Fantasy World

Fantasy tRPG


    Potvrzené registrace

    Share
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 3:33 pm

    First topic message reminder :

    Veškeré registrace potvrzené ať už administrátorem nebo moderátorem budou shromažďovány v tomto tématu. Pokud se děsíte, že vám zmizela registrace z kartotéky, není důvod k panice - registrace musela být přesunuta právě do této záložky. 
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:31 pm

    Jméno: Farrand

    Přezdívka: Většina lidí mu říká příjmením, jinak Farr

    Příjmení: Mitzou

    Věk: 26

    Pohlaví: Muž

    Druh/Rasa: Kočkodlak

    Povaha: Povahově je kliďas a pohodář. Moc věcí ho z míry nevyvede, a když už náhodou ano, za pár chvil je zase v klidu a opět si přestane všímat toho, co jej rozčililo. Na to, jak klidný je, by ho někteří mohli označit jako hyperaktivního pitomce, co chvíli na prdeli neposedí. To je také z části pravda. Hyperaktivita se u něj projevuje jen v době, kdy je opravdu velice šťastný. Někdy také rád rýpe do ostatních, zvláště když najde někoho nového. To pak zkouší, co si k dotyčnému může dovolit a nejednou to prostě přepískne. Umí se však omluvit a přiznat svou chybu. Zkrátka v těchto případech používá mozek a nechová se jako blbec.
    Pokud někomu ublíží, ať už fyzicky nebo v horším případě psychicky, snaží se to jakkoliv napravit. Stejně tak to, pokud jsou lidé kolem něj ve špatné náladě. Nedělá mu to zrovna dvakrát nejlíp, neb je hodně citlivý na změny v náladě. Snaží se pomáhat osobám kolem sebe bez ohledu na své vlastní problémy, kterých má až nad hlavu a mnohdy si s nimi jednoduše neví rady. Také rád tráví čas o samotě. Vlastně… je sám pořád. Přátel si váží, ale věří jen málokomu, a jakmile ztratí důvěru, jen těžko si ji k dotyčnému vybuduje znovu. Moc toho nenamluví, ale ukecaný dokáže být dost. Proto se někteří poměrně vyděsí, když se s oním málomluvným Farrem setkají podruhé a on stále mele pantem, neschopný hubu zavřít.
    Střídají se tak u něj dny šťastné a poměrně hyperaktivní a dny útlumové, kdy jen sedí a zírá do zdi. V takovýchto dnech se z něj stává mrzoutský blbec. I když srandu pochopí, nezasměje se. Jen pokrčí rameny, či vás odbyde mávnutím ruky. Párkrát ho označili za schizofrenika, a i když jím možná je, zatím to své osobě nepřiznal. Také k tomu prozatím neměl žádný důvod.
    Dále také zbožňuje zvířata a malé děti, u nichž jej dost mrzí, pokud ho jejich rodiče označí za pedofilního úchyla a pošlou do háje. Popravdě na dítě by nikdy nevztáhl ruku, stejně tak jako na jakékoliv zvíře. Nepočítají se sem samozřejmě pavouci – těch se opravdu děsí, a ostatní členovci či jedním slovem hmyz. Sice rád lapá motýli do pracek, ale sáhnout na ně rukou? Kdepak. Štítí se a bojí přespříliš. Na některá zvířata pak pohlíží pouze jako na kus žvance. Díky tomu nechápe vegetariány a vegany. Ale nesoudí je. Stejně jim jednou všechno jídlo dojde a pak se bohužel bude muset přejít na kanibalismus, kdy se právě vegani budou chovat ve velkém a prodávat balení v pytlících. Alespoň takto si představuje budoucnost lidstva, takže podle něj je lepší být… no, všežravec, čili nerozhodovat se nad tím, jestli je zabíjení zvířat humánní či nikoliv.
    Snad poslední věcí na seznamu je jeho sebevědomí. Sahá do nebeských výšek, takže je občas potřeba mu přistřihnou křidýlka, aby vám neuletěl.

    Minulost:
    Dějství první
    Psal se rok 1990 když se na podzim narodil on. Hnědovlasé dítě. Byl zde první a chvíli po něm přišel na svět jeho mladší bratr. Tím jediným, čím se od sebe lišili, byla barva očí. Jejich rodiče byli obyčejní pracující lidé žijící v jednom z těch velkých Amerických měst. Chlapci se tedy měli jako v bavlnce. Nechybělo jim nic a nikdo by si ani nepomyslel, že by jim někdy něco snad nedej bože chybět mělo. Dny běželi klidně. Chlapci rostli bok po boku a začali se odlišovat čím dál víc. Z jednoho se stával rozmazlený fracek, zatímco druhý byl vděčný i za maličkost. Postupně se sami sobě začali stále více odcizovat. Jejich pouto však nezmizelo. Stále se na sebe obraceli, pokud s něčím potřebovali pomoci. Farr svého bratra učil přírodním vědám, s matkou pak probíral nadpřirozeno a s otcem… s tím se mohl bavit pouze o výsledcích ve škole. Pokud šlo o dobré známky, byl otec přísný na oba dva, ale vždy si byl Farr vědom toho, že mladší bratr u otce bude vždy na prvním místě. Mortimer, jeho bratr, byl vždy zapálený do fotbalu stejně tak, jako jeho otec. V tomto odvětví si ti dva skvěle rozuměli, zatímco Farrova hlava tohle nepobírala. Nebavilo jej sledovat, jak do sebe hráči vzájemně narážejí ve snaze vzít tomu druhému balon. On raději tiše seděl, hleděl z okna nebo si četl a následně si o tom povídal s matkou. S každým přibývajícím rokem se z nich stávali dospělejší lidé. Mortimer se prosadil ve fotbalovém týmu, takže otec s matkou stále jezdili na zápasy podpořit svého milovaného synáčka. Farr zůstával doma a četl nebo hrál na kytaru, či brumle. Oba bratři vystudovali ve svém oboru a zdálo se, že celá rodina spadla do divného zaběhlého stereotypu. Každý rok pak jezdili po Amerických městech. A tam se to taktéž jednou stalo.
    Dějství druhé
    Farr stál před jedním z kostelů ve městě, kam odjeli na dovolenou a přemýšlel o své vlastní existenci, když mu na rameni přistála ruka. „Copak bráško? Zase přemýšlíš o tom, co se muselo nutně před x lety stát, abychom tu mohli být?“ Odstrčil od sebe dotěrného bratra a zamračil se na něj. Pak opět svůj pohled přesunul podél zdi kostela. Už tu stál poměrně dlouho, ale matka si šla koupit pár věcí a jemu to nijak zvlášť nevadilo. Byl rád, že mohl zůstat venku a obdivovat kostel postavený v blízkosti obchodu, v jehož útrobách matka zmizela. Nakupování osobně moc nemusel, takže se raději držel venku. „Ano, o něčem takovém. Vadí to snad tvé dočasné existenci?“ Svého bratra urážel poměrně často a většinou to skončilo… bratr se napřáhl a jednu mu vrazil. Skončil tak na zemi, stíraje si krev co mu vytékala z nosu. „Ale chlapci, řekli jsme si přeci, že tohle na dovolené nebudete provozovat. Chovejte se slušně.“  Matka tímto výstupem uchránila mladšího bratra před tím, aby skončil na zemi stejně jako Farr. Na svou obhajobu neřekl nic. Pouze zmlkl, sklopil hlavu a odploužil se dál.
    Celou dobu pak mlčel a jen se modlil, aby tahle dovolená už konečně skončila. Po večeři, když seděl ve svém hotelovém pokoji, za ním přišla matka. Sedla si vedle něj na postel a chvíli jej jen v tichosti pozorovala. „Farre, proč jsi bratra provokoval? Vždyť víš, že o to, o co se zajímáš, nemá zájem. Dokonce i tvůj otec ten zájem postrádá.  A popravdě ani mě to nikdy moc nezajímalo.“ Ta poslední vyřčená slova jej ranila. Už takhle toho v životě ztratil hodně a teď dokonce i důvěru ve svou matku. Hůř snad dopadnout nemohl. „Tohle sis snad mohla nechat pro sebe!“ Bylo to poprvé, co na ní zakřičel. Vždycky tak umírněný a najednou tohle. Sám byl svým chováním poměrně zmatený, takže se urychleně zvedl a vyběhl z pokoje. Prostě jen potřeboval být chvíli sám. Jenže to oni nedokázali pochopit. Ne v tuto chvíli.
    Dějství třetí
    Dostal se do parku, přičemž doufal v to, že ho rodina nebude pronásledovat. Jakmile se několikrát přesvědčil, že alespoň zatím nikde v okolí nejsou, sedl si na lavičku a zavřel oči. Pomalu se uklidňoval a přitom přemýšlel o všem, co za dnešek udělal. Bylo toho poměrně dost. Jenže to bohužel už nešlo vydržet. Z jeho rozjímání jej po několika chvílích vytrhl zvuk přibližujících se kroků. Zvedl se tedy z lavičky, že raději půjde ještě dál, neb o žádný kontakt, byť s kýmkoliv neměl sebemenší zájem. Jaké pak bylo jeho překvapení, když místo někoho z rodiny uviděl jen kousek od sebe stát kočku. Jenže ne žádnou domácí Micku. Tohle zvíře mu přišlo jednoduše obrovské. Černé pruhy se vyjímali na oranžovém podkladu srsti. Šelma zírala přímo na něj a nevypadalo to, jako by se jej bála, či cokoliv jiného. Jen v klidu stála a pozorovala jej stejně tak, jako on pozoroval ji. Od nedůvěry přešel jeho postoj ke zvědavosti. Velmi opatrně si dřepl a mohl tak šelmu lépe pozorovat. Avšak, jen tak učinil, tygr se dal do pohybu. Několika skoky byl u něj. Farr nestačil udělat nic. Kočka však také nic jiného neudělala. Zdálo se, že si jej prohlíží ještě o něco pozorněji. Pak k němu natáhla hlavu a poměrně důkladně očichala cosi na jeho rameni. Ne, že by mu to bylo zrovna dvakrát příjemné, ale ohromení, kterým byl prosycený, mu nedovolilo pohnout se ani o píď. Čekal na to, co bude dál. Teď už prostě nemohl ucouvnout, ale neodvážil se ani ke zvířeti natáhnout ruku. Natož se ho byť jen konečky prstů dotknout. Po prozkoumání jeho ramene si tygr odfrkl, pak zvedl pohled a zadíval se mu přímo do očí. Až teď si toho všiml. Nebyli to oči dravce, které se na něj z hlavy šelmy dívali. Jeho ohromení teď ještě narostlo. Takže všechny ty pověsti… vlastně jsou pravdivé. V tu chvíli, kdy si tohle uvědomil a chystal se tedy kočku pohladit, však udělala něco, co zrovna teď nečekal. Kousla jej do ramene a pak jednoduše… utekla. Tiskl si krvácející rameno a přitom sledoval vzdalující se poněkud rozmazanou siluetu, která dřív bývala kočkou. Pak se ten flek, postavil na zadní a šel po dvou. Víc si toho nepamatoval, neboť při svém pokusu vstát sebou flákl.
    Probral se až další den ráno. Ukrutně jej bolela hlava, přičemž rameno téměř necítil, i když mu v něm občas zaškubalo. Co ale věděl stoprocentně, bylo to, že ho pokousal kočkodlak. Zvedl se z postele a chvíli u ní jen stál, než se mu přestane točit svět. První co bylo, pak velmi rychle zamířil na záchod, neb mu žaludek poslal nestrávené zbytky z večeře poměrně rychle zpátky. Kvůli němu museli rodiče jejich dovolenou zkrátit, takže na něj byl naštvaný nejen bratr.
    Dějství čtvrté
    Doma se opět vrátil k zaběhnuté rutině. Teď však měl nos místo v knihách zanořený v počítači když si vyhledával vše na téma dlaka, který jej pokousal. Rameno se mu poměrně rychle zahojilo, takže musel vymýšlet, jak ránu učinit ještě chvíli viditelnou. Patlal si tedy na rameno hmotu, z níž následně ránu vytvaroval. O kočkodlacích se dozvěděl poměrně zajímavé informace, ale děsilo jej, že by se měl stát jedním z nich. Avšak, po zlepšení jeho smyslů mu pak bylo naprosto jasné, že už nemá na vybranou. Navíc nov již klepal na dveře a domáhal se jeho pozornosti každým dnem stále více. Nakonec nadešel den, kdy na obloze nesvítil ani úzký srpek měsíce. Ten večer se pak zamkl na zahradě v altánku a čekal. Možná se nic nestane, ale nechtěl to pokoušet. Proměnil se krátce potom, co odbyla desátá. Z celé té doby si nic nepamatoval. Až ráno se probudil namáčknutý u stěny a překvapivě nahý. To mu v tu chvíli bylo jedno. Horší byla ta spoušť, kterou v altánku zanechal, když jej urychleně opouštěl. Nepamatoval si nic od té doby, co se z něj stalo to zvíře. Poněkud ho to děsilo. Chtěl vědět alespoň to, jak vypadá.
    Kvůli své zvědavosti se ještě toho dne vypravil do lesa, aby se na kočku podíval. Sedl si tedy k jedné z kaluží a přemýšlel, jak to provést. Dalo mu poměrně zabrat, než na to přišel, tudíž se mu předtím přeměnila třeba jen jedna část. Avšak jakmile přeměnu zvládl celou, postavil se a naklonil nad kaluž. První, čeho si všiml, byla poněkud zvláštní barva. Otočil tedy hlavu, aby se přesvědčil, jestli je opravdu celý bílý. Znovu se naklonil nad kaluž. Tentokrát si dokonce všiml ještě pořádně nenarostlé hřívy. Dost jej to překvapilo, neboť čekal, že se promění v tygra, stejně jako ta osoba, co jej kousla. Nestalo se tak a dalo by se říci, že byl poměrně rád, že na sebe nevzal podobu tygra. Ty šelmy nikdy moc v lásce neměl.
    Dějství páté
    Domů se vrátil až večer, neb po zbytek dne pronásledoval lesní zvířata. Nic neulovil, ale zatím neměl hlad, takže se tím nijak netrápil. Výslech, který pak proběhl ze strany rodičů, se mu dvakrát nelíbil. „Co se stalo, že se tak hrozně vyptáváte?“ Obořil se na ně po chvíli a sjel je naštvaným pohledem. Ani večeři si člověk nemůže sníst v klidu. „Někdo prý venku viděl potulovat se obrovskou bílou kočku. Měli jsme o tebe strach. To je vše. Ale také bychom byli rádi, kdybys teď nějaký čas nechodil moc ven. Víš… budou ji nahánět. Chtějí si její hlavu pověsit na zeď.“  Tohle mu stačilo. Zvedl se od stolu a vyběhl do svého pokoje. Tady nemohl zůstat. Popravdě se v dohledné době nechystal někomu odevzdat svou hlavu, aby se pak vyjímala nad krbem, zatímco kůže poslouží jako kobereček. Sbalil si tedy věci pro případ nouze, rodičům napsal dopis a vypravil se v noci zpět do lesa. Ani nevěděl, proč to dělá, ale chtěl místní historce dát za pravdu. Ihned na kraji se proměnil a bez reptání se vřítil přímo do jedné z pastí. Nejspíše jej tam zahnal hlad, který začal pociťovat, jakmile se proměnil. Na zakrytou jámou vysela na laně upevněná kýta. Neváhal moc dlouho. Hlad byl opravdu velký, takže se rozběhl a ve skoku do masa zatnul drápy. Zhoupl se a v tu chvíli provaz povolil a on se zřítil i s kusem masa do jámy pod ním. Zpanikařil a zoufale se snažil dostat ven. Nemohl se proměnit, protože by to lidem jistě přišlo divné. Několikrát se z jámy snažil dostat, ale pokaždé marně. Sedl si nakonec po několika marných pokusech na zem a čekal, až si pro něj přijdou.
    Přišli až druhý den ráno a jemu se za tu dobu podařilo již sežrat celou nástrahu. Teď zaklonil hlavu a pozoroval tváře, které na něj shlíželi dolů. Většina z nich byla ze sousedství a poznával je. Dokonce mezi nimi byl i jeho přítel. Zvláště na něj se díval poměrně dlouho, ale s ním to ani nehnulo. Zanechal tedy i těchto pokusů a smířil se s tím, že brzy přijde o hlavu. Místo kulky jej však trefila šipka, následovaná druhou. Několikrát se zatočil v kolečku, než mu svět zčernal. Opravdu sem neměl lézt, jenže on si myslel, že je přechytračí. Hlad však vyhrál nad přemýšlením. Sice mu v tu chvíli před očima prolétlo úplně vše, co za těch pár let stihl, ale i tak někde ve skrytu duše doufal, že tohle není konec. Prostě to nemohla být pravda. Ještě nechtěl zemřít. Prostě ne. Avšak když se mu podařilo konečně otevřít oči, raději by mrtvý byl.
    Dějství šesté
    Zrovna překonával obruč, když ho švihl bič do boku. Nechápal, co zase udělal špatně, ale hladce přistál na stoličce a za dalšího prásknutí biče se otočil a skočil z druhé strany. Nebavilo ho to. Bylo to potupné a naprosto nesmyslné, ale bohužel to dělat musel. Musel, jinak by dopadl jako ten slon, co se vzepřel minulý týden. Navíc mu už ze začátku dali poměrně jasně na vědomí, kdo tady komu poroučí. Prásk! Otočit se a běžet na druhou stranu. Prásk! Vyskočit na houpačku a zůstat stát veprostřed. Opakoval to do zblbnutí. Vždy, když se pak začal nudit, vyzkoušel něco nového, ale ve většině případů to bylo bráno jako neuposlechnutí rozkazu. Pak následoval trest. Nemohl se proměnit, nemohl utéct ani nic jiného. Nedobrovolně tedy cestoval s cirkusem a zároveň naprosto nesnášel svého cvičitele. Ponížil ho, kdykoliv mohl. Nikdy nepochopil, že by zvíře mohlo také něco cítit. On zase nechápal, jak někdo může být tak krutý k někomu, kdo neumí mluvit.
    Pár let uplynulo a oni se za tu dobu dostali i do města San Hilles, kam se kvůli často rozvodněné řece nemohli dostat v naplánovaném termínu. První den proběhl jako obvykle. Jen se postavil stan a to bylo vše, avšak den druhý již mělo proběhnout vystoupení. Farr jako obvykle poměrně trpělivě čekal ve své kleci a přemýšlel o nesmrtelnosti chrousta, když si pro něj přišli. Ten večer se mu nedařilo. Navíc po něm cvičitel chtěl i jemu neznámé kousky, aby uchvátil obecenstvo. Místo toho Farra ještě více potopil a zesměšnil. Věděl, co přijde večer, až představení skončí. Neuposlechl několik rozkazů. Prostě nevěděl jak. To ale cvičitele vůbec nezajímalo. Mohl si tak na lvu alespoň vybít i zlost, kterou v něm probudilo již vystoupení slonů. Vystoupení skončilo, a když za ním do klece přišel na šrot opilý cvičitel, jen se skrčil v rohu a nechal ho, ať si dělá, co chce. Když se pak opilý cvičitel konečně vypotácel, Farr si všiml, že nechal otevřenou klec. Moc dlouho neváhal. Připlížil se ke vchodu a vyklouzl ven, načež se proměnil a přihnal se k nejbližšímu telefonu. Zavolal rodičům a, i když nechtěl, požádal je o peníze. Otec byl rázně proti, ale matka téměř ihned souhlasila. Do té doby, než přijeli se tak schovával v lese a přitom se modlil, aby cirkus nevyhlásil poplach. Ten to však statečně ututlal.
    Dějství sedmé
    Rodiče mu pomohli se přestěhovat. Chtěl už zůstat tady. Však zde se k němu obrátilo štěstí. A to po opravdu dlouhé době. Koupil si dům kousek od firmy, kde se nechal zaměstnat. Stále se však raději potloukal po lese. Rád objevoval nové věci. Nová místa ho naprosto fascinovala. Před dvěma lety si pak poměrně nedobrovolně na kratší dobu pořídil ušáka, kterého chtěl Mortimer zabít. Daroval jej pak malé holčině, která k němu chodí na hodiny hraní na kytaru, které připravuje jen pro ni. Občas ji bere na procházky, či výlety. Její rodiče jej však nemají zrovna dvakrát v lásce a nejednou jej označili za pedofila.
    Každopádně, teď je tady a ještě pár let se odsud nehodlá hnout.

    Inventář:
    Vlastní menší domek, ve kterém tráví čas jen tehdy, je-li to opravdu nutné. V domku má samozřejmě uskladněné veškeré své oblečení, přičemž na sobě nejraději nosí černé či bílé oblečení. Za domem má v garáži zaparkované trochu zaprášené auto, které chtěl již párkrát prodat. Taktéž vlastní zbrojní pas a k němu pistoli ráže 9mm.

    Hlas:

    Obrázek:  


    Vzhled:
    Úvodem začneme s výškou, která dosahuje ke 188 centimetrům a následně váhou, která se kolísavě pohybuje kolem 68 kil. Farr má pak vcelku rozložitá ramena, s poměrně vypracovanou hrudí, na které můžeme objevit několik vystouplých jizev. Jeho předtím tmavé vlasy jsou teď spíše blond, ale i tak v nich najdeme pozůstatky hnědé. Tmavě hnědé oči schované pod hustým hnědým obočím ve většině případů nepůsobí nijak nepřátelským dojmem. Za to jeho postoj je ve většině případů pohrdavý a poměrně hodně sebevědomý. Před rokem podstoupil čistě ze zvědavosti praktiku zvanou branding.

    Dodatek:
    Má rád bojové sporty, o které se již pár let zajímá. Dále se zajímá o hraní na kytaru a brumle, nebo chodí střílet.

    Kontakt:  
    Email:
    Howrse:
    Skype:
    FaceBook:
    Šárka Štruncová

    Ostatní postavy:
    Conor Straton,  Andrew Brouwer

    Přeměna:
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:32 pm

    - Jméno: Evangeline
    - Přezdívka: Evie, Ev,
    - Příjmení: Farrell
    - Věk: 20/370 let
    - Pohlaví: Ženy
    - Druh/Rasa: Upír
    - Povaha: Na první pohled se může zdát jako bezbranná dívka. Pravda je ale zcela jinde. Vůbec není bezbranná, spíše je pak pravý opak. Evie je taková malá, no dobrá, velká neřízená střela. Nikdy nemůžete předem vědět, jak zareaguje. V jednu chvíli je ta nejhodnější a nejmilejší osoba pod sluncem a ve druhé se změní na pořádného ďáblíka. Neváhá využít všechny dostupné možnosti, jak svého cíle dosáhnout, i za cenu možné osobní újmy. Nejvíc ze všeho totiž nesnáší prohru, která by pro ni znamenala přinejmenším konec celé její existence. Což je samo o sobě dost přehnané, ale pro Dani je tato část životně důležitá. Když už jsme u toho, ráda a často přehání a zveličuje spoustu věcí. Má tendence brát druhé ne zrovna vážně, což má mnohdy za následek, že se pořádně spálí a doplatí na svou nepozornost. Nebojí se riskovat, i když se to ne vždy může vyplatit. Zkrátka a dobře se to dokonale hodí k celé její osobnosti. Má ráda napětí, adrenalin a pořádnou dávku vzrušení. Její výstřelky však často ohrožují jak ji samotnou, tak i okolí. Například, když někde vidí potyčku, musí se pokaždé zúčastnit. Využije každé příležitosti, kdy se může zúčastnit jakékoliv akce, ať už jde o kterýkoliv význam tohoto slova. Jakmile si něco umane, pokaždé musí být po jejím a ne jinak. Dokáže být pořádně sobecká a sebestředná, když na to přijde řeč, ačkoli se to nestává často. To už musí být situace vážně zlá. Je také ale pravda, že není zrovna snadné Ev urazit. Nic, co jí kdo řekne si příliš k srdci nebere. Společností nikdy nepohrdne, nemá ráda samotu, alespoň tedy většinu času.
    Dodržování osobního prostoru jí zřejmě nic neříká. Mnohdy se zdá, že ani neví, co to vlastně je. Bez problému totiž může přijít k naprosto neznámému člověku a dát se s ním do řeči. Kdyby však jen to, bez problému se chová tak, jako by byli nejlepšími přáteli odjakživa. Dokáže takové věci, že byste se až divili. Ani to nemusíte postřehnout a už vás táhne někam na neznámé místo. Nebo jen na parket, to už je celkem jedno. Sama to na sobě nedokáže příliš posoudit, ale zkrátka se chová jako přírodní živel, neřízená střela a podobě. Jednoduše takový malý velký magor, který se zřejmě ve vývoji zasekl někde na úrovni ztřeštěného puberťáka. Avšak vždy taková nebyla. Vzhledem k době, kdy se narodila byla vychovávána jako slušná a tichá dívka. Těžko říct, kde se stala chyba. Zřejmě v průběhu věků, to je nejpravděpodobnější.
    Pokud s ní strávíte delší čas, dokáže se vám dostat pod kůži a lidově řečeno vás i nakazit svou přehnaně dobrou náladou a postojem. Dalo by se říci, že je také přespříliš velký snílek a idealista. Z každého dne se snaží vytěžit jen to nejlepší. I přes svou vstřícnost k okolí nerada pracuje v kolektivu. Nejraději vše dělá sama a tak, jak chce ona. Nemá ráda, když se jí někdo snaží vnutit svou pomoc, přijde si pak neschopná a k ničemu. Může jít i o naprosté maličkosti. Ačkoli párkrát za život potřebuje pomoci každý. Má svou hrdost a jen tak někým se ponížit nenechá. Pokud by se o to někdo pokusil, šeredně by si svou troufalost odskákal. Což ovšem neznamená, že nepochopí legraci, to zase ano. Dokonce dokáže vymyslet spoustu vtípků i sama na sebe. Vypadat dobře je pro ni důležité a dle toho se také zařizuje.
    Zájmů a zálib má skutečně hodně. V první řadě je to bezpochyby móda, tou je doslova posedlá. Je schopná utratit až neslušné peníze za oblečení a doplňky. Díky tomu dokáže s precizní přesností poradit téměř každému, kdo ji o to požádá. A Evie má zrovna dobrou náladu. Mimo to miluje dlouhé procházky v přírodě, při kterých může v tichosti relaxovat a přemýšlet. Nebo ulovit nějakou tu nezbytnou oběť. Čímž se dostáváme k poslednímu dílku skládačky jménem Evangeline. Svůj úděl, chcete-li tomu tak říkat, bere s nadhledem. Dalo by se říct, že si to občas i užívá, mít možnost prakticky lovit svou kořist.

    - Minulost: Evie se narodila daleko za jediným náznakem civilizace, malým městečkem. Její máma s ním žila v malém dřevěném domku na kraji lesa. Nerada chodila do města. Ev se snažila zjistit proč, ale vždy, když se jí na to zeptala, odvětila jí s ledovým klidem, že je tam moc nebezpečno. Evie tomu nevěřila a jen zakroutila hlavou. Když byla ještě malý capart, tak se rozhodla to město prozkoumat. Procházela ulicemi městečka a narazila na partičku světlovlasých mužů. I když to byla jen drobná dívka, začali ji bít a mlátit. Evie se naštěstí vysmekla a vyděšeně se rozběhla domů. Vše to řekla své matce a ta jen z hrůzou poslouchala...byla naštvaná na svou dceru ,ale zároveň se o ni strašně bála. Hlídala ji, aby už nešla nikdy do toho města. V té době se neslušelo, aby dívka zvládla pokročilé techniky boje, takováto práce patřila mužům. O pár let později jí však zvědavost nedala a v noci se vyplížila do města znovu. Tentokrát se nic hrozného neudálo. Alespoň tedy ne jí. Běžela rychle domů dřív, než matka náhodou zjistí, že zmizela. Jenže dveře do domku byly otevřené. Připadalo jí to divné protože matka vždycky domek zamykala, aby se tam nikdo nedostal. Pomalu otevřela dveře a tam uviděla nějakého muže se zakrvácenými ústy. Jeho matka ležela v kaluži krve na zemi. Byla mrtvá. Zabil ji ten muž co stál uprostřed místnosti. Evie se rozzlobila a neozbrojená a bez jakýchkoliv zbraní se vrhla po muži. Pak se stalo něco co prakticky nikdo nečekal. Ten muž ji kousl do krku. To však nestačilo. Z nějakého důvodu dospěl neznámý k názoru, že bude ohromná zábava, když ji promění v jednu z jeho druhu, tedy upíra. V té době bylo Ev dvacet let a od toho osudného dne nezestárla ani o den. Spíš se učila, jak se ovládat a přizpůsobit se zcela nočnímu životu. Protože vycházet ven za dne je o krk, což si sama vyzkoušela na vlastní kůži. Bohužel či bohudík, na začátky neměla žádného průvodce, tudíž musela vše ozkoušet na vlastní kůži. Rovněž se v pravidelných intervalech stěhovala, aby na sebe nepřitahovala přespříliš pozornosti. Asi jako v životě každého, i v tom jejím byly dobré a ne tak slavné okamžiky. Na vlastní oči byla svědkem několika válek, ale rovněž znovuobnovení poražených měst. Teprve před nedávnem se přestěhovala sem, aby opět na nějakou dobu změnila prostředí.

    - Inventář: Vlastní byt, zdánlivě nepřeberné množství oblečení, nic speciálního.

    - Hlas: https://www.youtube.com/watch?v=pc_o4cs63HU


    - Obrázek:
    FC: Grace Phipps



    - Vzhled: Výška 157 centimetrů, váží 57 kilo. Pyšní se středně dlouhými, tmavě hnědými vlasy. Její nejoblíbenější aspekt jsou však blankytně modré oči.


    - Dodatek: Stará dobrá Bailee je zpět, he!



    - Kontakt:
    - Email: emi.novak@seznam.cz
    - Howrse: /
    - Skype: /
    - FaceBook: /
    - Ostatní postavy: /
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:32 pm

    Jméno: Nicholas

    Přezdívka: Nicky

    Příjmení: Wing

    Věk: 18

    Pohlaví: Muž

    Druh/Rasa: Člověk

    Povaha: Nicky je hodně, ale opravdu hodně usměvavý. Snaží se být ke všem milý a taky že je, ale i on si už našel pár nepřátel na první pohled. Stává se to většinou, když usoudí podle toho co vidí, že jste pro něj buď příliš zlý, extrémně tvrdohlavý nebo snad úplně hloupý. Zároveň je ale dost naivní a tak si ho můžete docela lehce dostat na svojí stranu a stát se jeho dobrým přítelem. Ale pozor! To, že vás pustí do svého života, neznamená, že vám odkryje svou druhou tvář, která je stejně zranitelná jako štěně na ulici. Tu neukázal ještě nikomu a nikomu jí v nejbližší době neukáže.
    Jak už tu bylo zmíněno, pořád se usmívá a je k ostatním milý, což mu vždy otevře spoustu dveří do myslí ostatních. Všichni ho považují za někoho, komu se mohou svěřit a i tomu tak je, rád poslouchá ostatní, vždy je vyslechne a pokud nechtějí, nikomu nic neřekne. Jak se zdá, někoho zná možná i líp než se ten dotyčný zná sám a proto si k němu někteří chodí i pro radu -když potřebují nebo je něco trápí- a on se jim snaží vždy pomoct, ale ne vždy to jde.
    Jestli si po tom, co tu bylo napsané myslíte, že to je fajn kluk a že budete velký kamarádi, pletete se. Přetvářky jsou jeho parketa, ale když zaváhá nad tím jestli lhát nebo ne a zalže, zaručeně to poznáte. Teď ale k té přetvářce a proč to vlastně dělá... prostě a jednoduše sbírá informace. A jak? To je jednoduché a zároveň naprosto geniální. Dejme tomu, že jste se s ním spřátelili někdy před rokem a už jste mu o sobě něco málo řekli, no a pak je tu váš nepřítel, který se ale s Nickym baví stejně tak jako se Nicky baví s vámi, až na to že o něm Nicky nic neví -narozdíl od toho co ví o vás. Přijde tedy k tomu vašemu nepříteli a začne naprosto jednoduše, třeba větou: "Ahoj, jak se máš?" Nejpitomější věta na zahájení konverzace, ale funguje, takže není co řešit... A pak to začne. Po chvíli hloupých otázek, kterými si získá jeho důvěru stejnými názory, vytáhne negativní názor na vás, aby si nepřítel myslel, že je Nicky na jeho straně. Na konci názoru se zeptá, jak je na tom s vámi nepřítel, jestli to má stejně jako on a pak už se většina lidí rozmluví sama. Pokud se tak ale nestane, Nicky zvolí trochu jinou cestu a začne to trochu okecávat a přidávat informace, pak už se chytne každý a bum! Má informace aniž by jakkoliv odhalil co se skrývá v něm. Takhle pak Nicky sbírá informace snad úplně od každého, až většinou zjistí, že se ti lidi přetvařují možná i daleko víc než on. Problém je ale v tom, že si Nicky ještě nenašel pořádného přítele, kterému by mohl dostatečně věřit.

    Minulost: Jeho minulost je dost nudná. Nic moc se v ní nestalo, ne jako v těch příbězích chudoby, nebo něčeho takového. Narodil se do rodiny, která není ani chudá ani bohatá, zkrátka je někde mezi, tudíž si mohli dovolit většinu věcí, co si Nicky přál, neboť jich až tak moc nebylo a ani nebyly tak drahé, on byl (a je) totiž naprosto skromný člověk.
    Ve škole se spřátelil jak s takovými těmi "neviditelnými" lidmi, tak i s hvězdami třídy. Sám se totiž přizpůsobuje úplně čemukoliv, takže byl někdy vtipálkem a jindy lidi ani nevěděli, že je ve škole.
    V povaze je napsáno že se neustále usmívá, ale nemyslete si, že se neumí naštvat. Jednou byl venku s přáteli, bylo mu asi 11 a přišla tam parta blbců co si vyskakovali na ostatní a taky šikanovali ty, které se nemohli bránit. S úsměvem je přivítal, ale o něj tu nešlo. Ani si ho nevšimli, šli po jeho přátelích a když je chtěl jít zastavit, chytl ho jeden z nich a pevně ho držel. Nicky se vzpíral ze všech sil, ale marně. Nebylo moc hezké počasí, takže bylo ještě k tomu všude kolem bláto a smekalo se mu to. Jeho přátelé se zatím nedobrovolně koupali na zemi v kalužích. Když blbci skončili a odcházeli, vzali Nickyho a shodili ho na zem do bláta. Když vstal, jeho přátelé už byli na nohou a sledovali surovce jak odchází.
    "Nicky, rozbil ti kolo." Ozval se Alex -jeden z Nickyho kámošů a Nicky se otočil se smrtí v očích, tohle kolo mu dali rodiče a on si ho opravdu neuvěřitelně vážil. Už si nepamatuje jak přesně mu ho zničil, ale to kolo už se nikdy nerozjelo. Ihned jak ho viděl na zemi rozbité, nahrnuly se mu slzy do očí. Není jisté čím to bylo, jestli vzteky nebo smutkem. Každopádně je tu věc na kterou nikdy nezapomene. Surovci už byli pár desítek metrů od nich, to Nickymu ale nezabránilo v tom se tomu jednomu, co rozbil kolo, pomstít. Ihned se rozběhl za nimi a to tak rychle, že je dohnal za pár sekund. Když byl těsně za nimi, vykřikl na ně a oni se otočili, takže tomu jednomu vrazil pěstí do obličeje ještě v běhu a pak se zastavil a kopl ho do slabin. Následovalo ještě pár ran a pak už zareagovali ostatní, kteří si vzali klacky ležící u cesty a začali ho s nimi bít. Neví jestli to bylo proto, že se ho báli nebo jen chtěli, aby ho to víc bolelo, ale dostal takovou nakládačku, že když na ní teď vzpomíná, stále cítí tu bolest. Od té doby se už nic takového nestalo, maximálně se s někým pohádal. Nedávno dostudoval a rozhodl se přestěhovat do města San Hillesh.

    Inventář:
    Vlastní malý domek na kraji města- https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/736x/81/ae/07/81ae073911c8f4c723c5066aaf38e68e.jpg
    Co se týče oblečení, nejčastěji nosí:
    bílé boty- http://www.dhresource.com/0x0s/f2-albu-g1-M01-9A-55-rBVaGVUKI16AS0UsAAHz0MwnWko239.jpg/men-spring-high-top-canvas-shoes-women-white.jpg
    černé kalhoty- http://hottopic.scene7.com/is/image/HotTopic/10570822_hi?$tile_clp_3up_standard$
    bílé tričko- http://demo.implecode.com/wp-content/uploads/2015/02/white-t-shirt.jpg
    bílou mikinu- https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/736x/a7/4b/81/a74b816d13764442f2c58b5a230f6fdf.jpg

    Hlas: /

    Obrázek:


    Vzhled: Měří 174 cm a váží 60 kg. Má hnědé vlasy a tmavě hnědé oči. Jsou tak tmavé, že má spoustu lidí problém s rozeznáním toho, kde končí zornice a kde začíná duhovka, jindy to jde poznat naprosto jednoduše. Pár lidí tvrdí, že se jeho barva čas od času trochu změní, ale to bude spíše jen optický klam

    Dodatek: Zatím nic.

    Kontakt:
    - Email: masterofblueforum@seznam.cz
    - Howrse: FALCON220  (ale už tam moc nechodím)
    - Skype: /
    - FaceBook: Nicky Wing
    - Ostatní postavy: /
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:33 pm

    Jméno: Helly  


    Přezdívka: Šedý mrňous , Scottie


    Příjmení: Scott


    Věk:  17


    Pohlaví: žena


    Druh/Rasa: Liškodlak


    Povaha: Hodná osoba, ale když někdo uráží její kamarády nebo se do nich naváží tak se umí velmi naštvat. Občas depky (v tom případě je ráda sama), náladová. Ráda zkouší nové věci a má ráda nebezpečí. Často se nerozmýšlí nad tím, co řekne a hned něco plácne, ale pak často lituje. Hodně se vzteká kvůli kravinám. Má trauma z výtahů a podobných prostorů vysoko nad zemí co můžou spadnout. Je neohrabaná a je strašné trdlo. Snaží se z každé situace odvodit něco dobrého. Pomáhá osobám, které potřebují podpořit nebo pomoct i když na tom třeba nebude sama úplně dobře. Je pro každou zábavu. Občas až moc zlehčuje situace.


    Minulost: Narodila se do normální rodiny. Prvních devět let žila v krásném domě s rodiči, ale když ji jednou venku něco kouslo, dostala strach a utíkala domů. Avšak se hned začala proměňovat a když dorazila za rodiči byla zcela jiná... Hned jak se dostala do lidského stavu rodiče ji vyhodili na ulici. Od té doby se potulovala po lesích. Hledala nějaké místo kde by byla v bezpečí až jednou narazila na pěkně rostlý strom kde si začala pomalu budovat svůj nový domov. Stálo ji to hodně námahy a častá zranění. Naštěstí už má dům hotový i pěkně zařízený ale i tak se bojí okolí. Od doby co ji rodiče vyhodili neměla nikoho. Tedy… našla si jednoho kamaráda který ji malinko pomohl s ovládáním proměny ale pár dní na to jak se seznámili tak ho zabili lidé.


    Inventář: černé legíny, černé tričko, mikinu s číslem 420 na zádech, kapuce,kanady
                      V batohu tahá s sebou nožík s koženým pouzdrem a blok s tužkami
                      Mazlíček je obyčejná černá myška
                      Více se toulá po lese, malý stromový baráček


    Vzhled:  Výška 166cm, váha 53kg, červené vlasy, 2 piercingy na spodním rtu, tetování na právě ruce ( liška) , řetízek s pentagramem. V přeměně šedá liška se zelenýma očkama.


    Obrázek: https://pbs.twimg.com/media/C0UMS5NXcAAxfO9.jpg



    Přeměna: http://www.atlaszvirat.cz/fotogalerie/profil/liska-seda-selma.jpg



    Kontakt:  
       - Email: lusil10@seznam.cz
       - Howrse: okurkaobecna
       - Skype: lusil10 ( iba čermáková)
       - FaceBook: Lucie Čermáková
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:34 pm

    Jméno:
    Raziel Christopher

    Přezdívka:
    Razi, Pohroma, Chris, Chrisouš

    Příjmení:
    Bane

    Věk:
    25/100 let

    Pohlaví:
    muž

    Druh/Rasa:
    Hybrid(čaroděj x dlak)

    Povaha:
    Jak by jsme si představili tohoto mladého muže, co si prožil opravdu hodně? Po té co protrpěl amnésii se jeho povaha opravdu moc nezměnila. Nikdy nedošlo k závažnější změně ať už se dělo v jeho životě cokoliv a jak se tedy vlastně chová? První jeho povahový rys, kterého si lidi opravdu všímají je to, že je neuvěřitelně milý a k nikomu v nouzi by se neotočil zády prostě by to nedokázal ani kdyby hrozilo nebezpečí jemu, přeci jen kdo by to dokázal kdyby  někdo měl oči plné slz a ostatní ho přehlíželi? On by vždy ten kdo se o takové lidi staral přesto, že jeho život nebyl nejlepší a on měl zrovna v očích sám slzy tak se raději staral o další lidi než aby se snažil utěšit sám sebe možná kvůli tomu se dokázal tak nádherně již od dětství rozvinout jen byla škoda, že se hrozně bál větších davů, ale má to své vysvětlení. Když byl ve větším davu a měl před nimi mluvit tak se rozklepal a nebyl schopen ani slova kvůli šikaně, kterou si v dětství prožil, přeci jen to není nejmilejší způsob jak dítě připravit na život. Vždy když je ve větších davech tak byl nervózní a nic moc mu nepomáhalo musel se naučit lidi okolo sebe ignorovat, ale stejně do nich prostě neumí jít což mne přivádí na další jeho bod chování a to je to, že je někdy až moc nervní takže mu většinou nic pak nejde. Přeci jen tento mladý muž nebude zase tak bezchybný, když je nervní třeba když píše něco důležitého tak tam nadělá tolik chyb, že to není ani možné a lidé nad tím nevěřícně kroutí hlavou. Každému se, ale někdy nevaří když je nervózní a tak si z toho ani on moc nedělá hlavu, přeci jen žijeme jen jednou a on se podle toho hesla řídí opravdu velice moc. Možná sem schválně zapomněla, že pokud mu něco hodně moc nejde tak je pak naštvaný a má chuť vše okolo sebe rozmlátit což se i párkrát stalo, když byl ve stresovém prostředí. Nuže, ale nebudeme odbíhat v povaze k minulosti na to jsou jiné kolonky, které se pak budou muset vyplnit texty, které se pak někdy budou moc ještě více rozepsat. Dalším takovým překvapením je ochota, kterou on zrovna překypuje. Kdyby jste od něj chtěli kdykoliv pomoc tak on vám bez keců pomůže a to si nedělám srandu. Ano, vím že každému se někdy nechce, ale on to bere jako svůj příděl takže by se dalo říct, že je i tento mladík blázen přeci jen kdo by pomáhal neznámým lidem, kteří ho poprosí o laskavost? Přeci jen k němu samotnému hodně lidí moc laskavých není a tak se on snaží starat o to, aby to malé procento jich dokonale zvyšoval jelikož právě jeho bych uvedla jako takového ochránce pokud se vám něco stane, přeci jen se to v jeho minulosti na několika místech ukazuje jaké to je být takový ten ochránce všech a starat se o jejich blaho hlavně pokud tu osobu miluje. Nuže, ale jinak jdeme zpátky k těm vlastnostem jelikož tento mladík jich má v sobě ještě hodně stejně jako sestra je velký snílek, který by byl schopný svými sny budovat hrady a zámky, přeci jen když se ve svém věku chová jako dítě v velkou fantazií se není čemu divit, že se snílek možná proto by byl skvělým otcem jen je u něj problém, že i když se snaží nemůže se  některých masek zbavit tak si je pojďme představit. První maskou, které se nemůže zbavit je ulhanost. Ano i někdo takhle milý dokáže lhát vám do očí jen, aby jste ho nechali žít si svůj život, když mu nebude zrovna nejlépe. A ano lže zrovna nejčastěji o jeho stavu a lhář je docela dost dobrý takže se není čemu divit, že mu to někdy lidi prostě uvěří a nechají ho v s tím jeho trápením jen tak žít ve svém světě. Vlastně to, že vám lže dokáže poznat jen ten kdo ho zná jen podle pár aspektů a tím je tón jeho hlasu a to, že se začne více a více mračit, bůh ví proč to dělá, ale přeci jen tu někdy nějaký ten důvod možná bude, třeba že se sebou není spokojený? No bůh ví, co se mu v jeho makovici honí. Dokáže si z lidí za jakékoliv situace dělat srandu a proto jsou některé rozhovory s ním nepříjemné. Další jeho maskou je docela dost dobře předstíraný nezájem o nějaké věci i když to tak není, přeci jen si přiznejte, že jste to někdy taky udělali jen aby se vám kvůli tomu pak něco nestalo a on to dělá docela dost často jen, aby se třeba na něj něco neprovalilo, přeci jen v sobě má nějaké ty špatné vlastnosti, které nikdo nepoznal jak se mu zrovna tohle zase povedlo a jednou z nich je zrovna krutost. Ano, tenhle mladík je někdy docela dost proměnlivý hlavně pokud v sobě má alkohol to se pak z gentlemana stane něco jako bestie lačnící jen po ženském těle nebo násilí a je po srandě. Začne té osobě pod sebou ubližovat nebo si jí brát bez jejího souhlasu a po skončení aktu je většinou ještě tak hodinku ve stavu přechodu mezi jeho dvěma fázemi chování. Nikdo netuší proč se z ničeho nic takhle začne chovat, ale po té co se tak stane se o toho člověka začne zajímat ještě více a chce mu znovu pomoct přeci jen nechce, aby s ním byl někdo v křížku. Nuže i po tomhle všem co si tu osobu uklidní nebo neuklidní bych chtěla dál pokračovat v povaze jelikož Raziel je gentleman také jak sem již zmínila. Pokud nemá tu hroznou náladu tak se ženě snaží co nejvíce pomoct a pokud se mu nějaká zalíbí tak se jí snaží snést modré z nebe a chová se k ní jako by byla jediná na tomto světe, přeci jen je to spíše takové to trdlo, co se na ní snaží zapůsobit úplně vším. Většinou jí skládá nějaké ty básně, které v sobě obsahují miliony zamilovaných slovíček nebo pokud to píše v té úchylnější náladě tak plné sexuálních narážek, ale spíše jsou tam ty zamilovaná slovíčka. Pokud se jedná o rodinu tak pro tu by se rozkrájel, přeci jen není nic důležitějšího než rodina a kvůli ní by šel i na konec světa. Mezi jeho zájmy pokud to sem tak mohu napsat patří psaní básní. Hra na klavír mu jde opravdu geniálně a mnozí o něm říkají, že je hudební virtuos. Střílení z luku je vlastně jediný koníček, který mu vydržel již od dětství a to samé platí k jeho zájmu o celá sport. Tak co by byl celý Raziel, mladík který by své srdce nejraději rozdal.

    Minulost:
    Roky předtím si vůbec nepamatuje, taky kdo by si něco pamatoval, když přišel o paměť docela v brzkém věku? Jediné, co mu otec dokázal o jeho dětství říct bylo to, že měl hodně bujnou fantazii. Často si hrával na nějakého mocného čaroděje nebo rovnou na svého otce, kterého bral hodně moc za svůj vzor, přeci jen byl dříve docela mocný čaroděj, který se nebál lidem pomoc, docela se mu líbil jeho přístup a proto si na něj tak často hrál. Matka mu často četla z bible různé věci a říkala podobné krávoviny, kterým on stejně nerozuměl. Pokřtěný byl po svém dědečkovi a proto se pro něj prostřední jméno stalo tak cenným. Jak strnul tak se mu měnili různé priority. Bylo mu okolo dvaceti let a jeho život byl dokonalý, milující přítelkyně a rodina na kterou se mohl obránit vždy, když to potřeboval. Nikdy by to s nikým neměnil, však přeci jen jeho rodiče jej učili jak využívat svojí magii, aby jednoho dne pomocí ní mohl pomáhat lidem. Nikdy se nenaučil za těch dvacet let, jak by to mělo pořádně být, ale díky jeho otci Krasomilu Pohromovi a matce Eleanor Bane se však zdokonaloval, ale to by se nesměla stát ta věc, která navěky změnila jeho život. Možná to byla náhoda, ale v ten den byl nahlášen útěk tygra ze zoologické zahrady, Raziel jakožto milovník zvířat a ten, který se o nich byl schopný celé dny učit se vydal na lov toho zvířete pomocí týmu odborníků. Nutno zmínit, že ten den byl zrovna nov, aneb bylo ještě lehčí narazit na kočkodlaka, který nezvládl svojí přeměnu, ale v dřívějších věcech něco jako tenhle strach neexistovalo. Osudným se mu stalo to, že sešel zrovna k lese pro vodu, aby si jí načepoval do flašky k převaření nad ohněm. Na těle měl krvácející rány ještě z doby, kdy se prodírali lesem a on zakopával o kořeny, jak pospíchal. Zvedl hlavu, když uslyšel křupání větviček pod váhou nějakého zvířete. Zprvu ho napadlo, že by to mohla být vskutku zvědavější srna, ale tohle bylo mnohem těžší a následný řev ho přesvědčil o tom, že to rozhodně srna nebude. Hladové zvíře se na něj vrhlo, srthnul se menší boj mezi čarodějem a kočkodlakem, který by jindy byl mazlivý tygřík. Chvilku to vypadalo, že popálení, které mu způsobil Chris bude stačit, aby zvíře nechalo, ale ono se mu zahryzlo do krku ve snaze se jej zahubit. Zavřeštěl bolestí, tedy pokud mu to ještě krk dovolil, spíše otevřel pusu v něčem němém, co mělo být to vřeštění. Z posledních sil zvedl ruku a přiložil jí zvířeti na krk, ruka způsobila konečně takové popálení, že jej zvíře pustilo a vydalo se pryč, tak aby si toho někdo nevšiml. Tělo mladíka dopadlo do vody. Nikdo si nepamatuje jak dlouho tam ležel, ale jistě se musel udeřit do hlavy tak moc silně, že zapomněl na vše, co se do té doby dělo. Lidé se o něj přestali zajímat po jeho první přeměně, stal se něčím co nikdo neměl rád a on si to uvědomoval. Tušil, že svoje jméno má kvůli tomu, že matka byla křesťankou, ale po té co se s jejím synem stalo toto se rozhodla spáchat sebevraždu. Trvalo dlouho, než se naučil znovu žít tak, jak se mu hodilo a trvalo ještě déle než se dostal do tohoto města.
    Inventář:
    Raziel žije spíše v lese, takže nemá žádný byt ve městě, na co by jej taky potřeboval. Tudíž svoje věci má naházené v opuštěném bunkru někde hluboko v lese, u sebe nosí v batohu jen to nejnutnější, spíše se snaží žít tak, aby nic moc z moderní doby nepotřeboval. Jako vášnivý čtenář čili u sebe má vždy aspoň jednu knihu, luk má složený v bunkru společně se šípy a dalšími nutnými věcmi. Další věc, kterou má u sebe a bylo by jí dobré zmínit je mapa na kterou si zakresluje různé důležité věci okolo kterých šel nebo chce jít, tedy ty jsou zakreslené většinou nepřesně.  
    Hlas:
    https://www.youtube.com/watch?v=48CzYuYZO5Y
    (Aneb Johnny Depp)

    Obrázek:


    Vzhled:
    Hnědé vlasy má poněkud po ramena, většinou je má stažené v culíku pokud něco dělá, ale tak to je nepodstatné. Jeho oči mají hnědou barvu a poněkud kočičí zornice, které zdědil po otci, nikdo nechápe proč, ale má je..možná je to dokonce i genetická vada. Jeho výška se odhaduje na takových 190 centimetrů a váha na pouhých 60 kilogramů, čili působí docela vyhuble. Na jeho těle jsou stále jizvy po napadení tygrem, čili se kvůli tomu nemohl nechat tetovat. Ve většině případů chodí oblečen do tmavých barev a doplňuje to kápí, pod kterou schovává často svůj obličej.

    Dodatek:
    -Občas si přihne alkoholu, ale nikdy to nepřehnal.
    -Do budoucna se chce nechat tetovat
    -Nenávidí cokoliv s náboženstvím, ale často na bibli naráží.

    Kontakt:
    - FaceBook: Lucie Pechrová
    - Ostatní postavy: Siriah M. Nightwish, Serenity Morgerstern, Nickolas J. Hawkins, Taylor Nightmare

    Magie:
    Umí ovládat lehká kouzla s ohněm, nechat ruce vzplanout nebo vznítit oheň. Více se musí postupně ještě naučit, ale zatím nenašel někoho, kdo by toho byl schopný.

    Přeměna
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:34 pm

    - Jméno: Varen


    - Příjmení: Landarte


    - Věk: 24 let



    - Pohlaví: muž



    - Druh/Rasa: vlkodlak


    - Povaha: Jak by někdo kdo zná Varena trochu blíže tohoto mladého muže popsal? Nejspíš jako bezhlavého, snadno vznětlivého, občas pořádně nadutého, neskrývající se vlastním nemalým egem a přesvědčený o své důležitosti. Varen je skutečně slušně prudký a byl takový již jako člověk ještě před proměnou, která ještě více podnítila to, co mu bylo vlastní. A pokud máte dojem, že jeho popis sedí na cholerika, pak máte samozřejmě pravdu. Navzdory tomu všemu se umí chovat – pokud se mu samozřejmě chce. Má dost velký problém s autoritami, kterým jako by se snažil odporovat a vzpírat už jenom z principu, protože by to měla být pro něj nějaká autorita. Rád umí mít, ale málokoho. Pokud si však někoho oblíbí a dokonce mu dá alespoň část své důvěry, pak by pro něj byl ochotný klidně i vykrvácet.


    - Minulost: Varen se narodil v rodině (dalo-li by se to tak nazvat) velkého ropného magnáta, který si v podstatě „zakoupil“ od jedné ze svých zlatokopek narození potomka a dědice impéria. Jeho podmínkou ovšem bylo, že se narodí chlapec. Příslušná vybraná žena, která s touto transakcí souhlasila, ovšem přinesla z kontrolního vyšetření a hlavně zjištění pohlaví budoucího dítěte zprávu, že sice čeká chlapce, ale spolu s ním je na cestě zdá se ještě jedno dítě - dívka. To magnáta rozlítilo. V první chvíli byl rozhodnutý, že potomek ženského rodu půjde jednoduše pryč, ale při zvážení rizik potratu i druhého dítěte, pokud by jedno mělo podstoupit interupci, nakonec svolil, že se i děvče může narodit. A tak se i stalo... Jako první přišel na svět chlapec, který dostal jméno Varen a několik minut poté se narodila i dívka Varna. Matka chlapce i dívky brzy po porodu shrábla své peníze a odjela si kamsi užívat a děti zůstaly v péči různých chův, opatrovatelek, služebných a učitelů. Otce v podstatě neviděly a když, tak jenom na chvíli, protože otázky a potřeba kontaktu dětí s jejich otcem magnáta opravdu velmi otravovala. Již od nejmladších let byl často Varen přesvědčován a ujišťován, jak je důležitý a kolik nadějí do něj jako do svého prvorozeného a jediného syna vkládá. To na něj samozřejmě mělo nemalý vliv. Bez ohledu na to mnoho let svou sestru nade vše miloval a ani mu tolik nevadilo, že se za ním všude plouží jako stín, který při jakékoliv příležitosti a nebo nejistotě vyhledává jeho společnost, dokončovala věty, které načal jako druhá polovina Varenovi duše. Po dobu dětství byly obě děti naprosto nerozlučné a upnuté na sebe navzájem, ale jakmile se přiblížila puberta, začaly se silně projevovat povahové rozdíly dvojčat. Jak byla Varna klidná, vlídná a tichá, tak byl Varen vzpupný, prudký, někdy panovačný a postupem času i nafoukaný, bezohledný a krutý. Vše se ještě více zhoršilo maturitě na prestižním gymnáziu pro děti nejbohatších, když začal otec Varena učit, jak se vede jeho ropné impérium, svěřovat mu někdy i velmi důležité zakázky, brát jej na porady akcionářů a poskytovat mu ohromné množství peněz na jakékoliv povyražení. Jakmile si Varen uvědomil, že je skutečně tak velmi důležitý a jak naprosto je pro otce Varna bezvýznamná, stouplo mu to do hlavy. Vždyť byl vždy navíc ujišťován o tom, jak cenný pro otcovu firmu je a ještě více bude. Navíc neustálé hýření, lichocení a vtírání se do přízně jak falešných přátel, tak i některých velmi krásných a cílevědomých dívek, mu na sebevědomí stále více a nezdravě přidávalo. Na sestru byl často velmi nepříjemný a zlý, protože byť ji měl stále rád, začínal mít potřebu svobody a ne neustálé uvázanosti k někomu pro něj tehdy od pohledu tak zoufalého a ubohého, že se ho musí neustále držet. Odstrkoval ji od sebe, někdy na ni i velmi nehezky řval, vyhýbal se jí a Varna si začala připadat na světě už docela opuštěná. Někdy se na celé dny zamykala ve svém pokoji a mezi služebnými v obrovském sídle se začalo šuškat, že se její psychický stav velmi zhoršil, že přestala jíst, je bledá, s nikým nemluví a i závěsy nechává celé dny zatažené. Tehdy o ni ovšem začal mít bratr velký strach. Sám vyhledal otce a měl s ním velmi dlouhý rozhovor, ve kterém mu dal jasné ultimátum – buď se začne k Varně chovat lépe a začne ji vnímat a přijímat, nebo odmítne svoji plánovanou pozici v nejvyšším vedení ropné otcovi společnosti. To bylo důvodem, proč snad poprvé za celé roky zaklepal magnát na dveře pokoje svého dítěte, které celé jeho dětství doslova opomíjel, a poprvé za celou tu dobu si šel s Varnou promluvit. Však bulvár by si nacív jistě smlsnul na tom, že dokonale vychované dítko právě tohoto bohatého muže není tak dokonalé, jak je prezentováno od narození celému světu. Rozhovor s otcem byl pro Varnu doslova jako by jí někdo nalil život do žil. A jak Varen doufal, vyšla jeho sestra z pokoje a začala být daleko veselejší, když k ní otec začal docházet. I tak měl dál výčitky svědomí, že se k ní choval tak špatně. Proto se snažil alespoň trochu odčinit, čeho se na ní z pýchy a bezohlednosti dopustil. Znovu na popud Varena svolil otec, že s ním a i jeho sestrou vyrazí do hlubokých kanadských lesů na lov, aby strávili alespoň dva týdny trochu jako rodina jenom spolu navzájem. Po několika týdnech opravdu přišel den, kdy nasedli otec a oba jeho potomci do jejich soukromého letadla a odletěli z New Yorku na sever do Kanady. Tam byli odvezeni do jednoho z luxusních loveckých letovisek vprostřed hlubokých lesů a jinak panenské přírody. Varna se zdála velmi šťastná, usměvavá, veselá a na sebe značně hovorná – což mohlo Varena pouze těšit. Při jednom z lovů, které probíhaly pravidelně za účelem získat co nejvíce trofejí pro lovecký salonek magnáta, který už tak přetékal spoustou vycpanin a různých preparovaných částí těl někdy i velmi vzácných druhů zvířat z celého světa, je ovšem zastihl dést a prudká bouře. Varen s Varnou se oddělili od skupiny a zbloudili hluboko do lesa. Trvalo to až do hluboké noci, než se počasí uklidnilo. Varen rozhodl, že zůstanou kde jsou a počkají, než je ostatní najdou, a Varna samozřejmě jako nikdy svému bratrovi neodporovala. Po několika hodinách, co seděli pod jedním stromem a čekali na záchranu, zaslechli podivný zvuk vytí podobný psům či vlkům, ale v daleko hlubší tónině. Oba se okamžitě vyděsili, že jde o medvěda, kterých v těchto místech nežilo volně zrovna málo. Poté z nedalekého porostu vyrazila srna, která kolem nich prudce proběhla a zmizela zase v porostu za nimi. Hned po ní následoval dusot, jak se k nim přibližuje něco mohutného. Varen popadl pušku a ještě než se to vynořilo z porostu, tak dva krát vystřelil. Odpovědí mu bylo, že se na něj jakési ohromné šedavé zvíře vrhlo, povalilo jej na zem a zakouslo se mu do hrdla. Varen řval, zvíře jej dál sápalo. Střílet se Varna opravdu nikdy neměla šanci učit a pak popadla pušku a bila stvoření vší silou po zádech, dokud se neohnalo i po ní a nepokousalo ji na pravém rameni. Dívka se odplazila stranou a mohla jenom nečinně sledovat, jak to cosi popadlo Varna za nohu a už slušně zraněného jej odtáhlo kamsi do lesa, kde s ním zmizelo. Varenova paměť si z toho všeho od napadení příliš neuchovala. Před tím než ztratil vědomí z masivní ztráty krve díky potrhání ostrými zuby toho podivného zvířete, zahlédl pouze, jak se nad ním sklání jakýsi plavovlasý mohutný muž. Probudil se v jakémsi ne zrovna luxusně zařízeném srubu v lesích. Plavovlasý muž, kterého zahlédl než upadl do bezvědomí, tam s ním znovu byl. Představil se jako Neanar a nejprve se Varenovi pokusi omluvit za to, co se událo... Ten jej ovšem nenechal domluvit. Sice zatím neschopen vstát, velmi zesláblý, ale i tak se začal dožadovat okamžitě odpovědi na to, kde je Varna a co se s ní stalo. Neanar mu v tomto bohužel nedokázal odpovědět. Nebýt Varen na pokraji sil po velké ztrátě krve, kdy zůstal naživu snad samotným zázrakem, nejspíš by vyskočil a běžel svou sestru okamžitě hledat. Takto však musel zůstat více než týden v onom srubu, než byl schopen alespoň trochu chodit. Během toho se dozvěděl od toho, kdo jej jak napadl, tak i posléze zachránil, že se nešťastnou náhodou připletli s Varnou do cesty vlkodlakovi zrovna v té době na lovu, kterého značně polekaly výstřely, kterými se původně snažil Varen sebe a sestru bránit. Současně se od svého stvořitele dozvěděl, co se s ním bude během příštího úplňku dít a co jej postihlo. Jako první jej samozřejmě zajímalo, jestli totéž čeká i Varnu. Když vyšlo najevo, že Varna byla také pokousána, přímo se Varen zděsil představy, že se jí něco takového stane v sídle otce. Domluvil se tedy s Neanarem, že svou sestru vyhledá a pak ji odvede k němu, aby nebyla během první proměny sama a především neznalá toho, co se s ní děje. Nicméně jakmile se konečně dostal do rodného sídla, čekala jej velmi nehezká zpáva – Varna se uzdravila, ale jakmile se vrátila z nemocnice, tak ji otec vyhodil bez prostředků a naprosto bezohledně na ulici. Varen se s otcem velmi surově pohádal, prohlásil, že už není jeho syn a praštil dveřmi. Následovalo hledání Varny, které netrvalo dlouho. Nebylo příliš mnoho hotelů, kde by byla ochotná se ubytovat a tak po menším úplatku zjistili i v jakém pokoji zrovna bydlí. Varen za ní původně chtěl prostě jít, ale pak si uvědomil jednu věc – nyní měl šanci zažít svobodu takovou, jakou nikdy ještě neprožil a to bez dohledu otce a i neustálého následování Varny coby stínu. Po všech letech a snad i v důsledku toho, jak se blížil první úplněk, pocítil naprosto neodolatelnou potřebu, aby takové svobody dosáhl. Proto se znovu domluvil s Neanarem, že Varnu najde a vlastně mu svou sestru svěřil s tím, že mu jeho nový přítel slíbil, že ji odvede do kanadských lesů, kde sídlí jeho smečka, kde bude Varna v bezpečí. Stejně tak mu musel Neanar slíbit, že Varně nikdy neprozradí, že Varen ještě žije. Však pokud netušila, že žije, nehledala by jej a tudíž by mohl být konečně docela svobodný. Varen tedy nechal Neanara vyhledat Varnu a sám se vydal z New Yorku pryč prostě někam a hlavně co nejdále od původního svazujícího života. Nastala první proměna, na kterou se po celý měsíc připravoval, ale připravit se na to ve skutečnosti vůbec nedalo. Bolest, krev, proměna, svoboda, hlad... A pak další ráno probuzení, které bylo snad ješho horším šokem, než to co se odehrálo po vystoupání měsíce na noční oblohu minulého večera. Svět byl najednou šedý. Jediné, co ve vší té šedi prosté barev jasně zářilo a vlastně vystupovalo byla jasně rudá krve, která byla kolem něj – na stéblech trávy i na jeho nahém těle. Nejhorší na tom všem bylo, že se barvy ani další dny nevracely a jeho vnímání zůstalo docela změněné. Velmi překvapující pro něj posléze bylo, když zjistitl, že byť je silné šero a nebo noc, dokáže vidět téměř stejně dobře jako za bílého dne. Až teprve, když si všiml, že jeho původně zelené oči ztmavly, že působily téměř černé a jenom při velmi blízkém pohledu bylo možné zahlédnout jeho vertikální zornici, uvědomil si, že byť se promění do lidské podoby, tak jeho oči zůstanou nadále vlčí. Postupem času se naučil žít s tím, že většinu původního barevného spektra nevidí a naopak noční vidění velmi podobné termovizi a schopnost zachycovat roztaženou zornicí drobné krůpěje světla mu byla často velmi k užitku. Varen se toulal několik let, ale postupně jej přeci jenom přemohl stezk po sestře. Proto se rozhodl, že se i on připojí ke smečce, kde byl přesvědčený, že stále Varna žije. Po příchodu mu bylo však Neanarem oznámeno, že ze své vůle Varna bez vysvětlení ze smečky odešla a to i bez ohledu na to, že se dobrovolně stala jeho družkou, když získal pozici alfy. Celá historka, jíž mu byla jejich stvořitelem předložena, však přišla Varenovi dost přitažené za vlasy a velmi těžko uvěřitelná. Jenže kdo ze smečky by odporoval alfovi a nebo jej zradil tím, že by jej usvědčil z nepravdy? Varen se tedy vydal hledat svou setru, která se kamsi ztratila. Nebylo to snadné, ale za několik týdnů narazil na stopu. Od té doby ji následuje a doufá, že Varnu brzy najde.


    - Inventář: Krom všeho majetku, který by mohl mít a také mu po právu náleží (a že je jeho otec skutečně velký boháč), tak toho Varen momentálně moc nevlastní. Jeho majetek sestává z riflové bundy a dvou poněkud sešlých riflí – modrých ošoupaných na kolenou a původně černých pozbyvších ze značné míry svou původní tmavost, tmavohnědé kožené bundy, tři prostých trik a několika málo osobnými krámy v batohu vyšusované modré barvy. Krom spacáku sbaleného do vaku s tkanicí pro snazší nošení přes rameno a zatím ještě dobře sloužících hnědých bot na silné podrážce mu říká pane jen něco málo peněz, které si kdesi cestou vydělal. Varen je tulák, co dlouho ovšem málokdy floka udrží, protože je snadno prohýří hlavně za pití a nebo jednoduše zbůhdarma utratí. Konec konců za poslední roky zjistil, jak tento potomek majitele ropného impéria málo ke spokojenosti potřebuje.



    - Hlas: https://www.youtube.com/watch?v=n0l0YOHO5jg



    - Obrázek: Fc: Ben Barnes  



    - Přeměna: http://jpeg.cz/images/2017/05/07/qZ6k5.jpg
    Popis: Přirozené zbarvení Varena ve vlčí podobě je šedé se stopami hnědé srsti přecházející pozvolna od boku těla vzhůru v tmavnutí s místy žíhanými černou srstí. Čenich má černý a oči tmavohnědé až černé, kdy je možné zahlédnout vertikální zornici jenom z veké blízkosti – pokud se tak blízko vůbec má někdo šanci přiblížit. Celkově nepůsobí jako jedinec s nějakým extra zvláštním a nebo jedinečným zbarvením. Velikostně by se dal nazvat jako středně velký samec. Dal by se nazvat skutečným vlkem samotářem, který má poněkud problém zvládat nějaké autority – byť silnějších jedinců. Stejně jako v lidské podobě, tak je i v té vlčí velmi prudký (ne-li ještě agresivnější). Již se mu stalo mnohokrát, že se dostal do křížku s jinými vlkodlaky, ale zatím se mu pokaždé podařilo vyváznout. V každém případě pohlíží na jiné jedince, které blíže nezná, spíš jako na potenciální hrozbu.


    - Vzhled: Varen je vysoký 186 cm, váží 92 kg. Je střední spíš štíhlé mírně osvalené postavy, jeho ruce jsou v lidské formě spíš drobné a štíhlé spíš ženského než mužského klasického vzezření mohutných „lopat“. Tvář má jemně řezanou a velmi podobnou svou pohledostí matce, světlého odstínu, rty jsou plné, zuby bílé a rovné. Oči má však tmavohnědé až černě působící především na přímém slunečním světle. Málokdo si má šanci jinak než z velké blízkosti všimnout, že jeho zornice už tak téměř splývající s duhovkou není lidky okrouhlá a sazená do centra duhovky – je vertikální a v případně nutnosti se dokáže roztáhnout do velikosti téměř celé duhovky pro zlepšení vidění (viz lykanovidie). Tělo nemá zdobené žádným tetováním a ani příliš znamének nemá. Jediné, co je na jeho kůži jasně patrné je dobře zhojená, ale i tak značně zřetelná rozsáhlá jizva táhnoucí se mu od levé klíční kosti přes rameno a na část hrudníku, kdy pokračuje čtyřmi dalšími rovnoběžnými jizvami napříč hrudníkem a končí kousek od hrudní kosti – jasná známka velmi rozsáhlého pokousání a podrápání od čehosi mohutného. Krom toho na pravé noze nese další menší jizvu a to po zubech, které se mu zaryly do kůže až na kost.


    - Dodatek: Lykanovidie - V toho důsledku , jak došlo k jeho pokousání a také po první přeměněně u Varena došlo k ojedinělému jevu kdy se mu při zpětné proměně z vlčí do lidské podoby nezmění oči. Dříve měl oči zelené, stejně jako sestra, ale po první proměně se změnily na velmi tmavě hnědé (až černě působící v šeru a nebo v noci), kde jen z velké blízkosti je patrná vertikální zornice. Varen vlastně neustále vidí jako vlk, kdy má sice omezené spektrum barev (vnímá červenou, šedou v různých odstínech, černou, bílou a zvlášťní odstín žluté vyskytující se mu v zorném poli pouze za dne). Krom těchto barev je tudíž barvoslepý. Barvy však do značné míry dokáží nahrazovat pachy. Varen dokáže vidět jako vlk ve velmi silném šeru téměř jako ve dne, kdy se mu zornice roztáhne a začne zachycovat drobné krůpěje světla – tudíž dokáže vidět i v místech, kde lidem přijde, že vládne naprostá tma (taková zornice se při náhlém ozáření zaleskne právě tak, jako u klasických vlků). Krom situace, kdy se dostane do prostředí s naprostou absencí světla i hvězd a nebo pouze srpku měsíce, velmi dobře mu tento jinak spíš defekt dokáže posloužit.

    - Kontakt:
     - Email: varna.landarte@seznam.cz
     - Howrse:
     - Skype:
     - FaceBook: Matty Ve


    Ostatní postavy: Varna Landarte, Nicolas van Dorner
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:36 pm

    - Jméno: Varna


    - Příjmení: Landarte



    - Věk: 24 let


    - Pohlaví: žena


    - Druh/Rasa: vlkodlak


    - Povaha: Snad to bylo i důsledkem přístupu otce a svého času i bratra Varena, ale Varna nikdy nebývala kdo ví jak průbojná, ale naopak spíš tichá a povolná. Ačkoliv pochází z vysokých společenských kruhů, není jí cizí vlídnost, pochopení a sotva kdo by mohl prohlásit, že je pyšná. Na každého pohlíží na prvním místě jako na potenciálního přítele a bez ohledu na nehezké věci, které se jí již stačily během jejího života udát, stále hledí do budoucna s optimismem. Vzhledem k tomu, že stále ještě truchlí po svém bratrovi, o kterém je přesvědčená, že je mrtvý a navíc zemřel její vinou, tak u ní zase tak často úsměv není možné zahlédnout. Navíc žije neustále ve strachu, že ji někdo najde, donutí vrátit a znovu jí vezme svobodu, které si cenní nade vše.


    - Minulost: Varna se narodila v rodině (dalo-li by se to tak nazvat) velkého ropného magnáta, který si v podstatě „zakoupil“ od jedné ze svých zlatokopek narození potomka a dědice impéria. Jeho podmínkou ovšem bylo, že se narodí chlapec. Příslušná vybraná žena, která s touto transakcí souhlasila, ovšem přinesla z kontrolního vyšetření a hlavně zjištění pohlaví budoucího dítěte zprávu, že sice čeká chlapce, ale spolu s ním je na cestě zdá se ještě jedno dítě - dívka. To magnáta rozlítilo. V první chvíli byl rozhodnutý, že potomek ženského rodu půjde jednoduše pryč, ale při zvážení rizik potratu i druhého dítěte, pokud by jedno mělo podstoupit interupci, nakonec svolil, že se i děvče může narodit. A tak se i stalo... Jako první přišel na svět chlapec, který dostal jméno Varen a několik minut poté se narodila i dívka Varna. Od útlého dětství, které nebylo navzdory obrovskému jmění otce žádnou procházkou růžovým sadem, si připadala Varna především sama. Matka chlapce i dívky brzy po porodu shrábla své peníze a odjela si kamsi užívat a děti zůstaly v péči různých chův, opatrovatelek, služebných a učitelů. Otce v podstatě neviděly a když, tak jenom na chvíli, protože otázky a potřeba kontaktu dětí s jejich otcem magnáta opravdu velmi otravovala. I tak na Varnu již od mala doléhal přístup otce, kdy ji jednoduše neakceptoval jako rovnou svému bratru, považoval ji za méněcennou a fakticky jí většinu času nevnímal. S Varenem si někdy povídal, občas si jej vyzvedl na klín, dával mu osobně dárky – nicméně toto Varna nikdy nezažila. Jediná blízká osoba byl pro ni bratr, kterého milovala nade vše, dokončovala věty, které načal jako druhá polovina Varenovi duše kráčející za ním jako stín. Po dobu dětství byly obě děti naprosto nerozlučné a upnuté na sebe navzájem, ale jakmile se přiblížila puberta, začaly se silně projevovat povahové rozdíly dvojčat. Jak byla Varna klidná, vlídná a tichá, tak byl Varen vzpupný, prudký, někdy panovačný a postupem času i nafoukaný, bezohledný a krutý. Vše se ještě více zhoršilo maturitě na prestižním gymnáziu pro děti nejbohatších, když začal otec Varena učit, jak se vede jeho ropné impérium, svěřovat mu někdy i velmi důležité zakázky, brát jej na porady akcionářů a poskytovat mu ohromné množství peněz na jakékoliv povyražení. Tehdy si zdá se bratr uvědomil, jak velmi je důležitý a jak Varna bezvýznamná. A podle toho se začal sám choval. Odstrkoval ji od sebe, někdy na ni i velmi nehezky řval, vyhýbal se jí a Varna si začala připadat na světě už docela opuštěná. Někdy se na celé dny zamykala ve svém pokoji a mezi služebnými v obrovském sídle se začalo šuškat, že se její psychický stav velmi zhoršil, že přestala jíst, je bledá, s nikým nemluví a i závěsy nechává celé dny zatažené. To bylo důvodem, proč snad poprvé za celé roky zaklepal magnát na dveře pokoje svého dítěte, které celé jeho dětství doslova opomíjel, a poprvé za celou tu dobu si šel s Varnou promluvit. Však bulvár by si jistě smlsnul na tom, že dokonale vychované dítko právě tohoto bohatého muže není tak dokonalé, jak je prezentováno od narození celému světu. Rozhovor s otcem byl pro Varnu doslova jako by jí někdo nalil život do žil. Najednou se jí díval do očí, najednou s ní mluvil, najednou jí nabízel, že spolu s Varenem vyrazí do hlubokých kanadských lesů na lov, najednou se ptal, co by si přála, jak trávila den a najednou za ní docházel téměř každý den na alespoň krátkou rozmluvu. Dokonce i bratr se k ní choval daleko lépe. Po několika týdnech opravdu přišel den, kdy nasedli otec a oba jeho potomci do jejich soukromého letadla a odletěli z New Yorku na sever do Kanady. Tam byli odvezeni do jednoho z luxusních loveckých letovisek vprostřed hlubokých lesů a jinak panenské přírody. Pobyt měl trvat dokonce celé dva týdny, kdy měli Varen, Varna a otec trávit čas vlastně jenom spolu navzájem. Nikdy Varna nebyla takto šťastná.  Porpvé si opravdu připadala, že má rodinu. Při jednom z lovů, které probíhaly pravidelně za účelem získat co nejvíce trofejí pro lovecký salonek magnáta, který už tak přetékal spoustou vycpanin a různých preparovaných částí těl někdy i velmi vzácných druhů zvířat z celého světa, je ovšem zastihl dést a prudká bouře. Varen s Varnou se oddělili od skupiny a zbloudili hluboko do lesa. Trvalo to až do hluboké noci, než se počasí uklidnilo. Varen rozhodl, že zůstanou kde jsou a počkají, než je ostatní najdou, a Varna samozřejmě jako nikdy svému bratrovi neodporovala. Po několika hodinách, co seděli pod jedním stromem a čekali na záchranu, zaslechli podivný zvuk vytí podobný psům či vlkům, ale v daleko hlubší tónině. Oba se okamžitě vyděsili, že jde o medvěda, kterých v těchto místech nežilo volně zrovna málo. Poté z nedalekého porostu vyrazila srna, která kolem nich prudce proběhla a zmizela zase v porostu za nimi. Hned po ní následoval dusot, jak se k nim přibližuje něco mohutného. Varen popadl pušku a ještě než se to vynořilo z porostu, tak dva krát vystřelil. Odpovědí mu bylo, že se na něj jakési ohromné šedavé zvíře vrhlo, povalilo jej na zem a zakouslo se mu do hrdla. Varen řval, zvíře jej dál sápalo. Střílet se Varna opravdu nikdy neměla šanci učit a pak popadla pušku a bila stvoření vší silou po zádech, dokud se neohnalo i po ní a nepokousalo ji na pravém stehnu. Dívka se odplazila stranou a mohla jenom nečinně sledovat, jak to cosi popadlo Varna za nohu a už slušně zraněného jej odtáhlo kamsi do lesa, kde s ním zmizelo. Varna zůstala, kde byla – šokovaná, zraněná, se slušnou ztrátou krve, ale i tak živá a přesvědčená, že je bratr mrtvý. Po zhruba dalších dvou hodinách byla nalezena, přepravena do letoviska a odtamtud do jedné z nemocnic v blízkém velkém městě. Z utržených ran se vyléčila opravdu rychle, ale po celou tu dobu za ní otec nepřišel. Až když byla propuštěna a vrátila se domů, tak ji čekala jako první cesta do otcovy pracovny, kde do té chvíle nikdy nebyla. Nejprve otec působil klidný, ale zvláštně chladný. Zeptal se jí, co se stalo a kde je Varen. Vyprávěla mu tedy, co se stalo. Následovalo několik minut naprostého ticha. To vystřídal otcův křik při němž osočoval Varnu, že ztratil syna a dědice jenom kvůli jejím manýrům, kdy si nepřipadala dostatečně důležitá. Obvinil ji, že bratra zabila, protože nebylo nalezeno ani jeho tělo – jenom zkrvavené zbytky ošacení a hodinky, které měl ten den u sebe. Křičel na ni, že je bezcená, zbytečná a nakonec ji vyhodil z domu s tím, že se už nikdy vracet nemá, protože už není v žádném případě jeho dcerou. Varna učinila, jak otec nařídil. Neměla příliš peněz – jenom to, co jí zbylo z posledního nakupování s těmi povrchními a prázdnými slečinkami, co se tak rády tvářily jako její přítelkyně. Sbalila si jen několi nezbytností a opustila sídlo v slzách, v šoku a hrůze z toho, že Varena skutečně nenašli. Ubytovala v jenom z menších hotelů ve stejném městě, kde stejně proplakala celou noc. Peněz velmi rychle ubývalo den po dni. Nakonec byla po týdnu nucena opustit hotelový pokoj. S jedním zavazadlem se posadila na lavičku na autobusové zastávce s tím, že naprosto netušila, co bude dělat dál. A tehdy se vedle ní kdosi posadil. Nejdřív se na něj ani nepodívala. Až jakmile ji oslovil jejím křestním jménem, tak na světlovlasého mohutného muže pohlédla. Ten naprosto pro ni neznámý muž se jí začal vyptávat kam jede a dal se s ní do hovoru. Pak přišla otázka, jestli tuší co přijde při příštím úplňku. V první chvíli se zasmála, ale když pokračoval v dalších opatrných náznacích budoucnosti, tak dostala z dotyčného strach, že jde o nějakéh ošílence. Tehdy odtamtud utekla tím, že nastoupila do prvního autobusu, který přijel. Opustila New York a jela prostě tam, kam ten prostředek hromadné přepravy mířil. Vystoupila až k večeru v jakémsi malém městě. Tehdy to pocítila poprvé, když vzhlédla k měsíci – to napětí, rozechvělost, vědomí, že jednoduše něco přichází. Vyhnalo ji to ven z města do okolních lesů. Cestou zahodila i svůj kufr a ostatní zbytečnosti. Posléze si toho příliš nepamatuje – jen bolest, svůj křik a pak cosi strašného, pocit volnosti, hladu a také vědomí přítomnosti kohosi. Probudila se až ráno - nahá, ležící na zemi vedle kohosi, kdo byl bez šatů stejně jako ona. Jaké překvapení pro ni bylo, když zjistila, že je to právě onen muž, co se vedle ní posadil na lavičku na autobusové zastávce, který se jí nyní v té opravdu pro ni nezvyklé situaci představil jako Neanar. Konečně jej poslouchala. A on jí vyprávěl, že právě on byl to zvíře, které potkali s bratrem v lese, jak ji hledal a trvalo téměř celý měsíc, než ji dokázal vyhledat a pak jak ji sledoval, i autobus, do kterého nastoupila, i to, jak zamířila do lesa – a to všechno, protože ji stvořil a má za ni zodpovědnost. Hned poté zaznělo jeho pozvání do jeho vlastní smečky sídlící v oblasti, kde jej tehdy v noci před měsícem potkala. Na otázku, jestli Neanar ví, co se stalo s Varenem, tak jenom zakroutil hlavou, což si Varna vysvětlila jako, že je mrtvý. Ať chtěla a nebo ne, jednoduše ji něco v nitru nutilo uvěřit jeho slovům. Nechápala se, ale jeho nabídku, aby se připojila ke smečce v severních kanadských lesích, přistoupila. Po několika dnech, kdy úplněk i všechny jeho účinky opadly, tak se tak skutečně stalo a Varna se stala novou členkou Neanarovi smečky, kde se velmi rychle zabydlela. Neanar ji skutečně učil jak být vlkodlakem, jak se ovládat, jak lovit, jak se sžít sama se sebou. Nicméně Neanarova pomoc nevycházela ani z daleka z pouhého pocitu zodpovědnosti. Varna po své matce, kterou neměla šanci nikdy poznat, zdědila nemalou krásu a také přirozené předpoklady ke štíhlé a vysoké postavě. Neanar byl vlastně neustále v její společnosti. Jedné poúplňkové noci se silně fyzicky sblížili. Pro Neanara to bylo znamení, že jde o osudovost a ti dva patří k sobě, nicméně Varna již nějakou dobu měla zalíbení v jiném členu smečky, který jí to zdá se oplácel v plné míře, ačkoliv byli stále přáteli. Neanar začal brzy nezměrně  žárlit, ačkoliv nikdy nepadlo ani jediné slovo, že s ním Varna jakkoliv je v jakémkoliv vztahu. Býval agresivní a někdy i bez sebe, když ty dva spolu zahlédl byť jenom mluvit. Vše se vyřešilo, když přítel Varny jednoho dne zmizel. Nikdo netušil, kam se poděl, ale Varnu to, že ji opustil a prostě odešel docela zlomilo. Nějakou dobu Neanara odmítala, ale pak čas od času přistoupila na jeho nabídky, nadbíhání a snahy dostat se jí k tělu. Nicméně jej nikdy nemilovala a on to věděl, takže nepřistoupila ani jednou na nabídku, aby byla jeho družkou. Neanar se snažil dlouho, ale pak našel způsob, jak ji donutit k tomu, co si přál, protože bylo jasné, že si sama říci nedá. Jeden ze zákonů tamní smečky bylo, že pokud starého alfu nahradí nový, má právo vybrat si svou družku z volných žen smečky a dotyčná žena musí už z úcty k novému alfovi jeho přání přijmout a plně mu vyhovět. A od té doby si za tímto Neanar šel. Starý alfa byl velmi dobrý vůdce, ale skutečně už měl slušný věk. Navíc Neanar byl byl jeho syn, skutečně se staral o vše, co mu bylo uloženo, měl velký zájem o smečku a celkově se jevil jako vhodný nástupce starého alfy. Ten mu po několika měsících skutečně nabídnul, aby jej na místě alfy vystřídal. Při dalším úplňku došlo k výzvě Neanara vůči starému alfovi, kterého skutečně v souboji i porazil a tím se stal novým mladým alfou smečky. Jako první si vybral Varnu coby družku. Ta byla od té doby nucena žit tak, jak chtěl. A byť se k ní choval opravdu velmi hezky, pozorně, jemně a něžně, i tak jej jednoduše stále nemilovala. Však to byl ten, kdo zabil jejího bratra...jak by jej mohla milovat? A bylo jedno, že se mu musela pravidelně fyzicky oddávat. Vydržela to po celý další měsíc, ale po následujícím úplňku jednoduše ze smečky utekla.

    - Inventář: Varně zbylo něco málo peněz, které ukradla před svým útěkem svému vnucenému druhovi, sportovní sešlá taška s několika málo kousky oblečení, teď již pouhé tři kousky sušeného masa a pár nezbytností pro každou ženu. Krom toho nevlastní krom oblečení, které má na sobě vlastně nic.


    - Hlas: https://www.youtube.com/watch?v=wJw5NzrLHz4


    - Obrázek: Fc: Olivia Wilde  






    - Přeměna: https://img.rt.com/files/2016.12/original/58680c3ec4618849388b457d.jpg
       - Popis: Přirozené zbarvení Varny ve vlčí podobě je šedé se stopami hnědé srsti přecházející pozvolna od boku těla vzhůru v tmavnutí s místy žíhanými černou srstí. Čenich má černý a oči žlutohnědé. Celkově nepůsobí jako jedinec s nějakým extra zvláštním a nebo jedinečným zbarvením. Velikostně je o něco menší, než většina vlkodlaků – což vychází nejspíš i z toho, že je žena. Chováním je velmi plachá a nedůvěřivá, byť snadno společnost jiných vlkodlaků vyhleávající. Pokud však nedostane přímo výzvu, aby se přiblížila, spíš se drží dál, byť se zkouší k někomu připojit. Snadno se však vyleká. Agresivitou příliš neoplývá. Jediný okamžik, kdy by byla schopná velmi snadno útoku by bylo, pokud by se cítila v ohrožení a neměla by možnost útěku. Krom toho volí vždy raději ústup. Nemá žádný problém s vyjadřováním podřízenosti vůči silnějším jedincům.

    - Vzhled: Bez ohledu na okolnosti svého narození by se dalo říci, že měla Varna v jistých ohledech skutečně velké štěstí. Po své matce totiž zdědila pohlednou tvář a především dispozice k vysoké, štíhlé a pevné postavě, které byly jenom podníceny neustálou stahou soukromých trenérů a chův k tomu, aby byla co možná nejvíce reprezentativní coby dcera pro svého otce a sestra bratra. Její výška je 178 cm, váha 65 kg, její poprsí není kdo ví jak velké, ale i tak dostačující, aby působila dost žensky, tvář má jemně řezanou s nevelkým nosíkem a velmi symetrickou, rty plné byť ne příliš široké a zuby rovné, bílé. Oči má světle zelené značně průzračně působícího pohledu. Nikdy si nepotrpěla na změny barvy vlasů, takže je má přirozeně hnědé. V prvních létech puberty podstoupila několik zákroků pro odstranění nežádoucích chloupků na různých částech těla. Nohy má tudíž neustále hladké stejně jako podpaží a i obočí není nutné, aby si jakkoliv upravovala. Jizva jí zůstala po pokousání od vlkodlaka pouze na pravém stehnu dostatečně vysoku na to, aby ji většina sukní dokázala skrýt. Zbytek šrámů v důsledku života ve vlčí smečce se jí vždy velmi dobře zhojil.


    - Dodatek: Ačkoliv jí je již 24 let a studovala na prestižním gymnáziu, neumí vlastně pořádně nic, co by mohla pořádně v běžném životě použít. Není ani zvyklá či schopná moc přemýšlet do budoucna, plánovat třeba i finanční záležitost a podobně. Trochu se naučila v původní smečce plést košíky, ale to je to jedné, co teď dokáže. Ve většině dalších činností může působit velmi nemotorná – prostě jako skleníková květinka a dcerka zbohatlíka, který ji opravdu neměl potřebu kdo ví jak připravovat na běžný svět a život, protože se ani nečekalo, že bude žít jinak, než ve vysokých společenských kruzích.

    - Kontakt:
     - Email: varna.landarte@seznam.cz
     - FaceBook: Matty Ve


    - Ostatní postavy: Varen Landarte, Nicolas van Dorner
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:37 pm

    - Jméno: Nicolas


    - Příjmení: van Dorner


    - Věk: 30/325 let



    - Pohlaví: muž


    - Druh/Rasa: upír



    - Povaha: Nicolas je spíš dílo, než obyčejná byť upíří bytost. Jeho já bylo cíleně vybráno k tomu, aby se jej matka pokusila změnit jeho stvořitelka v něco, co považovala za ideál upíra. Již samotný základ jeho povahy je šílenec až maniak vyžívající se v násilí. Nicméně dlouholetým působením Kairy se z něj stalo něco daleko horšího. Pod příjemným a téměř nikdy neutuchajícím úsměvem se v něm skrývá hluboká facinace utrpením a křikem obětí. Dokáže se chovat velmi dvorně, příjemně, vést dlouhé diskuze, dvořit se, ale to je všechno jenom divadýlko zakrývající jeho skutečné já. Čas od času se vyžívá i ve své vlastní bolesti, pokud mu je poskytována s láskou a jemně především od své matky, se kterou má ovšem velmi volný vztah založený čistě na vzájemné náklonnosti bez potřeby druhého jakkoliv vlastnit. Nedokáže si odpustit marnotratnost a radosti z drahých a luxusních předmětů vlastně jakéhokoliv druhu. Často si s něčím pohrává v rukou a vlastně neustále šeptá. Občas mluví sám se sebou a působí, jako by v něm byly opravdu dvě osobnosti, které jsou ovšem jedna zvrácenější než druhá. Občas se v něm mihne krůpěj lidskosti, ale za tu je zvyklý se spíš stydět. Převládá agrese, touha po zábavě, neustálý hlad a potřeba společnosti, kdy svou oběť často nejdřív poznává, získává si její důvěru a pak si s ní hraje všemožným způsobem, než ji lapí a pak někde zabije. Specializuje se výhradně na lidskou a především ženskou krev, která má podle něj tu nejlepší příchuť. Celkově má slabost i na šlechtičny. Celkově působí klidným dojmem, dokud se nerozčílí. Pak se jeho chování stane nekontrolovatelným až výbušným, ale to není příliš časté. Byl vychován k tomu, aby se choval jako šlechtic, byť jím ve skutečnosti rodem v žádném případě není. Stvůru v sobě nemá potřebu kdo ví jak ovládat. Naopak ji považuje za dar o matky, jehož si cenní a váží do dnešních dní. Navíc naprosto podléhá jejímu vlivu, protože ji jednak nezměrně obdivuje, ale také považuje za ideál ženy a až za bohyni. Právě proto nikdy neměl potřebu přetrhnout spojení, které mezi nimi stále trvá. Neustále si s něčím v rukou pohrává velmi omalým pohybem rukou, kde si cíleně pěstí dlouhé nehty zabroušené do špičky. Skrývá je pod černými koženými rukavicemi. Je posedlý hřbitovy, hlubokými lesy a výškami na střechách, kde dokáže pozorovat měsíc celé hodiny.


    - Minulost: Vyrůstal jenom s otcem ve velmi nuzných pomínkách. Od útlého dětství většinou pobývali na ulici a žebrali. Byl často svědkem a i cílem kde jaké krutosti bohatých, viděl jejich přepych s tím, že sám neměl s otcem často ani co jíst. A to v něm zaselo nenávist vůči celému světu, který byl pro něj plný bídy. Když dorostl v muže, začal čas od času vybíjet tyto svoje emoce na slabších jedincích – většinou na prostitutkách a nebo jiných chudých či osamocených ženách. Brzy mu zachutnal alkohol a celkově nasedl na dráhu, která zajisté nemohla nijak dobře dopadnout. Jednou toho byl svědkem jeho otec – vší té krutosti, které se na možná lehké, ale i tak dívce dopouštěl. Tehdy jej otec proklel, označil za zplozence pekel. Od té doby již svého otce nikdy neviděl. Protloukal se jak se dalo – ostatně jak to bylo i dříve, byť nyní byl docela sám. Živil se především drobnými krádežemi a pokračoval ve své vytyčené cestě, jejíž cíl byla buď veřejná smrt rukou kata, bídný konec při nějaké hospodské rvačce a nebo odplata některého z pasáků, kterým občas zbil a zprznil prostitutku. Po několika letech se dozvěděl, jak Nicolasův otec zemřel. Bylo to jenom dva dny poté, co ho opustil. Cestou do blízkého města potkal skupinu lapků, kteří jej obrali o to málo, co měl a pak jej oběsili na stromě, kde jej nechali viset. Zůstal tam několik týdnů, než se ho komusi sželelo a lespoň ho na stejném místě pohřbil. Když Nicolas nalezl listím zavátý neoznačený dřevěný kříž poblíž cesty, kam ho kdosi poslal, naprosto jej to zdrtilo. Rodné město opustil a vydal se na cesty, kde bloumal stále dál a dál bez jakéhokoliv cíle. Jednou si jej všimla upírka jménem Kaira, která byla posledním členem vymřelého rodu van Dower. Ta jej chvíli sledovala, jak jedná se ženami, jak je krutý, jak je plný nenávisti k celému světu a pak si pro něj prostě přišla do hostince, kde se zrovna zpíjel za těch pár peněz, které někomu ukradl. Probral se až v jejím rozlehlém sídle kdesi ve sklepení, odkud se po příští dva roky nedostal. Kaira byla naprosto šílená a vyžívala se v trýznění obětí. Pod nátlakem musel její hrátky pozorovat. Nicméně jemu nikdy kdo ví jaké utrpění nezpůsobovala – jen se na něm pravidelně krmila a tím si ho stále více podmaňovala, až podlehl docela její vůli. Někdy jej nechala se ve společné kopce spřátelit s nějakým nešťastníkem a poté musel pozorovat vše možné hrůzy, které dotyčnému způsobovala. Nicolas se jí nejdříve bál, pak ji velmi nenáviděl, ale postupně ji začal chápat, až se do jejích hrátek sám zapojil a i vlivem upířího jedu se v něm vůči ní probudil silný obdiv až fascinace. Jednou se projevila jeho skutečná povaha maniaka v plné síle. Ten den a co se událo zůstalo a podle všeho zůstane jenom tajemstvím mezi ním a Kairou, která byla tak potěšena faktem, že se v něm nespletla, že jej hned druhý den přijala za „syna“ a nazvala se jeho „matkou“. Poprvé po dvou letech jej vyvedla v noci ven z podzemí. Navrhla mu, že jej promění v upíra a podrobně odvyprávěla celou svou představu jejich překrásného společného života v duchu její krvavé filozofie. Dala mu den na rozmyšlenou, kdy jej nechala sedět na lavičce za domem. Nicolas byl již tak zmanipulovaný, připoutaný a poblázněný do pro něj dokonalé ženy schopné nezměrné krutosti, že neutekl. Naopak pozoroval východ slunce a pak jeho cestu po nebi až do západu, kdy byl již definitivně rozhodnutý nabídku přijmout. Když měsíc vystoupil na nebe, tak jej Kaira proměnila. Jedno mu ovšem neřekla – když jej vypila až na pokraj smrti, tak jej v rakvi zakopala do země v zahradách sídla. Probuzení v temnotě, těsném prostoru a plný hladu po krvi bylo pro Nicolase něco naprosto strašného. Sice se po několika hodinách dokázal s malou pomocí Kairy vyhrabat, ale během toho vlastně docela zešílel. Tehdy poprvé a naposledy viděl Kairu ronit slzy. O tom, co se tu noc všechno událo už spolu nikdy nemluvili. Jistý čas jej matka (jak se jí od té doby říkal) učila jak být upírem podle svých zvrácených představ, utvářela jej k obrazu svému a během toho se stalo z Nicolase spíš dílo, než samostatně myslící bytost, dokonale podléhající vůli a vlivu matky. Výuka to byla tvrdá a nikdy žádný byť malý nedostatek neprošel bez krutého trestu. Posléze, když si již myslela, že je Nicolas připravený, jej vyslala, aby si sám vybral a zabil první oběť. V tomto několikrát zklamal. Vždy jej od konečného kroku odrazovala vzpomínka na otce a pocit viny z jeho osamělé a násilné smrti, které mohl nepochybně zabránit. Osudná byla poslední chyba. Vyhlédl si na plese pro vyšší společnost krásnou a mladou dceru majetného měšťana. Vylákal ji stranou od lidí do hlubin lesa, pronásledoval ji, trýznil, občas zranil, ale v okamžiku, kdy ji měl zabít, tak to nedokázal. Nechal ji na místě, kde ji posléze lidé našli a ona jim všechno pověděla. Po návratu do Kaiřina sídla dlouho nic nechtěl povědět. Až pod nátlakem se přiznal. Kaira pochopila, že nyní je opravdu zle. Tu dívku měl zabít, protože by lidé mohli přijít lovit ji i Nicolase. A právě k tomu došlo. Jen tak tak stačili uniknout před plameny a rozlícenému davu, který si přišel pro pomstu kvůli oné dívce. Veškerý majetek byl ta tam a jim nezbylo, než odejít co nejdál to šlo. Jejich cesta vedla do Irska, kde měl Kaiřin vlastně vymřelý rod druhé sídlo. Nicolas se doslova zamiloval do života ve vysoké společnosti. Začal se vyžívat ve skupování vlastně čehokoliv, co v jeho očích značilo luxus a bohatství. Kaira byla ovšem praktičtější. Viděla Nicolasovu marnotratnost a tak se jej snažila vést k tomu, aby se naučil rozmnožovat peníze. Sice to nebylo snadné, ale i toto jej naučila. Zaměřila se i na jeho vzdělání. Nejprve jej sama naučila číst a psát a posléze zvala do jejich domů vzdělané učence a platila jim nemalé peníze, aby jej co nejlépe vyškolili. Francouština, latina, italština, matematika, historie, filozofie... Kupovala drahé a cenné knihy, které pak uchovávala v rozlehlé knihovně v podzemních prostorách sídla, kde pobývala se svým synem po většinu denní doby. Kaira s Nicolasem se sice stále navzájem oslovovali matko a synu, ale i tak se během té doby stali spíš životními partnery a druhy. Spojila je hluboká láska a náklonnost vycházející ze společného údělu. Po více než šedesáti letech, kdy prožili bok po boku, se jejich cesty rozdělily s tím, že je to jen dočasná záležitost. Kaira se rozhodla cestovat po Evropě a Nicolase dlouho nebavilo čekat na ni v sídle. Svěřil jej tedy správci a vydal se do světa také sám.


    - Inventář: Koupil si sídlo velmi podobné původnímu „rodnému“ sídlu, kde trávil poslední lidská a první upíří léta se svou matkou. Tento dům s pozemky jsou ovšem nesrovnatelně menší. Důvod toho, že si jej však vybral byl především to, že se v podzemí nachází systém podzemních chodeb a několika místností. Jde o staré poněkud v jistých ohledech zatím zchátralé sídlo s několika hektary pozemků hluboko v lesích relativně daleko od města. Peněz od matky málo nemá. Navíc se mu podařilo svůj majetek dost rozmnožit, ale většina z toho je uloženo na účtech různých bank a nebo mají v péči různí makléři či jiní finančníci. Není tudíž problém, aby si pořídil, po čem zatouží – nicméně vzhledem k jeho věku takových věcí již příliš mnoho není.


    - Hlas: https://www.youtube.com/watch?v=GIDMb_V9FXo


    - Obrázek: Nicolas Rogers
    http://www.jpeg.cz/images/2015/01/06/OfUWd.png

    - Vzhled: Pokud byste Nicolase potkali na ulici, nejspíš byste jej popsali jako vysokého, charismatického muže s po ramena dlouhými rovnými a rovně střiženými vlasy a temným pohledem v bledé tváři. A vskutku... Jeho výška se velmi přibližuje dvoum metrům. Jeho postava je štíhlá, ale i tak dostatečně mužná. Dlaně má velké byť ladného vzezření. Tvář má ostře řezanou s výraznými lícními kostmi. Oči mají po většinu času tmavohnědou barvu – pokud jej nezačne ovládat hlad, kdy temně zrudnou. Špičky jeho prstů jsou zakončeny do špičky zaostřenumi skutečně ostrými nehty podobným spíš drápům, které ovšem všetšinu času skrývá pod černými koženými rukavicemi. Převládá u něj především temný působ oděvu (podle přání své matky). Nosí pěstěný velmi atypicky tvarovaný vous (znovu podle vůle matky). Na krku mu na tenkém koženém řemínku visí drobný kožený váček s trochou hlíny z místa svého zrodu (jak jinak než podle vůle matky) jako připomínka jeho původu. Pohybuje se tiše, klidně a sebejistě. Většinu času šeptá. Hlas má klidný a tichý a klidný. Ve všech ohledech působí jako rozený aristokrat, dokonale naučený každému pohybu do každého detajlu se silným důrazem na dodržování etikety v každém ohledu.



    - Kontakt:
     - Email: varna.landarte@seznam.cz
     - Howrse:
     - Skype:
     - FaceBook: Matty Ve


    - Ostatní postavy: Varna Landarte, Varen Landarte
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:38 pm

    - Jméno: Jae-Sun



    - Přezdívka: Jae


    - Příjmení: Lee


    - Věk: 20 let


    - Pohlaví: Muž


    - Druh/Rasa: Vlkodlak


    - Povaha: Jae-Sun Lee, chlapec o kterém se málo ví ale hodně povídá. Někteří ho považují za „záhadu“, někteří jenom za spratka, který si hraje na nepřemožitelného tajňáka. Povídá se o něm spoustu věcí, však málo je lež a málo je pravdou, jde o to, jak moc se věci mění, když jdou neověřené z ruky do ruky. Sám Jae se za žádnou velkou záhadu nepovažuje, i když mu všelijaké tyhle povídačky lechtají už tak velký ego. Jae-Sun Lee je shrnutím egoistický génius. Většinu času se doopravdy toulá jako ztracené štěně po městě. Ztracené svým způsobem ani ne. Jae ví, zná a má prozkoumanou každou uličku, ulici či zkratku celého města, což mu vypomáhá v případných útěcích před problémy nebo právě k těm báchorkám. Každý kdo zná Jaeho, tak ví, že se jedná o tichého egoistu. Egoistu z něj dělá jeho inteligence. Jeho IQ je vysoký ale tím, že se někdy chová jako rozmazlený spratek, si lidé dělají různě jiné obrázky. Někteří lidé si myslí, že se jedná o kriminálníka, což on není. Právě naopak, většinou je on ten, který zachraňuje slečny v nesnázích, kdy dotyčný skončí pohozený mezi odpadky se zlámanýma rukama. Jde spíše o jeho styl, který je víc jak specifický. Nosí co nejméně vrstev, protože mu bývá hrozný teplo a hlavně jde o jeho přeměny na jeho vlčí podobu. Samozřejmě se někdy stane, že se někam dostane bez placení, odejde bez placení nebo něco bez placení „nakoupí“, ale to je bohužel Jae a nikdo s tím nic nenadělá. Jaemu ke štěstí stačí jenom pár věcí. Jídlo, spánek, zábava a přátelé, který přežijí jeho přechytralý kecy, hluboko zakořeněnou zahleděnost a moc klidný, až chladný přístup, jako by mu bylo vlastně všechno jedno. Své chování nijak neovlivňuje, chová se stejně, ať jde o kohokoliv, takže jaký bude váš vztah, to závisí jedině na vás. Pokud překousnete jeho náturu, je jasný, že vás nebude přehlížet, jako ty, kteří nezvládali jeho povahu ale Jae se nedoprošuje vztahů, u kterých ví, že o něj dotyčný nemá zájem. Tedy pokud by ho daná osoba vážně něčím nezaujala. Nemá rád, když ho někdo odsuzuje, což se stává celkem často, vzhledem k tomu jak se chová a jaké povídačky o něm kolují, i když to sám dělá, ale snaží se to co nejvíce vymezit. Stejně tak se co nejvíce snaží vymezit lež, což mu dodává upřímnost, opravdu hodně upřímnosti. Má to svoje dobré a špatné stránky. Dobré jsou ty, že víte, jak na tom s ním jste a co si o vás doopravdy myslí. Špatná je ta, že to většinou vyvolá konflikty. Dále k jeho egoismu patří překypující sebedůvěra a důvěra v to co dělá. I přes tohle všechno je to vlastně vcelku fajn chlapík, se kterým se dá i normálně bavit. Samozřejmě není egoistický každý den, každou hodinu, každou minutu. Jde o to, jaký má prostě den, jak se cítí nebo jak se vyspal. Je celkem empatický a důvěřivý. Nerad způsobuje hádky, což si s jeho osobností dost protiřečí, ale pokud o něm padne zlé slovo, dělá, že to přeslechl a v duši panuje osobní boj, jestli to je pravda nebo ne, jestli ho má uškrtit nebo ne. Pokud však padne zlé slovo o lidech, na kterých mu záleží, nezná bratra. Takže můžeme usoudit, že umí být až moc ochranitelský a majetnický. I přes jeho vzhled a náturu je vlastně tišší než by se očekávalo. Je takový menší perfekcionista, takže když se jde něco „zařídit“, nejraději chodí sám nebo v doprovodu jednoho aby všechno mohlo proběhnout hladce, však některé situace větší skupinku vyžadují a i s tím se dokáže smířit. Když jde o nějaký problém, snaží se vypustit všechny hádky či negativní vztahy s některými jedinci a dělá co nejvíc, aby všechno dopadlo dobře. I přes „něj“ vypadá a budí dojem toho, že je to vůdčí typ a když je to prostě potřeba, vždycky se do té role položí jako první. Většinou se z něj stává „vůdce“ ve chvílích, kdy jde i o úplnou prkotinu. Ať už jde o hru, po různé skupinové problémy, uklízení až k vážným věcem. Troška nápovědy byla v jeho vůdcovství a to je ta, že je to zcela a bezvýhradně typ člověka, který nerad prohrává. Při okolnostech, kde je potřeba řádě myslet, zanechává hlavu chladnou, zdravý rozum a nejdříve si představí, jak by to mělo probíhat, určí si rizika a až potom začne jednat. Má hodně dobrou schopnost rychlého úsudku. Samozřejmě jsou světlý i temný dny a ne každá věc se vydaří tak, jak by si on sám představoval. I přes jeho sílu, chytrost, mazanost a různý věci je nešikovný. Nejdou mu obyčejné věci, jako je udržování domácnosti a pití alkoholu. Pokud si vás doopravdy oblíbí nebo ho popadne chuť si pokecat, někam vyrazit, něco podniknout, tak s ním se doopravdy nebudete nudit, i když to tak prostě nevypadá. Většinou se zdržuje na hlasitých a více zalidněných místech. Ocení, když si k němu sednete, seznámíte se, pokecáte a třeba z toho taky něco bude že? Jeho smysl pro humor je hodně zvláštní, vlastně není vůbec dobrý stejně jako jeho zpěv, vaření, psaní, hraní na nástroje či další věci ale v tanci je docela dobrý. Dokonce se umí usmívat. Třeba vás naláká svým úsměvem a pak nic neřekne, což se taky hodně stává nebo vás dokáže zahrnout tolik moudrostí a narcismem, že radši odejdete. Někdy má svoje špatné dny, ale nemusíte se bát, při takových dnech běhá někde po lesích, je sám nebo prostě tiše trpí, což znamená, že nerad zatěžuje ostatní svými problémy, protože si potom přijde jako slaboch. Bojí se spousty věcí, který nikomu neříká a má občas špatné sny ode dne, kdy se z něj stal vlkodlak, takže se částečně bojí toho, že to zvíře v sobě nedokáže zkrotit a někomu ublíží. Holt s ním musíte mít trpělivost. A co se týče milostných vztahů? I přes jeho komplikovanou osobnost a přehnaně nezajímavý výraz si neodpustí nějaký koketní „žertík“, kompliment nebo úlet na jednu noc. S kým? Více preferuje ženy.


    - Minulost: Jae žil se svými rodiči v Jižní Koreji do svých třinácti let. Vyrůstal v průměrném prostředí, pro někoho bylo bohaté, pro někoho ani ne. Finanční situace rodiny neovlivnila jeho chování tolik jako výchova, kdy vlastně on byl ten, který dostal, co chtěl a nelíbilo se mu, když mu někdo shodil hřebínek. Jeho rostoucím věkem si uvědomil více věcí, takže se jeho chování trošku zklidnilo a přestal se chovat jako totální rozmazlený fracek. Matka zůstala v Jižní Koreji, ale Jae se svým otcem vycestovali, kvůli otcově projektu a skončili v městečku San Hillesh. Jeamu nedělal žádný problém se dorozumět jinak než korejštinou. V jeho sedmnáctých letech se stala věc, která ho změnila a donutila, aby vrátil zpět do tohohle města. Jednoho dne, kdy se Jae potloukal nočním lesem, trochu schladit hlavu po hádce s otcem se stala věc, která teď zaplňuje každý děj jeho snu a stále se k tomu dnu vrací. Zcela naštvaný putoval po kraji lesa, ale zvědavost, ho přinutila zajít hlouběji do lesa, kvůli různým zvukům, které ho pronásledovali nějakou dobu toho večera. Když ho stromy obklopily ze všech stran, někde mezi stíny se vynořila obrovská podobizna vlka. V tu chvíli se Jaeho zmocnil strach jako nikdy dřív a vyrazil zpět k městu. Srdce mu tlouklo až v hrdle, takže nebyl schopný přivolat pomoc. Stále cítil vlkovu přítomnost a to jak se mu pomalu lepí na paty. Když konečně uviděl za horizontem kopečku první světla a dostavila se mu první vlna naděje přežití, jeho bércem vystřelila do zbytku těla nehorázná bolest a z Jaeho se vydral jenom přiškrcený výkřik, s minimální možností, že by ho někdo slyšel. Vlk strhnul Jaeho na zem a když se mu snažil Jae utéct, schytal ještě pořádnou ránu do ramene. Se zraněnou nohou se dostal ze spárů nestvůry. Co se dělo poté, to si nepamatuje. Pamatuje si, že se probudil ve svém pokoji, rány byly svým způsobem zahojené. Mohl normálně chodit a s otcem hned nato odcestovali zpět do Koreje. Rok poté se musel vrátit zpět do městečka San Hillesh, protože ho to tam za prvé táhlo a za druhé se mu nedařilo zvládat jeho záchvaty a nekontrovatelné proměny na vlkodlaka. Rodiče s tím měli zprvu problémy, takže si Jae musel počkat, dokud neukončil studium a potom se mohl vrátit k místu činu, kde přetrvává do dnes.


    - Inventář: Jae-Sun Lee vlastní jeden skromný byteček, ve kterém tráví málo času. Kromě bytu nevlastní žádné zajímavé a více hodnotné věci. Jeho šatník je obsáhlý a plný množstvím oblečení, které jsou především černé. Nosí vše od kožených bund, tílek s hlubokým výstřihem, obyčejných triček, košil s i bez rukávů po tmavé džíny, které jsou většinou roztrhané a nějaký ty šněrovací kotníkový kecky.


    - Obrázek:
    FC: Nam Joo Hyuk



    - Proměna: Ve své přeměně se nijak neliší od jiných vlkodlaků. Stejně jako ostatní je o něco větší, takový přerostlý vlk, i když i na jejich poměry vypadá o trošku větší, ale pravděpodobně to dělá jenom jeho srst. Huňatá srst je uhlově černá jako noc, což mu umožňuje se lépe maskovat v noci. Jeho sebevědomý, egoistický postoj se špetkou toho vůdcovství a autority přetrvává i v jeho vlkodlačí podobě. Vlastně je v myšlenkových pochodech a uvažování úplně stejný jako kdyby byl člověk a proto mívá problémy i s vlkodlaky. Jeho oči jsou o něco světlejší než zbytek, dá se přirovnat he světlejší oříškové barvě přecházející do ocelově šedé barvy, což je v jeho případě dost nezvyklé.

    - Vzhled: Jae je štíhlé, ale vzato osvalené postavy na který před lety pracoval, teď se nijak nesnaží. Je vysoký 186 centimetrů, takže docela vyčnívá z davu a je přímím úkazem, toho, že ne každý asiat je mrňous. Má černé krátké vlasy, které mu zakrývají čelo, tmavé oči, rovný nos a plné rty. Na bérci nohy se mu táhnou jizvy od vlkodlačího kousnutí.



    - Kontakt:
      - Email: bara.voglova@seznam.cz
      - Facebook: Barbora Voglová
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:39 pm

    - Jméno:
    Maria Gabrielle


    - Přezdívka:
    ---


    - Příjmení:
    Elizalde


    - Věk:
    20 let


    - Pohlaví:
    Žena


    - Druh/Rasa:
    Člověk


    - Povaha:
    Maria i ve svých dvaceti letech tápá, jaká doopravdy je, jakým je člověkem a jaký je její poslání. Lidé ji znají jako prostou slušnou dívku z věřící rodiny, která se sem před pár lety přestěhovala a vykonává služby v kostele. Maria je spořádaná a čistá dívka, stejně tak věřící jako její rodina bez žádných špatných úmyslů. Snaží se svou mysl udržovat čistou a dělat věci, které neuškodí jí a ani jejímu okolí ale posledních pár let se jí to nedaří. Pochybuje ve svou víru a ve víru svých rodičů, což je pro ní ten nejhorší hřích ale bez pochybností nikdy nedokáže najít samu sebe a nedokáže se od víry odprostit už jenom kvůli své rodině, tak i kvůli tomu, že je v ní hluboko zakořeněná. Pochybuje ve svou víru, protože je její víra čistá, bez hříchu a dobrá. Maria však věří, že není vše tak krásné a dobré, že i některé věci musí být zlé a temné. Maria je zcela nezávislé děvče. Dokáže si vystačit sama se sebou, bez ničí pomoci. Je naučena slušnému chování a vystupování a málokdy jí uvidíte rozčilenou. Je emocionálně nestabilní, hrozně náladová ale nepláče. Tahle dívka plakala snad jenom při narození. Není tichá a není ani plachá, i když tak působí. Jenom má problémy ve shánění přátel, kterým by svou poddajnou a neohroženou stránku dokázala předvést, protože jí lidé mají za člověka, kterým vlastně ani není, ale nemá odvahu se ukázat v jiném světle a poskvrnit tak pověst její rodiny. Proto většinou tráví čas u knihy na terase domu, kde teď bydlí sama a filosofuje nad vším, v čem tápá. Poslední roky jejího života hledá odpovědi na otázky. Je to zvídavá slečna, to beze sporu. Je klidná, nápomocná, milá, pravdomluvná. Je pozitivní. Je svým způsobem bezchybné děvče na povrch, ale uvnitř stále panují boje. Maria chce být neohroženou dívkou, ve skutečnosti má tak neohrožené myšlenky, že jí vlastně je. Přeje si nebýt na ničem závislá a jít si za svými cíli, chce být ambiciózní, chce jít a zpronevěřit třeba jablko z pouličních stánků, chce jít v noci do baru a opít se, chce poznat slast a rozkoš s mužem, chce mít nějaké nepřátelé, chce být problémová, chce jet na korbě auta nesmírnou rychlostí, chce políbit neznámého muže jenom tak, trousit sprostá slova nebo se chce v noci koupat nahá pod hvězdami. Tohle všechno, i mnohem víc by tak moc chtěla dělat, vyzkoušet, pokusit se. Pokoušet boha ve svých hříchách ale je zbabělá a proto je tak zatvrzelá a zůstává v nekončícím kruhu věřící dívky. Prosté slušné dívky. Dívka s ďáblem v božím těle.


    - Minulost:
     Maria Gabrielle Elizalde, je dávka, která se narodila do věřící rodiny Elizaldů. Jejich jméno je poněkud zvláštní, bude to tím, že její předci pocházeli ze Španělska ale, že by jako španělka vypadala? To ani náhodou. Její rodina jí vychovávala a učila odevzdanosti bohu a lidem, který pomoc potřebují. Maria dokonce nechodila do školy. Učili jí buď rodiče, nebo domácí učitelé. Postupem času to začalo Marii štvát a tak si vyprosila, aby chodila do normální školy, ale její domácí školení mělo za následek to, že měla a má stále problémy s hledáním kamarádů. Proto jednou, když se její kamarádky a kamarádi začali bavit se staršíma, snažila se zapadnout a vymyslela si lež, který poté využil jeden starší kluk a začal ji vydírat. Maria nechtěla říct pravdu, že to co udělala je lež a proto plnila úkoly chlapce. Někdy to byly peníze, jindy jídlo. Musela se mu za zády rodičů přizpůsobovat a lhát jim. Postupem času chlapci shodila hřebínek a ten už si nikdy nedovolil jí o něco požádat nebo jí vydírat. Maria ten den ulehla k rodičům do postele, kde se rozbrečela a všechno jim řekla. Rodiče jí odpustili, bůh jí odpustil a ona zase žila v čistém světě. Od té doby se jí nestalo nic takového, ale začala si uvědomovat všechno, co celé roky přehlížela. Její rodiče dostali nabídku ve městečku San Hillesh, kam se později přestěhovali a pracovali v místním kostele. Maria zůstala v rodném městě, kde dostudovala a přestěhovala se k rodičům. Jelikož se narodila jako třetí dítě v jejich rodině, její rodiče byli o něco starší, než mívali ostatní její vrstevníci jejího věku. Stářím se rodiče zpět odstěhovali do rodného města ale Maria se v San Hillesh našla a zůstala. Do teď bydlí v dvoupatrovém domku poblíž kostela, kde vypomáhá.

    - Inventář:
    Jelikož Maria žije sama v dvoupatrovém domě, kde kdysi bydlela se svými rodiči, tak vlastní celý ten pozemek se všemi věcmi, které se v něm nacházejí. Maria využívá jenom horní část domu a kuchyň ze spodní části. Na její vkus je na ní dům moc velký ale nechce se stěhovat, protože tam má všechno po ruce. Dále nevlastní nic moc cenného. Žádné auto, nic. Tedy kromě bílého skútru, kterým dojíždí do obchodu, když je až moc líná. Její šatník tvoří pár nudných kousků především bílé, šedé nebo černé barvy. Dále nosí na krku stříbrný řetízek s křížkem, který dostala od své matky.

    - Obrázek: FC: Ann Kuleshova 
     


    - Vzhled:
     I na to, jak moc mladě a zranitelně Maria působí, tak je vysoká 176 cm a váží něco okolo 58 kg. Má tmavohnědé rovné vlasy po lopatky. I přes to, že její předkové byli španělé, tak má tak bledou kůži, že i na ostrém světle, dokáže vidět skoro všechny její žilky na rukou. Dále má kulaté modré oči, plné rty a nos pršáček. Moc často se nelíčí, ale většinou použije jenom nějakou tu řasenku a červený lesk na rty.


    - Dodatek:
     Pochází z věřící rodiny a dobrovolně pomáhá v místním kostele. O existenci nadpřirozených osob ještě nemá ponětí.

    - Kontakt:
    - Email: bara.voglova@seznam.cz
    - FaceBook: Barbora Voglová
    - Ostatní postavy: Jae-Sun Lee
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:45 pm

    Jméno: Nina

    Rod: Lauxor

    Příjmení: Neer

    Věk: Je jí 19 let, stárnout přestala teprve před rokem

    Druh: Polodémon

    Povaha: Laux patří mezi osoby, které mají nosánek nahoru, kdysi tomu však nebylo. Je pravdou, že ji změnili peníze od doby, co bydlela u svého otce. Uvnitř sebe je milá dívka, kterou spíše skrývá za rozmazlenou holku, co ji jsou city ukradené, ale přitom to tak není.. Spíše city patří mezi její slabiny, nejhorší pro ni je zlomené srdce. Rozhodně se nebojí někoho uhodit, ale to jen v případech, pokud ji člověk opravdu vytočí. Nedělá jí problém zabít, nevadí jí ani mučení někoho jiného – oboje provádí se stejně chladným výrazem tváře, jaký má vždy. O sebe se nikdy nebojí, ale pokud se ji do života připlete někdo, na kom ji bude záležet, bude jej chránit, i kdyby ohrozila sama sebe. Stávají se však situace, kdy ji uchvátí panika.

    Minulost: Jednou se takhle tatínek Laux rozhodl si trochu užít večer. Vyústilo to v to, že si do postele přivedl pětadvacetiletou ženu, lehce omámenou alkoholem, která neměla ani ponětí o tom o co jde..zkrátka a jednoduše se spolu pomilovali, vzešla z toho malá Nina Lauxor Neer.
    Jak vám asi molo dojít, po společně prožité noci otec Ninušky zmizel a ukázal se teprve poté, když si začal všímat, že se kolem utěšitelky jeho klína, začalo motat nějak moc povídaček o dítěti které se chová úplně jinak, než se děti normálně chovají. Nepláče, nechce pít.
    Když se ukázal, zjistil, že se stalo čeho se bál. Nina z tohoto zešílela, nevěděla co je špatně, nevěděla nic. Malá Nina ztrácela na váze a byla jiná než ostatní děti. Ninina matka nakonec skončila v ústavu pro choromyslné, maličké se bez váhání ujal její otec, u kterého je doteď.
    Nina se doopravdy jmenuje jenom Nina Neer, Lauxor je spíše než jméno otce, tak jeho/její rod. Původem je tatínek z Paříže a co si budeme povídat, známý je, že by jste se divili.
    Když se jeho rod dostal do povědomí většiny upírů, přijal místo křestního jména svůj rod. Oslovení „Lauxor“ je přeci jen příjemnější než „Francku“.
    Každopádně se o Ninu postaral a je to taková jeho princeznička. Má ji rád, ona jeho také..však je snad také jediný, koho bez váhání obejme, políbí či se na něho usměje.
    Před nějakou dobou se, ale Nina rozhodla, že chce vyrazit a poznávat to i jinde než v Paříži, odkud pochází. Otec jí nebránil. Sbalila si svých pět švestek a odešla..


    Popis: Platinově bílé vlasy, dlouhé pod lopatky, má bledě modré oči, hodně nepřítomný možná až vystrašený výraz, který hodně klame. Je hubené, drobné postavy. V obličeji má vcelku výrazné rysy, hodně vysoké lícní kosti a trochu propadlé tváře, je u ní normální i úplně mrtvolně bílá pleť.
    Nemá žádné vyhrazené oblíbené oblečení, ale co se barev týče, nosí pouze bílou, černou a jakýkoliv odstín šedé, jiné barvy na ní budete jen těžko hledat. Když už je najdete, budou to především jen drobné ozdoby a nebo pastelové a bledé barvy. Na krku se jí houpe stříbrný medailon od otce, do kterého ukládá fotku matky i otce.
    Pokud se ptáte, jestli se maluje tak ne, jen čas od času si přejede rty krvavě rudou rtěnkou..


    Inventář: Černý cestovní kufr s veškerým oblečením, financemi, i cenostmi..moc toho nemá, ale nestěžuje si. Jo a vlastně ještě auto.. 


    Obrázek: FC: Abbey Lee Kershaw














    Dodatek:
      - Rodina: Matka: Nina Blackshee – Člověk, žije |Otec: Lauxor Neer – Démon, žije
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:51 pm

    Jméno: Fabian


    Příjmení: Avron


    Věk: 23/250


    Pohlaví: Muž


    Druh/Rasa: Upír


    Povaha: Fabian působí nevídale chladně a zle. Možná to tak i je, když se uváží jak se chová naprosto ke všem svým podřízeným a vlastně ke všem které nezná. Je to člověk který si velice rád užívá a umí se pořádně odvázat. Nebojí se toho, že by mohl ztratit svoji pozici, ví moc dobře, že si na něho jen tak někdo nezkusí vztáhnout ruku. A kdyby se o to pokusil, se zlou by se potázal. Fabian je nefalšovaný sadista a vyloženě se vyžívá v tom, když může někomu ublížit. To se ale nevztahuje na děti. Když vidí dítě, je to najednou vyloženě jiná osoba. Vlastně by pro dítě udělal cokoli, každého drobka, ikdyž není jeho je schopen chránit vlastním tělem. To stejné platí i o ženách, ale ani ty s ním nejsou vyloženě v bezpečí. Tentokrát mluvíme o psychice. Fabian si totiž doopravdy moooc rád pohrává s city. Rád si omotává dívky kolem prstu a hraje si s nimi. Bohužel pro zlatokopky, je to muž, který si rád dívku zaslouží a raději než aby si užil po prvním setkání, bude čekat i několik měsíců. Bohužel, tím to pro něho většinou končí. Není na dlouhé vztahy. A tohle "omotávání" dívek kolem prstu může dělat i s více dívkami naráz, nevidí v tom problém a černé svědomí z toho také nemá.  Zatím se mu snad ani nestalo, že by našel ženu která jej vyloženě učarovala natolik, aby  ní zůstal. Možná tak jeho stvořitelka, se kterou trávil celých sto let. Bohužel z jejich vztahu vše vyprchalo a tak se každý vydal svojí cestou. 
    Další povahový rys, který by stálo za to zmínit je ten, že se dokáže dobře přetvařovat.
    Jednou jsme zmínili, že je to to člověk který se dokáže opravdu odvázat. Miluje adrenalin a rád se baví. Ano. Mimo to je to ale také neskutečně líná osoba, která povětšinou jen sedí v křesle a lenoší. Jeho stálý výraz by se dal přirovnat k něčemu jako "polibte si všichni šos". Jestli je v něčem vyloženě dobrý, tak je to zaručeně umění ignorovat totálně všechno. Nic mu nedělá problém hodit za hlavu. Spousta lidí z něj může být díky tomuhle nešťastná. 
    "Pane, klesají akcie! Co s tím máme udělat??" Pokud by za ním někdo přiběhl, když zrovna leží v posteli, chvíli by jej vražedně propaloval pohledem, pak by se převalil, vytáhl by si výše peřinu a oznámil, že od toho jsou tam jiní a ať je zase zvednou. Takoví je jednoduše on, nikdo z něj nic jiného neudělá. 


    Minulost: Narodil se do anglické šlechtické rodiny. Neměl sourozence, byl jedináček. Vše bylo v pořádku, ale díky dosti kuriózním myšlenkám jeho otce nebyla jejich rodina příliš oblíbená. Fabian dostal veškeré potřebné vzdělání. Uměl mluvit francouzky, anglicky a německy(už neumí, co ho nebaví to zapomene) a byl zběhlý v etiketě. Všechno tohle, tedy alespoň základy ovládal už ve dvanácti letech, kdy v jejich sídle vypukl požár. Byla noc, Fabian měl pokoj dost daleko od rodičů, nebyli schopni jej dostat z plamenů ven, ačkoli se snažili. Fabian se dusil na podlaze za doprovodu zoufalého křiku jeho matky..
        - Rozhlédl jsem se kolem sebe. Byl jsem na čtyřech nohou na zemi a dusil jsem se. Nemohl jsem dělat nic, jen tam zničeně ležet, svoji šanci jsem promrhal, když jsem se rozhodl skrze ještě celkem malé plameny neproskočit. Rukou sevřenou v pěst jsem si překryl ústa a zakašlal. Slzely mi oči a pálilo mě celé tělo. Jednak díky dýmu, druhak jsem kolem sebe měl jen a jen oheň. 
    Sípavě jsem se nadechl a zvedl hlavu. Neskutečně jsem se bál, ale zároveň jsem se snažil být v klidu a nic nedělat. Jen klečet na zemi a přemýšlet jak se z toho dostat. Zpoza ohně jsem na chvíli místo praskání uslyšel i syčení, jak jej někdo polil vodou. Nadechl jsem se a otřel si z čela horký pot, který se pomalu už vypařoval. Zafuněl jsem, když jsem se pokusil změnit polohu. "Mladý pane! Musíte to zkusit proskočit, více již nezmůžeme!" Slyšel jsem z druhé strany zoufalé volání našeho sluhy. Odpovědí mu bylo kašlání. Přes uslzené oči jsem toho moc neviděl, dým mě stále dokola a dokola oslepoval. Ale moc dobře jsem věděl, že se pilíře které podpírají dům rozpadají. Ve chvíli kdy jsem na to pomyslel jsem oslyšel velikou rán nad sebou. Praskala podpěra, která držela většinu našeho domu. Na záda mi spadla cihla a já vyjekl. Slyšel jsem, že se toho sune více. Ačkoli jsem se šíleně bál, najednou jsem věděl, že mám poslední šanci. Adrenalin přinutil moje dětské tělíčko k pohybu a já se rozeběhl a skočil. Mezitím se na mě sunuly trosky z horních pater, přičemž jsem přesně nad plameny dostal další ránu, tentokrát do hlavy. Srazilo mě to na kolena, bohudík už vedle ohně. Na čele jsem cítil chlad. Rozbil jsem si hlavu. Sáhl jsem si do vlasů, abych se následně na krev podíval. Zalapal jsem po dechu. Sluha se ke mě rychle skláněl, když se ozvala další rána. Suť mi zavalila nohy. Ty bych vytáhl bez problémů. Ale problém byl, když mi veliký, ještě hořící trám spadl na pravé rameno. V tu chvíli se nocí ozvalo spolu s matčiným voláním i můj řev. 
    Probral jsem se až po pár dnech na lůžku. Rodiče museli nechat opravit polovinu sídla, mě tedy přesunuli do jiného křídla. Rodiče se o mě starali pořád, spolu se sluhou který mě nakonec z ohně konečně dostal. Trvalo to dlouho, ale i tak se mi rameno zhojilo, nehledě na to, že ne úplně dokonale a já jsem tedy lehce omezen v pohybování se. 
    Od téhle chvíle se nic velkého nestalo. Až do mých devatenácti let, kdy jsem se poznal s krásnou dívkou. Měla k nám nastupovat coby služka, ale když jsme se viděli, bylo jasno, že ona pro mě nebude jenom služebná. 
          - "Jak to myslíš, že je těhotná?!" Rozhodil otec nepříčetně ruce u prostřeného stolu. Máchal jimi tak energicky, že převrhl džbán s pitím. Přiběhl sluha aby rozbitý džbán začal ze země sbírat. Sklopil jsem hlavu a ruce spojil za zády. "Čeká moje dítě." Odpověděl jsem mu. Byla otrava tu stát a čekat než otec konečně pochopí, že si z něho nedělám legraci a než dá pokoj. Na čele mu nabíhala žilka. Vypadal, že mě zabije. Matka měla na tváři nepřístupnou grimasu. "Ty jsi se snad úplně pomátl!" Zaječel na mě. Já se na něho jen naštvaně zamračil. Emilie mě za to nesnášela, rodiče byli naštvaní. Byl jsem zvědavý co přijde dál. 
    Otec si opřel ruku o stůl a mnul si kořen nosu. "Vezmeš si ji. Není žádná jiná možnost." Zasyčel nakonec a já na něho překvapeně hleděl. Ačkoli jsem ji miloval, brát jsem si ji nechtěl. Věděl jsem, že pro mě je to to chvilkové pobláznění, které velice brzy opadne a já o ni už nezakopnu ani pohledem. "Nepřichází v úvahu!" Odpověděl jsem mu vzdorně a vykročil proti němu. "Nebuď hloupý Fabiane!" Okřikla mě matka a já se na ni překvapeně podíval. Za celou dobu u stolu promluvila poprvé. Přimhouřenýma očima jsem ji sledoval. Notak, ještě se nechci vázat. Byla to nehoda, nechci ji.. Mumlal jsem si pro sebe v duchu. Ačkoli jsem se tak netvářil, bušilo mi srdce jako pitomé a měl jsem ze všeho žaludek na vodě. 
    "Buď si ji vezmeš a nebo táhni!" Zvedl se otec od stolu a přísně mě sledoval. Věděl jsem co chce říct. Vydědí mě, pokud si ji nevezmu. Polkl jsem a chvíli jej sledoval. Naše hádka pokračovala ještě dlouho, nakonec mě zahnal do kouta, odkud jsem se nemohl dostat a přinutil mě slíbit, že ji přijmu za ženu. Byla to pro mě neskutečná potupa. Dokonce i služky se na mě dívaly, jako na malého kluka. 
    Tak jako tak, svatba proběhla velice brzy. Otec chtěl abychom se vzali dokud dítě nebylo na světě. Vše bylo zase růžové, běhal jsem si kde jsem chtěl a dělal jsem si co jsem chtěl. Na Emilii jsem vyloženě kašlal, byla doma a měla svůj klid. Začal jsem o ni mít zvýšený zájem teprve tehdy, když mi povinula dceru. Po porodu jsem k ní přišel, už měla vybrané jméno. Mira. Líbilo se mi jak to bylo zvučné a tvrdé. Děvčátko mělo zlaté vlasy a hluboké, černé oči. Od jejího narození jsem netrávil čas s nikým jiným. Emilii jsem ji vracel vlastně jenom aby ji nakrmila. Jinak jsem ji vyloženě přestěhoval k sobě a staral se o ni. Bohužel vše hezké musí skončit a tak se stalo, že přišla na maličkou chřipka. Jakožto bezbranné, malinké díťátko nebyla schopná to přežít. Během pár dní nechtěla jíst, jenom plakala a já s ní. Když jsem ji držel v náručí a ona se přestala hýbat, bylo to jakoby se mnou zemřela jedna moje část. Nechtěl jsem nikoho vidět, s nikým mluvit. Emilia mi to dávala za vinu. "Kdyby jsi ji nikde netahal, tak by byla naživu!". Rodiče jí dávali za pravdu. Já, jakožto milující otec jsem věděl, že jsem hlídal vše aby se jí nikdy nic nestalo. Zřekl jsem se všeho co jsem měl a jednoduše jsem odešel na ulici. Se svojí vizáží jsem se mezi bezdomovce zapadal asi jako okurka do šlehačky s ananasem. Možná proto si mě tehdy všimla moje stvořitelka, Aria. Kterou jsem vyloženě okouzlil. Začala mi motat hlavu. Pomalu mě nutila se do ní naprosto zbláznit. Když viděla, že už v očích nemám jen smutek a prázdno, rozhodla se mě proměnit v upíra. Byli jsme spolu velice dlouho. Něco přes sto let jsme spolu cestovali, než jsme se jednou rozhodli oba dva zkusit znovu něco nového. Naše cesty se potom rozešli. 
    Po dlouhé době jsem byl zase sám a nevěděl jsem co si počnout. Začal jsem více a více pronikat mezi lidi. Více jsem se seznamoval, dělal jsem si jméno. Před nedávnem si nechal na levačku vytetovát písmeno M - podle jména jeho milované dcery. Co se jeho šplhání nahoru týče, došel jsem tak daleko, že jsem se dostal do takové té "lepší" společnosti, kde se mi zalíbilo. Přes známosti jsem se vypracoval na poměrně vysoký post v jedné z firem se sídlištěm v San Hillesh. Vlastně jsem nedělal nic jiného, než že jsem občas navlekl sako a jel svoji firmu reprezentovat. Teď jsem se vypracoval až na post zástupce. Takže teď už jen sedí a sleduje jak se mu hrnou peníze. Jeho šéf ví o tom co je zač a také ví, že kdyby to řekl tak by mu nikdo nevěřil a za dva by jej musel Fabian zabít. Proto se rozhodl, že nebude Fabiana více tahat mezi lidi ani nebude prozrazovat nic o jeho soukromí, aby si náhodou někdo nevšiml, že tak trochu nestárne. 

    Inventář: Dům na kraji města, s prostornou zahradou. Fenka Aisha(Karelský medvědí pes)
       - Aisha: http://breedinfo.ru/uploads/posts/2015-12/thumbs/1_karelian_bear_dog-thumb.jpg


    Obrázek: FC: Max Krieger






    Vzhled: Fabian je spíše šlachovité, než-li osvalené postavy. I tak se na něm pod kůží nějaké ty svaly rýsují. Měří sto devadesát dva centimetrů a váží asi osmdesát kilo. Má širší ramena, na pravém má hlubokou, dobře viditelnou jizvu po požáru když byl ještě dítě - spadl na něho trám, který mu rameno rozdrtil. Na levé ruce má potom tetování písmene M, což je počáteční písmeno, ze jména jeho dcery - Mira. Vlasy nosí nakrátko ostříhané po bocích, přičemž ve středu jsou dlouhé. Takové "moderní" je to prý. Nutno podotknout, že je má k tomu i operoxidované, přičemž jeho přírodní barva je špinavá blond a tak pro něho není takový problém barvu udržovat. Má hodně pronikavé, šedohnědé oči. Jeho pleť má až nepřirozeně světlou barvu, na tváři na ní hezky vynikly i nevýrazné pihy. 
    Když se znovu vrátíme ke zvláštnostem na vzhledu, bylo by dobré podotknout jeho piercing ve rtu a plug v pravém uchu. 
    Co se oblečení týče, rád nosí vybledlé barvy, tílka, košile a pokud možno tak rozervané rifle.



    Dodatek: 
      - Měl neplánovanou dceru, která mu sice zničila vztah s rodiči i milovanou dívkou, ale i tak ji miloval více než kohokoli jiného. Do dneška má neskutečnou slabost pro děti, nedokáže dítěti ublížit a i když se tak nemusí tvářit tak jim pečlivě naslouchá.
      - Má rád bledé barvy, zvláště cihlovou červenou a bledou modrou.
      - Jako dítě se ošklivě ranil při požáru sídla. Není schopen pohybovat pravou paží tak, jako jiní. Někde je v kloubu špatný srůst, který mu dovolí s  ní otočit o něco méně než ostatním lidem, nijak vyloženě jej to ale neomezuje. 
      - Pije výhradně lidskou krev, když má možnost tak krev nadpřirozených.
      - Totální sadista.
      - Jméno jeho stvořitelky je Aria.


    Kontakt:
      - FB: https://www.facebook.com/zora.davalleiro

    Ostatní postavy: Darla Carpentner, Sebastian Clark, Camila Bleonde, Angela Blackerry, Sebastien Davello, Mason Hebrew, Ethel Grace, Bryden Lou, Dasheen Noice


    Naposledy upravil Darla Carpentner dne Sat Sep 16, 2017 1:13 pm, celkově upraveno 1 krát
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:52 pm

    - Jméno: Rione


    - Přezdívka: Ria


    - Příjmení: Halley




    - Věk: 22




    - Pohlaví: Žena




    - Druh/Rasa: Médium




    - Povaha: Dá se říct, že pokud by byla víla, byla by zřejmě všeumělka. Nechci tím naznačit, že je snad dokonalá a vše jí jde skvěle, spíše že toho zvládá víc, než někdo jiný. Zároveň se neudrží jen u jedné věci. Ráda objevuje a poznává nové lidi a způsoby, také kultury. Je velice bystrá a chytrá, všimne si sebemenšího detailu, ale přesto nepatří mezi perfekcionisty, i když radši dělá vše pořádně a dotahuje to do konce.
    Je spíše samouk a vše co ví si ráda zjišťuje sama. Chodí do knihovny, pátrá kdekoli se dá. To v ní probouzí zvědavost, no tajemství se sice bojí, ale zároveň ji i přitahují. Jejím koníčkem je pátrání a bádání po dobrodružství, miluje tajemství, možná je miluje natolik, až se jedním z nich stala. Člověk by na první pohled řekl, že je otevřená a ví o ní snad vše, co vědět lze, ale to je velký omyl. Ano, je sice taková energická a empatická, takže vyvolává i pocit, že je sdílná, ale ve skutečnosti toho o sobě nikdy tolik neřekne. Samozřejmě ty základní, nijak extrémně významné informace, avšak ty jsou samozřejmostí, okolo toho nerada dělá velké tajnosti. Nicméně co se týče toho, jaká je a co ji činí jedinečnou, je to těžší. Především člověk ji pozná jen, když ji bude opravdu poslouchat a nebude vše vypouštět druhým uchem ven, jak to většina lidí dělá. Mnoho věcí, které zní, jako nedůležité maličkosti, mohou být jedním z mnoha dílků do skládačky její osoby.
    Směje se, pokud má příležitost a důvod, nebo mnohdy i bezdůvodně. Jsou ale i dny, kdy je více smutná, či prostě jen bez nálady, no to by zase potřebovala nějakého dobrého přítele, aby ji podržel. Vždy se snaží vypadat statečně, jít za svými cíli, tvrdě dřít, aby dosáhla všeho, co chce, ale je taky jen člověk. Svým způsobem je křehká bytost, vyžadující společnost. Samotu opravdu nevyhledává, ale stejně jí stačí třeba pouze jeden člověk, se kterým si skvěle sedne, i když jich třeba může být klidně i víc, každý na něco. Sama je velmi nerozhodná, ale vše se snaží s grácií a elegancí zvládnout. Nebo pouze zvládnout, jelikož grácie, ani elegance ji příliš v krizových situacích nevystihují.




    - Minulost: Rionin život vlastně začal nabírat na obrátkách až v devatenácti, kdy se jí poprvé zjevil duch mrtvého muže. Zprvu si například myslela, že si z ní střílí kamarádi a tak jej po pár dní ignorovala, nicméně to přešlo, když za ní vlezl do sprchy. Respektive ona se zrovna ovinula ručníkem a ze sprchy vylezla, když se před závěsem zničeho nic zjevil muž bílý jako stěna, vyhublý a s kruhy pod očima. Samozřejmě to pro ni byl velký šok a těžké na vysvětlování rodičům. Povězte sami, co by jste odpověděli matce, když se ptá u snídaně, s kým si to vlastně povídáte a na koho křičíte. Pro Rione byl její první duch takový posel špatných zpráv. Nejen, že se dozvěděla, že je stejná, jako děda, který leží v blázinci, ale také zjistila, že na světě existuje mnoho jiných ras. No a také mnoho lidí, jako je ona.
    Po prvním duchovi se přenášela hodně špatně. Bylo to pro ni velmi těžké a celé dny nemohla jíst, pít, ani spát. Byl to takový její životní kolabs, tehdy ji také odvezli do nemocnice. Už to trvalo moc dlouho. Strávila tam pouze týden, než ji pustili, mezitím si všechno tak nějak srovnala a přečetla hodně knih, které vyprávěly o médiích. Lidech, kteří mají schopnost komunikovat s mrtvými dušemi, které se s nimi spojí.
    Z její zkušenosti se už raději duchům snaží vyhýbat, -i když oni si ji dříve, či později stejně najdou,- jelikož jí to nikdy nepřineslo nic dobrého. Když už na nějakého ale narazí, snaží se mu za každou cenu pomoct, což přenesla i na živé.
    Občas má problém rozpoznat živého od mrtvého, ale když přijde na určování rasy, má takovou intuici. Většinou odhadne o koho se jedná.
    Mnoho věcí se zkomplikovalo. Matka jí zemřela, jelikož měla nádor na ledvině, žádná sranda. Otec je opustil a její okolí si začalo myslet, že jde ve stopách svého dědečka. Proto se rozhodla odstěhovat. Sebrala našetřené peníze, odjela do San Hillesh, zařídila si bydlení a práci v čajovně.




    - Inventář: Velká zásoba svetrů i když ve skutečnosti pořád nosí jen jeden a ten samý, šedý a huňatý.
    Nosívá většinou malý, kapesní inhalátor v případě, že by se jí začalo špatně dýchat.




    - Obrázek: FC: Adelaide Kane

     




    - Vzhled: Přírodně hnědé vlasy často zdobila květinová čelenka, nebo nějaké copy. V takových věcech se vždy docela vyžívala a činilo jí radost zaplétání všelijakých copánků a dělání účesů. Avšak jen sobě. Celé tohle padlo, když si ostříhala vlasy. Samozřejmě toho docela lituje a tak si je zase nechává narůst. Teď její v rámci možností kulatý, nebo oválný obličejík rámují tmavé vlasy, kousek pod ramena, no  a místo květinových čelenek má na hlavě spíše posazené brýle, přestože příliš velké dioptrie nemá. Ale i přes ta sklíčka jdou vidět tmavější, hnědé oči, k něčemu bych to i přirovnala, ale momentálně mě nic, kromě coca coly nenapadá. Člověk, který se do nich nezahledí a nevnímá tu barvu si těžko zapamatuje, že jsou hnědé, vidí spíše zelené, olivové, nebo nějaký přechod mezi zelenou a hnědou. Ale zelená tam nehraje žádnou roli. Jak jen se lehce zmatou. Nic příliš zvláštního na ní není. Je hubená a na svou výšku stejně váží docela málo, za což může především to, že nemá žádné svaly, kdyby se proti ní rozeběhl nějaký průměrně velký pes a vyskočil, s velkou pravděpodobností by ji svalil. Nechci tím říct, že je to takový ten typ, který vůbec nejí a když zafouká lehký větříček, spadne jako zralé jablko. Ve skutečnosti jí hodně, ale nedaří se jí přibrat. Což ji docela štve.
    Ráda nosí svetry, nebo nějaká volná trička, většinou v pastelových barvách, nebo v černé, či šedé. To stejné sukně, kraťasy a tepláky. Vlastně je jí docela jedno, co si vezme na sebe, hlavně aby se v tom mohla hýbat. I přes to, že nesportuje, nosí zásadně sportovní boty. Jsou asi nejpohodlnější.
    Tudíž co se týče aktuálního vzhledu, dívka poněkud pohublá, s minimem svalů a bledou pletí. Dorůstající, tmavě hnědé vlasy, stále se samovolně kroutící a hnědé oči, připomínající coca colu... coca colu s kostkou ledu. Ano, toto přirovnání jsem si nadmíru oblíbila. Většinou ve volnějším tričku a riflích, svetřík vždy po ruce -a když ne, je zle.




    - Dodatek:
      - Má myrmekofobii (strach z mravenců.)
      - Trpí astmatem.
      - Je docela háklivá na zimu a sebemenší chlad jí působí hrozné utrpení, proto ji většinou -pokud zrovna není teplo- můžete vidět v nějakém huňatém svetříku.




    - Kontakt:
      - lyadellka@seznam.cz




    - Ostatní postavy: Amerika Kennedy, Tabitha Dawson, Savannah Hawkins
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:53 pm

    -Jméno:
    Snow Cather

    -Přezdívka:
    Cat, Snížek, vločka, mrcha, kovová královna, královna sarkasmu, egoistka

    -Příjmení:
    Aleksei

    -Věk:
    24/356

    -Pohlaví:
    Žena

    -Druh/Rasa:
    Baobabish

    -Povaha:
    "Projevování citů je jen ukázkou toho, jak slabý člověk je. Stačí se zamyslet nad tím, jestli je to opravdu potřeba. Bez citů a různého omezení se jedině člověk rozvine. Byli jsme stvořeni jako stvoření bez citů a tak také zemřeme, nehledě na to, že jsme vojáci posláni do války bohem. Každé chování má logické vysvětlení, které může chápat jen daná osoba. I za slabou osobou se může skrývat silný příběh, který vysvětluje někdy více než samotná slova. Když někdo zemře také jej nevrátíme do života, ani když je to naše jediné přání. Když zemře někdo emočně tak nemá ani cenu se jej pokoušet vrátit." Ano, někdy i za silným a krvavým příběhem může být osoba zničená v koutku duše tak moc, že se musela začít chovat chladně jen, i přes to, že v jejím srdci je jen bolest. Tenhle případ se stal u téhle postavy, postavy která byla za svůj život tak moc psychicky týraná, že se pocity a všechny lidské emoce skryli někam do hloubi její duše, kam přes padesát let nikoho nepustila. Byla naprogramovaná tak, aby jí nikdo nemohl porazit a ona plnila jen rozkazy lidí, kteří k ní měli přístup. Dříve vraždila bez emocí, byla chladným vrahem který se k vám přiblížil a probodl vám tou tupou holí klidně hrudník, však na co by si špinila ruce? Začala se chovat na dvě strany mince, které se doplňují jako jing a jang. Jedna by nemohla být bez druhé, ani kdyby se je snažila sebevíce rozpojit. Proč se to vlastně tak moc změnila? Více bych vám mohla napsat v minulosti, která je jen větším rozvinutím povahy. Snow je jako květina, která nasála do svých bělostných okvětních lístků něco, co neměla a to jí donutilo změnit barvu, je něco co stvořila lidská krutost a nutnost se chránit. Je to pouhý zvrácený experiment lidské snahy stvořit dokonalou zbraň bez citů, která se na jejich povel vydá vraždit miliony lidí jen kvůli tomu, že je znuděná. Je něco jako Alenka v říši divů, která pořád hledá východ z kouzelné země bolesti a žalu, který se v ní ve skutečnosti skrývá, musela se zabavit koníčky, které nikdo jiný nečekal. V jednu chvíli měla naprosto dokonalou povahu, kterou miloval každý muž v jejím okolí a pak jakoby někdo cvaknul neviditelným spínačem a z dokonalé elegantní a přesto statečné dívky se stalo něco, co se všem dokáže vysmát a dokonale je ponížit. Nehledí na to, kdo je její rodina a byla by schopná zradit bez problémů i toho nejbližšího, který by jí ještě zbýval. Někdy to může vypadat jako by se pořád hledala, přeci jen život je pouhým a prostým hledáním, které nikdy neskončí a i po své smrti se člověk v několika seti pocitech a chováních v sobě pořád hledá. Nedá se nikdy určit skupina povahy s přestností takovou, že by na někoho člověk mohl ukázat a říct, že zrovna on je určitý typ a tak to je přesně u Snow. Tajemná jak hrad v karpatech a její chování se pořád mění, jako by si sama se sebou hrála hru na to, jak hrozná ještě může být, copak jí to baví? Je to opravdu nutné? Aby jsme jí pochopili musím vám tu říct několik věcí k té její nové a stále se měnící povaze, která se otáčí jako kolovrátek běžného života, který všichni tak důvěrně známe, nemám pravdu? Kdyby se někdo chtěl chovat jako tahle dívka, tak musí být hlavně chladný, nic na sobě nesmí nechat znát, přeci jen i sebemenší záchvěv emoce je pro ní špatný, přeci jen si hraje na královnu poker face, která chce svým chladným chováním zranit všechny okolo sebe, ale pozor! Tohle zranění ona může udělat ještě úplně jinak, přeci jen nač se uchylovat jen k jednomu způsobu? Lidi můžete zranit tolika způsoby a ještě je při tom sledovat jako by nebylo nic zábavnějšího a věřte, že pro ní není! Přeci jen miluje se koukat na utrpění cizích lidí, které zrovna nemusí působit nožem nebo nějakou jinou provedenou fyzickou bolestí, přeci jen kdo by u sebe chtěl pořád nosit nůž? Ano, i ten největší psychopat snad netahá u sebe na každém kroku a pořád u sebe nůž, i když u ní se tomu člověk může divit. Jak tedy jinak dokáže týrat lidi, krom toho, že do nějaké části jejich těla zabodne nůž? Ale musím jí pochválit, praktiky s nožem již nějakou dobu nedělá, přišlo jí to již moc zbytečné, raději se bude nožema a takovými věcmi jen bránit. Ublížit vám může velice lehce a přeci jen tím, že každý máme dar řeči a omlouvám se těm, kteří ho nemají. Umí si totiž během chvilky o vás udělat několik poznatků a pak zaútočit tím nejhorším způsobem. Většinou útočí na city a pak až na vaší mysl, která něco nemůže pochopit, však ne vždy je postup stejný, někdy může začít již rovnou od mysli, tedy to jen pokud máte nějaké ty psychické problémy. Většinou se snaží působit tak, aby jí někdo nemohl ublížit, ale přeci jen i když jí něco zraní její city tak to na sobě nenechá znát, jedná pouze pod někým, proto se někde nedokáže udržet bez někoho, kdo by jí rozkazoval, potřebuje nad sebou cítit autoritu jinak se bude chovat úplně hrozně namyšleně a ano, to je taky jedním z bodů. Je opravdu dost namyšlená a její ego je snad přes celý nekončící vesmír, čili by se dalo říct, že planeta země je v jejím egu a ostatní triliardy galaxií tam spadají taky. Nikdo a nic jí nedokáže to její ego srazit, tedy dokázal by, ale musel by být opravdu hodně autoritativní a nenechat se od ní zviklat a zničit, jak to má ona v oblibě. Chová se jako královna, které by patřil její svět a každý by jí ještě musel poslouchat, což je docela blbé, jelikož ona zase musí poslouchat někoho. Pokud není po jejím tak začne dupat a bude se chovat jako malé dítě, které nedostalo svojí oblíbenou hračku, se kterou by si mohlo hrát do doby, dokud by jej neomrzela. Někdy si však hraje na takovou diktátorku a pokud se nestane přesně jak chce tak je schopná jít i přes mrtvoly, aby to dostala a mohla si s tím chvilku hrát, přeci ne všechno téhle ledové královně vyhovuje. Pokud se chová vyloženě takhle chladně, tak se jí dá říkat sarkastická mnohdy ironická odpověď, to by nebyla ona kdyby nevymyslela nepravdivou nebo pravdivou, ale opravdu hodně ironickou odpověď, ve které by se vlastně vysmála vaší ukrutné blbosti a ještě vám znechutila celé ptaní na nějaké otázky do dalšího života. Pokud jí někdo něco provede, tak se tak dlouho žene za pomstou dokud ten dotyčný neprosí na kolenou o milost a ona se mu může smát, jak ubohý je. Ano, je opravdu hodně mstivá, stačí jedno špatné slovo o ní a máte nepřítele na celý život, který vám to nějak vrátí pokaždé, když vás uvidí a nebude se bát toho, že tam okolo jsou nějací lidé, přeci jen ona je královna, ona může vše. Tedy takhle to aspoň funguje v té její mysli a to, by se dalo brát jako vysvětlení všeho, co kdy udělala. Nikdo nemůže být lepší než ona a proto zastává názoru, že je opravdu nejlepší z celého města. Pokud o ní projeví zájem nějaký neautoritativní smrtelník, tak ho pošle tak moc do prdele, že to ani dotyčnému nedojde a ona se mu ještě vysměje, jestli to myslí vážně, přeci jen mít zájem o někoho jako je ona a být ještě z nižší třídy je opravdu pokud o vtip, přeci jen ona je dokonalá! To jí se všichni musí klanět. Teda, abych řekla tak ona je dokonalá leda tak v egoismu a to slovo dokonalé je ještě moc slabé. Pokud se jí někdo zalíbí tak je schopná zabít všechny dívky, které na něj koukají jen proto, aby byl jej její. Nechce s dotyčným jen pohlavní styk, ale i náklonnost, která je z její strany docela dost podivná, však ona může být i docela dost kurvička, hlavně pokud se jí líbí více kluků najednou a žádný nemá autoritu, to je pak schopná s ním vlézt do postele a užít si pak noc plnou vášně při čemž se z člověka ještě napije a pak přes svítáním ještě zmizí. Pokud by se někdo ptal, tak nemá problém vlézt do postele s holkou, přeci jen když žijete věčnost tak je vám pak jedno jestli to je kluk nebo holka, hlavně že máte nějaké to vzrušení a chvilkový pocit blaha. Však pozor, ona je totiž hrozně falešná. Může vám hrát na city s tím, že ona nějaké cítí a při tom z vás tahat peníze jako z věrného sponzora, který vůbec o ničem neví. Který neví, že asi její finanční situace je opravdu velice bez problémová a nějakých dalších pár set let bude, přeci jen si ty peníze našetřila sama a proč by je taky někomu dávala? Ráda na sobě nešetří, přeci jen pak by nebyla tak krásná, tedy pokud pořád hovoříme o tom vzhledu, přeci jen musíte uznat, že vevnitř sebe je to ten nejvíce zkažený člověk, kterého sem měla tu čest potkat, ale aby jsme nemluvili jen o tom, jak moc špatná je si poďme popsat to staré já, které je v ní zapečetěné. Ještě než se tohle všechno stalo a než se ona byla schopná tak moc změnit to byla dívka, která se radovala z každého dne, ve kterém nepřišla o nějakého blízkého člena, za kterého by byla schopná položit svůj život. Nehledě na veškerou bolest, kterou ve svém životě zažila se snažila vždy chovat dobře a tak, aby se k nikomu neotočila zády, i když to bylo těžké tak se snažila nemračit, přeci jen pro ní byl každý další den božským darem, ale pak přišli dny, kdy se ani ona nechovala dobře. Ale i přes to všechno na své tváři měla pořád úsměv, aby nezatěžovala ostatní, přeci jen pro ní přátelé byli jako její vlastní rodina. Byla to žena, která si šla za svým snem a snažila se vyhýbat překážkám a když se jí nějaká nahrnula do cesty, tak se jí snažila vyřešit nějak normálně a logicky, nechtěla mít ještě více problémů než měla vždy, kvůli tomu, že již od dětství trpěla záchvaty deprese, na které musela brát prášky, aby se úplně nezbláznila. Pokud se jí někdo svěřil s nějakým tajemstvím, tak mohl čekat, že u ní i zůstane. Nerada říkala ostatním věci cizích lidí, ale když jí o to někdo poprosil tak se mohla strhnout, aby to ten určený co nejdříve věděl. Vždy milovala srandu a snažila se ostatní okolo sebe bavit, i když někdy byla hrozně nemotorná a pořád se musela těm svým kouskům smát. Nedělalo jí problém si ze sebe udělat srandu a pak energeticky vyskočit na nohy a jít zase životem dál. Jako každý člověk se snažila být co nejvíce energická a taková, aby se s ní lidé nenudili. Vždy se snažila vymyslet něco nového a pokud se s někým spojila do týmu, tak se je snažila dovést k vítězství, a když prohrála tak nevěsila hlavu a nasadila na svojí tvář ten její speciální úsměv a šla utěšovat další, nejvíce ze všeho nenáviděla, když někdo v její přítomnosti byl smutný nebo již rovnou brečel. I přes svojí půvabnost a elegantní pohyby se snažila působit tak moc obyčejně, aby nevypadala nikdy jako něco více a člověk o ní mohl říct, že je jen ubohým člověkem jako několik set dalších. I když byl někdo sebevíce těžší tak ona byla vytrvalá a snažila se jej co nejvíce poznat a odhalit v něm tu úžasnou osobu, kterou zajisté byl. Ve vztahu byla vždy ta milující a proto jí vždy ještě více ničilo, když viděla nějakého člověka, který jí nemiloval a necítil to k ní nějakou dobu v tom jejich vztahu. Vždy se snažila působit moudře tak, aby se na ní mohl někdo vždy obrátit s čímkoliv a zeptat se jí na to, co si o tom myslí. Podpory se u ní člověk taky mohl dostat a nikdy by neztratila důvěru v člověka jen tak, přeci jen když se k něčemu takovému blížilo tak to onomu člověku řekla, to by jí její pravdomluvnost pěkně vrátila. I když to nikdo nikdy netušil, tak její sen se splnil již dávno a proto nikdo neví, jestli se ze svého tranzu v té špatné podobě probere, ale bylo by smutné, kdyby se nikomu nepovedlo jí probrat.

    -Minulost:

    18.1 1660
    Žena ve svém náručí držela malou holčičku, nikdy netušila jak její dítě bude muset být silné a co všechno si nebohé děvčátko bude muset přežít, již dříve vypadala jako naprostá vyžle, která podle některých neměla právo na život, ale její matka to ignorovala, byla to její vymodlená holčička, přeci by s ní nemohlo být nic špatně? Z jejích myšlenek jí probralo klepání na dveře, muži kteří přišli zapisovat různé věci na vyžádání veličensta nebo to byl někdo jiný? Možná někdo, kdo si nepřál její život o nic více než výsost sama. Poslala proto někoho, aby se postaral o smrt ženy jež měla nemanželské dítě opředené silami temnými tak, že o nich ani samotná matka netušila. Žena rychle uložila malý zázrak do postýlky a šla ke dveřím. "Kdo jste?!" Křikla ještě než se odhodlala otevřít. Osoba za dveřmi se zasmála a vyrazila dveře, ozval se pláč dítěte, což jej ještě více podráždilo. Muž vysoké atletické postavy, který na svém těle měl svaly a byl zahalený v plášti se díval na ženu a přemýšlel o tom, jestli vůbec tuší, co si to přinesla domů. Pláč dítěte utichal a brzy byl slyšet jeho ledově chladný hlas. "Víš jak moc si zhřešila, Rose? Víš co bych měl teď s tebou a dítětem udělat?!" Natáhl ruku ve které se zaleskl meč s čepelí dělanou speciálně na zakázku, runy v ní byli vidět. Tahle žena jí moc dobře poznala. Pojmenovala jí a sama ukovala z toho nejvíce čistého kovu, načež do čepele ještě vyrývala runy pečlivě, jako by to bylo její dítě. "Williame...prosím nedělej to." Její hlas byl...oddaný tak moc oddaný, jako by tušila že se blíží její konec. Byla to snad pošetilost matky, která se snažila starat o dítě, které bylo i její zkázou? City v ní se nedaly popsat, ale žádný nebyl strach o vlastní život, bála se tak moc o tu malou holčičku, že se jí do očí nalily slzy. "Udělej cokoliv jen jí nech žít!" Snažila se být tichá, její dítko přeci zase spalo, nikdo jej nesměl probudit, nikdo na něj nesměl ani šáhnout. Muž sledoval pohled matky, jak se propadá její ledově klidná maska a na obličej konečně prostupuje zoufalství. Mohl to udělat? Odpovědí bylo zařinčení meče na podlaze, nemohl by ublížit ženě které patřilo jeho srdce, i kdyby jí měl celý svět nenávidět tak on by jí nebyl schopný na ničí rozkaz zabít, ani kdyby šla smrt v patách jemu. "Ach, Rose..." Dostal ze sebe jen a přitiskl si drobné tělo ženy k sobě, moc dobře tušil že to byla čarodějka. Hladil jí po zrzavých vlasech a cítil jak i jemu po tvářích tečou slzy. "Nikdy bych tě nebyl schopný zabít, nikdy bych nenechal ani nikoho, aby sáhl na tvojí dceru...jak se vlastně jmenuje?" Jeho hlas byl najednou tak tichý a oddaný ženě v jeho náručí, jen ona jej teď mohla slyšet. Stejně tak jako své drobné bledé ruce mohla tisknout na jeho záda, konečně se mohla spokojeně usmívat. Jak málo stačilo ke štěstí takové ženy, však uzlíček za jejich zády se rozplakal, tohle možná pro novopartnery bude ještě těžké období.

    7.12 1685
    Říkala si, že zemřel bez bolestí, ale já ti nikdy nevěřila. Byl vážně nemocný poslední dva roky a tys to tušila, v naší době nebylo žádné záchrany. Moderní věda neexistovalo a to všem nám kradlo naději na lepší život, i když si to věděla nebyla si schopná ho opustit, byl pro tebe vším stejně jako ty si byla vším pro něj, byla sem mladá a tak sem vás vztah nechápala, přišlo mi to divné, sama sem měla muže jen na jednu věc a užívala si s nimi každou noc, držela sem ten den svojí sestřičku za ruku a sledovala jak okvětní lístky třešně dopadají na hrob vojáka, za nímž někdo přišel až po jeho smrti. V ten den sem sledovala jejich obličeje, ale nikdo nebrečel tak moc jako ty, proč si trpěla nad jeho smrtí, když to byl pouze obyčejný člověk jako bylo tisíce dalších? Nikdy sem si tohle nedokázala vysvětlit, protože sem nedokázala milovat muže, ale tam přišel zlom. Našla sem si jeho oči, světlé a až moc podobné dračím, bylo tohle stvoření jiné než tisíce dalších nebo v něm byl kousek něčeho, co utkvělo v mé mysli až do teď a každá vzpomínka na něj mne ničí? Byl tam v oblečení lidu, které sem neznala...byl tak tajemný a přesto tak mne známý, potřebovala sem s ním být každou sekundu, potřebovala sem cítit jeho rty na těch svých, tohle nebyla planá zamilovanost, z tohohle vznikl románek na několik století, ale to bych moc předbíhala. Cítila sem jak mne moje sestra zatahala za sukni, uslyšela sem její vzlykání a já tušila, co se děje. Matka vedle nás zkolabovala a já nevěděla jak jí pomoct, sice sem byla čarodějnice, ale svět se najednou zdá tak zničený a bezcestný pokud někdo vedle vás padá k zemi jako poražená šachová figurka, vybrala si stárnutí s ním. Byla každým rokem starší a starší, nevydržela to nakonec a zemřela stejně jako on, viděla sem v její tváři výraz bolesti a bezmoci, takové bylo umírat matko? Takové bylo nás tady nechávat? Člověka a stvoření jakým si byla ty? Vyčítala sis to do poslední chvíle dokud si ještě dýchala, bylo to na tobě vidět a pokud se mohu přiznat tak se mi celý svět zdál takový zpomalený, jako když teď přidají speciální efekty na smrt někoho, ale tohle nebyl film, ale realita. Sbíhali se okolo tebe různí kněží a hrdinové, kteří měli chránit naší zemi, ale já jen se sestrou stála a sledovala celou tu situaci, víš co bylo vtipné? Že i já sem umírala, ale zevnitř. Stejně jako sestru mne sužovala bolest z vaší ztráty, ale nikdo nechce zemřít takhle rychle. Chci znovu slyšet svůj hlas, jak nám znovu se sestrou dává naději do našich životů, ale to je koloběh života. Já dostala svojí první lásku a tebe sem ztratila, ale byla si zoufalá, chtěla si jít za ním a tak si to udělala, víš jak sem to poznala? Nikdy si neuměla zamaskovat rukojeť dýky kterou ti dal, byla moc mohutná do tvé ruky, ale já ti to neberu. Sestra za tebou taky chtěla, ale já jí to nedovolila...nenáviděla mne tak dlouho, ale přesto sem byla sobecká a držela si jí u sebe. Bylo to jako noční můra, ale z téhle se člověk nemohl probudit. Chtěla bych být statečná někdy jako ty, ale nemohu...nemohu být nikdy tvojí dokonalou kopií, člověk je jen vždy jeden a ten je originál, ti co ho kopírují to nikdy nedokáží tak dokonale a tebe by to hlavně trápilo, promiň mi to...

    5.5 1690
    "Pět let maminko, víš jaká je to doba? Sem už skoro velká holka! Kdybys mne viděla tak bys byla jistě pyšná!" Mladá dívka s plavými vlasy stála u hrobu a mluvila ke své matce, její výraz byl spokojený, copak jí to ani na chvilku nebolelo? Copak byla tak slepá? Na její rameno byla položená ruka snědé pleti, která patřila její starší sestře. Pořád vypadala stejně staře, ale za ruku držela svého přítele. Vypadala aspoň trochu šťastně, i když jí smrt matky trápila více než malou holčičku, která jí rostla před očima, její malé štěstí na které nesměl nikdo šáhnout krom ní. I její přítel to respektoval a raději si s holčičkou ani nepodával ruku, vytvořil se v ní ochranný smysl, kterého matka dosáhne až po té, co se jí narodí dítě, jenže tohle byla její malá sestra. Zhluboka se nadechla a usmála se na malou holčičku takovým smutným úsměvem, ale jí to stačilo. Otočila se a objala svojí sestru, bylo to její vše, ale nikdy jí to nebyla schopná říct. Je to snad hloupost dětí, že neumí nikomu říct, že je mají rádi? Z jejich roztomilé chvilky je vyrušili kroky, její přítel se otočil za tím zvukem a spatřil muže, středně vysoké postavy s ostře řezanými rysy. "Ty jsi Snow, že? A ty musíš být její přítel Stephen, hodně sem o vás slyšel a zjišťoval si informace." Usmál se muž na onoho přítele a ten se jen koukl na zrzku, která na svého otce upírala nechápavý pohled, opravdu to byl ten muž o kterém se její matka tak zmiňovala? Opravdu to byl další její rasy? "Dovolte mi se představit, mé jméno je Rafael Aleksei, sem otec tady slečny Cather... jistě se vám zmínila o tom, že její otec někam zmizel ještě než se narodila, však zadržte." Muž byl úžasný, dokázal si sjednat respekt u někoho, jako byla Snow a u někoho jako byla její sestra. Obě dvě mlčeli a zrzka raději zavřela pusu, chtěla mu něco říct, ale neodvážila se. "Nechtěl sem od vás nikdy odejít, děti, ale musel sem... když sem se chtěl vrátit tak moje sladká Rose měla někoho jiného. Víte... byl sem studovat chování kmenů z pouště a hledat pro ně se svojí magií lepší život, ale nikdo tam nebyl... mám podezření, že se něco hrozného muselo stát... hledal sem je i po tom, co sem po druhé odešel a bez úspěchu, jako by se po tom kmeni slehla zem a žádný jiný neexistoval." Řekl a tím přivedl mladíka do rozpaků, stres se v něm jen hromadil a on přemýšlel jak mu celou tu situaci o jeho druhu vysvětlit. Věděl, že pomalu vymíralo více a více druhů a různých kmenů jeho rasy, ale nebyl schopný to říct nahlas. "Ale našel sem dívku, mohla by se vám líbit...je tak přibližně stejně stará.... myslím že to je Amelia Fox." V tom sledovala jak se Stephen napnul, dívka se k nim blížila ostrým krokem a stůj pohled upírala jen na něj. "Ach, Tobiasi, ani nevíš jak si mi chyběl. To si celou tu dobu byl tady, zlato?" Její hlas byl ustaraný, mohla poznat lehce že mezi nimi je více než jen přátelství. "Amel, já..." přerušilo jej však zavrčení. "Tak Tobias, že? Kdybys to byl schopný přiznat již dříve tak bych to teď chápala a chápala bych, že tohle nebude ani tvoje sestra a ani tvoje kamarádka, kolik lži si mi ještě řekl?" Hlas Snow byl slabý, ale přesto se do mladíka zabodával jak chladné ostří nože. Její sestra jí chytla za ruku. "Sestřičko, to bude dobré.." Však ta její ruku stiskla a držela uzavřený průchod slzám. "Jdeme pryč, Nathalie, tohle není místo pro nás. Ráda sem tě poznala, otče, přeji ti veselé cesty životem." Její hlas byl odrazem její bolesti. Život byl tak lehký do téhle chvíle, ale toho zrádce již nechtěla ani vidět. "Cather...ať se děje cokoliv tak půjdu s vámi, jsem váš otec a chci se o vás strat, ať se děje cokoliv." Zamručel nespokojeně a sledoval jak se pohled dcery mění, opravdu jí tohle tak zranilo? Došel jí a chytl jemně její ruku, musel být její oporou ať se dělo cokoliv. "Snížku, copak se na mne zlobíš?" Konečně promluvil Tobias jenž držel ruce oné dokonalé Amélie, snědá pleť, hnědé oči a neuvěřitelně velká prsa, i přes to že byla hubená, tohle byl jeho typ? Odfrkla si zhnuseně a přejela ho pohledem. "S tebou, lháři, nechci ani mluvit. Využil si nás jen ke svému vlastnímu potěšení a úkrytu, lhal si nám o své identitě a tvrdil slova, která by ti teď nesežral ani ten největší blázen." Krutost se v ní tvořila již tehdy, byla jako dítě které muselo mít vše, ale pořád to bylo jen přechodné chování. Usmála se na sestru s chytla zase její ruku. "Jdeme domů, sestřičko, tam ti dám něco dobrého, aby ses zbavila traumatu. Musí to pro tebe být hrozné, co bys řekla na jahodu? Nebo med? Kvůli tobě bych ho jistě dokázala sehnat." Zamumlala a usmála se na ní zase. "Cather, nedělej kraviny, u nás vám bude lépe." Otočila se na něj docela dost ostře. "Jsou tam lháři?" Zeptala se otce a ten jen zavrtěl hlavou. Odešla spolesně tedy se svojí sestrou do domu otce, byl to opravdu úžasný muž, to se mu muselo nechat. O své dcery se od té doby staral, ale jak dlouho mu to vydrželo? Nedokázal je udržet šťastné tak dlouho jak potřeboval, smutek si vždy najde cestu do našich srdcí, ale je jen na nás jak moc nás dokáže změnit, u nich to bohužel bylo hodně...

    13. května 1940
    Byla noc, když je probrala první rána, která vyšla z tanku. Otec dvou dospělých žen byl na služební cestě někde v jiné části země, i když to bylo poslední dobou při druhé světové válce skoro nemožné, ale obě dvě věděli jak silný muž to je. "Zlato? Nevíš co to bylo?" Zeptal se mladík s tmavě hnědými vlasy a upřel své zelené oči na dívku, která byla o něco starší než její sestra, ale rozhodně nebyla chytřejší. Proměnil jí v upíra, když proběhla přestřelka v jejich městě. "Eliote? Běž prosím zajistit potřebné vybavení. Budeme muset do ulic." Ozvala se její sestra, která se dívala z okna. Ihned se k ní přihnala její kamarádka, která byla veliký fanoušek techniky a různých jiných vymožeností, vyrobila v jejich skromné dílničce tolik věcí, které jí pomohly a vlastně všem z jejich sedmi členného týmu. "Snížku? Co tam vidíš? Vždyť tam nic není." Odfrkla si a dívka s zrzavými vlasy jí do ruky vrazila speciální brýle, které měla na obličeji. "Tam na obzoru to jsou tanky, že? Vypadá to tak na Shermena, ale nejsem si tím jistá...musela bych se k nim více přiblížit." Zamručela a odešla od okna. Její přítel jí již podával speciální oblečení z látky, která zajišťovala jakýkoliv pohyb a byla vybavená několika vytahovacími háky plus ještě maskou na obličej, speciálně navrženou tak, aby lépe viděla. Začala se do toho soukat a sledovala přitom svojí sestru, jak si na sebe dává její těžkou zbroj a popadá do ruky bazuku. "Opravdu budeš v pořádku? Si těhotná, měla bys tu zůstat." Ozvala se, když si všimla že jí sestra sleduje. To se starší nelíbilo. "Nathalie, neštvi mne... budu v pořádku, vylezu si na střechu a budu vaše podpora z vrchu, vy se soustřeďte na jejich oslabení. Já bud v pořádku tady na střeše, je to o hodně lepší místo než přední linie." Sledovala jak si její kámoška bere helmu. "Nehádejte se vy dvě... Eliote? Běž se snížkem na nějakou střechu a tam jí pohlídej." Zamručela Rosemary a ostatní se jen přidali. "Jo, ať hlavně nedělá kraviny." Ozvala se Petra, na kterou se rusovláska otočila. "Opravdu? Fajn, budu vám krýt záda. Kdyby se něco stalo tak vystřelte světlici." Zamručela a kývla na Eliota. Rozběhli se, bylo to během několika chvil. Museli běžet blízko vedle sebe a používat nastejno jejich vytahovací zařízení. Bylo to tak sehrané, jen kdyby se nevydal pro jeho nejlepšího kamaráda...tak se to všechno spustilo. Ze začátku zasáhla každý cíl, který se k nim přiblížil jen pak... sledovala jak tělo jejího přítele padá k zemi, měla společnost. Jejich sniper byl speciálně trénovaný k tomu, aby zabíjel bez emocí jenže ona to nedokázala. Omezovali jí emoce, které cítil každý. Strach z toho, že zemře byl silnější než cokoliv jiného. Z jejího hrdla se vydral křik, což slyšel jeden z jejich strany. Namířil na místo kde byla Snow svůj kanón a vystřelil. Ona jen s těží stihla vystřelit hák na další barák a přitáhnout se tam. Však jeden z jejich vojáků jí zasáhl do břicha, bylo jasné že potratila během několika málo sekund. Rána byla přesně v místě kde věděla, že je hlavička dítěte. Zatnula zuby a zaměřila toho vojáka. Stiskla spoušť a prostřelila mu hlavu. Koukla na bojiště a sledovala jak padají i další její přátelé, bylo to jako virus který je zabíjel do několika minut. Nechtěla tomu uvěřit, ale musela jelikož to bylo k jasné, museli poznat mezi nimi i různé bytosti a to, jak je zabít. Nemohla křičet, jinak by se sama prozradila, ale mohla trpět. Bylo definitivní, že se neubrání náporu vojska sama a tak se rychle ještě dostala do jejich laboratoře. Naházela rychle do tašky všechny potřebné věci a ošetřila se vlastní magií. Jednalo se o akcičku v řádu několika málo minut, pak pouze nastavila odpočet na silné náloži a rozběhla se pryč. Její slova však byla jasná, mumalala je na střeše zatím co sledovala jak se domov, který znala důvěrně několik let bortí. Smutná realita byla to, že se ještě rozpršelo, však slova byla jasná. "Slibuji vám, že kdybych to tušila tak vám pomohu více. Vím, že sem neschopná, ale odpusťte, když vidíte jak vaši kamarádi padají jako švestky dolů tak vám to moc nepřidá. Stále slyším váš hlas jak mi říká, že se mám zvednout a běžet jenže já to nezvládnu. Bez vás už ne, mám sama své následky, ale kvůli vám sem se rozhodla, že ochráním aspoň otce a pomohu mu najít novou rodinu, vím že je to bláhové, ale chci to zkusit. I když necítím ve svém srdci již vůbec nic tak naděje umírá přeci poslední, ne? Tak si mne to aspoň učila, Rosemary, tak si mne to aspoň učila. A ty Chrisi? Naučil si mne, že každý jsme nějak slabý, jen je na nás jak si to přebereme. Vím, že sem vás měla lépe chránit z té střechy a asi to tu zazní ještě víckrát, ale já prostě nemohla. Měla bych být jako nějaké pitomé zboží odložená v rohu nějaké místnosti a měl by na mne být nápis mimo provoz, jelikož i moje sestra padla do jejich rukou, ale co sem sakra mohla dělat? Za tu dobu sem si našla tolik přátel, ale skoro všichni jste byli nějaké nesmrtelné mrchy, ale oni si stejně uměli vybrat možnost jak vás zabít, i když to někdy bylo nemožné, ale nejlepší bylo na těch několikaseti dnech to, že sem je mohla prožít s tebou..Eliote, že jsem se k tobě mohla kdykoliv přitulit když mi bylo mizerně a ty by si tu pro mne mohl být dál, jenže ta kulka ti protnula hruď ještě lépe než bych já kdy dokázala se zbraní. Mrzí mne, že poslední co mezi námi bylo byla ta hádka...měl si pravdu, jít do tohohle boje byla osudná chyba. Navždy si budu pamatovat vaše jména a to, jak jsem si s vámi užívala některé dny, hlavně to jak sem se s vámi jen a jen smála. Bylo to takové příjemné, vůbec na nic někdy nemyslet, hlavně jak sem se v průběhu několika let měnila, jen a jen kvůli vám. Některé chvíle byli příjemné a to, jak sem se schovávala před několika vojsky jen aby mi vás kluci nesebrali. Každá jsme měla ve vás svého prince a já sem za to ráda, naše parta byla tak moc úžasná a já sem ráda, že sem vás mohla poznat, vymysleli jsme toho tolik nového a nikdo nic nikomu nepředvedl. Nebojte, vaše tajemství a materiály zůstanou u mne. Od Petry ten úžasný hák, od Rosemary technologie lepšího zaměřování a od vás dalších jiné úžasné vymoženosti, třeba jako tenhle oblek. Zamilovala sem se do něj a budu ho nosit pokaždé, když to bude jako tady, ale teď musím běžet, jindy se za vámi stavím slibuji! Hlavně nezapomenťe na to to, že někdo jako já někdy existoval, vždy budu váš snížek a nebudu se za to stydět, přeci jen miluji zimu stejně jako moje mamka. Jestli jí tam nahoře někdy uvidíte tak jí řekněte, že sem jí měla ráda. Byla úžasnou matkou a otec jí nechtěl opustit." Její hlas byl zničený, ale jasný. Kdyby jí někdo viděl tak by jen poznal jak zničená doopravdy byla. Musela ze sebe dostat dítě a rychle zmizet někam, kde by jí někdo nehledal. Což se jí taky snad i povedlo, ale nikdo nikdy neví, přeci jen bylo by jasné, že nedokázala utéct od všech.

    20. června- 30. října 2002
    Tak dlouhá doba, více jak padesát let? To pro ní bylo jako nic, přeci jen se mohla čím dál více měnit a spokojovat se s tím, jaká je, ale říká se, že zlo nikdy nespí, možná to byla tak úplně pravda. Byla to akce, docela mírná akce při které měla zabít jen představitele Ruska a zase se vrátit do pozadí, jenže to by si jejích úžasných výkonů, které trvaly o hodně více než měli nesměl všimnout TALON. Nikdo netušil, že by se někde v podzemí Ruského města mohlo skrývat tohle, organizace, která si získala vše na co si ukázala. Večer, měsíc nebyl na nebi přes mraky skoro vidět a oni se zrovna dostávali na těžko dosažitelné místo, aby z něj mohla Snow lépe střílet, jenže dva padly hned při prvním výstřelu. Otočila se, až jí zrzavé vlasy plácli přes obličej, vyprskla a snažila se je z něj odstranit, jenže to se ozvala tupá rána a jí se zatmělo před očima. Opravdu ta organizace měla tak dobré členy? Možná jí jen překvapili, jelikož ona by v dobru pro lidstvo nemohla zklamat, byla by hned vyloučená, jelikož poskytovala vždy jen ty nejvíce přesné služby a snažila se uspět ve všech situacích. Rusko již od války bylo něco, čeho se každý bál a nechtělo se to dostat na povrch, nebylo překvapivé, že TALON byla tak tajná a velice silná organizace. Temnota se rozplynula a s tím přišla bolest, byla vyvěšená na zdi jako ve starých letech mučedníci, však větší zděšení přišlo s tím, že si uvědomovala funkčnost jen jednoho oka. Vykřikla a začala sebou škubat, však v tom jejím tělem projel elektrický šok, který jí donutil znovu zařvat bolestí. "Neřvi tolik, některým tady to docela dost vadí. Nechceš být snad hned mrtvá, ne?" Zavrčel naštvaně muž, který se k ní s zvučením těžkých bot o podlahu blížil. Pozvedla hlavu a koukla na něj, vypadalo to jako profesiální zákrok doktora, ale při tom o to oko jí připravili docela rychle. Ruský přízvuk muže se jí opravdu dost nelíbil, byl hrubý a k tomu ten jeho hlas. "Dělej, mluv... víme, že tvoje angličtina je na vysoké úrovni, ty špinavá mrcho!" Sykl a ona se jen ušklíbla. "Idiote." Utrousila ze sebe ve snaze je jen nějak urazit, ale on se tomu jen začal smát. "Jistě tě zajímá, kde máš očíčko, co? Bylo ti sebrané a pokud nebudeš plnit naše rozkazy a nepřidáš se k TALONU tak ti bude sebráno ještě více než jen to pitomé oko!" Zavrčel netrpělivě a ona jen protočila tím zbylým okem. "Proč bych měla pracovat pro někoho jako jste vy? Je to jen moje rozhodnutí a slavnostně sem přísahala na svůj...hej! Pust do prdele ten odznak!" Cukal s ní hněv, házel si její věrností a přísahou v zemi svého narození. "Šéf říkal, že jsi docela dost dobrá jak ve střelbě, tak i v boji s jinou zbraní a tak se rozhodl, že po troše tréningu z tebe bude dokonalý zabiják lidí, kteří slouží dobru, nebo na to snad nemáš a chceš rovnou zemřít?" Z jejích útrob se ozvalo chrčivé vrčení, co se to sakra opovažoval?! Sledovala jak hází její odznak někam do kouta, kde se rozletěl na několik dílů. "Chceš snad skončit přesně takhle?" Zeptal se, když jí sundaval z řetězů na zdi a dával jí na ruce pouta. Ona se nebránila a pouze koukala do země. "Připravili jste mne o možnost střelby ze sniperky, co mám teď dělat?" Zeptala se a konečně k němu zvedla hlavu, pronikavě modré oči se střetli s jejím okem. "To, co bys dělala normálně, bojovala s čímkoliv jiným." Táhnul jí pryč. Takhle začalo nové peklo a také nová další fáze jejího života. Zbraň, kterou vynalézal TALON však neuměla ovládat, nikdo netušil jaký by mohl být potenciál kovové hole, která se při jejím doteku dokázala z pouhé kovové asi pěticentimetrové tyčky rozvinout na tyč velkou zhruba půl metru a posílit tak dosah její moci. Nikdo, kdo neovládal magii na to nemohl sáhnout. Však to co viděla uvnitř podzemí se jí více a více znechucovalo. Již třetí den se pokusila o útěk, byl to velice promyšlený plán, ale stejně nevyšel. Čistý průstřel nohy a následné padnutí těžkého kovového nosného sloupu jí znemožnil úplně cokoliv. Přišlo první nahrazení končetiny a nebyla jediná v organizaci, která by měla takovouhle končetinu, bylo jich několik. Nehledě na to, že ještě ani nemohla stát a každý pohyb nohou jí bolel jako prase se musela znovu a znovu učit nesoustředit schopnosti a celou magii na ruce, ale na kovové monstrum, kterým měla zabíjet nevinné lidi. Zhruba po měsíci nucení se naučila s nohou bez problémů pracovat a již zvládala větší zátěže bez bolesti, svalová hmota se na jejím těle začala rýsovat, taky že měla za sebou několika hodinové tréningy každý den, při kterých zatím byla vždy poražena. Nenáviděla kovovou konstrukci místo své nohy, nebo co to bylo, ale mohla být ráda za to, že vůbec něco takového může být, i když bylo těžké se s tím naučit pracovat. Na konci července se to stalo zase, pokusila se o útěk, ale bohužel skončil stejným koncem jako její první útěk. Tentokrát byla ovšem objetí její ruka, levá. S tou naštěstí nikdy moc nepracovala a dominantní byla tudíž její pravá ruka. Od téhle chvíle se o ní začal zajímat samotný velitel, nechtělo se mu uvěřit, že to co se dělo tady dívku nezměnilo. Nastalo každodenní mučení zakončené těžkým tréningem, až po té mohla na pouhé tři hodiny zamouřit oko a nechat padnout svojí mysl do spánku, jenže tahle nová metoda jí ničila po psychické stránce, dělala z ní monstrum, které pokud se chtělo udržet na živu tak muselo poslouchat rozkazy. Milovala pocit, když se hůl spojila s ní a stala se její součástí. Pořád to ovládala ona, však měla něco co tohle dělalo za ní a ona si nemusela špinit ručičky, spojení mezi ní a holí si nikdo nedokázal vysvětlit, ale dělo se to. Vykoupení přišlo rychle s vpádem několika set pozemních lehce oděných jednotek. Ihned se jim podařilo identifikovat odcizenou agentku a poslat jí za otcem a bratrem, který byl teprve mladý. Bylo mu zhruba okolo pěti let a ona? Ona byla o tolik starší, ale již k němu nepociťovala povinnost jej chránit. Lidi začala brát jako odpad, proto její den příjezdu byl tak tragický. Otec a jeho nová partnerka jí čekali ve dveřích a ten malý parchant jak ho ona nazývala držel jejího otce za ruku. Vystoupila z černého auta a zamířila si to k nim, však nečekala je žádná milá slova a brečení do jejich trika. Místo toho se na ně zadívala zcela chladným pohledem a naklonila hlavu na stranu. "Vypadněte, chci do svého pokoje." Bylo jediné, co její chladný hlas bez emocí ze sebe dostal. Prošla okolo překvapených rodičů a zalezla do svého pokoje, kde se zamkla, bůh ví kolik toho ještě budou muset snášet.

    15. června 2016
    Ani smrt bratra a sebevražda otce jí nepoznamenala, jako by na to byla tak moc zvyklá, nebo si to jen nalhávala? Musela se jít totiž vyhledat nový domov, kde by byla stvoření jako ona vítána a nikdo by si na ní neukazoval prsem. Do kufru si házela věci a hledala ještě něco, co si nechala v pokoji. "Opravdu tu se mnou nezůstaneš?" Zeptala se přítelkyně jejího otce a ona se na ní otočila. "Sama moc dobře víš, že tenhle svět není pro mne. Raději půjdu tam, kde nikomu moje existence nebude vadit a hlavně, mne přijmou jako jednu z nich, i když necítím žádné lidské city. Trochu mám z toho stažené hrdlo, že tě tu nechám, ale více necítím. Otec si tohle vybral sám, všichni jsme vojáci vysláni do bitvy, proč by jsme měli litovat někoho, kdo padl? Prostě je teď na místě, kde jsou všichni sebevrahové. Do nebe se pouští jen po té, co si vybojuješ svoje místo tam." Řekla a hodila si tašku na zem. Pak začala skládat svoje brnění do další tašky. "Ty ses toho pořád nezbavila? Víš, kolikrát tě o to otec prosil.." Zamručela docela vysoká žena, když držela v ruce kovovou tyčku a upírala pohled na brnění. "Je to moje povinnost to pořád mít. Jestli ti to vadí, tak mne tu s východem slunce neuvidíš. Jinak beru si Flamea a Colda sebou. Nemusíš se starat tudíž o více zvířat. Zeuse mi pak pošli na tuhle adresu." Podala jí papírek a vzala si od ní hůl. Hodila jí na brnění a zavřela kufr. Sledovala muže jak berou tašky a nesou je do stěhovacího auta. Přišla ke klecím a přehodila přes ně látku, zvířátka vezl jeden z mužů za menší poplatek na klíně, přenosné klícky byly o hodně menší než tu, kterou nesli dolů. Brzy si je jeden od ní převzal a nesl je směrem k autu. "Až se zavřou ty dveře tak se již neuvidíme." Zaskuhrala starší žena a upřela na dívku pohled. Ta jen povzdechla a upřela na ní oko. Pak se rázným krokem vydala ke dveřím, nikdo by nepoznal, že její je jen jedna noha a jedna ruka, chodila opravdu dokonale a ostatní činnosti také velice dobře zvládala. Zastavil jí vzlyk oné ženy. "Napíšu ti.. ale nevím za jak dlouho." Řekla jen Snow a popadla kliku od svého pokoje. "Mám tě ráda, Cather, byla si jako moje vlastní." Řekla žena ještě a sledovala jak se bělovláska napřímila. "Napíšu ti." Řekla jen a pak se vydala ze dveří. Popadla klíčky z botníku a nasadila na sebe těžkou bundu. Na nohy si dala boty a nasadila si rukavice. Vydala se pomalu k motorce, kde si pak nandala helmu a zkontrolovala čas na mobilu, bylo okolo šesté a slunce se teprve líně vyhupovalo nad obzor. Nasedla a nastartovala. Vydala se do další části svého života, části ve které se bude znovu hledat a modlit se, aby ještě existoval způsob jakým by se mohla znovu objevit. Celá cesta jí trvala okolo pěti hodin, ale stálo to za to. Městečko se zdálo klidné a to se jí docela dost líbilo. Projížděla jím a mapovala si cestu k lesu, do kterého se vydala. Vybrala si život v odlehlé chatce, podobné té, ve které doteď žila, jediný rozdíl bylo to, že tady bude sama a ještě dál od města. Zastavila na upraveném plácku, bylo to o hodně jiné než když jela po té lesní cestě směrem sem. Podívala se a viděla stání pro koně, které jí sem nechal otec přistavět, chtěl aby se tu naučila žít sama a ona mu za to byla vděčná. Slezla z motorky a sundala si helmu z hlavy, naučila se žít jen s pomocí jednoho oka a hlavně, vyhýbala se policii jak jen mohla, jinak by jistě přišla o papíry. Popadla helmu a našla klíč od mohutných dveřích ze dřeva, plastu a skla. Vydala se k nim po cestičce a na schodech slyšela jak její boty mohutně zní, nikdy si to neuvědomovala, ale tahle samota jí přišla děsivá. Odemkla dveře a vpadla do útulné předsíně. Povzdechla a vydala se pomalu k botníku, na který si sedla a sundala si těžké boty z nohou. Když si sundala potřebné oblečení tak se vydala do obýváku, vezla si minimum věcí, jen to co tu nebylo a co jí Lillyan nechala. Trvalo docela dost dlouho, než přijela stěhovací služba, ale naštěstí jí velice milí pánové se vším pomohli. Zatím, však netušila po jejich odjezdu, že život tady pro ní bude ještě více těžký než kdy dříve.

    - Inventář:
    Na to, že žije v lese dál od lidí si nemůže vůbec stěžovat. Její domeček je opravdu velice útulný a skoro každý, koho tam v něm měla byl spokojený. Jedná se o dvou poschoďový rodinný domeček vybavený do moderního stylu. Nábytek je z většiny tvořený dřevem, proto v případě požáru by vše mohlo lehnout popelem. V domě se nachází tři koupelny, ložnice Snow, pokoj pro hosty, knihovna, kuchyně, obývák a pracovna. Venkovní teráska je také velice hezky udělaná. Za domem se nachází stáj pro jejího úžasného koníka, který se jmenuje Zeus. Zeus je Irský Tinker, čili dokonalý tažný kůň, který má úžasnou milou povahu. Dokáže být dost trpělivý vzhledem k tomu, že má Snow ty protézy. Ve svém pokoji má ještě dvě fretky. Flame, který je vždy takový rošťák a musí prozkoumat každý kout na novém místě a Cold je takový kliďas, který je spíše zalezlý u své paničky. Každý má svojí velkou klec vybavenou přesně pro jejich potřeby. Dominantou, na kterou nedá dopustit je její bojová výzbroj a sniperka, se kterou již  od jejího únosu TALONEM nestřílela. Její hůl má skoro pořád po ruce a nikdy by jí nepustila, i když vlastně za všechnu tu magii může její ruka, hůl pouze prodlužuje dosah její ruky. Před domem má ještě zaparkovanou svojí motorku, na kterou je docela dost pyšná.

    -Hlas:
    Widowmaker
    Její hlas propůjčuje postava ze hry Widowmaker. Důležitý je hlavně francouzský přízvuk, kterého si prosím povšimněte a respektujte ho.

    -Obrázek:


    FC: Maria Amanda

    -Vzhled:
    Snow je dívka, u které výška nepřesahuje 157 centimetrů, váhu však má pouze okolo 45 kilogramů, pokud nepočítám tedy kovové konstrukce. Její rysy jsou velice jemné, však její tváře jsou docela dost fakouknuté, i když má těch 45 kilogramů. Dominantou jejího obličeje je úchvatně modré oko, přeci jen její rasa měla vždy takovéhle oči, které byli hrozně výrazné. Druhé oko, které je zakryté páskou je spíše díra do její hlavy, přes kterou není vidět. I když je nemá černou pásku tak ho raději nosí zavřené. Černá páska je docela dost zdobená a na jejím obličeji si jí většinou lidi všímají, ale někdy je to napůl s tím jejím černým výrazným líčením, jako by do světa křičela, že je emo. Vlasy má operoxidované a musí to dělat každý měsíc, aby si udržela jejich bělostnou barvu. Pokud se na to vykašle, tak je vidět jejich přírodní zrzavá barva. Často chodí oblečená do černých gothických šatů, které tahá většinou pořád a nebo si vybere jiné oblečení. Hůl nosí zavěšenou na opasku a někdy k tomu všemu nosí ještě černé rukavice, aby nebyla její kovová ruka vidět. Kovová noha ufiklá těsně nad kolenem není vidět a proto se dokázala tak rychle normálně naučit fungovat. Nosí většinou těžké černé boty, u kterých ani neví proč je nosí, asi aby nevypadala tak obyčejně. Na svém krku ještě často nosí obojek, však na veřejnost s ním chodí jen zřídka. Normálně dříve nosila jen nějakou černou sukni, svetřík a lehké líčení, však ta doba jí již dávno minula. Má dvě tetování a to na ruce a na její noze. Kdyby někoho zajímalo jak vypadala dříve tak stačí kliknout sem.

    -Dodatek:
    -Dříve to byla lektorka jízdy na koni.
    -Teď se věnuje četbě a bloumání nocí.
    -Nenávidí některé typy lidí.
    -Hůl vlastně vůbec nepotřebuje, ale TALON jí vštěpil do hlavy její nutnou potřebu.
    -Někdy brečí bolestí, kvůli oněm kovovým částem těla.
    -Má telefon, ale skoro ho nepoužívá.
    -Bojí se vlastního selhání.
    -Kouří speciální typ cigaret s duhovým dýmem.
    -Nebojí se si zapálit skoro všude.
    -Podle řeči těla si o vás umí zjistit všechno.

    -Kontakt:
    - FaceBook: Lucie Pechrová
    - Ostatní postavy: Siriah, Serenity, Nickolas, Taylor, Raziel.

    Položky pro určité rasy:
    - Magie: Jako každý z její rasy umí léčit, však zdokonalila se v tom tak, že může umět dělat nějaké ty rituály, ale s hodně velkou objetí své energie. Však pak se naučila ještě ovládat chlad, čili její dotek může být opravdu dost ledový. Však ke chladu se naučila ještě to, aby její ruka(hůl) vzplanula. Více se však nenaučila a ani o dalším učení neuvažuje.
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:53 pm

    Jméno: Mellany  

    Přezdívka: Mellie

    Příjmení: Waldner

    - Věk: 17/ 192

    Pohlaví: Žena

    Druh/Rasa: upír

    Povaha: Mellany sa pýši zvláštnou povahou. Spôsobuje to jej minulosť ktorou si prechádzala. Na jej tváry hrá neustále úsmev. Len naozaj blízky človek by mohol zistiť či je to maska alebo nefalšovaná radosť. Nerada na sebe ukazuje pocity. Nenávidí sa za krehkosť ktorú v sebe skrýva. Niekedy je akoby ropólený človek. Má svoje dve strany. Tú ktorá je krehká, zraniteľná a citlivá. Túto časť schováva pod masku. Ale potom je tu tá druhá, ktorá ju sprevádza väčšinu jej času. Tvoria ju zvädavosť, nebojácnosť a hlavne radosť. Nos pchá tam kde by nemala čo ju dostáva do veľkých problémov. Ignoruje všetky zákazy na dverách alebo výstrahy. Na ľuďoch si všíma aj tie najmennšie detaily a často to je najväčším problémom. Všíma si detaily ale uniká jej celok.


    Minulost: Vyrastala v početnej rodine, mala 8 súrodencov. Rodičia mali čo robiť aby všetkých uživili. Rodičia ju naučili ceniť si každý kusok chleba. Pretože vtedy im aj obyčajná kôrka bola dobrá. Keď staršý súrodenci začali postupne dospievať a odchádzať, jej život sa začal meniť. Zistila, že jej rodičia neboli nikdy jej rodičmi, teda biologickými. Našli ju pred dverami ako darček a vychovávali ju ako vlastnú. Dokázala sa s tým zmieriť. Mylovala svojich pestúnov takých aký boli ale keď sa blížil vek jej dospelosti, hrozilo že sa jej nedožije. Ochorela ťažkou chorobou ktorá sa nedala liečiť. A vtedy prišiel jeden človek a spýtal sa jej či chce žiť aj keď to bude ťažké. Jej odpoveď bola jasná. A vtedy sa stala upírom. Nedopatrením zavraždila svojich rodičov a dvoch mladších súrodencov. Nenávidela sa za to a utekala sama pred sebou. Teraz sa to naučila už ovládať. Ale čo ju privádza na toto miesto? Jej túžba po dobrodružstvách a po poznaní. Pretože práve jej biologický rodičia boli v minulosti na tomto mieste. Museli zanechať niekde svoje otlačky.


    Inventář: Na sebe má deravý svetrík a obtiahnuté čierne legínové šortky. So sebou si zobrala dva velké kufre a jednu malú prenosnú tašku kde mala svojho plešatého kocura (sphynx) Batta. V taškách mala veľa oblečenia. Nejaké trčká na doma a aj slušné. Nohavice, zväčša roztrhané. Blúzky, košele a nejakú tú byžutériu. Nechýbali ani topánky, a to športové a vysoké štekle.


    Hlas:  https://www.youtube.com/watch?v=IGqKkcrUX7c


    Obrázek: FC: Madison Beer




    Vzhled: 177 centimetrov a 50 kilogramov.



    Kontakt:  
      - Email: misenka20@azet.sk
      - FaceBook: Mišenka Homolová
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:54 pm

    Jméno: Dale

    Příjmení: Barbara

    Pohlaví: Muž

    Věk:  150 let

    Rasa: Hybrid (magian & upír)

    Povaha: Dale Barbara je na prvý pohľad sympatický mladý muž o ktorom by človek povedal, že rád pomôže a dievčatá sa o neho bijú. Lenže zdanie, ako sa hovorí môže klamať. A tak je to aj v tomto prípade. Tento mladý sympatický muž nie je taký, ako na prvý pohľad vyzerá. V skutočnosti je dosť zlý a agresívny. A to on využíva. Pretože vie, že dievčatá pre neho spravia všetko po čom túži. A preto má rád dievčatá, ktoré sú očarené jeho krásou a s ktorými sa môže hrať. Dale sa k vám zo začiatku bude chovať milo a bude využívať svoju krásu. Takže mu bude ťažké odolať. Preto mu budete mať chuť povedať všetko čo vás trápi lebo si budete myslieť, že vás vypočuje a pomôže vám. Lenže, ako som už napísala zdanie klame. A Dale toho využije a keď vidí, že dotyčnú má omotanú okolo prsta, tak vtedy sa ukáže jeho pravá tvár. Najskôr začne osobu utešovať a potom sa zmení o 190° Z milého mladíka sa zrazu stáva agresívny a zlý muž ktorý sa začne smiať a bez váhania sa vrhne na nevinné dievča, aby sa napil jej krvi. Živí sa len ľudskou krvou ktorá mu dáva silu. A preto si nevie predstaviť, že by mal piť zvieraciu krv. Okrem krvi má rád, keď sa môže pohrať so snami, alebo s podvedomím nejakého človeka. Toto využíva, keď ho nejaké dievča zavolá k sebe domov. Najskôr zistí čoho sa daná osoba bojí a potom sa pustí do práce. Dokáže zmeniť realitu na nočnú moru a so snami dokáže spraviť to isté. Už sa mu pár krát stalo, že jeho obete počas spánku, alebo pri skreslenej realite zomreli. Jeho to, ale nijak netrápilo a vždy odišiel bez toho, aby si ho niekto všimol. Takže s tohto vyplýva, že ak uvidíte Dalea, tak by ste ho mali veľkým oblúkom obísť, ale keď už sa s ním dáte do rečí, tak by ste si mali dávať veľký pozor, aby ste nepodľahli jeho kúzlu.

    Minulosť: Dale sa narodil v New Yorku Julii a Donovi Barbarovcom, narodil sa ako mágian, ale nevedel o tom. Bol to ich jediný syn a preto chceli pre neho len to najlepšie. A keďže otec bol bývalí generál, tak synovi mohli dopriať tie najlepšie školy aké existovali. Dale chodil do súkromnej škôlky a potom do školy. Mal všetko na čo si len spomenul. Ako išli roky, tak Dale rástol a mal všetko na svete. Jeho otec mu bol vzorom a preto túžil po tom ísť v jeho šľapajach. Keď dovŕšil 10 rokov začali sa u neho prejavovať zvláštne schopnosti a preto sa snažil zistiť čo to má znamenať. A tak začal pátrať až po niekoľkých mesiacoch zistil, že je mágian.
    Po skončení školy chcel ísť do armády a robil všetko preto, aby sa mu to splnilo a on mohol ísť do armády. Akurát skončil strednú a tešil sa, že pôjde do armády, ale najskôr šli so spolužiakmi osláviť to, že úspešne zmaturovali. Odišli rovno do baru a tam si objednali alkohol a zabávali sa do nočných hodín. Bolo už niečo po 12 h keď sa rozhodli, že pôjdu domov. Po ceste domov si spievali a smiali sa. Boli radi, že majú školu za sebou a teraz ich čaká nový život a nové skúsenosti. Ako sa tak zabávali, tak nechtiac vrazili do jedného muža. Bol to vysoký muž a oblečené mal na sebe čierny kabát, čierne nohavice a čierne topánky. „Dávajte pozor!“ Zavrčí muž na chalanov. „Ospravedlňujeme sa. Nevideli sme vás.“ Ospravedlní sa Dale a ostatný chalani len prikývnu. „A čo keď vám to neospravedlním?!“ Muž sa na nich zamračí. „Pane prosím nehnevajte sa. Vážne sme to nespravili naschvál.“ Povie Dale a ostatný chalani mali trochu strach. Nevedeli čo od neho čakať, a tak sa chalani rozbehli preč. Muž bol, ale dosť rýchli, a tak ich ľahko chytil a všetkých chalanov zabil okrem Dale. Dale videl smrť svojich kamarátov a bál sa, že dopadne rovnako. Preto utekal preč, ale nevedel, že vbehol do slepej uličky. Muž sa hneď u neho objavil. Dale bol v pasci. Nemal kam ujsť. „Prosím neubližujte mi.“ Prosil ho Dale. „Ja ti nechcem ublížiť.“ Povie muž a pomaly sa k nemu približuje. „Čo by si povedal na to keby si mohol žiť večne?“ Opýta sa ho a už je skoro pri ňom. „Večne? To sa nedá. Každý raz umrie.“ Povie Dale pretože neveril na nadprirodzené bytosti. „Ale dá a ja ti to ukážem.“ Muž sa usmeje a potom sa do Dalea zahryzne a premení ho. Dale vykríkne od bolesti. „Prosím dosť!“ Kričal, ale bolo mu to prd platné. Po chvíľke sa muž odtiahol a Dale odpadol. Muž zobral Dalea k sebe domov. Doma ho položí na gauč a tam sa o neho stará až kým sa nepreberie. Keď sa preberie, tak sa zmätene díva kde je. „Kde to som?“ Opýta sa a pozrie sa na muža. „Si u mňa doma. Práve som ťa premenil na wampíra.“ Povie muž a usmeje sa. Dale ostane v šoku a hneď sa postaví a rozbehne sa preč. Muž sa len zasmeje pretože vie, že sa vráti. Keď Dale dobehol domov bolo už ráno a rodičia už raňajkovali. Nič im nepovedal len bežal do izby a pozrel sa na do zrkadla. Na krku mal stopy po kusnutí a tričko mal od krvi. Preto si rýchlo zobral čisté veci a bežal do kúpelky. Tam sa rýchlo umyje a prezlečie sa do čistého. Pre istotu si dá rolák, aby rodičia na nič neprišli. Keď bol oblečený, tak išiel do kuchyne. Sadne si na stoličku a pusti sa do jedla. Lenže to mu nechutilo. Rodičom, ale nič nepovedal. Lenže niečo ho lákalo, aby sa im zahryzol do krku, ale snažil sa to potlačiť, ale nešlo to. „Dale čo je s tebou?“ Opýta sa otec keď videl, že sa Daleom niečo deje. „Nič otec.“ Povie a pomaly mu začnú rásť zuby. Keď to uvidia, tak ho odsúdia, že je monštrum. Daleovi sa to nepáčilo a snažil sa im vysvetliť, že nie je monštrum, že je stále taký rovnaký ako bol pred tým. Lenže rodičia to nechceli počuť a preto ho vyhnali z domu. Dale si zbalil veci a odišiel z domu. Nevedel kam má ísť a preto sa najskôr túlal po meste. Až potom mu napadlo, že by mal ísť za tým mužom čo mu to spravil. A tak sa vybral za ním. Aj keď nepoznal cestu, tak presne vedel kam má isť. Ťahalo ho to k nemu. Po pár minútach prišiel k obrovskej vile. Rovno zaklopal a muž mu otvoril. „Poď ďalej už na teba čakám.“ Povie muž a pustí Dale dnu. Dale len prikývne a vojde dnu. „Prečo ste mi to spravili?“ Opýta sa Dale smutne. „Pretože si sa mi zapáčil. Si silný, múdry a vieš čo chceš. Dal som ti dar večného života.“ Usmeje sa muž. „To som síce rád, ale rodina ma odsúdila, že som monštrum a vyhodila ma z domu.“ Povie smutne. „To ma mrzí a preto by si sa im mal pomstiť za to. Keď ťa neprávom odsúdili za monštrum, tak by si sa ním mal stať a ukázať im čo je v tebe.“ Zasmeje sa muž. Dale sa na chvíľu zamyslí a potom prikývne. Chceli mať z neho monštrum? Tak bude monštrum. Zavrčí a hneď sa rozbehne domov. Po chvíľke dobehol domov. Bez varovania vtrhol dnu a zaútočil na rodičov. „Chceli ste, aby som bol monštrum, tak som.“ Povie a roztrhá ich na kusy. Potom celý od krvi sa vráti k mužovi. Muž sa zasmeje. „Tak aký je to pocit?“ Opýta sa ho. „Úžasný.“ Usmeje sa Dale. „Mám pre teba návrh. Ja ťa všetko naučím a ty budeš pre mňa pracovať. Čo ty na to?“ Opýta sa ho a Dale bez váhania súhlasil. Muž ho niekoľko mesiacov učil ovládať svoje schopnosti a Dale zase robil to čo mu povedal. Väčšinou zabíjal ľudí ktorý ohrozovali muža. Až mu raz muž povedal, že musí nájsť jedného démona a zabiť ho.

    Inventár: Na oblečení si moc nepotrpí. Oblečené má čierne tričko s krátkym rukávom a na tom má oblečenú ryflovú košeľu alebo koženú bundu a nosí ryfle a obuté má botasky.

    Obrázok: FC: Mike Vogel


    Vzhľad: Dale je na pohled veľmi sympatický mladý muž. Meria 178 cm a váži 100 kg a má vyšportovanú postavu. Na tele má jazvy čo mu ostali po bojoch.

    Dodatok: Jeho schopnosť: Manipulácia so snami – môže ovládať sny a podvedomie. Môže vytvárať a upravovať sny. Ďalšie účinky tejto schopnosti je skreslenie reality a uväznenie v snoch.
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:54 pm

    - Jméno: Charlotte


    Přezdívka: Charlie, Lotty


    Příjmení: Loriez


    Věk: 22


    Pohlaví: žena


    Druh/Rasa: Magian


    - Povaha: Nepatří mezi namyšlené holky, spíše naopak. Je milá, ráda ostatním pomůže, i když hodně lidí toho zneužívá. Poslední dobou je však opatrnější. Dává si pozor a jen málokoho si připustí k tělu. Dívkám dokáže věřit dřív, než chlapcům, což je kvůli minulosti celkem pochopitelný. Své pocity a bolest z minulosti nedává na sobě znát. Rozhodně je silnější osobností. Dokáže se i usmívat, vypadat až roztomile, vhodná k manipulaci, ale tak lehké to s ní mít nikdo nebude. Moc ráda zpívá. Miluje děti a ráda by chtěla svoje vlastní, jenže má z toho všeho obavy, které nedává na sobě znát. Čeho se však nedokáže zbavit je panika. Do dnešního dne se bojí cizích doteků, či jen nějaké chycení od muže. Na vše potřebuje čas.


    Minulost: Když ji bylo 15, musela se dát do kupy s klukem, kterého ji vybrali rodiče. Bylo mu v tu dobu 20. Samozřejmě, že byla proti, ale nakonec si oba k sobě cestu našli. Ona jej aspoň milovala a myslela si, že její lásku opětuje. Když ji bylo 18, odstěhovala se i s ním od jejích rodičů do nového bytu, kde budou jen oni dva. Netušila, co tím bude následovat. Přicházel z práce protivný a vše si vybíjel na ni nejen psychicky, ale i fyzicky. Měla z něj strach a každý den byla v obavách, co ji udělá tentokrát. Byla kolikrát poseta modřinami, ale i tak jej milovala natolik, že nechtěla odejít. Jednoho dne uviděla na těhotenském testu dvě čárky. V ten den byla opravdu moc šťastná, že přešla i všechny modřiny. Moc si dítě přála a doufala, že dítětem se všechno srovná a bude na ni hodný, ale mýlila se. Hned v ten den mu řekla, že je v tom. Více jej to podráždilo. Slyšela věty typu: “Ten bastard není můj!! Že ty si ses mi ku*vila vedle?!“ “Starat se o něj nebudu!!“ a spoustu dalších každičký den, které ji naprosto ničili. Na den, kdy přišla o své dítě, nikdy nezapomene, už jen díky jizvě, jenž ji leží pod pravým ramenem. To na ni vytáhl nůž se slovy, že to děcko zabije sám. Bránila se, ale stejně tím stresem a nátlakem potratila. V ten den se ji zhroutil celý svět. Jediná věc která byla takovým světlem ve tmě byla ta, že objevila svoji schopnost. Tenkrát když proti ní natáhl ruku a chtěl jí ublížit, pokoušela se nějak zbrzdit jeho úder a stočit jej jinam než na její vypouklé bříško. Z její dlaně tehdy vyšlehly plameny a ona se konečně mohla bránit. Popálila mu zápěstí a to jí dalo prostor pro útěk. Byla zlomená, brečela několik nocí a k tomu on nepřestával. Nemohla takto dál žít, proto si v jeho nepřítomnosti sbalila věci a spoléhala se jen na své rodiče. K jejím dveřím přišla zlomená a slabá dívka a žádala je o pomoc, ale jejich reakci nečekala. Těšili se na vnouče, které jim nedala a taky si do ní kopli, jakoby toho na ni už tak nebylo moc. Zabouchli ji dveře před nosem se slovy, že ať k nim neleze. Kahn, její teď už bývalý přítel jim nalhával, že ta špatná a problémová je ona. Ji měli za lhářku. Věřili jemu, místo vlastní dceři. Zůstala sama na ulici se slzami v očích. Přemýšlela už nad nejhorším.. Její jedinou podporou se stala její jediná kamarádka. Čistou náhodou na ni narazila, když procházela městem a hned jí nabídla nocleh. Nebýt jí, ukončila by svůj život. Čas plynul a z toho nejhoršího se nakonec dostala. Vydělává si způsobem, že zpívá po barech a daří se ji. Není sic bohatá, ale ji o peníze nikdy nešlo. Než opustila město plného utrpení, koupila si malinký domek v menším městě Minew, na který si dlouho šetřila.


    Inventář: S sebou má nějakou hotovost, aby vyžila, kufr s oblečením bez značky. Malý domek v chudší čtvrti, kde moc lidí nepobývá.
     

    - Hlas:  https://www.youtube.com/watch?v=60ItHLz5WEA


    Obrázek:





    Vzhled: Měří 160cm a váží okolo 47Kg. Je drobná dívka s jizvou na pravé paži, kterou hodně skrývá, i když není ani zase tak velká. Má dlouhé, přírodní zrzavé vlasy po pas, které obvykle nosí rozpuštěné. Stále na očích má brýle, při nejhorším čočky, aby viděla na dálku (Zrak se ji oslabil, po spoustě ranách do hlavy). Její očka mají kaštanovou barvu. Na tvářích mi sic pihy, ale jdou vidět spíše zblízka. Nemá je moc výrazné.. Nejraději nosí riflové kraťásky i s tričkem s větším výstřihem (možná se i někdy předvádí, aby klukům ukázala, na co nemají, ale z většiny proto, že se jí to líbí.) Nebo různé šaty. Nejraději nosí zelené či červené druhy oblečení.

    Schopnosti: Ovládání ohně

    Dodatek:
       - matka Gianne Loriez, otec Daniell Loriez 
       - nemá ráda doteky (např. chycení za paži) od cizích lidí. Nevadí ji u osob, které zní a důvěřuje jim
      - neumí plavat a takřka se bojí vody, když ji ex přítel topil ve vaně, kdykoliv se šla koupat

    - Kontakt:  
       - Facebook: Myu Mau Puramu


    - Ostatní postavy: Nina Lauxor Neer
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:55 pm

    Jméno: Vin


    Příjmení: Claire


    Věk: 19/23


    Pohlaví: Žena


    Druh/Rasa: Ifrit


    - Povaha: Na první pohled vypadá velice ohnivě, avšak je možné, že tomuto vzhledu dopomáhají její rudé vlasy. Teoreticky vzato by si neznalec mohl myslet, že je velice impulzivní a agresivní, ale opak je pravdou. Její povaha se vyznačuje ohnivou klidností a jasným úsudkem. Taková skála na vodě. Velice dobře dovede naslouchat ostatním, ale ne vždy je schopná jim poradit či pomoci, její rady jsou spíše horší, než-li správné. Opravdu nesnáší oranžovou. Kdysi dávno chodila na bojové umění ,takže je možné, že si něco z toho pamatuje a byla by schopná se s klidem bránit, taky navštěvovala kurzy sebeobrany a hrála na klavír, záliba hrát na klavír jí zůstala do dneška. .


    Minulost: Nepamatuje si na své pravé rodiče, protože o ně přišlajako malinká,  v době kdy jí sotva byly tři roky. Od té doby žila u pěstounů, které byla nucena střídat zhruba každé dva roky. Proč? Těžko říct, možná za to mohla její lajdácká povaha, o náhodu se ale rozhodně nejednalo. Její dětství provázely nešťastné náhody, které se obvykle objevily v její blízkosti. Školu prošla jen tak tak, je pravda, že do ní moc nechodila, ale tak co byste čekali. Škola přece nikoho nebaví a všechny děti na ni mají stejný názor - jedna velká zbytečnost. V sedmnácti se přestěhovala k dalším pěstounům do San Hillesh,  k už vetchým lidem kteří potřebovali něčí společnost. Vin jim byla příjemná a tak když zemřeli odkázali svůj dům, ve kterém od té doby žije. To co je zač zjistila jen tak napůl, asi v devatenácti letech. Ví, že se dokáže měnit a že se rychle hojí, ale neví ani proč ani nač ani co s tím má dělat. Sama si moc nepamatuje jak na přeměnu samotnou přišla, každopádně ví, že v jednu chvíli byla na ulici a pak měla tokový střih. Okamžik tma a po nějaké té chvíli najednou běžela po čtyřech lesem.


    Inventář:  Střih oblečení střídá dle nálady na začátku dne, její šatník je však plný oblečení v barvě černé, bílé a tmavě zelené. Vlastní dům po posledních pěstounech, kteří jí ho odkázali jako jediné 'dceři'. Vlastní černé kotě se zelenýma očima, které dostala od bývalého přítele, jež si myslel, že jí je sotva 19. Také nosí u sebe menší dýku pro pocit bezpečí, než-li dýka je to spíše skládací nožík a je naprosto tupý.


    Hlas: https://www.youtube.com/watch?v=dNoTvg0t52c


    Obrázek:


    - Vzhled: Měří něco málo pod 180 centimetrů a váha se pohybuje okolo 65 kilogramů. Má jedno tetování na levé lopatce ve tvaru triquetry. Pleť je velice bílá asi jako stěna, či bílá barva. Oči jsou do černa, ale pod správným úhlem a světlem se může zdát, že tam problikává modrá či červená. Vlasy jsou přírodně tmavě rudé, barvy v tom nejsou žádné, a jsou naprosto rovné. Délkově přibližně do tříčtvrtiny zad. Má jednu jizvu na oddělení dlaně a zápěstí a ještě jednu asi 2 palce nad kotníkem. Moc se nemaluje, maximálně rty občas dotáhne rudou rtěnkou.


    Dodatek:  Její přeměna vypadá přibližně dle obrázku i dle popisu, avšak oči mají velice blízko k červené.



    Kontakt: 
       - Email: evil133dark@gmail.com
       - Skype: vin13claire
       - FaceBook: Vin Claire
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:55 pm

    - Jméno: Archie


    - Příjmení: Blossom


    - Věk: 20


    - Pohlaví: Muž


    - Druh/Rasa: Magian


    - Povaha: Archie je poměrně empatický a inteligentní kluk. Po objevení své schopnosti je mnohem více lítostivý, snaží se pomoc co nejvíce lidem a zvířatům ve svém okolí. Chtěl by se stát doktorem či veterinářem, bohužel jeho finance mu to nedovolí. Rád poznává nové lidi, velice snadno si je získá svým úsměvem, který je občas vidět na kilometry daleko. Prostě pečuje o svůj chrup. Jediný problém jeho v životě je jeho poměrně pochmurná minulost, o které se nerad zmiňuje a je přitom nesvůj. Občas ho potkávají stavy úzkosti a migrény, jsou to dny, kdy se jednoduše zavře doma a s nikým nechce mluvit. Jeho schopnosti bohužel neléčí psychickou část jeho těla, tedy aspoň to neumí. I přes to, že má spousty přátel se cítí neustále osamocen. Na vině je rodina, kterou nikdy neměl takovou jako spousta jiných.


    - Minulost: Narodil se v chudé rodině, jeho otec od nich utekl, když se dozvěděl, že matka čeká dalšího syna. Tedy jeho mladšího bráchu. Měli spolu již odmalička velmi pevný vztah. Jeho matka mu vždycky říkala ,,Tvůj bratr, tvoje povinnost". A on to bral velice vážně. Možná kdyby to tak nebral, tak by se jeho malý bráška nedožol ani 5 let. Jako malý si totiž neuvědomoval, že to jeho povinnost vůbec není a matka ho tak pouze zneužívala aby trávila večery mimo domov. I přes to to ale mělo své klady.
    Svou schopnost objevil se svým bratrem, když se jednou brácha porval kvůli penězům, kterých měli doopravdy málo. Archie ho ošetřil ale najednou všechny rány byli pryč.
    Jednoho dne, když se Archie probudil v den svých 16. narozenin tak jeho mladší brácha byl pryč. Od té doby ho nikdo nikde neviděl. Okamžitě šel ztrátu člena rodiny nahlásit na policii a sám ho každý večer hledal ale marně.  
    Jeho zmizení je záhadou města o kterém ví snad každá rodina. Otázkou ale je zda utekl či jestli byl unesen. Archie ale stále věří, že je jeho bratr na živu a kdykoli se ho někdo snaží přesvědčit o opaku tak není daleko od rvačky.

    - Inventář: Archie není zrovna ten tip co by to přeháněl s modou. Plnou skříň oblečení rozhodně nemá, ba naopak. Je to poměrně skromný kluk. Vystačí si s černými kalhoty a bílým tričkem. Mikinou také nepohrdne. Bydlí v centru města v podkrovním bytě. Žije sám, takže mu to stačí. Dřív, než brácha zmizel, tak bydleli spolu s matkou, to je ale již minulost. Plánuje si do bytu pořídit kočku, ale zatím si na to netroufá. Za to vlastní doma spoustu kytek. Od orchidejí až po masožravky.




    - Hlas: https://m.youtube.com/watch?v=yiO6lTMcGuI


    - Obrázek:



    - Vzhled: Archie měří 180 cm a váží 86 kg. Ve volném čase se věnuje cvičení, je to obzvlášť znát na jeho vypracovaném těle. Jeho tělo je zcela bez chybičky bez jakýkoli známek poranění


    - Kontakt:
    - Email: karolina.hegrova@gmail.com
    - FaceBook: Karolína Hegrová
    - Ostatní postavy: Zatím žádné

    ____________________________________________________
    Položky pro určité rasy:

    - Schopnosti: Rychlá regenerace. Je schopen vyléčit malá zranění, tak dobře, že na místě poranění není vidět vůbec nic. Dokáže léčit i zvířata, stojí ho to ale více energie než u člověka, protože nemá dostatečný trénink. Větší zranění ho stojí spoustu energie a nedokáže je vyléčit úplně dokonale. Jeho schopnost je ale zatím ve vývinu a nedokáže vyléčit úplně všechno, úplně vždycky. Je to přece jenom člověk a má své dny.
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 10:03 pm

    Jméno: Fred


    Přezdívka: Shadow, smrt


    Příjmení: Hefar -nepoužívá


    Věk: 20 / 250


    - Pohlaví: Muž


    Druh/Rasa: měňavec


    Povaha: Fred byl odjakživa, co se týče lidí nedůvěřivý.  Neměl je moc v lásce, ale věděl, že bez nich nemůže žít. Oproti jeho rodičům, které nenáviděl už jen za to, že zabíjeli lidi kvůli jejich tajemství a proto, aby žili věčně.  Taktéž kvůli stejnému principu nenáviděl své bratry a sestry. Vždy udržoval svoji standartní podobu a vypůjčenou na sebe bral jen, když mohl někomu pomoct. To z něj dělalo něco víc, nebo si to tak aspoň myslel. Sám nenáviděl šikanu, egoismus a další špatné vlastnosti. Nebál se postavit komukoliv a bojovat, dokud někdo neležel na zemi. Bohužel to býval právě Fred. Fred si zvykl na bolest, a proto se vzhlédl ke Gothic- Emo stylu. Chodil v černém oblečení, bral si kapuci, nebo šátky, aby nemusel udržovat svou lidskou formu a nejvíce si zamiloval obrázek na obličeji, který připomínal lebku. Tohle všechno dělal, aby se mu lidi stranili. Je také nesmírně samostatný, protože už od 15 nežije s rodiči a pokud něco potřebuje, tak si za nimi přijde a vyřídí to. Je také dost tvrdohlavý, protože vždy odmítá záměr rodičů sbírat lidi a živit se na jejich energii.

    - Minulost: Fred se narodil do rodiny, kde měňavci zabíjeli lidi jako na běžícím pásu. On sám tomu nikdy nepřišel na chuť. Raději lidi z vpovzdálí sledoval. Ve škole byl samotář a ačkoliv procházel jen tak tak, tak byl celkem schopný. Bohužel jako ostatní měňavci, tak i on zapomínala  proto pro něj byla škola vždy peklo. Když byl dostatečně starý, tak odešel od rodiny a začal žít na vlastních nohách. Tam se o sebe staral a hlavně si začal psát deník, kdyby někdy něco potřeboval najít, tak ať na to nikdy nezapomene. S penězmi neměl nikdy problém. Stačilo párkrát  změnit podobu a lidé dávali sami. Ovšem i to Freda nebavilo a tak krom školy také cestoval všude možně, kde mu peníze stačili.

    Inventář: mikinu a černé kalhoty. Šátek s motivem lebky. Různé drobné zlaté šperky., Peněženku s doklady a několika akciemi. Několik domů o kterých neví.


    Hlas: https://www.youtube.com/watch?v=0N1ti_pD-eg


    Obrázek:  FC: Evan Peters (Tate Langdon)






    Vzhled: Není moc vysoký. Měří skoro 170 cm, ale někdy si svou výšku přizpůsobí. Také váhu nikterak neřeší, ale nechává si standartní lidské rozměry. Obvykle nosívá černé oblečení. Mikinu a hlavně šátek, nebo má namalovanou tvář.





    - Kontakt:
       - FaceBook:https://www.facebook.com/franttisek.macek


    Přeměna: Dle momentální potřeby

    Sponsored content

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Sponsored content


      Právě je Sun Sep 24, 2017 4:03 pm