San Hillesh (Město)

First topic message reminder :

Dům

Uslyšela jeho zavrčení. Ona nemohla dělat nic. Ani si nevšimla, že ji zaregistroval. Ať už to byl Mitzy nebo jeho čičinka, stále jej milovala. Necítila ani trochu nenávisti vůči jeho zvířecí podobě, naopak. Zvířata miluje, tak či tak. Může jen doufat, že lvíček neudělá nějakou hloupost. Neudělá nic.. spíše nic udělat nemůže. Jakožto někdo, kdo nevidí, nemůže jej hlídat. Snad opět nezničí nový koberec, i když.. je to vlastně poslední věc, která by ji trápila. Pokud neublíží Tiřře, nic by ji rozhodit nemělo. Bylo zbytečné mluvit, když i on byl ticho, jelikož už byl proměněn.

Dům

Jemně bubnovala s trochou nervozity prsty o své stehno, kde se nerozvalovala Tirra. Přemýšlela nad vším, než zmínil jejího otce. Hned zpozorněla a koukla směrem na Mitzyho. "Cože?? on už... odlétá??.." Chtěla se ujistit, zda pochopila správně. Opravdu ji takto opustí, když jej nejvíce potřebuje.. Povzdechla si a asi by nad tím dlouho přemýšlela, co udělala všechno špatně, ale uslyšela svůj mobil, který se ozýval někde za ní.. zřejmě odložen na stolku, či na skříňce.. to nevěděla. Pomalu se zvedla a opatrně se vydala za zvukem svého mobilu. Nakonec jej nahmatala a doufá, že hovor zvedla. Nějak si to pamatovala. Přiložila jej k uchu a nadechla se. "Halo??" Optala se, jelikož neví, kdo volá.

Dům
Zarazil se. Možná, ldyby si prostě pamatoval ten datum, který mu určitě sdělil. "Ne... teď hned určitě ne, ale něco mi o tom říkal. Dokonce zmínil i datum." Vydechl a trhl sebou ve chvíli, kdy začal vyzvánět telefon. Zvedl by se a přinesl jí jej, avšak Nina se zvedla a šla si pro něj sama. Celou dobu ji přitom starostlivě pozoroval. Kočku si mezitím přitáhl k sobě a nepřítomně ji hladil po zádech. Ta mu oplácela kousanci do druhé ruky. Nic s tím však neudělal a popravdě to skoro ani nevnímal.

Masonův byt

Bylo to už docela dlouho, co jsem byla naposledy v nějakém normálním bytě. Ta polorozpadlá budova ve které jsem žila byla.. přechodná. Trošku jsem tu šmejdila ale zároveň jsem neustále hlídala Masona. Prostě jsem o něj měla strach. Ano, znali jsme se tak hodinu a už mi na něm záleželo. Každopádně, když si převlékal kalhoty, koukala jsem někam bokem. Nakonec jsem se zastavila u nějakého okna a koukala ven.
Mason očividně odpočívat nechtěl a dál vyzvídal. Přemýšlela jsem, co všechno mu říct ale nakonec jsem se dostala k tomu, že si prvně něco zjistím a až pak mu řeknu něco více o naší smečce. "Omlouvám se, pokud se tě to dotkne.. ale kdy se to stalo?" Muselo mu dojít, že jsem narážela na tu věc s jeho sestrou. Bylo mi jasné že jí mají na svědomí lovci ale zajímalo mě, kdy se to stalo. "Překvapuje mě, že se mi nedonesli žádné informace o tom, že by lovci zabíjeli.. nadpřirození v tomhle městě fungují jako síť. Kdyžse něco stane, informace jde k dalším a dalším. Ale o tvé sestře jsem neslyšela nic. Kde se to stalo a jak?" Tyhle otázky nebyly vhodné a nedivila bych se, kdyby po mě vystartoval. Přeci jen, znali jsme se chvíli a já mu už lezla do soukromí. "Pokud nechceš a je ti to nepříjemné, neodpovídej." Dodala jsem rychle a krátce se na něj podívala.

Město

Čekal jsem malou chvíli, než mobil zvedne. Nakonec to netrvalo dlouho, ozvalo se tiché klapnutí a hned na to její hlas. Usmál jsem se. "Ahoj Nino, tady Seb." Promluvil jsem na ni. Zněla nějak zvláštně, ale nic jsem na to neřekl. "Promiň, že volám po takové době..bylo dost věcí co jsem musel udělat." Omluvil jsem se. Mezi ony věci patřilo především hlídání těch dvou. Přemýšlel jak to formulovat. "Byli jsme domluveni, že se později uvidíme, máš teď někdy čqs?"

Dům

Moc se k tomu nevyjadřovala. Otec na ni jednoduše neměl čas. Nebyla zřejmě pro něj důležitá.. Když se ozval povědomý hlas.. zprvu ji nedošlo, kdo to byl, ale když se představil.. Celkem ji potěšilo, že si na ni vzpomněl, jelikož si myslela, že na ni zapomněl od doby, co mu vlastně dala ty peníze.. nemalé peníze. "Ahoj Seby, nic se neděje a nemusíš se omlouvat.. taky jsem.. neměla moc času.." zamumlala tiše. Říct mu pravdu, co všechno špatné se stalo za tu dobu, co se neviděli, by bylo na dlouho a rozhodně.. Nechce vytahovat minulost, ne k tomu po telefonu a hlavně by nechtěla být litována. Položil ji otázku a nadechla se krátce. "Mám teď hodně volného času, takže.. záleží, kdy budeš chtít a mít čas, nemám s tím problém.." odpověděla mu.

Město

Byl jsem rád, že jsem od těch dvou pošuků na chvíli vypadl. Měl jsem je rád, ale občas je fajn mít svůj vlastní klid. Čekajíc na její odpověď jsem se podrbal na temeni a se sluchátkem natisklým na uchu se rozhlédl kolem sebe. Kolem prošlo pár lidí, někteří po mě koukli, někteří mě ani nezaznamenali. Ve chvíli kdy se z druhé strany ozval hlas mé známé jsem se zase pootočil směrem k automatu, který mi pomohl s Ninou navázat kontakt a vyslechl jsem si ji. K mému štěstí souhlasila, což bylo fajn. Trochu jsem se pousmál, snažně ignorujíc její tón. "Dobrá, chceš se sejít teď? Kam mám dojít? Jsem teď kus od náměstí, ale záleží kde řekneš ty." Neměl jsem problém dojít pro ni až do bytu a počkat tam na ni, o co také šlo, že? Byl jsem jí zavázaný.

Dům

Bude jen dobře, když na nějaký čas změní prostředí, ať není Mitzymu stále na krku. Se Sebym se dlouho neviděli a ona bude jen ráda, že se s ním zase shledá.. čekala na jeho odpověď, přičemž se koukla občas na Mitzyho, zda mu to nějak nevadí, či nejde někam zase pryč. "Ano, klidně, ale bude lepší.. když dojdeš.." zamumlala, přičemž mu řekla adresu tohoto domu. Sama by nikam nedošla a popravdě se za sebe stydí.. Jak asi bude reagovat, že je slepá?? odsoudí ji a ztratí zájem se s ní sejít?? Doufá, že takový není, i když.. obav se asi nezbaví.. Sama si neuvědomovala, že má.. zvláštní hlas. Nevěděla, zda mu má něco naznačit, ale raději byla zticha a nechá to tak.. zřejmě na to řeč padne, jak ji uvidí..

Masonův byt


Dosedl jsem na gauč, lokty jsem se zapřel o kolena a pohled pootočil na ni. Žádal jsem aby mi řekla o smečce, ale nemluvila o ni, zajímala se o to, co se dělo se sestrou. Hořce jsem se uchechtl. "Je to znát, h?" Zamumlal jsem tiše a pohled stočil k zemi. Počkal jsem až domluví a pak jsem se nadechl, abych jí mohl odpovědět. "Je to pár týdnů co jsem ji pohřbil." Odvětil jsem jí tiše. V duchu se mi zjevil obraz jejího znetvořeného těla tam na louce..proč to někdo udělal? Milá holka, nikdy nikomu neublížila aniž by měla důvod..ochotná, krásná..proč jí někdo musel ublížit? Proč ji někdo musel zabít? "Myslím, že se z ní snažili vymlátit informace o mě..viděli nás spolu téměř pořád..tenkrát měli jedinou šanci ji zranit." Zamumlal jsem a povzdechl. "Kdyby něco řekla, možná by byla naživu.." Zasykal jsem. Odpustil bych jí to..odpustil bych jí, kdyby se o mě prořekla..jen kdyby teď byla živá. "S Lauron jsme se drželi dost při zemi..není divu, že o nás město ani neví.." Odpověděl jsem s povzdechem a zajel si rukou do vlasů. Okamžik jsem jen koukal do země a pak zvedl hlavu. "Zabili ji v lese, v noci..jeden večer chtěla jít ven sama a už se nevrátila." Osvětlil jsem ji snad všechno co bylo třeba. "Máš ještě nějaké dotazy ohledně mojí sestry?" Otázal jsem se jí a zvedl hlavu, abych se jí mohl podívat do očí.

Masonův byt

Měla jsem pocit, že mi na tohle neodpoví. Že je to pro něj stále bolestivé ale nakonec jsem se odpovědi dočkala. V tichosti jsem ho poslouchala a snažila se nedat nic najevo. Když mluvil, tak jsem více méně koukala někam stranou ale tu a tam jsem se po něm ohlédla. Dle jeho výrazu jsem usoudila, že je to pro něj těžké a špatně se mu o tom mluví. Nechala jsem ho v klidu domluvit a mlčky mu koukala do očí. Poté jsem přešla k němu a klekla si před ním na kolena. "Je mi líto, že sis musel projít takovouhle zkouškou. Je mi líto tvé sestry." Mluvila jsem šeptem, snad jako kdybych mu slovy mohla pomoct. "Lovci většinou nenechávají nikoho naživu, jen když se jim hodí. Tvoje sestra obětovala svůj život pro tebe. Musíš tuhle oběť ctít." Ale vážně, co jsem to říkala za pitomosti? Zavrtěla jsem hlavou a s váháním k němu natáhla ruku, kterou jsem mu položila na koleno. "Promiň za ty řeči, já jen.. pomstíme jí. Dávám ti své slovo, že za její smrt lovci zaplatí." Pousmála jsem se. "Už nejsi sám. Smečka o které jsem mluvila je ještě maličká, je nás sotva pět, z toho dvě koťata ale je možné, že už holky někoho našli. Nevím, pár hodin jsem se s nimi neviděla. Každopádně, snažím se sehnat co nejvíce kočkodlaků, kteří budou ochotní bojovat za naší rasu. Doufám, že s tebou mohu počítat.." Nedivila bych se, kdyby se mi teď vysmál. S tak malým počtem jsme se lovcům těžko mohli postavit, hlavně když bojeschopná jsem byla jen já a snad i Ethel.

Město -> Dům Mitzoua

Chvíli neodpovídala, ale poté řekla, že bude lepší když dojdu já za ní, a dodala adresu. Zněla dost zvláštně když to říkala, ale..co nadělám, že? "Dobře, během dneška se u tebe ukážu." Řekl jsem a nadechl se. "Prozatím ahoj." Zamumlal jsem už trochu nejistě, jelikož mě její tón už opravdu zneklidňoval a poté jsem zavěsil.
Nadechl jsem se, vydechl a poté jsem vyšel ven z boudy. Okamžik jsem přemýšlel, kudy je ulice o které mluvila. Moc dlouho to netrvalo a pomalu jsem se rozešel správným směrem. Tedy, myslel jsem, že je správný. Až do chvíle, než jsem skončil téměř na opačné straně města. Každopádně po nějaké té chvíli hledání jsem konečně trefil na místo, na které jsem celou cestu mířil. Bylo to tak dvě hodiny po tom všem, snad ji to nenaštve..ale říkal jsem jí, že se tam ukážu během dneška.
Nic jsem neváhal a vešel jsem za branku, poté jsem zmáčkl zvonek, čekajíc zda někdo dojde. Mimo ní jsem tu cítil i pach kočkodlaka..byl jsem zvědavý co se dělo za tu dobu, a hlavně proč zněla tak zničeně..

Masonův byt

Vyslechl jsem si ji a pak povzdechl. Promnul jsem si kořen nosu a s uchechtnutím se na ni podíval. "Tallo...i když ji zabili pravděpodobně kvůli tomu, že nechtěla nic říct..oni po mě jdou..oni o mě ví a oni mě jednou dostanou. Tohle není první útok který bych bez pomoci jiného nepřežil..asi týden zpět mě napadli když jsem byl ve společnosti upíra. Prostřelili mi hruď a bodli do břicha..je jenom otázka času kdy je nedokážu sundat a nebo poblíž nebude nikdo tak ochotný jako ty nebo Nitrin." Povzdechl jsem a chvíli se na ni díval tím pohledem jako "snaž se to pochopit i z jiného úhlu". "Umřela zbytečně, umřela protože mě chtěla chránit, ale kdyby to neudělala, byli bychom naživu oba, pravděpodobně i u sebe." Zamumlal jsem a pak se zvedl. "Z toho co jsem viděl ji neublížili jenom fyzicky, ale pravděpodobně její tělo i nevybíravým způsobem zneuctili..jestli najdu někoho, kdo na sobě bude mít její pach, byť jen minimálně..klidně zemřu abych ho zabil." Při těchhle slovech jsem se zvedl. Sršela ze mě zlost a hořkost z toho co mojí sestřičce provedli. Nikdy to neodpustím, nikdy..vždyť jsme spolu žili celý život, nikdy jsme se od sebe neoddělili..jednou šla sama ven a už jsem jen já. Jakoby polovina mojí duše najednou zmizela.
Odešel jsem za kuchyňskou linku. Potřeboval jsem se uklidnit. Pustil jsem si do dlaní vodu a opláchl si obličej, pak jsem se zapřel rukama o linku a podíval se na ni. Podle jejích slov to byla malinká smečka. Ale všechno jednou začínalo..malé, ne? Smutně jsem se na ni pousmál. "I kdyby smečka byli dva z nás..pořád je to příslib opory.." Odpověděl jsem jí, přičemž jsem se pořád zapíral. "Někoho určitě najdeme..hodně nadpřirozených hledá útočiště nebo odtud občas prostě zmizí..uvidíme jak a co se bude ještě dít." Zamumlal jsem a pak se narovnal. Z beder mi vycházela tepavá bolest..nic příjemného to nebylo. Každopádně už jsem se cítil lépe. Žaludek mi svírala nepříjemná bolest..vidět mě Nitrin, asi mě sváže a do huby mi narve trychtýř aby mě donutil jíst. Otočil jsem se k lednici..třeba tam ještě něco bude..ale bůh ví, kdy jsem se tam naposledy díval. "Máš hlad?" Rozhodl jsem se to stočit alespoň na okamžik jiným směrem. V lednici toho opravdu moc nebylo, ale stejně jsem našel alespoň něco. Instantní nudle jsou taky jídlo, no ne?
Nečekal jsem na její odpověď, rovnou jsem vyndal dvě misky do kterých jsem dal jeden balíček do obou. Zatím jsem postavil na vodu a dal do nich vidličku.

Masonův byt

Nevím přesně proč, ale přišlo mi že mě snad ani neposlouchal. Jistě, říkala jsem blbosti ale i tak. V tichosti jsem ho poslouchala do doby, než se zvedl a poodešel kus ode mě. Zůstala jsem na místě a ani se nezvedala. Jen jsem se otočila jeho směrem. "Dobrá.. pokud tedy jdou konkrétně po tobě, musejí mít nějaký důvod. Nikdy nesledují někoho jen tak. Tohle moc dobře vím." Ano, tehdy v tom lese, ta skupina lovců, šli po té holce. Že by chtěli Masona taky na ty pitomé pokusy? "V jedné věci máš smůlu. S tím, že jsi narazil na mě, přišel jsi o soukromí. Nenechám tě nikde chodit samotného, na to můžeš rovnou zapomenout. Dokud neutichne tlukot mého srdce, budu jako tvůj stín. I když to bude vypadat, že jsi sám, tak nebudeš." Heh, opravdu mě zajímalo, jak na tohle zareaguje. Kdo by chtěl abych se mi plížila v patách? No, ani ta divoká zvířata.
Jeho výrazy se měnili rychlostí blesku, takže se opravdu těžko určovalo, jak se bude chovat v následující chvíli. Jeho další slova mi ale potvrdila, že už vlastně patří k nám. "Najdeme.. musíme." Přikývla jsem a pomalu se zvedla. Ptal se jestli mám hlad a když jsem se nad tím tak zamyslela.. "Trošku.." Zamumlala jsem v odpověď a přešla k němu. "Každopádně myslím, že tohle není moc vhodný.. hlavně ne pro tebe." Nijak jsem nezaregistrovala, že by mu můj dotek vadil a proto jsem mu bez jakéhokoliv upozornění rukou jemně přejela po žebrech. "Musíme tě dát dokupy, půjdeme na lov."

Dům

Na jeho slova pokývla hlavou a jen malinko se pousmála, což samozřejmě nemohl vidět. "Dobře, budu tě čekat, ahoj." taky se s ním roznoučila, načež odložila opatrně mobil tam, odkud jej vzala. Pomalu se dostala ke schodům a vyšla nahoru. Bylo by dobré se převléknout a hodit do pucu. Zkouší být hlavně soběstačná, aby stále neobtěžovala Mitzyho. Dávala však pozor, jelikož bříško ji při špatnývh pohybech zabolelo. Sic ji oblékán trvalo déle, než obvykle, ale dávala pozor, aby si tílko neoblékla naruby či naopak. Akorát by tím sebe ponížila. Nahodila na sebe svůj oblíbený kabátek s dlouhým rukávem, aby ani kousek jizvy nebyl vidět. Zřejmě si na to bude muset dávat velký pozor. Z kufru vylovila i černé sluneční brýle. Sic to nebyli slepecké.. ale nevadí. Nasadila si je. Sama neví, kolik času uběhlo a uslyšela zvonek. Opatrně se dostala z pokoje, po schodech, až k hlavním dveřím, kdy nahmatala klíč, aby odemkla, načež otevřela dveře. Poznala jeho vůni. Byl to Seba. Malinko se pousmála. "Ahoj Sebastiane." řekla mile a chtěla znít co nejvíce v pohodě. Ani jeho však neviděla, s čímž nic nadělat nemůže..

U Niny

Netrvalo to nijak dlouho a ze dveří vyšla Nina. Rád bych řekl "tak jak ji známe" ale..i já jsem poznal, že je něco jinak. Měla na sobě nějaký kabátek a na očích sluneční brýle. Nad jejími slovy jsem se pousmál. "Ahoj." Pozdravil jsem ji a pomalu se pootočil k ní zády, v tu chvíli jsem si uvědomil jizvu na její tváři, nechal jsem to ale být, asi se škrábla, o co jde, že?
"Mno nic.. vyrazíme.." Promluvil jsem a pomalu udělal krok kupředu. "Co je nového?" Optal jsem se jí zběžně, čekajíc než mě dojde.

Masonův byt

Vyslechl jsem si to co mi říkala, ale nějak moc jsem netušil jak jí na to odpovědět. Každopádně musela mít pravdu..nebo ne? "Třeba po mě jdou především proto, že u mě jsou si jistí, že nejsem člověk...třeba se snaží vychytat všechnu škodnou na kterou narazí a nechtějí si nechat upláchnout někoho o kom mají jisto." Uvažoval jsem. Po dalších jejích slovech jsem povzdechl. Neměl jsem tohle rád, ale co nadělám, že? "Mno..to asi smůlu mám." Potvrdil jsem mručivě. Následoval můj přesun ke kuchyňské lince. Opláchl jsem se a pomalu jsem přichystával jídlo. Její dotek na rameni jsem opravdu ani nezaznamenal, tudíž jsem na to nereagoval. Voda vřela a ona teď stála vedle mě. "Jak to myslíš, vhodný?" Promluvil jsem. Bylo mi jedno co s ním, stejně jsem už tak téměř nejedl, o co jde, že? Voda cvakla a já obě misky zalil, pak jsem k ní jednu poposunul a povzdechl jsem si. Její slova mě pobavila. Připadal jsem si jako kdyby mluvila na nějakého loveckého psa nebo něco tomu podobného. Hladila mě po žebrech, jen jsem po její ruce sjel pohledem, ale nechal jsem ji aby se mě dotknula.

Dům

Mitzy byl momentálně pryč, proto mu nemohla říct, že jde pryč.. snad ji nebude hledat.. Jeho hlas ji jen potvrdil, že je to on a celkem se ji ulevilo, že se nezmýlila. Pousmála se na něj, aby tím vše zakryla. Nechce jej zatěžovat svými problémy a po dlouhé době si popovídat. Uslyšela, jak se od ní vzdálil, proto opatrně vyšla ven a za sebou zavřela dveře. Už se nadechovala, aby mu odpověděla na otázku.. přiměřeně, aby jej neobtěžovala. Neodhadla, že tu jsou schody a kde vlastně stojí on, proto ztratila rovnováhu a padala jeho směrem, přičemž brýle z očí dopadly na zem. Sama počítala s tím, že spadne na zem.

Dům
Samozřejmě, že jej zajímalo, o čem onen rozhovor je, avšak poslouchat nechtěl. Proto jen zíral před sebe a ignoroval vše kolem. Včetně kočky, která mu ožírala ruku. Seděl na sedačce sám poměrně dlouhou dobu. Byl plně ztracený ve svých myšlenkách, takže si ani neuvědomil, kolik uběhlo hodin. Probral jej až zvonek, takže zamrkal a otočil se zrovna ve chvíli, aby viděl Ninu, jak prochází kolem obýváku směrem ke dveřím. Zaslechl pak mužský hlas. Napjal se a v duchu dotyčného praštil, avšak neslyšel ze strany Niny žádné námitky. Mužův hlas si později přiřadil k tomu, který předtím slyšel, když zvedla Nina telefon. Jindy by po něm nejspíše vyběhl, ale doufal, že se nic nestane, pokud jej sama osobně zná. Každopádně se zvedl až po nějaké chvíli a pomalu zamířil ke dveřím do sklepa.

Masonův byt

Napadlo mě, že by možná nebylo na škodu kdyby jsme na chvíli opustili téma lovci. Přeci jen, te´d to nevyřešíme a měli jsme jiné starosti. Měli.. spíš já měla.
Z toho, že už nebude mít v podstatě žádné soukromí neměl žádnou radost. Možná měl i zlost, to nevím. "Omlouvám se, ale jinak to nejde. Nemohu dovolit aby se ti něco stalo." Kdyby se mu to opravdu nelíbilo, mohl mě kdykoliv vyhnat ale neřekla bych, že to udělá. "Mám k tomu svoje důvody." Dodala jsem sotva slyšitelně.
Můj dotek mu nejspíš nijak nevadil, protože na to nijak nereagoval, jen se na mě koukal. "Jsi ještě na bodu, kdy se můžeš vrátit do normálu a nezanechá to na tobě žádné stopy. Potřebuješ maso a normální jídlo. Ne tohle instantní." Mumlala jsem a koukala spíš do země než na něj. Ruku jsem na jeho boku nechala možná o trochu déle než bylo nutné. Proto jsem se urychleně stáhla o krok dál a podívala se na něj. "Omlouvám se." Zavrtěla jsem hlavou. "Nějak nejsem ve své kůži." Opravdu by mě zajímalo, co si o mě v tuhle chvíli musí myslet. Nervózně jsem si prohrábla vlasy a koukla stranou. "No.. každopádně, musíš nabrat sílu než si půjdeme pro pomstu."

U Niny


Pomalu tedy vyšla za mnou. Tu chvilku jsem jí moc pozornosti nevěnoval. Jen jsem stál, čekaje až mě dojde. Slyšel jsem jak za sebou zacvakla dveře a zamčela. Pak šla ke mě. Poslední co mi došlo před tím, než jsem se otočil a byl jsem sražen na zem bylo, že zvláštně zalapala po dechu. Mno a jak jsem se otočil a přikročil k ní, srazila mě k zemi. Vůbec jsem tohle nečekal, nevěděl jsem co se děje. Každopádně střet se zemí byl bolestivý. Zasyčel jsem bolestí a jen doufal, že až se bude zvedat nebude její oporou koleno, jež měla položené na mém klíně. Rukama skončila na mojí hrudi a hlavu měla ve stejné úrovni jako já krk. Polkl jsem a trochu sebou zavrtěl. "Umm.." Nějak jsem nevěděl co se stalo. "Je ti dobře?" Optal jsem se jí nejistě, když jsem viděl jak se chová. Přišla mi trochu dezorientovaná. Okamžik jsem na dívku co na mě právě ležela koukal, než jsem natáhl ruku abych chytil její brýle co leželi vedle mě a natáhl ruku k ní, aby si je vzala.

Masonův byt

Po jejích slovech jsem se trochu uchechtl. "V pořádku..jsem slaboch, chápu to." Odpověděl jsem jí smířeně a trochu uraženě, pak se na ni otočil. Když jsem se zajíal jak myslí to, že tohle není vhodné, neváhala a vysvětlila mi to. Pokýval jsem hlavou. "Uvědomuju si to, nějak ale..jednoduše nemám ani moc chuť na něco takového." Říkat jí o tom, že je pro mě zázrak dostat do sebe instantní nudle by nebyl dobrý nápad. Asi by mě odvlekla do masny, dala pod stůl k řezníkovi a rvala do mě maso po kilech. Z ruky na svých žebrech jsem nebyl nijak nervózní, nijak mi nevadila. Bylo mi to prostě jednoduše jedno. Naklonil jsem hlavou na stranu a trochu se pousmál. Neodpověděl jsem, místo toho jsem k ní posunul klouby ukazováčku a prostředníčku misku s jídlem a opřel jsem se o linku. Pak jsem si vzal svoje jídlo a s povzdechem začal jíst. "Dobrou chuť." Mroukl jsem k ní, poté co jsem polkl první sousto. Chtěl jsem si od toho témata na chvíli dát pauzu, takže jsem jí neodpověděl.