraci. A tím pádem měla i všechnu možnost mě požádat o pomoc. Pokud mě paměť nešálí, nechal jsem jí tehdy vizitku s mým číslem i adresou. A snad jsem nemohl zanechat dojem někoho, který by někoho v nouzi u svých dveří odmítl. Zhluboka jsem vydechl, abych ze sebe dostal ten tlak. "Vím, že je asi těžké ohnout svou hrdost a jít za téměř cizincem, ale proč jsi nepřišla za mnou?" Vyjádřil jsem své myšlenky i nahlas. Chápal jsem, že pro smečkové rasy je lepší najít si v takových časech právě společenství smečky, ale pokud na tom místní byla tak, jak říkala, sebe jsem viděl jako mnohem lepší alternativu. Než jsem dostal odpověď, uslyšel jsem žuchnutí a viděl, jak se Darla zvedá, aby byla pomocí právě druhému synovi, který skončil po nepěkném karambolu na zemi. Přejel jsem si pohledem a v očích se mi znovu odrazil smutek a možná i malá jiskřička vzteku nad tím, jak celkově zle na tom Darla vypadala.
Než se vrátila i s druhým chlapcem, obrátil jsem svou pozornost k tomu prvnímu, k Milovi. "Ano, jsem." Usmál jsem se na něj a potlačil reflex mu pocuchat vlásky, stále si mě měřil poněkud nedůvěřivě, ale nedával jsem mu to za vinu. Kdo by se také nebál takového temného, vysokého muže, který má oči obestřené krvavým odstínem, je bledý jako smrt sama a ještě k tomu vyzařuje auru predátora, kterou musí vycítit i někdo tak mladý? Jeho vlastní geny ho musely pobízet k opatrnosti a to bylo jen dobře. "Vím, že na to dvakrát nevypadám, ale nic vám ode mně nehrozí, dobře?" Poznamenal jsem s patřičně potěšeným tónem a abych ho vysvětlil jsem dodal: "Děláš dobře, že nevěříš každé nové tváři. Jsi moc chytrý kluk." A to už se Darla vracela se svým druhým synem, který vzlykal. Ale řekl bych, že víc z šoku, než z bolesti, jelikož jsem necítil žádnou krev. Zvedl jsem se, abych se mohl zase posadit vedle ní a věnovat jí pozornost. "Rozumím. Sám jsem kdysi měl na krku svěřence, který nebyl ještě tolik soběstačný a dalo mi to zabrat. A právě proto čekám na svou odpověď." V mém hlase nezazněla žádná hrubost, ani pořádná pobídka, spíš jen jemná připomínka toho, že o ni mám starost a chci vědět, proč mě nevyužila.
Dvě děti na ni byly očividně moc, s absencí otce, na kterého bych nejraději syčel celé odpoledne a jejich celkově smíšených genů. Nedělal jsem si iluze toho, že by se to na dětech neotisklo. Dost možná to byla další velká část důvodu, proč je Darle tak, jak jí je.
Koutkem oka jsem pozoroval Mila. Opravdu mladý chytrý klučina, musím uznat. Viděl jsem, jak se zarazil, když ho Darla také chtěla vzít na klín, i když očividně měla plné ruce práce se Sandrem. "Pokud chceš nahoru, klidně si můžeš vylézt na mě, když má maminka plné ruce práce." Nabídl jsem zlehka Milovi, ale do ničeho ho nenutil. Přeci jen, lézt cizincům do klína je už další stupeň ne- stupnice, kterou by děti jeho věku měly znát. "Není slabost přijmout pomoc. A já ti ji teď nabízím. Víš, že to udělám rád, když mě necháš." Promluvil jsem k ní telepaticky, protože to nebylo téma zrovna vhodné pro malé uši. A pokud mi Marcus nepřijde utrhnout hlavu, ale podle jejích slov se neukázal od té doby, co nás viděl spolu a to už byla podle lidských měřítek opravdu celkem dlouhá doba.
avatar
Darla Carpentner
Admin

Poèet pøíspìvkù : 162
Join date : 17. 11. 16

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Darla Carpentner za Sat Jul 07, 2018 10:58 pm

Milo se na Victora ještě okamžik nedůvěřivě koukal, než se začal ptát, aby se ujistil, že mu může věřit. Ačkoli jsem viděla, že to přijal, pořád ho nebral jako někoho komu by mohl věřit. Když jsem mu řekla, že je to jeho kmotr, vypadal Victor dost překvapeně. Trochu jsem se usmála. "Dá se na tohle zapomenout?" Odpověděla jsem otázkou a okamžik na něm setrvala pohledem.
Victor položil další otázku a já trochu povzdechla a nadechovala se k odpovědi. Než jsem ze sebe ale stihla vypravit to, co jsem chtěla říct, musela jsem běžet směr Sandro a jeho natlučená kušnička. Prcka jsem si odnesla s sebou na lavičku, kde jsem se posadila a začala dítko čistit, když byl očištěný, okamžik ještě seděl a tulil se ke mě, než se tak nějak začal rozkoukávat a poměrně zvídavě koukal na Victora vedle nás. Milo na klín už nechtěl. Smutně jsem se na něho usmála, bolelo mě, když jsem musela jednomu z nich upírat svoji pozornost. Každopádně se ozval Victor a já se trochu usmála, přitom jsem zvědavě mrkla po Milovi a pokývala na něho hlavou, jakože mu může věřit a že se ho nemusí bát. "Vážně se snažím aby se měli co nejlépe.." Odpověděla jsem mu trochu posmutněle. V tuhle chvíli jsem byla poměrně klidná a spokojená, až do chvíle než jsem uslyšela jeho hlas. Takhle na mě vždy promlouval jen Marcus. Cítila jsem jak mi po zátylku přeběhla husina a jak se mi rozklepaly ruce. Polkla jsem a nejistě jsem po Victorovi loupla očima a okamžik na něho vyjeveně civěla, než jsem pohledem uhnula stranou. "..v tuhle chvíli už nemám moc co dělat..budu ráda za jakoukoli pomoc se kterou přijdeš.." Odpověděla jsem mu po chvíli zdráhavě.
avatar
Milo Oblivion

Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 04. 04. 18

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Milo Oblivion za Sat Jul 07, 2018 11:13 pm

Ihrisko

Ten muž odpovedal že je ale tak bude chvíľu trvať než mu začnem dôverovať a dokonca aj on sám to povedal že že robím dobre že neverím každej novej tvári. To ma veľmi potešilo keď ma takto pochválil a ešte povedal že vie že dva krát na to nevyzerá ale že sa ho nemusím báť. "Dobre." Odpovedal som mu a prikývol som. Potom som sa pozrel na mamu a videl som že na mňa mrkla že mužovi môžem veriť. Obaja ma síce ubezpečili ale tak opatrnosti neni nikdy dosť. Skôr ma zamrzelo keď som videl ako sa mama smutne usmiala kvôli tomu že som nechcel na ruky. Dosť že mala na rukách môjho brata ktorý si ublížil a ktorý potreboval viac útechy ako ja. Takže som to chápal a nevadilo mi to. Potom ma ale prekvapil ten muž ktorý sa ponúkol že ak chcem tak môžem vyliecť na neho. Poobzeral som si ho a chvíľu som váhal či ano alebo nie. Lenže detská zvedavosť ako bude na ňom ma prehovorila a ja som prikývol. "Ano rád." Poviem a natiahnem k mužovi ruky.
avatar
Victor Crowley di Raziel

Poèet pøíspìvkù : 121
Join date : 04. 12. 16

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Victor Crowley di Raziel za Mon Jul 09, 2018 9:23 pm

Hřiště

Jistě, nepřišel jsem si úplně, jako zapomenutelná figura, ale stát se mohlo, zvlášť když měla co dělat s takovou zátěží, na kterou zůstala sama, ale na druhou stranu, tohle všechno bylo zcela reálně vyvráceno tím, že mě opravdu jmenovala jako kmotra a stejně mě nepožádala o pomoc. Vlastně to pro mě bylo něco jako jiný stupeň urážky mého charakteru. Copak si opravdu myslela, že bych ji u sebe nepřijal? Vždyť stačila jedná návštěva, abych ji přesvědčil o tom, že já sám opravdu nedělám už pár století nic, co by vyžadovalo mou pozornost v takové míře, abych se okamžitě neodhodlal podat pomocnou ruku.
Až posléze mi došlo, jak i přes mé největší snahy nebyla telepatie zrovna nejněžnější způsob mluvy pro někoho, kdo o mě tuhle zvláštnost nevěděl. Upíři jako takoví nebyli schopni komunikovat mentálně víc, než sem tam pár pocitů, a to tedy hlavně nebezpečí, a to většinou mezi partnery, těmi, kteří spolu strávili dlouhou dobu, krmili se z jedné kořisti a nechali energii druhého prosáknout do sebe sama. Já měl kdysi starou přítelkyni, alchymistku, čarodějnici, to, jak si říkala se měnilo každých pár století. Za to, že jsem jí poskytl záštitu a svou přízeň mi věnovala jeden z prstenů, který dodnes zdobí mé prsty a zrovna tento zesiluje mé mentální schopnosti tak moc, že dokážu provozovat právě i telepatický rozhovor pomocí mé mysli. "Velmi se omlouvám, měl jsem se napřed dotázat, zda s tebou můžu takhle komunikovat." Vyslal jsem okamžitě po tom jejím zděšeném pohledu, který mi tuhle nepříjemnost zcela skvěle připomněl, dal jsem si záležet, aby z té věty šla cítit moje nejhlubší touha svůj přešlap napravit. "Jen jsem nechtěl přidělávat starosti těm malým. Jsou sice mladí, ale věřím, že jsou oba, a Milo obzvlášť, velice inteligentní a vnímaví. Nerad bych je viděl utrápené stejně jako jejich matku." Podotkl jsem k tomu a jako by tento rozhovor vůbec neprobíhal, usmál jsem se na Mila, který vyhodnotil, že už jsem se jako přítel prokázal dost a opravdu projevil zájem spočinout na mém klíně. Spolupracoval jsem a s lehkostí sobě vlastní jsem ho zvedl a usadil ho na svém stehnu, na straně blíž k jeho bratrovi a matce. Vyvolalo to u mě mírné deja-vu. S Lesliem jsem tohle nikdy nedělal, jelikož jsem ho našel až ve trošku starším věku a tehdy už odmítal takové chování a vlastně dotyky celkově. Zabralo pár let, než si znovu našel cestu k letmému pohlazení po vlasech, nebo doteku na tváři. Nikdy jsem mu to neměl za zlé, měl své důvody a svou minulost. To ale neznamenalo, že jsem něco takového nikdy nedělal, právě naopak. Mám děti rád a proto si je také velice rád chovám a jinak s nimi trávím čas, kdykoli se mi k tomu naskytne příležitost. Dětská mysl je tak úžasná, tak čistá a plná údivu nad světem. Vždycky mi to připomene, že svět není tak bezbarvý a nudný, jak to mě, starému upírovi, co už si pá staletí zažil,někdy přijde. Nový život a změna mě vždycky fascinovaly.
"Poslyš, budu nápomocný, jak jen budu moct. Kdybys je někdy potřebovala pohlídat, nebo něco obstarat, věřím, že jsi tu vizitku doteď nevyhodila, ač jsi ji předtím nevyužila. Měla by ses soustředit taky sama na sebe. Dostat zpátky své zdraví a upevnit ho. Uděláš tak službu nejen sobě, ale i jim." Věnoval jsem Darle hluboký pohled a Mila na svém klíně přidržoval jen opravdu zlehka, ale stále tak, abych dokázal účinně zabránit případnému pádu, ač byl velice nepravděpodobný. "Jsem dost starý, má drahá, a mám mnoho kontaktů. Takže když říkám, že kdybys potřebovala cokoli obstarat, myslím tím opravdu téměř cokoli. Nezdráhej se si o něco říct, ano?" Aby se navenek netáhlo dlouhé ticho, se stálým, přetrvávajícím úsměvem jsem se zeptal: "Je něco po poledni, jedli jste už?" Můj tázavý pohled směřoval na Mila, jako by otázka patřila jemu. Bylo mi prakticky jedno, kdo mi ji zodpoví.
avatar
Darla Carpentner
Admin

Poèet pøíspìvkù : 162
Join date : 17. 11. 16

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Darla Carpentner za Mon Jul 09, 2018 11:20 pm

Hřiště

Milo se nakonec začal nějak "smiřovat" s tím, že je Victor náš přítel, za což jsem byla ráda, dokonce nakonec i přistoupil na to, že půjde Victorovi na klín. Victor si ho přisadil blíže ke mě a já se jen usmívala. Všechno bylo více méně v pořádku, a pak..pak se mi ozval Victor v hlavě. Milo si asi ničeho nevšiml, ale Sandro okamžitě zpozorněl, a i přesto, že ho asi bolela rána po pádu, hned se mi na klíně zvedl, chytil mi obličej do dlaní a donutil mě tak stáhnout pohled od Victora. Malinké ručičky mě začaly hladit po tváři. Na Victora se už nedíval. Vypadalo to, že se mu Victor nelíbí a nechce s ním mluvit. "Táta se vrátí, nebuď smutná.." Promluvil dětským hláskem a dal mi ruce kolem hlavy, objímajíc mě. Skousla jsem si spodní ret, a snažila jsem se nebrečet, jen jsem jej objala kolem pasu, dlaně položila na temeno a mezi lopatky a přitiskla jej k sobě těsněji. Víčka jsem pevně stiskla k sobě. Oči jsem pevně sevřela, abych nenechala jedinou slzu sklouznout. 
"O..o to nejde..jen se mnou vždy takhle mluvil jen Marcus.." Odpověděla jsem. Byl cítit strach a nejistota. "Děkuju.." Odpověděla jsem ještě. 
Vyslechla jsem další věci jež mi chtěl sdělit a nakonec se pomalu odlepila od Sandrovi hrudi a jen jej podpírala v zádech, jelikož mi pořád stál na stehnech. Už to začínalo celkem bolet. 
"Já..vím že to bude znít asi hloupě..ale je na nich jeho pach a je na nich dost cítit..bojím se je dát do péče někoho jiného, byť jen na chvíli..vím jak na něho reagovali ostatní, buď pro ně byl hrozba nebo výzva.." Koukla jsem po něm nejistě. Nevěděla jsem jestli mě chápe. Bála jsem se, že malým někdo ublíží, a že když budou s někým jiným, že je raději opatrovatel hodí po pronásledovatelích a uteče. Bylo to zvláštní, už jsem možná byla silně paranoidní, ale jednoduše toho už bylo přes příliš a já se bála prakticky všeho. "Ne, nejedli." Odpověděla jsem mu a koukla na Sandra, který když slyšel o jídle, začal jevit o naši společnost nějaký trochu více znatelný zájem, ale i tak nepromluvil.
avatar
Milo Oblivion

Poèet pøíspìvkù : 15
Join date : 04. 04. 18

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Milo Oblivion za Mon Jul 09, 2018 11:55 pm

Ihrisko

Ani som dlho nečakal a ten muž si ma zobral na ruky. Pousmial som sa a bol som rád že ma zobral na ruky. Aj keď tam stále bola nedôvera ale už bola omnoho menšia ako pred tým a veril som že je to priateľ a kmotor. Victor ma dal bližšie k mame a bratovi a ja som sa pousmial a díval som sa na nich oboch. Teraz bolo dosť ticho a ja som chcel aby zase komunikovali a nie aby boli ticho. A tak som rozmýšľal ako by som na seba upútal pozornosť. Lenže z myšlienok ma vytrhol Victorov hlas pýtal sa nás či sme jedli. Pozrel som sa na neho a pokrútil som hlavou. "Nie nejedli sme." Poviem a potom sa otočím na mamu a brata a všimol som si že brat jej stojí na nohách a jej tvár má v dlaniach a hovoril niečo o tom že otec sa vráti aby nebola smutná. Až do teraz som si na otca nespomenul. Keby ho nezmienil tak by bolo všetko v poriadku lenže on ho zmienil a uvedomil som si že aj mne chýba a veľmi rád by som bol s ním. Sklonil som hlavu a bolo mi do plaču že nie som s otcom ale snažil som sa neplakať ale moc mi to nešlo. "Chýba mi otec." Poviem smutne a začnem si utierať tvár od sĺz.
avatar
Victor Crowley di Raziel

Poèet pøíspìvkù : 121
Join date : 04. 12. 16

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Victor Crowley di Raziel za Tue Jul 10, 2018 6:41 pm

Hřiště

"Znovu se velmi omlouvám, už se toho tedy zdržím. Šlo mi jen o ty dva." Sklonil jsem pohled od jejího chápavě a s kapkou lítosti nad svou zbrklostí. Uzavřel jsem naše spojení, stáhl svou mysl zase zpátky tam, kde měla být, jen s minimálním rozsahem. Nevím, jestli jsem tohle něčím postrčil, ale atmosféra se díky dvěma chlapcům přehoupla do dokonale agonizujícího smutnění. Mohl bych slíbit, že se po Marcusovi podívám, ale s tím co je zač jsem tušil, že i pro mě je nemožné ho vystopovat. Takoví jako on se nedali nelézt když nalezeni nechtěli být, musel jsem tedy už jen pro ně jen doufat, že se smrtonoš někdy uráčí vrátit. Aby ale řekl pravdu moc světle jsem tuhle situaci neviděl. Smrtonoši byly legendární rasa o jedenácti jedincích, ze které přežívá už právě jen Marcus a tato rasa nikdy neměla tak pevné pletky s ostatními, s "živými", nebo to alespoň nikdy nebylo zdokumentováno a myslím, že by bylo, kdyby k tomu už někdy v minulosti došlo. Obával jsem se, že tohle pouto nebylo silné natolik, aby tmavovlasou smrtku udrželo na místě. Samozřejmě jsem se však mohl plést, vlastně jsem doufal, že nemám pravdu.
"Proto bych rád navrhl sebe, pokud mi dokážeš natolik věřit. Nedovolil bych, aby se jim cokoli stalo a rozhodně bych k nim nechoval žádné emoce, které by vyplývaly z původu poloviny jejich genů." Řekl jsem tiše, jen polohlasem a začal jsem Mila na své noze zlehka "houpat", abych ho uklidnil. Moje ruka se navíc už osmělila a opatrně se dotkla jeho vlásků, které pročísla v utěšujícím gestu. "Tak co byste řekli na to, že bychom se zašli někam naobědvat? Na můj účet." Pousmál jsem se vlídně už nejen k Darle.
"A nepochybuji, že se vám otec vrátí, chlapci. Ale teď musíte být silní pro maminku a pomáhat jí, dobře? A já vám klidně můžu pomoct, co říkáte? Spojíme své síly?" Lhaní jsem neměl rád, ale někdy bylo opravdu lepší než pravda. Alespoň na nějaký čas. A kdo ví, třeba se Marcus zase někdy objeví. Teď jsem se zaměřil na to, aby mě přestali vnímat jako vetřelce. Jelikož jsem to o hlídání a službách myslel smrtelně vážně, nejdřív jsem si musel získat jejich důvěru, protože bez ní by to nemělo budoucnost. Asi to nebude tak jednoduché, ale byl jsem připraven se snažit a vysloužit si to. Podíval jsem se na oba bratry a zamrkal.

Sponsored content

Re: San Hillesh (Město)

Příspěvek pro Sponsored content

  • odeslat nové téma
  • Odpovědět na téma

Právě je Wed Jul 18, 2018 8:33 pm