Fantasy World

Fantasy tRPG


    Potvrzené registrace

    Share
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 3:33 pm

    First topic message reminder :

    Veškeré registrace potvrzené ať už administrátorem nebo moderátorem budou shromažďovány v tomto tématu. Pokud se děsíte, že vám zmizela registrace z kartotéky, není důvod k panice - registrace musela být přesunuta právě do této záložky. 
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:07 pm

    Jméno: Lia


    - Přezdívka: Máte právo přidat

    - Příjmení: Sabertooth (ale své přijmení nepoužívá protože ji to připomína to co ji rodina udělala)

    - Věk: 21let

    - Pohlaví: Žena

    - Druh/Rasa: Magián

    - Povaha: Lia je poměrně ďáblík sama o sobě. Provokuje a miluje výzvy.
    Nikdy se nevzdává bez toho aniž by se o to nepokusila bojovat.
    Co řekne to tak je nebo si spíše za tím stojí.
    Je pravda, že někde uvnitř dokáže být dost zbrklá a milá na všechno co žije a dýchá, ale tím jaká je zvenku, zkouší lidi okolo sebe jak na ni zareagují. Tak jak se k ni zachováte se ona bude chovat k vám po celý život co s vámi bude trávit a nebo si vás pouze zaškrtne a odejde s tím že na vás zapomene.
    Proto važte slova. I ona dokáže mít ostrý jazyk a za to se nijak nestydí.
    S tím jestli se má kamarádičkovat s upíry, dlaky, polodémony a vším možným na tom ji nezáleží. Na koho narazí s tím se bude bavit ať se to někomu líbí nebo ne.
    Lia je poměrně dost uzavřená a své problémy si řeší sama. Nikomu se nesvěřuje a pokud to někdy udělá tak lidem, na kterých ji opravdu záleží což si u ni člověk musí po nějaké době velice zasloužit.
    Dává pouze jednu šanci. Kdo ji promarní je to jeho věc.
    Pokud vidí někoho v problémech jsou tu tři možnosti:
    Buď nad tím mávne rukou a odejde.
    Nebo se rozhodne pomoct.
    A nebo to bude sledovat a rozmýšlet se nad první nebo druhou možností.
    Někdo ji díky tomuhle nazval mrchou co myslí sama na sebe.
    Jenže..co ji je do toho že má někdo problém. Je to jeho věc.
    Ona se jen nabídla, že mu pomůže, ale na to jestli ji poděkuje nebo ne prostě nečeká. Radši odejde.
    Když ji někdo řekne ať něco udělá radši ho ignoruje.
    Nenechá si rozkazovat od jiných lidí.

    Minulost: Lia byla dříve úplný andílek. Rodiče ji milovali a ona byla vždy ta která poslechla a udělala všechno. Jenže život ji holt změnil. Dalo by se to říct asi tak že si žila jako na zámku.
    Měla všechno co si mohla přát. Až na jednu věc. A to volnost.
    V 10ti letech zjistila, že není obyčejný člověk. Rozuměla řeči zvířatům, které ji mluvili do hlavy jakoby telepaticky. A když něco řekla ona jim tak ji odpovídali. Když tohle řekla svým rodičům, tak ji zavřeli do pokoje s tím že nesmí nikam chodit. Nepochopila to a tak se jednou vyplížila z pokoje oknem a utekla do města do malého krámku, který vedl o něco dál než vypadal. Byla to mámina známá postarší čarodějka, která v její rodině měla velký prospěch. Lia ji řekla co se ji stalo a ona ji vyslechla a chvíli přemýšlela než ji chytla za ruku a podívala se ji do očí. ,,Jsi Magián. A tvá schopnost je porozumění zvířatům. Můžeš rozumět zvířatům a mluvit s nimi." Řekla a Lia ji jen tiše pozorovala. Pro ni to byl jako dar z nebes. Ona zvířata milovala a o to více je začala mít radši díky této schopnosti. Čarodějka ji poradila ať chvíli chodí k ní a pak se ji může učit sama. Lia radostně pokývla hlavou a rozeběhla se z obchodu zpět do zámku, kde vylezla do okna a bez toho aniž by si někdo všiml, že utekla se posadila na postel a dělala, že si čte.
    Dny ubíhaly a ona chodila za čarodějkou, tak jak ji řekla a společně její schopnost cvičili.
    Roky ubíhali a ona se svou schopnost začínala pomalu učit a ovládat sama.
    V 18ti letech se rozhodla, že odejde a začne si žít svůj vlastní život.
    Postupem času si schovala hluboko do sebe toho anděla a nechala vyjít ďáblíka.
    Na kraji města si našla malí domek, který byl rozpadlí, ale ona si ho zpravila a začala v něm také žít a zdokonalovat svou schopnost. Postupem času se z obyčejné chatky stalo něco, čemu by ona sama dokázala přezdívat "farma".

    - Inventář: Na své "farmě" má černého divokého koně, kterého jednou našla zatoulaného v lese.
    Dále má dva vlky, kteří si ji našli jednoho dne v lese a od té doby ji doprovázejí na každém kroku. Life(bílá) a Death(černý). Sama neví proč jim dala takové jméno, ale jsou jako jink a jank. Život a smrt. Dobro a zlo.
    (tak to zní jejich hlasy, které Lia slyší hlasy)
    Jak jsem zmínila v minulosti má ''malou'' chatku.

    - Obrázek:


    - Vzhled: Lia měří 170cm takže nijak malá ani velká není. Její váha je ji upřímně ukradená. Má sportovní postavu a to ji stačí. Dále se dostáváme k vlasům, které má rudé už od narození. Konečky ji končí někde v půlce zad a kdybych to měla říci přesně tak je má nad lokty. Oči má světle modré, nic víc nic miň se k tomu dodat nedá. Pleť má světlou, ale zase ne jako upíři bílou jako stěna.


    - Schopnost: Mluví se zvířaty.

    - Kontakt:
      - Email: mayamizuki8@gmail.com
      - FaceBook: Terka Neko Štěpánová
      - Ostatní postavy: Abby Abernathy
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:08 pm

    Jméno: Siriah a druhé jméno Mercy



    - Přezdívka: Siri, Květinka, Mercy


    - Příjmení: Nightwish


    - Věk:  18

    - Pohlaví:  Žena


    - Druh/Rasa: Kočkodlak


    - Povaha: Milá introvertka tedy introvertka je pouze ze začátku než vás pozná, co si jde za svým snem i když je to někdy hodně těžké, ano i tak se dá Siriah popsat. Jako od jediné dcery by se od ní dalo čekat, že se bude chovat rozmazleně a bude si dupat pokaždé když něco bude potřebovat však tak to vůbec není jeho chování je velice vybrané a dělí se do několika částí co mají vždy svůj protiklad i klad, který je dokonale doplňuje někdy však musí i u temnoty být světlo nemýlím-li se? Elegantní je i přes to, že jí její zrak převzala jistá temnota, však někdy pokud je na novém místě je spíše neohrabaná a pořád do něčeho skoro vráží. Mnozí jistě vidí někoho, kdo ani nedospěl jako něco, co ani nebudou brát v potaz hlavně pokud má některé vlastnosti, však ona si stojí za tím, že by se nemělo soudit jen podle toho, jak se kdo vyjadřuje nebo vypadá přeci jen i taková hezká dívka může být zkažená více než měsíc prošlý a plesnivý sýr. Celá její povaha by se dala dále popsat jako složitá, však my se do ní pokusíme prokousat někdy ani totiž ten nejmenší organismus není tak jednoduchý jak se zdá a skrývá v sobě mnoho tajemství než by si kdo dokázal představit. Jako první vlastnost tu máme lhaní, které bych přiřadila k těm zlým a hnusným vlastnostem, co nemá nikdo moc rád, ovšem co kdyby lhala jen kvůli tomu, aby své blízké co má ráda ochránila před krutou pravdou, kterou musí nosit v sobě až do jejího úplného konce, který u některých přijde tak brzy, jako by člověk přestřihl nějakou ubohou nitku nevýrazné barvy. Někdy by se tohle dalo přirovnat k její další vlastnosti a to je naivita, vždy bude věřit, že to co zrovna dělá bude pro vás nebo pro ní to nejlepší i když proti ní někdo bude stát s nožem, ovšem to již udávám nějaký jiný prapodivný příklad přeci jen naivní člověk věří úplně všemu a má oči překryté prapodivnou blánou lží a intrik, které v sobě ona moc nemá pokud si to tak dobře vybavuji, však naučila se důvěřovat lidem tak moc, až to není nezdravé. Možná naivita je stejná jako to, že bude slepě všemu věřit i když to nebude vůbec pravda čili taková lidská loutka bez vlastního rozumu což ona rozhodně není přeci jen slepě věří, ale nikdy by nebyla schopná někomu uvěřit jen kvůli tomu, že by něčemu takovému uvěřila. Příkladovou ukázkou špatné vlastnosti je to, že někdy neovládá dobře svůj vztek i přes to, že jí někdo třeba půl hodiny uklidňuje prostě dokud se nevyvzteká tak se nezklidní a bude pořád nervní, bude se hádat skoro ovšem a bude nadávat čili takový flegmatik, co pokud už se nevyvzteká dříve tak se to akorát kupí na hromadu, ovšem ona by nebyla schopná někomu jen tak ublížit přeci jen každý má právo na svůj život i když se to moc nemusí zdát i kdyby jste jí sebevíce naštvali tak vám nikdy neublíží více jen na vás trochu zvýší hlas. Třetí takovou dobrou vlastností je odhodlání čili pokud bude odhodlaná vás zastavit tak jí právě ono odhodlání povede dál k jejímu cíli a ona se bude snažit být ještě lepší než kdy kdo byl mínusem k této věci je to, že někdy má prostě tak nízké sebevědomí, že se ani nebude snažit něco udělat a bude říkat stále, že se jí to jistě nepodaří bude to hnusné či snad, že to nikdo nepozná pokud se bude jednat o její koníček a tím je kreslení. Přeci jen musíte uznat, že zkombinovat odhodlanost proti nízkému sebevědomí byl ode mne krok přímo rázných výšin, ovšem musím vám vysvětlit, proč sem to udělala...nu je to lehké, nikdo si nevěří tak moc a není tak odhodlán, aby se někdy prostě nezastavil a nezačal couvat s tím, že si moc nevěří jelikož nás k tomu nutí strach z toho, že neuspějeme a všichni v nás uvidí onu hnusnou nulu toho se bojí snad každý tvor na této zemi, ne? Pokud se jedná o další takové vlastnosti tak je to její milost pokud tedy nemá úplně špatnou náladu, nikdy by nebyla totiž schopná vás poslat pryč bez toho, aby se vám nepokusila pomoct, když to budete potřebovat, jelikož přeci jen si musíte přiznat, kdo by se nebyl schopný vyjadřovat mile tedy pokud nezamýšlí být v životě nějaký křivák, co se bude snažit mít co nejvíce nepřátel. Milost ovšem doprovází čestnost u které se dá jedině říct, že pokud nad ní v něčem vyhrajete a budete tvrdit, že to vlastně vyhrála ona tak bude vrtět hlavou a stát si za tím, že jste to jedině vy, co si zaslouží vyhrát. Čestnost taky má skoro každý milý člověk, co na své tváři dokáže vykouzlit minimálně jednou denně nějaký ten úsměv a nebude se tvářit jako kakabus nebo největší nepřítel světa nepočítám do toho špatnou náladu. Někdy se prostě stává to, že má člověk špatnou náladu a u ní je to časté jelikož pokud se nesnaží být milá, tak je prostě moc náladová přeci jen si nevysloužila přezdívku „Uplakánek" jen tak pro nic pokud se jí totiž něco stane tak ona začne i přes úsměv na rtech v některých případech brečet a to je to docela silná žena, která si toho za svůj život zažila více než je možné ustát, ale stejně jako u vzteku je důležité jí nechat vyplakat a ona se pak uklidní a nebude tak smutnit. To mi připomíná, že pokud s ní budete mít cokoliv mít tak ona vám svojí náklonnost bude dokazovat každý den a vždy když budete v bryndě tam vám prostě pomůže bez nějakých keců, co by jste mohli čekat od ostatních, přeci jen ona nehledí na to jak se kdy chováte pokud máte špatnou náladu, ale na to jak jednáte s ostatními normálně přeci jen není dobré soudit podle toho jak se chováte jen k jedné a ke druhé se chováte třeba úplně jinak jelikož by se měla počítat ta celková povaha jak se chováte ve všech situacích hlavně v normální náladě. Co se jedná o pravidla tak ty i tato milá dívka porušuje tedy pokud jí k tomu nutí okolnosti všeho toho dění okolo nebo toho, co by se mohlo stát kdyby je neporušila. Teď ty ony špatné vlastnosti, co jsem vždy zapomněla dodat a tou je třeba to, že se bojí velkých davů ani nevím proč to píšu jako povahovou vlastnost, však přeci jen jí to činí více ustrašenou pokud se nepletu čili se to tu vyjímá. Však konec okecavání a jdeme pokračovat dál v krasojízdě. V její podstatě je ještě pár bodů jako třeba seštilost, co stojí za popsání, kdo by také čekal, že někdo jako ona bude sečtilou, vyrovnanou a proto bude umět tvořit dobré bojové taktiky nebo bude umět řešit různé rébusy a nic moc jí nerozhodí, však jak sem se zmiňovala výše někdy se prostě naštve a pak se s ní nedá hodně dlouho mluvit, někdy se dokonce snaží i přes to vtipkovat tedy pokud se s ní dá bavit a ona si jako ten největší tupec nestoupne tak kilometr od vás, nenasadí naštvaný výraz do kterého počítám i nafouknuté tvářičky a mírně přivřené oči a nebude se na vás takto v průběhu asi tak šesti minut dívat v tu dobu se s ním teda opravdu nedá mluvit jelikož pokud se k ní snažit dostat tak se ona vždy vzdálí na nejméně další kilometr. Pokud se však pokusíme dostat ještě hlouběji do její duše zjistíme, že tam je něco jako veliká změť pocitů u které se nedá popsat jak se bude zrovna v jakékoliv situaci chovat čili by se dalo říct, že vypluje ještě nějaká vlastnost nebo si to zrovna bude protiřečit i když on nebude chtít někdy se nedá přesně určit jak se člověk bude chovat i když to má přesně vypsané v povaze a normálně by to třeba neudělal některé okolnosti nás nutí k tomu udělat někdy až riskantní kroky jen, aby jsme zamezili katastrofě většího rozměru co se stane stejně i když to bude v menší hrůze než by byla. Co by se o ní dalo ještě popsat? Její úžasné zájmy, které nikdo moc neví? Jdeme tedy na to mezi její zájmy patří třeba kreslení u kterého docela vyniká a kreslí třeba některé portréty mezi něž patří její autoportrét, kresba zlatých květin nebo jeho rodiny ještě před tím než se stala ona tragédie. Další jejím zájmem je zpěv s tancem čemuž se věnuje už nějakou tu dlouhou dobu, mnozí říkají o jejím hlase jak moc úžasný je však některým se moc nelíbí stejně tak jako taneční styl a sestavy, co ve volné době dělá. Pokud si dobře ještě pamatuji tak se věnovala nějakou dobu i krasobruslení, ale to by bylo už moc na to si to zapamatovat zvlášť, když byla kvůli tomu několikrát v nemocnici.Pokud budete chtít vědět co opravdu miluje tak je to vítr, i přes její slepotu jí to dokazuje, že pořád může být tak silná jak byla bez ohledu na to, že je se jí toho tolik stalo. Nuže dalším takovým zajímavým tématem na popisování je ona láska a jak s ní vlastně tohle přerostlé děcko zachází. Někdo tvrdí, že pokud už se dá s někým do vztahu tak se onoho partnera, který bude přehlížet ten její defekt, co ona začala sama nenávidět, snaží co nejvíce rozmazlovat čímkoliv, co jí napadne čili takové ty pokusy o poezii, skládání písní, malování portrétů i přes její slepotu se naučila jak a kam umístit štětec a nějaké ty další takovéhle kraviny by se ještě našly. Ovšem ona není zrovna ta paní tvrďačka čili pokud muž hledá někoho kdo ho pohodí do postele a využije na něj co nejkrutější věci tak se rovnou může zabalit a odejít někam úplně jinam, jelikož ona je na takové ty sladké řečičky ve kterých vždy vybere něco nového jelikož by nebyla schopná se pokaždé opakovat s jednou a tou samou větou celý den tedy zdá některé, co jsou toho schopní a ona to upřímně nemá ráda, ale pokud se jedná o experimentování ve vztahu ta tomu se tedy nebrání, ráda zkouší nové věci v tomhle tématu a je jí jedno jak divné následky to bude mít někdy hold tyto věci posilují vztahy více než jen sladké řečičky. Pokud se jedná o postup ve vztahu tak to bude velice pomalé jelikož nenávidí takové to, že se milují sotva jeden den a hned se spolu musí vyspat v posteli to jí tedy do té její palice neleze ani kdyby se jí k tomu někdo snažil donutit tak ona to prostě nezvládne. Co se týče dětí tak s těmi to je takové, že pokud to není její tak se o to dokáže starat lépe než o vlastní a to je co říct. Další takovou dobrou sekcí je setkání s lidmi, které vidí poprvé jelikož někdy se prostě bojí toho, že první dojem bude tak velký, že se přes to nikdy nebude moc dostat a proto se zásadně moc nezaobírá minulostí toho druhého tedy pokud se na to onen s kým se baví nerozpovídá nebo se jí na to nezeptá to pak musí holt odpovídat na tohle téma, co jí ani moc příjemné není vlastně komu by vůbec bylo? Co se týče dalšího postupu v tomhle procesu je to jen na druhém jestli se s ní bude chtít bavit nebo jí pošle k ledu jako většina dalších lidí, co kdy potkala, přeci jen všichni si někdy nemusí úplně sednout a pak tu jsou také rozdíly povah mezi nimi a tak prostě to zná každý z toho našeho normálního života který každý musíme žít a někdy i když je to těžké a utíkáme do toho světa jsme rádi i za toho jednoho kamaráda, co máme a to nemluvím o tom, že ani někdy toho jednoho kamaráda nemáme, ale dost tohohle a pojďme tohle dlouhé povídání již zakončit přeci jen je toho někdy už moc i na člověka jako sem já. Někdy se ani na zakončení i té sebedelší povahy nehodí více než jen jedno slovo čili i u téhle chci říct nebo napsat ještě něco. Ona i když se může zdát sebevíce jako snílek a lidé jí za to budou nenávidět tak nepřestane jelikož sny s nadějí provázeli vždy její celý svět a ona věří, že pokud člověk nemá aspoň ani tu nejmenší naději co žije v každém z nás. Pokud člověk nevěří je to jako by nežil jelikož sny ať už jakkoliv temné má každý z nás i když se to vůbec nemusí zdát pravděpodobné. Proto mi dovolte vám touhle povahou představit věčného snílka, co se snění vůbec nebojí a sní i s otevřenýma očima, Siriah Nightwish, které se přezdívá často „Mercy".

    - Minulost:

    25.5-27.5 1998


    Dítě bylo násilně odebráno od matky ještě v ten den, co se narodilo. Bylo zvláštní? Ne, podobalo se tisícům dalších lidí na planetě a vůbec nebyla zvláštní ani tím, že jí zprvu trvalo se nadechnout. Neměla sourozence, byla sama a tak to i zůstalo. Možná nikdo nečekal, že tato postavička bude mít prapodivnější minulost než kdo jiný. První dny jako novorozence pro ní byli těžké. Matka, když už jí k sobě konečně dostala netušila jak se o ní má starat a otec na tom nebyl vůbec lépe. Proč si jí rodiče vůbec pořizovali, když ani nevěděli jak se o ní starat? Ležela, brečela a oni se snažili udělat cokoliv jen, aby jí pomohli od hladu a všech nepříjemností, jenže marně. Snad se to v dalších měsících téhle bytosti plné nepopsatelných bytostí vysvětlí lépe.

    Nepřipravenost rodičů u tohohle dítěte mohla nasvědčovat k tomu, že ani v dalších letech nebudou dokonalí rodiče, kteří by se měli starat o slečnu, která si doslova projde peklem ve svém životě. Nikdo neví doposud, co je k tomuhle činu vedlo, ale kdyby to asi neudělali tak by nemohl vzniknout tak pozoruhodný charakter jako je ona. Možná se v dalších fázích minulosti dovíme, co je k tomu vedlo a proč to udělali.

    25.6 2004

    Může mi někdo říct, proč se pořád hádají? To už se nemají rádi? Vždy pro mne byli maminka a tatínek jenže teď tatínek pořád někam odchází a nechává maminku brečet u mě v pokojíčku jako by jí už neměl rád, přeci jen jsme pořád rodina ne? Když sem o tomhle problému řekla ve školce tak se mi akorát děti vysmáli s tím, že oni jsou aspoň pořádná rodina, copak mamka s taťkou nevidí jak mne ty jejich hádky ničí? Někdy se mi zdá, že sem jen vzduch, ale pak přijde ubrečená mamka a začne mne tisknout k sobě a opakuje pořád ty divná slova, kterým ani nerozumím. Nikdo mi nikdy nebyl schopný vysvětlit proč mne sem vůbec přinesl čáp, když tu ani nechci být! Mohl by mi to někdo prosím říct? Zdá se mi, že pomalu blázním s tím jak moc se toho tady děje a to jsou mi teprve čtyři! Mělo by vůbec v tomhle roce dítě jako já umět číst a takhle logicky myslet? Jestli se tohle nezmění tak chci pryč, chci pryč do té pevnosti ze které čápi nosí děti jako sem já a už nikdy se sem nevrátit. Nikdo mne tu nemá rád a já tu pak musím plakat, však stejně to nepomáhá a oni se dále hádají jako by jim na mne vůbec nezáleželo. Prosím bože pomoc mi!

    Dveře se s cvaknutím rozevřeli a do pokoje vešla žena středního věku s vlasy, které měla svázané do drdolu. Po tvářích měla rozmazané líčení a ruce měla od krve, toho si všimlo dítě jako první. Pak už jen sledovala svojí vlastní mamku jak se k ní sklání a bere jí do náručí. Potřebovala podporu, ale to mladá Siriah vůbec nechápala. "Maminko! Co se ti stalo? Copak tatínek něco udělal? Co ti to teče za věc z ručiček? Maminko prosím vysvětli mi to!" Naléhala drobná holčička v náručí své matky a cítila jak i ona pomalu začíná plakat nad tím, co se tu zase děje. Její matka jen mlčela a držela si jí u těla. Někdy bylo lepší to děťátko vůbec nezatěžovat tím jaké problémy měla mezi svým mužem a jí, přeci jen ona to nemohla pochopit byla na to moc mladá a měla celý svůj život před sebou. "Zlatíčko, je pozdě proč si ještě vzhůru? To jsme s tatínkem byli zase tak hluční? Pojď uložím tě do postýlky, Siri, slibuji že to bude jistě lepší a už nebudeme hlavně křičet jelikož tatínek odešel" Položila plačící děvčátko do postýlky a věnovala jí polibek na čelo. "Přečetla bys mi prosím pohádku nebo mi aspoň zazpívala?" Zeptala se maličká a upřela na svojí maminku prosebný pohled. Ta se jen zhluboka nadechla a spustila oblíbenou píseň děvčátka. Jestli je tohle způsob jak jí aspoň před spánkem udělat šťastnou tak to udělá i kdyby jí to mělo sebrat i kousek jejího spánku. Zpívala do doby dokud si nebyla jistá, že malá spinká hlubokým spánkem. Sklonila se k ní a dala jí polibek na čelo. "Dobrou noc, princezno, slibuji že jednoho dne to bude lepší a ty se budeš moct usmívat jako normální šťastné dítě jaké by sis zasloužila být. Siriah, vím...neslyšíš mne, ale slib mi prosím jednu věc, budeš v životě silná a nikdy neuděláš takovou chybu jako sem udělala s tím, že sem tě přivedla do tohohle světa, vím, že někdy se to může zdát jako že tě nemáme vůbec rádi, ale já a tatínek tě oba milujeme celým svým srdcem, ale společně řešíme teď hodně moc problému, které ty rozhodně nechápeš, ale já ti je jednoho dne vysvětím to ti slibuji. Nezlob se na mne prosím princezno, jistě to jednoho dne spolu vyřešíme a ty se mi tu zase budeš usmívat jako šťastné děťátko. Možná se teď opakuji, ale je to tím, že mne tohle ničí Siri...jednou ti řeknu i velké tajemství naší rodiny a ty mne jistě pošleš kvůli němu někam do jámy lvové, ale je mi to úplně jedno jelikož chci, aby toho moje princezna věděla o tomhle světě, co nejvíce...mám tě ráda, dcerko." S tím se matka zvedla a vydala se ke dveřím. Ještě se otočila na malou a pak zmizela. Jenže svým proslovem akorát probudila tu malou slečinku, kterou znovu dohnala k slzám, sic matce vůbec nerozuměla docházela jí vážnost jejích slov. "Maminko, proč se takhle trápíš? To já bych se ti měla omlouvat, že sem takové trdlo a dělám ti to jen ještě těžší, možná sem se teď neměla probrat, ale to je jedno. To já se ti teď omlouvám za to, co sem tu udělala a ještě jistě udělám. Taky tě mám ráda, maminko." Stočila se do klubka a s těžkým srdcem byla donucena usínat únavou. I když byla takhle mladá uvědomovala si více než by měla a jistě věděla, že její matka se netrápí jen tak pro nic a jistě s jejím taťkou musí mít nějaké problémy.

    Někdy se tohle stává i v našem světe mimo hru a proč sem dávám tuhle vsuvku? Protože vám chci některé fakty vysvětlit. Jak jste poznali tak se tu promítali některé fakty, které se dějí i v našem životě. Otec byl nevěrný své ženě a často se kvůli tomu ničili, ale oběma nějak odcházel fakt jak moc to ničí jejich dceru a kazí jí to celé dětství. Tak uvidíme jak se to dál vyvine.

    24.12 2007

    Rodinka teď již spokojená jela autem na výlet a debatovali o všem možném. "Siri? Jak by se ti líbilo, kdyby jsme jeli přes les? Je tam cestička kterou by se dalo dobře projet a ty by ses mohla hezky prospat." Zeptal se milým hlasem její otec a matka se otočila na maličkou. Neřídila a tak se mohla libovolně na ní otáčet. Ta vypadala zamyšleně, bylo by dobré jezdit přes les, když tam bydlí tolik zvířátek? Nakonec však kývla a jelo se. Ona jen vnímala cestu jak utíká za okýnkem což jí pomalu, ale jistě vyčerpávalo také kdo by vydržel v autě nespat, když mu bylo tolik jako jí? Pomalu tedy upadla do spánku a mohla ještě slyšet část z rozhovoru rodičů. "Miku, myslíš opravdu, že to bude nejlepší cesta? Co kdyby se nám mohlo něco stát? Co kdyby se mohlo stát něco Siriah? Myslíš ty někdy nebo jen jednáš jako správná cvičená opice?" Vypadalo to, že její mamka byla opravdu naštvaná a nelíbilo se jí to. Siriah ještě naposledy na ní upřela pohled než jí zmohla únava. Jak dlouho spala netušila, ale pak již bylo jasné, že její rodiče budou spát věčně kvůli tomu, co se stalo. Probudil jí náraz, který jí donutil vykřiknout. Co se to vůbec stalo? Nemohla své oči upřít směrem, kterým seděli její rodiče kvůli palčivé bolesti a tomu, že vůbec nemohla otevřít oči. Bolest byla vlastně jediné, co jí vlastně zaplavovalo celé její tělo. "Mami? Tatí? Co se to děje? Proč cítím jen bolest?! Mám strach!" Dostala ze sebe a snažila se uvolnit. Však jedno jí bylo divné, proč rodiče mlčeli? Možná jen usnuly a kvůli tomu se tohle stalo. Ano, to že usnuli byla pravda, ale na jak dlouho usnuli? Kdyby jí někdo řekl, že věčnost tak to nebude chápat, ale bylo lepší když neviděla jejich zohyžděná těla přeci jen byli Vánoce..svátky kdy by se na mrtvé mělo vzpomínat tak jak si je chceme pamatovat a né jak jsme je viděli naposledy. "Omlouvám se, mami a tati, jestli sem to nějak pokazila, ale nechtěla sem! Někdy sem se možná chovala jako spratek, ale to jen kvůli tomu, že sem si neuvědomovala jak úžasné rodiče a tím, že teď budete mlčet nic ne vyřešíte. Možná sem byla na vás někdy hnusná a říkala vám jak moc vás nenávidím, ale bylo to jen kvůli tomu jak moc sem si tohle všechno neuvědomovala. Teď mi tohle odpusťte, ale..." Její hlas se pomalu vytrácel do ztracena jak její tělo pomalu chablo. Měla štěstí, že jí někdo zachránil z toho vězení, kterým se stalo pohodlné rodinné auto.

    24.12 2012

    Vy jste neměli zemřít, když si vzpomenu na to všechno, co sem vám nestihla říct cítím se jako hlupák. Kéž bych v ten den zemřela spíše já a vy jste mohli žít jelikož sem byla hrozné dítě. Můj trest není tak dostatečný, aby mne nebe donutilo pykat. Mohli mi vzít zrak a v mém srdci zanechat pouze bolest, ale to co jste museli zažívat vy nic nevyrovná! Je mi to tak moc líto, maminko a tatínku, že sem nebyla tou princeznou jakou jste vždy chtěli a že sem se chovala tak hnusně k vám i když sem vás tolik milovala, však vy víte že bych kvůli jednomu objetí s vámi obětovala celý svůj život co mám před sebou, aby jsme mohli být zase rodina a já vám mohla říct jak moc sem vám za to vděčná. Kdyby se dalo několika planými slovy zachránit váš život tak bych to stejně nezvládla kvůli tomu jak sem neschopná. Nová rodina mne nenávidí a nechápou mne. Ale to není to jediné, co bych vám tu měla takhle tiše v mysli kde mne nikdo neslyší říkat jistě by jste na mne, ale nebyli pyšní. Celý svůj život nezvládám a kdybych byla ještě více statečná a viděla bych tak se zabiji a jdu za vámi, jenže já sem nemožné malé ubrečené miminko, co nic jiného nedokáže! Nikdy sem se vám neměla narodit to by jste možná žili spokojeně a nemuseli by jste zemřít. Ach bože, kéž by jste mne slyšeli a já vám mohla říct, že vás mám pořád ráda a chtěla bych s vámi být napořád. Vaší malou hvězdičkou a nebo princeznou bez korunky. Je mi to tak líto, maminko a tatínku, že sem si to nemohla nikdy uvědomit dříve. Byla sem, ale malé dítě a netušila sem, co vůbec od toho světa mám čekat. Však vy to jistě poznáte...taky by jste od dítěte jako sem já neměli moc očekávat ani vůbec nevím, co mám od tohohle světa čekat, ale jediné, co vám mohu slíbit je...že až vyrostu tak budu dělat to, co by jste si přáli, abych dělala, ale teď už brzy budu muset jelikož nová rodina moc nečeká ohledně jídla a máme přesně stanovený čas na dělaní věcí, ale od toho moc odbíhám. Chci jen, aby jste věděli, že je mi to ještě jednou moc líto...všechno, co sem udělala a neuvědomovala sem si následky a to..co bych vám tím mohla udělat. Pro tenhle svět stejně nejsem nikdo tak proč se pořád snažím marně zapadnout? Sem slepec a ten se nikdy nemůže chovat jako normální člověk! Nikdy nebudu již taková jaká sem byla a tohle všechno na mne akorát zanechá hnusné stopy, které již nikdy neodstaním a budu se akorát více trápit. Chci, aby jste na mne jednou však byli pyšní, ale tak nějak tuším, že to nepřijde a já vám budu jen dělat ostudu. Vím, že sem to všechno někdy dokonale popletla, ale miluji vás a tak to vždy bude. Ale to už se moc opakuji, promiňte..

    Pomalu scházela po schodech a na tváři měla nucený úsměv. Copak nikdo neviděl jak se v téhle pofidérní rodině trápila? Vlastně ona se trápila celou dobu, ale to bylo jedno všem co okolo ní byli. Bylo jim jedno i to, že vlastně neviděla a bez jejich pomoci se naučila vykonávat každodenní činnosti byla schopná se i sama naučit obléct a udělat si jídlo, což byl vlastně i zázrak, že byla takhle zkušená. Na sobě měla dlouhé černé šaty, které si s těží oblékla a uvázala či co všechno s nimi musela udělat, aby jí seděli na drobném těle. "Hele, mami, slepota přichází mezi nás a konečně dobře oblečená! Někdo by jí měl zatleskat, že?" ušklíbl se mladík, kterého poznávala dokonale podle jeho hlasu. Malý Jeremy, který si z ní pořád musel dělat srandu a nechápal jak je to pro ní všechno obtížné, jenže ona vždy mlčela když si z ní dělal srandu, bylo by to v rozporu s její povahou. Ona se k nim musela chovat mile a skákat tak jak oni pískali jinak by jí jejich matka potrestala což vlastně nebylo tak špatné, vlastně to bylo někdy lepší než jim dělat služku. Nakonec byla zase nucena těm dětem zpívat píseň, kterou si vždy poručili a pokaždé, když už nemohla dál tak dostala facku. Tohle byly Vánoce? Nebo to byl pouhý pokus o ně? Po té, co konečně mohla zpátky do pokoje popadla svůj telefon tedy pokud se mobilu pro slepce dá říkat pořádný telefon, ale tím nechci někoho urazit a rozběhala se do pokoje. Sice se asi třikrát vytřískala na schodech, ale bylo jí to jedno. Hned jak tam doběhla tak vytočila jen jedno číslo. "Siri? Co se děje?" Zeptal se mladík na druhé straně. Ona jen vzlykla a zhluboka se nadechla. "Kindrede, oni mne zase nutili zpívat, co mám dělat? Proč si ze mne pořád dělají služku?" Zeptala se a znovu vzlykla, zdálo se že se na druhé straně něco děje poznala to podle šustění bundy a obouvání bot. "Hned sem tam, Siri, jen počkej před dveřmi." To už pak mohla slyšet jen típnutí hovoru. Ona se tedy vydala hezky potichu ke vchodovým dveřím jejím jediným štěstím bylo, že ostatní sledovali televizi čili za sebou neslyšitelně zacvakla dveře a oklepala se zimou. Proč tohle všechno vlastně dělala kvůli jednomu obyčejnému mladíkovi? Možná jen kvůli tomu, že on jediný chápal a měl jí pořád ještě rád po tom všem, co se stalo a jak se za tu dobu k němu chovala. Byl to její nejlepší kamarád a ona se s ním cítila hodně dobře. Pomalu se tedy vydala na trávník pokrytý sněhem, ten jediný bezpečně podle došlapu poznala nebo to byla cesta? Vypískla, když jí to podjela čili to vážně byla cesta. Místo tvrdé země však ucítila něčí náruč. "Řekl sem si moc dobře, ať čekáš u dveří...za tu chvilku si úplně promrzla a kde máš boty? Siri, kolikrát ti mám říkat, že si máš brát aspoň papuče..." Mohla cítit jak jí obléká svojí bundu a bere si jí do náručí. Přeci jen by tu nenechal princeznu zmrznou v zimě. Ta si jen hlavu položila na jeho hruď a povzdechla. "Nevím jak ti mám tohle všechno oplatit, Kinde, děláš pro mne toho tolik a co sem kdy udělala já pro tebe? Chtěla bych ti to aspoň nějak vynahradit jelikož ty si prostě úžasný a nevíš ani jak moc si vážím vašeho kamarádství a že se o mne vaše rodina stará v době kdy mi je takhle nejhůř...Vlastně se o mne staráte po celou dobu a já vám sem za to tak moc vděčná, kéž bych...mohla aspoň vidět tvojí tvář." Pokusila se k ní natáhnout ruku a on sebou jen cukl. Nechtěl, aby ho tenhle slepý anděl viděl ještě by mu došlo, proč nemá tolik kamarádů kolik by mladík v jeho věku měl mít. Stačila mu jen ona do které se zamiloval a mohl jí to tímhle dávat na jevo. Usmál se, když si všiml jak se tváří. "Copak, Siri, štve tě, že mlčím?" Položil jí, aby mohl otevřít vchodové dveře. Pak jen chytl její ruku a vedl jí ke svému pokoji, cestou je však musela zastavit jeho mamka, která měla otravné dotazy typu jestli něco nechtějí nebo jestli dívka nemá hlad. On jen řekl, že chce něco teplého k snědku a k pití pro ní, sám byl totiž z večeře ještě plný a dárky ho ani nezajímali vlastně jeden ano, ten co měl pro dívku připravený. Dovedl jí tedy až do pokoje, kde si již bez jeho pomoci sedla do křesla. Zdálo se jí to jako dlouhá doba, co tu naposledy byla tedy většinou byli jen venku a pak se každý vydal svojí vlastní cestou a poslední dobou ani to ne každý byl sám u sebe a pomalu s jistotou utráceli majlanty za kredity do telefonu. On se konečně odvážil a protnul ticho, které tam bylo. "Nechceš ještě něco mimo to jídlo a to, co bude následovat? A neboj si říct o cokoliv." Nabídl jí a ona se zamyslela. Pak jen zavrtěla hlavou a raději se pustila do jídla, které přinesla jeho mamka. Pak jen cítila jak jí něco dává okolo krku. "Neboj se, je to tvůj dárek k Vánocům...vím, že je neslavíš, ale já ti to chtěl dát..utratil sem za to docela dost, ale pro tebe všechno." Bylo z jeho hlasu slyšet, že je v rozpacích. Ona jen spolkla sousto a položila si talíř na klín. "Ty víš, že pro tebe nic nemám...Kindrede, nemohu si to vzít, když tě to stálo tolik. Takže si to prosím zase vezmi a kup si za to něco ty...tedy pokud to půjde vrátit jestli nepůjde tak to dej někomu, koho máš rád tedy miluješ ho." Snažila se mu to vymluvit mezitím co on položil talíř na stůl. "To je právě ono, chtěl sem to dát někomu koho miluji a ten někdo si ty...Mercy, prosím nedělej drahoty." Řekl smutně a ona si jen povzdechla. Objala ho a držela ho u sebe. Tohle ani nepotřebovalo slova jelikož mu všechno zašeptala do ucha jako někdo správně zamilovaný. Tu noc nespal nikdo sám..spali hezky v objetí v jeho posteli jako by jim to mělo vydržet věčnost.

    30.6 2015

    Byla tma, když se dvojice dvou mladých lidí vracela domů temnými uličkami města. "Vsadím se, že kdybych ještě viděla tak bych byla rychlejší než ty!" Prohlásila troufale dívka a usmála se. On i když neobrátila obličej na něj věděl, že ten úsměv patřil jemu. "Ale no tak! Ty kecáš, vždyť si o tolik menší než já, nikdy bys mne nepředběhla ani kdybych tě nechával vyhrát..musel bych jít normální chůzí, aby si mohla vyhrát." Zašklebil se a sledoval tu její ladnost při chůzi. I když byla slepá tak si svojí eleganci zachovala a teď když byla starší byla překrásná to musel uznat. Usmál se jejím směrem a vydal se dál za ní, přeci jen nebyl dobrý nápad nechat jí jít napřed samotnou. Hned jak jí došel jí vzal jemně za ruku a stiskl jí, chtěl být s ní a navíc bylo krásné teplo i takhle večer kdy už na nebi bylyvidět hvězdy. "Viděla si někdy vůbec hvězdy, květinko?" Zeptal se do ticha na první co ho napadlo čímž vyvolat zamyšlení ze strany dívky. "Máma mi jako malé říkala, že nás hvězdy spojují s těmi co tu již nejsou takže sem je jako malá milovala...teď už si ani nevzpomínám jak taková hvězda vypadá. Škoda, že nejsou blíže, ale to by mne to zklamalo prý jsou to jen kusy kamenů, co odrážejí světlo ze Slunce a proto vypadají tak jako vypadají. Bůh ví co je na tom pravdy...nějak se mi tomu nechce věřit, ale co ty? Máš rád hvězdné nebe?" Zeptala se ho po svém dlouhém proslovu o jedné malinké věci a on se ušklíbl. "Nikdy sem nikoho neslyšel se takhle rozpovídat pouze o hvězdách. Nějak sem si zvykl, že ty si tak unikátní a i přes to, co se ti stalo ses dokázala udržet tak dětskou, ale zároveň i tak vážnou jako by se to v tobě nevyrovnalo. Jinak já mám hvězdy hodně rád zvlášť když se odráží v očích někoho jako si ty i přes to, že by si je měla mít zavřené. Je zvláštní, že se doktorům podařilo zachránit tvoje oči, ale zrak již ne." Zamyslel se teď pro změnu on a ona se zasmála. Tohle jí samotnou nikdy nenapadlo, ale slyšet to z úst někoho jako byl on bylo unikátní. Přitiskla se k němu více a spokojeně si oddechla. "Nikdy by mne nenapadlo, že bych si mohla někoho najít, ale ty si dokonalý. Jinak mohl by si mi zazpívat zase tu tvojí píseň pro mne? Moc se mi to líbilo a zdálo se, že i celému podniku se líbila. Si opravdu nadaný a měl by si na lepší dívku něž sem já, ale přesto si se pro mne rozhodl." Zavrtěla nechápavě hlavou. On se jen poškrábal volnou rukou na hlavě. "Protože se mi žádná nelíbila tak jako ty a hlavně já se nelíbil žádné, přeci jen mám ty rány přes ten obličej a to je ve většině případů odráželo. Tebe taky, kdyby si mne mohla vidět" Vzlykl a cítil jak mu dala dívka ruku na tvář. "Zlato, kolikrát sem ti řekla, že by mi bylo jedno jak vypadáš...miluju tvojí povahu a tebe celého i s tím jak vypadáš tak to prosím tak ber." On si jí jen vtáhl do polibku, který potřebovali oba dva. On si jí držel u sebe v objetí ještě dlouho po té, co jejich polibek rozpojil. Ona se na něj jen spokojeně tiskla a usmívala se jako by tuhle chvíli nikdo nemohl vyrušit jenže opak byl pravdou. Blížila se k nim někdo kdo měl srdce více temné než si kdo kdy dokázal představit a ovládal tělo někoho kdo uvnitř něho akorát trpěl. Blížilo se to k nim čím dál více a nedbalo to na spokojenost páru před ním...chtělo to vidět jen krev a utrpení někoho, kdo si toho prožil hodně. Přiblížil se k nim natolik, že si je mohl chladným pohledem prohlédnout a vybrat si, kdo z nich bude kořistí jeho ledového ostří, které svíral v pravé ruce. První si ho všiml Kindred a naklonil se k uchu Siriah. "Víš jak jsme se bavili o tom, že bys mi neutekla? Tak teď máš úžasnou možnost mi ukázat opak. Až vykřiknu teď tak ty se rozběhneš a nebudeš se zastavovat, ano? Je to něco jako závod ve kterém můžeš být vítězem a já věřím, že ty jistě vyhraješ." Naposledy jí dlouze políbil a pak upřel pohled na člověka, který se k nim blížil. Nedbal na námitky své partnerky a pustil i její ruce jen kvůli tomu, aby si mohl stoupnout před ní. Pečlivě sledoval každý jeho pohyb a když už si byl jistý tak se zhluboka nadechl. "Teď!" Vykřikla a dívka se tedy rozběhla. To co se dělo za ní bych nikomu nepřála vidět probíhal tam zuřivý souboj mezi někým kdo chtěl ochránit a mezi někým kdo chtěl pouze zabít. Neřeknu vám jak to mezi nimi dopadlo, přeci jen tam v tu chvíli Siriah nebyla. Ta běžela jen jak jí nohy stačili a pokoušela se v té věčné temnotě nespadnout. Však pád byl to, co jí zastavilo. Zakopla o nějaký kamínek a kutálela se dolů ze svahu, který byl v nějakém tom prostranství kam se až dostala. Když konečně zastavila v kutálení se tak cítila jak jí z několika ran na těle teče krev. Věděla moc dobře, že za ní Kindted neběžel, ale tak co se dalo dělat. Pomalu se nějak zvedla a začala se šourat nějakým směrem netušila vůbec kde je a možná to i bylo nejlepší. "Paní? Stalo se vám něco?" Zeptal se jí někdo na ulici do koho omylem vrazila. Ona jen zavrtěla hlavou, však on si nedal pokoj a chytl její ruce. Ty jeho byli zmazané od nějaké podivně páchnoucí tekutiny, že by to byl on kdo napadl jejího přítele? "Sem Kuroko, Kuroko Garmadon jestli by vás zajímalo zrovna tohle..mohl bych vás odvést do bezpečí." Nabídl jí a ona jen povzdechla. Co by za to mohla dát, kdyby jela s někým koho nezná pryč? Počkat...Kuroko? To jméno jí znělo povědomě, že by to byl někdo z jejich obrovské rodiny? Kývla a tím vlastně kývla i na její nový život. Sice byla docela mlaďoučká čili by se u ní dalo do budoucna popsat ještě několik kapitol a já myslím, že právě tohle stačí pro tuhle její část příběhu. Uvidíme kam jí život v té nové zavane.



    - Inventář: Nuže pořád má menší byteček v centru města, dále vlastní její oblečení nu a ještě nějaké ty drobné kosmetické věci což bude asi všechno.



    - Hlas: https://www.youtube.com/watch?v=4qPfCKv0csU

    - Obrázek: Alexandra Catherine Axelina

    - Vzhled: Přesně 155 centimetrů vysoká dívka, ano moc té výšky nepobrala, ale což. Její váha je přesně čtyřicet kilogramů. Bělostné většinou upravené vlasy jí buď padají do obličeje nebo je má stažené do drdolu. Obličej má jemné rysy, které se dokonale hodí k modro-zeleným očím. Obočí má na  rozdíl od vlasů hnědé barvy, však bohužel je to takto dáno od přírody. Často chodí oblečená v dlouhé sukni krémové barvy, kozačkách a svetříku stejné krémové barvy tak, aby nevynikala moc její barva pleti, která je docela bělostná. Ve rtech nádherně růžové barvy má černí piercing. Na zádech má pak vytetovaná andělská křídla.

    - Dodatek:
     - Miluje černé růže i když je vlastně nevidí. Čili si zamilovala jen jejich vůni a tou černou barvou si z toho dělá jen srandu.
     - I přes její slepotu se nějak naučila kreslit
     - Její rodiče byli kočkodlaci ^^
     - Nikdy se neproměnila

    - Kontakt:
     - Email: taylor.mistic@gmail.com
     - FaceBook: Lucie Pechrová

    Přeměna:
    Sněžný Leopard
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:08 pm

    Jméno: Alia

    Přezdívka: Říkají jí "Prcek" nebo "Malá" - nenávidí. Když se to tak vezme, nemá moc v oblibě přezdívky.


    Příjmení: Blackmoon

    Věk: 19/5 let

    Pohlaví: Žena

    Druh/Rasa: Upír


    Povaha:
    Alia je poměrně milá duše, která pro vás udělá první poslední.
    Ale!
    Od té doby co se stala upírkou se přestala bát lidí kolem sebe. Je více průbojná a nebojí se někomu vrazit pěstí.
    Je dost zvědavá, takže by dokázala i někomu vlézt na zahradu jen proto aby se mohla podívat jaké to tam má. Dále bych mohla dodat, že Al je nejen milá, ale také se v ni schovává ten ďáblíček, který rád provokuje až když dojde na nejhorší tak z ničeho nic odejde a andílek má problémy.
    Dává jen jednu šanci. Kdo ji promarní jeho problém. Ona není až tak tvrdohlavá aby si nechala od někoho rozkazovat. Je to kamarádské děvče, které nevadí se přátelit s jinými nadpřirozeními nebo lidmi. Když oni neudělají ji nic tak ona neudělá jim nic. Něco za něco. Oko za oko. Zub za zub.

    Minulost:
    Bohužel její minulost není nijak moc krásná.
    Asi bych mohla začít tím, že Alia byla dříve člověk. Měla matku, která se o ni starala. Bohužel otec ji zemřel, ale její matka si po pár letech našla nového přítele. Alia ho měla ráda a brala ho jako otce, ale vše se po ubíhající roky měnilo.
    Matka začala pomalu slábnout až nakonec zemřela. Nikdo nevěděl jak a nebo na co, ale Aliin otec byl překvapivě veselý.
    Jednou, kdy Aliu probudil rachot v kuchyni se tedy s nutkáním rozešla dolů, kde spatřila krvavou stopu. Šla po ni a narazila na otce, který v rukou držel mrtvou srnu a hlavu měl skloněnou nad jejím krkem. Nikdy na takové věci nevěřila, ale teď už ano.
    Pomalu začala couvat, ale narazila do stolu, který se posunul. Otec-tedy teď už upír, zvedl hlavu od mrtvé srny a podíval se na ni.
    ,,Teď to dává všechno smysl..matka..a důvod proč zemřela. Ty jsi ji vysál."
    Zavrtěla hlavou, když se k ni rozešel.
    ,,Alio zlatíčko. A není to tak lepší. Tvá matka mě vyměnila za tvého zesnulého otce. Dělala před tebou, že je všechno v pořádku a neřekla ti o tom kdo jsem. Už od začátku to věděla." Alia byla z toho natolik zmatená, že nevnímala co se kolem ni děje. Upír ji chytl ruce a přirazil ji ke stolu než se k ni sklonil a zakousl se ji do krku. Bolelo to. Opravdu moc to bolelo. Ale..cítila něco nového..jakoby..jakoby tohle všechno už od začátku chtěla.
    Najednou se od ni odtáhl a podíval se ji do očí.
    Sklonil se ke svému zápěstí a kousl do něj. Viděla jak se odtáhl a přitáhl si ji k sobě než ji políbil. Ale on to nebyl jen takový obyčejný polibek. Cítila v ústech teplou nechutnou tekutinu, kterou byla nucena spolykat. Začínala být jak si vysílený, ale přes to v sobě cítila sílu. Najednou se ji všechno rozmazalo a ona upadla do bezvědomí.
    ............
    Probudila se a bylo to opravdu zvláštní.
    Byla noc a ona ležela na gauči mezitím co si všimla pár změn.
    Nebilo ji srdce.
    A měla hlad. Ucítila krev a ve dveří zahlédla toho upíra, který si říkal jejím otcem.
    ,,Přinesl jsem ti něco k jídlu. Teď jsi jedna z nás." Překvapivě ho sledovala a zároveň i králíka. V mžiku byla na nohou a ukradla mu králíka z ruky a zakousla se mu do drobného krku. Pila jeho krev, která ji zahřívala a naplňovala krk. Byl z ni upír to už věděla až moc dobře.
    Naučila se s tím žít a popravdě..nijak moc ji to nevadilo. Měla výhody. O to větší než člověk. Uměla rychleji běhat a viděla lépe i ve tmě.
    Až na to pití té krve. Není to tak, že by ji nepila. Zvířecí pije skoro pořád, ale tu lidskou..spíše jen výjmečně.

    Inventář: Alia se bohužel toulá jen po lesích nebo ve městě. Neříkám, že je chudá, ale nerada si někde zařizuje domek, kde by byla sama.


    Hlas: https://www.youtube.com/watch?v=zNpeK7sDLzE asi tak to no Very Happy

    Obrázek:

    Vzhled: Alia je malá jak už sami o sobě vypovídají její přezdívky. Och ano bohužel má pouhých 160cm. Váhu nijak moc neřeší, ale když se naposledy vážila než se proměnila měla 48kg.
    Dále bych asi mohla jít na její vlasy, které jsou dlouhé a černé až na to že konečky se ji vlní a bohužel ji nikdy nešli narovnat.

    Dodatek: Miluje všechny barvy, ale asi nejvíce má ráda černou a bílou. Miluje čtení knih a někdy i píše své vlastní. Má slabost pro sladké a pro růže. Bojí se výšek.
    Umí hrát na housle a je v tom dost dobrá. Už od svých pěti let začala hrát. (Takový to styl.)
    Kontakt:
    - Email: mayamizuki8@gmail.com
    - FaceBook: Terka Neko Štěpánová
    - Ostatní postavy: Lia Sabertooth, Abby Abernathy
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:10 pm

    Jméno: Matthew


    Přezdívka: Matt

    Příjmení: Bloodworth


    Věk: 19


    Pohlaví: Muž


    - Druh/Rasa:  Magian


    Povaha: Kde by jsme mohli začít, tak snad to že u Matthewa převládá ochranitelský "pulz"  má podivnou potřebu chránit někoho kdo to sám nezvládne. Ano ví o tom a ví že ho to  jednou určitě dostane do problému.  povahově je však milí a přátelský človíček, a hlavně klidný. Dokáže být klidný i v mimořádně stresových situacích, to  na něm někteří dokážou ocenit a někteří ho za to nemají rádi. Důvod je jednoduchý, tadyhle Matthew se totiž nedá nějak moc vyprovokovat. Ovšem někdy má dny kdy vypadá jako magor. Prostě ho rozesměje i úplná maličkost. Tehdy funguje Art který po něm hodí oříšek aby se zas probral..to jsou kamarádi co?  Ale zpátky Matt je takový že rád pomáhá ale zase to o sobě ví takže zneužít  ho  se vám taky nepodaří. Hezky vás pošle do **** - Co asi tak říct,  možná to že ví  co může v daný moment říct a co ne. Je také mužem svého slova. Čili slíbí něco řekne,. něco slíbí a on to dodrží. Takový je on, své problémy nikdy na hlas neřeší , ty má hluboko v sobě a aspoň se je většinou snaží vyřešit sám.  


    Minulost: Píše se rok 1997
    Noc byla temná jakoby něco zvěstovala již tou temnou nocí která byla. Tehdy  se to stalo, ve vzdálené vesnici se narodil magianum malý kluk. Pojmenovali ho Matthew, zkráceně Matt.  Život--zda byl dobrý či ne se nedá zcela říct. Rodiče  mu věnovali skoro veškerou pozornost co mohli, a proto jakmile Matthew nabyl aspoň trochu svého rozumu, se začal  rodičům schovávat. Věděl že to myslí dobře, ale přesto nesnášel když mu někdo věnuje velkou pozornost, skoro jako kdyby byl na to alergický.
    později...
    Přesně v tenhle den mu bylo jedenáct let, už se neschovával ve skříních, ne jen proto že by to už jeho váhu neuneslo. prostě a ačkoliv věděl že to nemá dělat  zdrhnul jednoduše do lesa. Tam se stalo něco divného. viděl  tam mládě veverky, bylo samo. A v ten moment vypadlo že nedýchá. Matthewa tehdy polil pot že se kouká na mrtvolku. Ale díky bože ještě ta veverka žila. Matthew si ji domů vzal a kupodivu, ano kupodivu se zvládl o ni postarat. Rodiče? Ti byli šťastní že se Matthew  zajímá i o zvířátka.   Veverka postupně rostla a Matthew ji po čase no.. JEMU začal říkat Art.    A že by měl Arta pustit zpátky do přírody? Ani ho to nenapadlo.
    Den  kdy se změnil život
    Hluboká temná noc, přesně ta při který se Matthew před osmnácti  lety narodil. Vracel se pozdě domů i s Artem na rameni když slyšel křik.  Šel se tam podívat, slepá ulička, mladá dívka. A nějaký chlapi v černým..doufám že není nutno popisovat o co se chlapy pokoušeli.    Do dneška nedokáže přesně popsat  co se tehdy přesně stalo.  Spráskl ruce  a od jeho nohou se rozlézal neuvěřitelnou rychlostí led, chlapy uklouzly a popravdě Matthew  málem taky. Bohužel ta dívka  hned utekla, no co dělat zřejmě byla  člověk. Matthew tehdy mohl  doufat že to nikomu nevyzradí.  Hned po tom se dostal domů , a všechno řekl rodičům. No jedno bylo jasné Matthew nebyl tak obyčejný jak si myslel.
    Tajný spolek???
    O pár měsíců později se vzbudil poněkud nepříjemně,  Art mu na hlavu upustil ořech. Naschvál či omylem:? No asi naschvál a proč myslíte že to usoudil? Koukl se totiž na budík a zjistil kolik je hodin.  Jo to by se mohlo zapsat i do Guinessovy knihy rekordů jak se rychle zvládl převlíknout  umýt. Na druhou stranu když dole v obýváku viděl někoho cizího, rád by se do té postele zase vrátil.  Proběhl vskutku zajímavý rozhovor,  nebudu vám říkat zde moc informací, ale něco přeci ano. Jednalo se o tajný spolek  s krycím názvem Scorpion (Proč si tajný spolky dávají hmyzí jména?)   Jednalo se o VELKÝ opakuju o velký  spolek magianů kteří byli rozlehlí po celém světě. Nakonec se Matthew  dozvěděl že jeho zákrok před pár měsíci v uličce viděli. Prakticky mu ten chlap nabídl místo mezi "Scorpiony". Nezapomněl zmínit že základem  toho  je že mu spolek samozřejmě pomůže zlepšit či spíše ovládnout jeho schopnost.   Tak proč ne?    Přijal to tedy. A nyní? Je z  něj tedy člen toho  tajného spolku, )vlastně jde o to udržet populaci magianu, ale ode mně to nevíte!)
    Inventář: Art

    Má na kraji města domek  s veškerým vybavením co potřebuje


    Obrázek:  
    Na  zádech má  tetování scorpiona na důkaz členství


    Vzhled: Tetování na zádech
    180cm
    krátké vlasy
    většinou černé oblečení


    Dodatek:  Někdy si povídá s Artem
    Vždy má po kapsách nějaké oříšky po kapsách



    Kontakt:
     - Email: kajinka.fifi@seznam.cz
     - Howrse: Skugga
     - Skype:
     - FaceBook: Karolína Vítová
    - Ostatní postavy: Thomas Williams, Thierry Blanchard, James Harrison

    Martin Shaw
    ____________________________________________________
    Položky pro určité rasy:




    SchopnostiLed
    Led, prozatím co dokáže vytvořit je  ledová plocha.. Nikdy se snažil zmrazit i tekutinu.  Prozatím však ani on neví co by mohl v budoucnosti  dokázat. Zmrazit krev? Zmrazit jezero? Kdo ví..
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:13 pm

    Jméno:
    Serenity

    Přezdívka:
    Jitřenka, Hvězdička

    Příjmení:
    Morgenstern  

    Věk:
    19 let

    Pohlaví:
    Žena

    Druh/Rasa:
    Liškodlak

    Povaha:
    Takže jak by jsme si tuto drobnou dívku popsali? No to bude trochu těžší jelikož se budeme pohybovat po tenkých nitkách až pomalu ke středu toho chumle pocitů, které vězní uvnitř sebe a nikomu je neukazuje vlastně skoro nikomu, přeci jen je lepší skrývat pravé povahové vlastnosti než být v očích ostatních za blázna tedy aspoň tak si to tahle dívka myslí. Aby jsme pochopili Serenity musíme začít na úplném začátku její povahy, na tom jak se chová skoro pořád a to je mile. Rodiče jí již od malička vedli k tomu, aby se tak chovala a ona je za to vděčná. Nikdy se nestalo, že by i přes špatnou náladu na někoho nebyla milá a nesnažila se mu i se slzami ve vlastních očích pomoc někomu kdo to potřebuje jen svojí milostí, kterou nikdy nepředstírá pokud jde i o někoho koho nenávidí tak se k němu bude chovat mile a nebude mu dělat jen samé naschváli jelikož na to opravdu není je spíše na takové to jemné zacházení s někým kdo opravdu potřebuje pomoct. Nikdy by jí nenapadlo se taky smát někomu kdo má nějaký problém jelikož každý jsme jiný a na to, aby jsme soudili jen podle toho jak kdo vypadá nemáme ani to nejmenší právo. Pokud někdo někoho šikanuje tak se s ním pokusí skamarádit spíše než, aby ho šikanovala spolu s ostatními a smála se mu za chyby, který má na sobě každý jelikož ona opravdu taková není. S každým se snažila skamarádit a nesnažila se hledat nepřátele přeci jen je lepší mít přítele na každém kroku než jít uličkou, kde vás všichni nenávidí a ukazují si na vás jak špatní jste a jen se smějí. Pokud se někdo nechová opravdu hodně špatně tak ho přijme k sobě do takové pomyslné rodiny kam řadí všechny své dobré kamarády nebo jen kamarády, přeci jen když si to tak vezeme tak kamarádi jsou něco jako naše rodina, hledáme u nich někdy útěchu nebo radu a to stejné děláme i u rodiny, ale tak aby jsme to tu jen neokecávali tak pojďme na její další vlastnosti. Jednou z nich je, že pokud je toho na ní opravdu moc a ona to přestává zvládat tak vybuchne vzteky, ale komu by se tohle nestalo přeci jen jsme lidé a né dokonalé stroje. Pokud se tak stane tak je to, však během pár minutek v pořádku jelikož se potřebuje vyvztekat a pak je to hned všechno úplně zase v pořádku nebudeme si nahlávat, ale opravdu jí to trvá jen pár minutek a pak je z ní zase normální usměvavá dívka plná chuti do života a všem, kteří byli okolo ní v době jejího výbuchu se začne hodně moc omlouvat jako by se je znovu snažila udobřit přeci jen jak bylo dříve zmíněno nechce nepřátele, ale jen přátele nebo aspoň kladné vztahy. Co se týče toho rozumu tak by se dalo říct, že neudělala zatím žádnou docela velkou kravinu krom častých útěků domova v dětství ta které se teď v dospělosti opravdu hodně nenávidí. Vždy se snaží na to jít spíše více rozumem než silou a všechno si docela dost promýšlí pokud teda nerozhodne že to udělá po svém bez rozmýšlení a neudělá tu největší pakárnu, co vůbec jde ano i tohohle je tato dívka schopná. Ale po většinu času spíše dává přednost svému rozumu a nedělá nějaké prapodivné akce, které by od ní někdo vzhledem k jejímu vzhledu čekal. Vlastně proč by je dělala, když je ustrašená zase. Ano čtete dobře a kvůli té její ustrašenosti se právě bojí velkých seskupení a toho, že by před nimi měla něco říct. Vlastně se bojí i toho, aby řekla svůj názor kvůli tomu, že jí za něj ostatní budou nenávidět. Nikdy se kvůli ustrašenosti nesnažila nějak vyčnívat z davu, pokud to nebyla nějaká opravdu speciální příležitost které se prostě musela chopit a zazářit i když se na ní ostatní koukali. Však pokud se jednalo o nějaká další sezení či rozhovor s někým koho neznala tak byla spíše mlčenlivá a ponořená do svých myšlenek a světů, které nikdy neměla šanci vidět, ale jí to nevadilo. Dospělí z ní často různé informace museli tahat, aby vůbec promluvila a něco jim o sobě řekla. Kvůli mlčenlivosti se stávalo často to, že byla přehlížená od ostatních, ale zase ve třídě tomu byl opak, to že se nezapojovala moc do debat nutilo ostatní žáky jí šikanovat ta to, že je jiná. Jak se však chovala pokud se jednalo o přátele? Pokud byla s přáteli tak se chovala jako blázen snažila se vymýšlet různé věci nebo hlášky, které by jí normálně nenapadly. Snažila se prostě o to, aby tam nebyla vůbec nuda a to se jí docela dařilo vzhledem k tomu, že někdy dokáže být opravdu hodně šílená a to se mnohým na ní opravdu líbí, přeci jen je lepší být šílenec ve světe normálních než někdo nudný s kým není ani sranda. Pokud se jednalo o přátele a rodinu tak za ty by byla schopná klidně položit i život jelikož není nic cennějšího než oni a pokud někdo tvrdí opak tak je šílenec. Další takové vlastnosti má třeba to, že je opravdu hodně nešikovná a dokáže zakopnout i o vlastní nohy, což teda u ní nikdo nechápal, ale dobře přeci jen vždy když měla v ruce něco naplněného až po okraj tekutinou tak aspoň pár kapek vždy vylila někam úplně jinam a pak byla nucena to uklízet i když se jí do toho moc nechtělo a byla spíše líná. I když jí pak ochota donutila a právě ona ochota jí nutí se starat o všechny, kteří potřebují její pomoc nejen o poraněná zvířata, ale také poraněné nebo staré lidi přeci mezi tím není rozdíl. Nedokázala by někoho kdo by potřeboval pomoc jen tak nechat být to by prostě nešlo a ona by si to pak ještě dlouho vyčítala a nenáviděla by se za to, což se nenávidí stejně. Ona je právě ten typ člověka, který si v ničem nevěří a spíše podporuje ostatní třeba o sobě tvrdí něco úplně jiného než o ní tvrdí ostatní a myslí si, že ta její verze kde ze sebe dělá úplné hovádko je pravdivá také je velice tvrdohlavá a když si něco usmyslí tak to jen tak nenechá být přeci jen jako by tu tvrdohlavých lidí nebylo až až. Někdy se může zdát spíše jako uplakánek, ale ona je spíše empatik a dokáže se dokonale vcítit do kůže ostatních čili když má někdo špatnou náladu tak ona jí má sama a když má ona depresi tak jedině pořádnou při které má sto chutí si rozstřílet hlavu na cucky jen, aby ostatní nemohla už otravovat jen je opravdu otravná? Ne, spíše hodně ustrašená co se týče životů lidí na kterých jí záleží. Pokud jde o pravidla tak tvrdí, že ty se někdy musí porušit a tak je ráda, když to ona opravdu může udělat miluje takové ty večerní zakázané toulky po lese, kdy se jí může něco stát a ano je milovnicí adrenalinu, který je pro ní něco jako droga, však nikdy by nedokázala vlézt na něco, co je větší než tři metry a může to spadnout čili je spíše taková ta objevitelka starých budov. Také miluje cestování do cizích krajin čili se nechce nikde vázat, aby tam musela strávit další půlku svého života. Co se týče zájmů tak chodí střílet z luku, což bere jako skvělé odreagování od okolního světa a všeho možného. Také tuze ráda čte a to nejčastěji žánr fantasy. Pokud se jedná o tanec tak ten jí docela i jde a je při něm ladná. Pohled na ní když tančí je hezký a nebo, když se věnuje hře na klavír, ale dost již o ní. Těchto řádků je dost čili bych na závěr chtěla říct, že je Serenity rebelka srdcem i duší.

    Minulost:
    Serenity si za svůj zatím krátký život toho zažila opravdu hodně. Sice se narodila do normální rodiny a rodiče jí milovali celým svým srdcem, ale ona nebyla nikdy normální. Již od malička milovala, když jí její maminka nebo tatínek četli z knížek s fantasy tématikou jako byl například později Harry Potter a nebo milovala, když jí vodil otec za ruce po kuchyni a pokoušel se s ní tančit jako s princeznou nebo když mohla běhat po zahradě s klacíkem a hrát si na to, že právě ona je jedním z čarodějů nebo jen tak chodit po zahradě a hrát si na objevitele nových světů, ale to všechno se změnilo s nástupem do školy. Z dívky, která byla normálně jinak hodně akční holčička se stávalo něco, co jen dokázalo brečet doma v koutě s tím, že jí nikdo nemá rád a že tam znovu do školy nechce a taky to byla pravda. Jejich třídní učitelka si ze svých žáků po většinu času dělala jen srandu takže to většinou vypadalo opravdu špatně. "Serenity?! Co je to sakra za jméno? Někdy se divím, že vás rodiče raději nevyhodili do koše vy mladí smradi!" Ano i takovouhle větu uměla říct učitelka svým žákům a mladá Serenity se pak cítila opravdu špatně, začínala svoje jméno opravdu nenávidět, až to jednoho dne došlo k okamžiku, kdy se rodičů prostě musela zeptat. Byla zrovna doba kdy jí ukládali do postýlky po tom, co jí matka dočetla další kapitolu z jejích oblíbených knížek. "Mami? Proč se zrovna jmenuji Serenity?" Zeptala se malá holčička a objala plyšového medvídka, kterého měla již od narození. Byl to dárek od babičky, které těsně před jejím narozením zemřela na mrtvici. Matka se zarazila a koukla na jejího muže. "Víš, zlatíčko, tohle jméno si dostala po své babičce. Je to sice neobvyklé jméno a vím, že by ses chtěla třeba jmenovat jinak, ale tohle je opravdu dokonalé takže jej nos s hrdostí a neboj se toho, když se ti někdo bude posmívat." Pak jí jen dala polibek na čelo a spolu se svým mužem opustila pokojíček nebohého děvčete, které se teď trápilo ve své hlavě ještě více. Nikdy jí nenapadlo, že by se pak na nějakou dobu to všechno po vyhození staré učitelky mohlo změnit a nastoupila by úplně dokonalá, která by se ostatním vůbec nesmála. Spolu s rodiči pak začala více cestovat kvůli tomu, že její matka onemocněla na rakovinu a její otec jí chtěl dopřát poslední úžasné okamžiky. Nejoblíbenější destinací malého děvčete byl Egypt, kde ono moře bylo opravdu dokonalé, však pak se našly stinné dny. Museli se přestěhovat blíže k nemocnici kvůli nemocné matce do většího města a ubohé děvče tak přišlo o všechny své kamarády. Začala rodiče kvůli tomu nenávidět a nemocné matce ještě více zatěžovat svými útěky z domova se slovy jak moc je nenávidí, přeci jen se své době u ní na nové škole rozjela šikana vůči ní. Přestala se tak moc učit a její průměr se kvůli tomu jen a jen zhoršoval. Rodiče si snad do školy pozval každý kantor, který nebohou Serenity učil a stěžoval si jen na její chování. Jako by se tak z úžasného děvčete stávala nějaká troska, která začala již ve 13 letech kouřit a kdyby nebylo šikovného zásahu rodičů stalo by se i něco více. Krásná věc v jejím životě, která byla ta co jí donutilo se znovu postavit na vlastní nohy bylo to, že se její matka po dlouhém boji s rakovinou vyléčila a její šance na to, že se dožije až stáří byla o hodně větší. Po tomhle momentě se zase začala soustředit na normální život a zlepšila se znovu i povahově. Pod dohledem matky se dostala na svojí vysněnou střední školu, kterou se snažila co nejlépe dokončit a i přes tu všechnu její snahu po jejím dokončení se dostala i na výšku, ze které se však po nějaké době nechala vyhodit. Po té, co se to stalo byla nějakou dobu u rodičů na gauči a snažila se znovu postavit sama na nohy, jenže když viděla jejich smutné obličeje tak dále nemohla a znovu se rozhodla, že uteče teď však naposledy a již nikdy se k nim nevrátí. Přeci jen byla jen jejich přítěží a oškubávala je i o ty poslední peníze, co jim po vyhození otce z práce zbyly. Jednoho dne tedy popadla velký cestovní batoh do kterého si začala všechno házet, aby měla vůbec z čeho žít a nakonec ještě tu noc utekla. Bohužel tušila jak moc to jejím rodičům ublížilo a proto se rozhodla, že se za nimi nikdy více nepojede podívat jen by je donutila znovu k pláči. Nějakou dobu se toulala spíše jen po lesích a usínala ve větvích stromů, což se jí stalo osudným jelikož jí často pokousala zvířata či jinak si ublížila. Možná proto se pak začala spíše stahovat do měst, kde se snaží dál žít svůj poklidný život plný zklamání ostatních.

    Inventář:
    Vlastní malý byteček spíše ke kraji města, ale netráví v něm moc času dostala ho jako dárek od tety, která se stěhovala a starala se asi měsíc o Serenity. Dále má u sebe normální oblečení ve velkém cestovním batohu. V bytě má slušné vybavení, ale rozhodla se, že tam bude trávit jen zimu nebo když v něm bude něco potřebovat. Jediná věc, kterou od vůbec nepoloží buď z ruky nebo jej nesundá je Náhrdelník po babičce. Ještě u sebe v batohu má vždy nejméně pět knížek.

    Hlas:
    https://www.youtube.com/watch?v=uQUrhYpPra0

    Obrázek:


    Vzhled:
    Zhruba 160 centimetrů vysoká dívka, která má na svojí výšku neuvěřitelně nízkou váhu. Na svojí výšku váží jen 35 kg čili jsou jí někdy vidět hodně kosti tedy spíše pořád jelikož při téhle váze je anorexie proto nosí spíše svetry až ke krku s dlouhými rukávy. Vzhledem k tomu jak je nízká její váha si může dovolit nosit jen černé úplné džíny jelikož když si vezme něco jiného tak to na ní úplně vlaje. Tedy ona je většinou oblečena jen do černé ani sama neví proč asi se snaží vypadat ještě hubenější, ale k její bělostné kůži, která má pravě takovouhle nezdravou barvu se to opravdu moc nehodí. Obličej má spíše jemné rysy a očí obehnaných většinou tmavými stíny si všimne každý čili zjistí, že je má šedé. Hnědé vlasy má většinou hozené jen na jednu stranu nebo neupravené. Plné rty má zvýrazněné většinou tmavě rudou rtěnkou. Celá záda má bohužel zjizvená od toho, co se jí v minulosti stalo, proto na nich nemá ani jedno tetování, ale zase na zápěstí má vytetované Pacičky. A následně má tetování na pravé noze a to ve tvaru lišky

    Dodatek:
    -Bojí se hrozně výšek
    -Miluje bílé růže

    Kontakt:
    - Email: taylor.mistic@gmail.com
    - FaceBook: Lucie Pechrová
    - Ostatní postavy: Kuroko Garmadon, Siriah Mercy Nightwish

    Přeměna:
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:13 pm

    Meno: Cora

    Priezvisko: Queen

    Vek: 23

    Pohlavie: Žena

    Druh/Rasa: Vlkodlak

    Povaha: Cora sa vyznačuje svojou dobrosrdečnou a milou povahou ku svojím priateľom. Pre svoje blízke by urobila doslova čokoľvek, rozdala by sa pre nich v prípade, keď ju potrebujú samozrejme okamžite pomôže. Pravdaže nie je ľahké získať tieto benefity zvlášť preto, že nedôveruje jen tak každému a vyžaduje čas na oťukanie si dotyčného. Je to hlavne samostatná vlkodlačica, ktorá o pomoc nežiada a obvykle ju aj odmieta. I cez jej láskavosť (ktorú chová prakticky ku každému bez rozdielu), si nemyslite, že by sa snáď nedokázala nahnevať. V takom prípade sa nebojí ukázať zuby a dovoľuje si i na silnejších vlkov, čo sa jej síce nie vždy vyplatí, ale i tak to neplánuje zmeniť. Je skrátka taká. Keď žila s rodinou, bola plná optimistu a viery v pravú lásku, keď si nájde ideálneho partnera, s ktorým sa budú nado všetko milovať, ale postupom času bohužiaľ dozrela a ako dospievala došlo jej, že svet nie je tak rúžový, že všetko nejde podľa jej predstav a skrátka sa vzdala nádeje na šťastie. Ale stále dúfa, že sa jej sny vyplnia a nájde niekoho, tak skvelého, ako bola Darkness - prakticky jej náhradná matka. Ona jej ukázala, že život nie je len zlý, ale môže byť i krásny a plný vzrušení. Naučila ju, že keď sa bude snažiť, zvládne všetko, čo si zmyslí. Vďaka nej si začala viac veriť a z ustrašenej, bojazlivej, tichej Cory sa stala silná vlkodlačica s vlastním názorom, ktorý si dokázala v prípade potreby obhájiť. Za každých okolností sa snaží byť pokojná a pokiaľ možno ústretová, lebo nemá rada hádky a viac holduje kompromisom. I cez jej 'dospenie' zostává citlivou vlčicou, ktorú je naozaj veľmi ľahké uraziť. V takom prípade prestane byť výbojná a radšej odíde, než aby posmechom vzdorovala. Priala by si, aby tomu bolo inak, aby sa tomu dokázala postaviť.
    Z toho si na ňu môžete vyvodiť jednoduchý, prostý obrázok. Má svoju hlavu, ale dáva prednosť strednej ceste, vie, aký vie byť život a je dobrá, pravdaže i jej dobrota má svoje medze.

    Príbeh: Narodila som sa jednej prekrásnej vlkodlačici Rite a elegantnému vlkodlakovi Rayovi v teplý jarný deň. Možno by ste si povedali, že som vykvitla, ako nezábudka a všetci si ma hneď zamilovali... Lenže všetci skôr lichotili mojím dvom bratom a o mňa sa prakticky nikto nestaral. „Kde je nejaká spravodlivosť?“, hovorila som si často, avšak odpoveď od nikoho nedostávam. Napríklad pri lovu, jedle alebo dokonca spanie mali moji súrodenci prednosť.
    Mala som v rodinnom živote peklo, neviem, prečo ma rodičia nemali radi, ale vzhľadom k tomu, že som za všetko zlé mohla len ja, asi sa o žiadnu lásku nejednalo.
    Trebárs pri spoločných hrách ma Lucas a Marcos vždy utlačovali a robili si zo mňa srandičky, čo moja citlivá povaha nezvládla, a ja som sa rozplakala a utekala som domov, kde sa mi avšak nedostalo žiadnej podpory, len nadávky. Vďaka ním som sa do seba začala viac uzatvárať a prestala som byť veselá a kamarátska. Snažila som sa byť v rodinnom kruhu (kam som prakticky nepatrila) čo najmenej, a tak som si našla jedno mierumilovné miestečko, kde som svoje dny trávila od rána do večera premietaním nad svojim životom a hrou sama so sebou, ako i trénovanie lovu.
    Keď som konečne vyrástla a pripravila som sa k životu osamote (na ktorý som už rovnako bola zvyknutá), neváhala som ani chvíľu a odišla som od súrodencov, matky a otca čo najďalej bez jediného slova rozlúčenia. Bol to pre mňa ten najnádhernejší deň v živote. Ten náhly neopísateľný pocit slobody, voľnosti a šťastia, ktorý sa mi vtedy rozlieval po celom tele nikdy nezabudnem a vždy keď je mi niekedy zle, pripomeniem si, ako som sa cítila, keď som popretŕhala svoje pomyselné okovy viažuce ma k rodine a hneď sa mi zdvihne nálada. Myslím si, že môj odchod nikto nezaznamenal a ak ano, nevadilo im to, keďže ma nehľadali. Ani mi to nevadilo, nijak mi nechýbali a povedala by som, že to bolo vzájomné.
    Môj veľký problém bol, že som nebola dostatočne vycvičená v lovu. Nevenovali sa mi, najskôr chceli, aby som čo najskôr zomrela... A bez pomoci som to nedokázala, síce som mala určité vrodené inštinkty a zručnosti a dajme tomu, že som niečo pochytila aspoň z toho, že som sledovala svojich bratov pri zakrádaní a útoku, ale to mi bohužiaľ nestačilo dosť na to, aby som prežila. Túto časť som pri odchodu trochu zanedbala, keďže ma nemali radi, stále mi dávali najesť, s čím už som teraz nemohla počítať. Na návrat som ani nemyslela, to by som nikdy nespravila, a tak som skrátka chvíľu prežívala na rôznych zvyškoch, čo som kde našla. Na pokraji smrti od hladu a vysilenia ma našla jedna vlkodlačica Darkness, ktorá žila v snežných alpách, a pretože prišla o svojho syna, ujala sa ma, ako náhradu a rozhodla sa o mňa starať, čo mi zachránilo život. Lovila pre mňa, poskytovala mi teplo, a keď som sa vzchopila, učila ma to isté, čo normálny rodičia svoje deti - ako vydržať vo svete plnom nástrah a nepriateľov, ako si obstarať jedlo, ako sa ubrániť pred napadnutím.
    Rýchlo som rástla do krásy a majestátnosti, z obeti sa stal nebezpečný lovec, ktorým som zostala. Potom mi moja 'náhradná matka + najlepšia priateľka' zomrela vinou zákernej choroby, ktorú som nevedela vyliečiť. Zrútil sa mi celý môj novo vybudovaný svet, závisela som na nej a moc mi na nej záležalo a zrazu bola preč. Hrozne mi chýbala, nemohla som sa z toho nijak spamätať a niekoľko dní som len ležala v jaskyni, kde sme mali úkryt. Nechcela som odísť, pretože som sa bála, že na ňu potom časom zabudnem a že zradím jej pamiatku... Ale musela som sa vzchopiť a znovu žít na vlastní päsť, ako pred tým. Vlk samotár. Hovorí sa, že taký vlk je ľahkou korisťou pre svorky... V iných prípadoch tomu možno tak je... Ale nie v mojom. Zdedila som tie najlepšie gény, ktoré vo mne Darkness prebudila a pomohla mi je vypilovať - čestnosť, pravdovravnosť a sklony k ,,fair play". Po matke dravosť, zápal, nadšenie, hrdosť, obozretnosť, pružnosť a drobné telo... Po otcovi silu, rýchlosť, obratnosť, tvrdú vôľu, ochranárske sklony, majestátnosť a autoritu.
    Po tej nešťastnej udalosti v mojom živote som rozmýšľala, kam sa vydám, prešla som skoro celý svet bez toho, aby som našla miesto, kde by bolo možné sa usadiť alebo niekoho s kým by som chcela byť. Ako som sa tak túlala, narazila som na jedno územie, ktoré ma veľmi zaujalo a dalo by sa povedať, že ma pritiahlo magickou atmosférou, ktorú vyžarovalo. Najskôr som len prišla k hraniciam, otĺkala som sa, prezerala som si vzdialené hory a planiny, ale po dlhšiu dobu úplného zaujatia, kedy som jedla len málo, som nabrala všetku moju odvahu, nechala som sa naplniť zvedavosťou a zrazu som vstúpila do 'Rozprávkovej zeme', ako som si toto miesto v duchu nazvala. Strávila som tam len pár minút a už som vedela, že som si našla nový domov...

    Inventár: Má šteniatko menom Enzo, ktorého našla na ulici a tak si ho zobrala k sebe.  Má dom, ktorý nie je ani veľký a ani malý tak akurát. Oblečené má šedé tričko a čierne nohavice.
      - Enzo: http://img.pauzicka.zoznam.sk/pictures/Steniatka_4.3.jpg

    Obrázok: FC: Ava Sambora


    Premena:



    Vzhľad: Cora je vždy usmievavá a vždy krásne oblečená a upravená. Vlasy ma dlhé, pri korienkoch čierne, ale ako postupujú, ďalej tak naberajú farbu žltej. Pár pramienkov má bielych a vždy nosí zapletený vrkoč. Na ústa si dáva jemne rúžoví rúž a oči si maľuje špirálou a ceruzkou. Oči má šedé a vždy z nich žiari úsmev. Meria približne 180 cm a váží 65kg. Rada nosí čierne, alebo modré veci. Rada nosí čierne tričko s výstrihom a k tomu čierne nohavice, alebo sukňu a obuté má tenisky, alebo topánky na opätku. To ale neznamená, že nosí len trička a nohavice, keď môže tak si dá aj šaty, ale v tých sa necíti príjemne.

    Kontakt:
      - denisah88@gmail.com
     - Howrse: dail
     - FB: Denduš Pnaduš
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:13 pm

    Jméno: Mason


    Přezdívka: Many


    Příjmení: Hebrew


    Věk: 20,5 / 120


    Pohlaví: Muž


    Druh/Rasa: Kočkodlak


    Povaha: Mason je jednoduše povedená prskavka. Strašně lehce jej vyvedete z míry a velice lehce ho vyprovokujete. Opravdu stačí říct pár urážek, mířených na cokoli co se týká jeho nebo jeho malého okruhu známých a už je zle. Většinou se proti vám rozejde, začne divoce gestikulovat, čas od času něco zavrčí, něco po vás křikne a pokud vás tohle neodradí, tak nehledě na to, jestli jste vyšší nebo silnější jde do krve. Vždycky se bije do posledního dechu, snad se ještě nestalo, aby boj opustil před koncem. Dokud se může zvednout tak se zvedne, dokud může mluvit tak nadává. K jeho smůle, ačkoli je obratný tak není z nejsilnějších a tak čas od času dostane opravdu slušně nabito. Je zajímavé, že pokud by se pak s někým, kdo ho zbil dal do řeči a třeba by rozhovor proběhl v klidu, tak křivdu z minula bez mrknutí odpustí a bude počítat s tím, že už se to nebude opakovat. Vlastně se dá říct i to, že pokud do něho ryjí kamarádi, tak to ignoruje a dokonce jim to i se smíchem oplácí. Vlastně je sám celkem sarkastický zmetek, se smyslem pro černý humor. Možná dojde na postrkování a šťouchání, ale do kamaráda by neudeřil, pokud by neudělal něco opravdu vážného. Pokud, ale nejste ten typ provokatéra, který by ho hned od začátku provokoval a neznal mez, můžete být i dobří přátelé.
    Mason se rád drží v tlupě lidí, možná by byl raději, kdyby jej pokousal vlkodlak než kočka. Opravdu rád by patřil do nějaké skupiny kočkodlaků, kde by asi i s radostí zastával roli jakéhosi trhače, naprosto by mu to vyhovovalo. Vzhledem k tomu, že mu nedělá problém respektovat autority(pokud mu tedy ovšem ukáží, že opravdu mají navrch) tak by se do smečky i hodil. Každopádně raději než se montovat někam, kde není vítán bude sám a v klidu.
    Není moc lidí, kteří by se dokázali přenést přes jeho výbušnost, spíše naopak. Bývá pro něho velký problém najít si přátele. Pokud se to však už podaří, můžete ho zradit, podrazit, nakopnout, cokoli. On odpouští až moc jednoduše. Bojí se ztrát svých blízkých a proto do sebe nechá od takovýchto lidí kopat jako do fotbalového míče. Pouze za vidinou toho, že budete nadále jeho přítel. Aby jste se ho zbavili, museli by jste hodně ublížit osobě kterou miluje. To bohužel není možné, jediná osoba která jeho city opětovala stejně silně jako on, je jeho mrtvá sestra.
    Málokdy lituje svých činů, věří, že každý krok který udělá jej posouvá dál. Ať už na své cestě šlápne do kaluže nebo na rovnou zem.
    Ačkoli se to nezdá, je to vcelku citlivá a empatická osoba. Nedělá si legraci z utrpení jiných, naopak je spíše brání před silnějšími nebo se jich alespoň zastává. Často potřebuje člověka, kterému by se mohl svěřit, bohužel pro něj o nejbližší osobu kterou měl, před nedávnem přišel. Když se to stalo, dost se uzavřel do sebe a momentálně spíše než aby lidi vyhledával, tak se jim straní.


    Minulost: Spolu se svým dvojvaječným dvojčetem, sestrou Lauron byl už od malinka velice spjat. Ačkoli byli dvojčata, byli jako znamení jing a jang. On černé vlasy a výbušnou povahu, ona blondýnka s povahou klidnou jako beránek. Podobní si byli v rysech obličeje a takovýchhle drobnostech, na první pohled bylo ale samozřejmě jasně znát kdo je kdo. S rodiči žili na venkově, starali se o dobytek, krávy, koně..všechno co šlo.
    Matka byla vždy velice hodná, bohužel se její dobrota ztrácela ve stínu otcovi krutosti. A nakonec se přestala úplně ukazovat, když vážně onemocněla a později zemřela. Otec by jednoduše tyran. Stačil jediný impuls a okamžitě své děti zbil, nehledě na prosby jeho manželky na smrtelné posteli. Když to jednou přehnal, zbil Lauron tak, že upadla do bezvědomí. Mason se o ni postaral a když se jeho sestřička stále neprobouzela, ve vzteku který nejspíše podědil po otci vyběhl svoji milovanou sestřičku pomstít. Jak jsem řekla výše, bije se do poslední rány. Tady to bylo do posledního otcova nádechu. Když si uvědomil co udělal, sbalil ještě spící Lauron na koně kterého ukradl ve stájích a jednoduše i se svojí sestrou pádil pryč. Tíha jeho činu na něho nijak nedoléhala. Nenáviděl svého otce a poté co ublížil jeho sestře ho nenáviděl ještě více.
    Dlouhou dobu přežívali v lesích, sestře zůstaly po otcově bití ošklivé jizvy po zádech a jemu pár po ramenech a na boku. Inu, jednou se jim stala velice nemilá věc, při přespávání v lese je napadla šelma. Oba dva byli poškrábaní a pokousaní. Puma se ztratila v lesích. Až později zjistili co to bylo. Pomalu objevovali svoje nové schopnosti, svoje dovednosti. Oběma se to líbilo. Celý svůj život někam pobíhali po lesích, dováděli, případně čas od času proběhli i tím městem, dokud se neusadili tady v San Hillesh. Několik měsíců po jejich spokojeném žití tady, na sestru zaútočili lovci, kteří ji zabili. Mason našel až její tělo v kaluži krve. Pohřbil ji za lesem a od té doby se mu zdá, že všechno postrádá smysl i lesk.


    Inventář: Byt ve kterém žil s jeho sestrou. Její pokoj zůstává v přesně tom stavu, ve kterém jej nechala ona při svém posledním odchodu. Na krku nosí dva prsteny - svůj a její, které dostlali v dětství od matky.

    Obrázek: FC: Anton Lisin


    Přeměna:


    Vzhled: Měří 180cm a váží asi 69kg. Kratší černé vlasy a neskutečně bledá pleť. Po těle má hodně jizev které mu zůstali po bití otce. Prakticky pořád nosí černé oblečení, nemá moc v oblibě jiné barvy.


    Dodatek:
      -  Ačkoli je celkem drobný, je hodně rychlý a obratný. Proto se mu také čas od času podaří přeprat nějakého toho většího mužíka.
      - Mason je asexuál, vlastně nikdy neměl dívku a ani o to nestojí. Bylo by třeba aby se dooprvdy hoodně zamiloval, aby měl trochu jinou potřebu.
      - Prstýnky na krku jsou jednoduché dvě obručky, do kterých je vyrytý jakýsi ornament.
       - Lauron: http://vignette1.wikia.nocookie.net/thehungergames/images/8/85/Alma-durand-blonde-girl-Favim.com-186558.jpg/revision/latest?cb=20130418174753
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:15 pm

    - Jméno: Amelia Veronica Hawkins


    - Přezdívka: Amy, Lia, Nika (Takto ji může oslovovat jen její sestra Savannah)


    - Věk: 17/17


    - Pohlaví: Žena


    - Druh/Rasa: Upír


    - Povaha: Co se týče povahy, je Lia úplně jiná než její sestra. Zatímco její sestra je usměvavá, veselá a upovídaná, Lia je tichá, nekomunikativní a často se chová nejistě a vyděšeně. Alespoň tak je tomu mezi lidmi. Také má neustále pocit, že nikam nepatří, nikdo ji nemá rád a nikomu (kromě její sestry) na ní nezáleží. Z tohoto pravděpodobně pramení její strašný strach ze společnosti a celkově z lidí. Možná je to taky proto, že se nikdy dostatečně nesocializovala - stejně jako Savannah a celkově všichni z rodu Hawkinsů měla domácího učitele který ji kromě povinných předmětů učil i ty upírské a to i přesto, že se upírem stala až nedávno. Také ji skoro nikdo nedokáže rozveselí z - jediný komu se to zatím podařilo (a vždy podaří) je Lina sestra Sav. S ní se Lia dokáže smát a usmívat i v těch nejtěžších situacích. Ale to neznamená že by se nemohla usmívat sama od sebe. Nefalšovaný úsměv má také když ji něco opravdu potěší nebo když se snaží někomu zvednout náladu, někomu pomoct. Je totiž velmi empatická, někdy se zdá jakoby uměla číst myšlenky. To však není pravda, ona jen dokáže potlačit své názory a vžít se do situace, ve které se druhý člověk ocitá.
    Pokud ale cítí, že daný člověk nepotřebuje pomoct, jen to předstírá a ve skutečnosti jí chce využít, nebojí se projevit svůj názor, pohádat se nebo se i poprat. Není panovačná, rád ochotně pomůže ale využívat se nenechá. Taky je celkem výbušná a když se naštve, často není k zastavení, uklidnit ji dokážou jen její mazlíčci nebo sestra.
    Na sestru a na svá zvířata je vázaná více než na cokoli jiného a jejich ztráta by pro ni znamenala psychickou smrt, pravděpodobně by spáchala sebevraždu.
    Stejně jako její sestra nesnáší když ji někdo nebo něco omezuje. Také nemá rada násilí, šikanu a rozhodně ji nepodporuje, právě naopak. Šikanovaného chrání vlastním tělem až do posledního dechu, nebojí se postavit se proti přesile. Obvykle jí boj moc nejde, ale když se naštve, řve se jako vlk, je rychlá jako kočka a mazaná jako liška.
    Jinak nemá moc velké sebevědomí, jak bylo už zmíněno, mívá často pocity méněcennosti, že ji nikdo nemá rad nebo že na ní nikomu nezáleží.
    Skoro nikdy nelže, nemá to ráda a nepřipadá jí to slušné. Pokaždé říká pravdu, když na něco odpovědět nechce, buď otázku ignoruje nebo řekne že nebude odpovídat. Také se od ní nemusíte obávat nějaké podlosti nebo zrady, zároveň ale Amy očekává stejné chování i od vás. Rada řeší věci z očí do očí a nehrozí vám od ní to, že na vás začne řvát pokud řeknete např. že se s ní nemůžete sejít když nemáte čas, naopak hodně se naštve když jí nic neřekne ze a prostě nepřijdete.

    - Minulost: Amelia se narodila společně se svým dvojčetem Savannah do dost početného starého rodu upírů. Už od raného věku si uvědomovala početnost svého rodu, nikdy však nepoznala z rodu nikoho jiného než své rodiče, bratry a sestru. Když byla ještě celkem malá, mohlo jí být tak osm, deset let, zemřeli jí rodiče, roztrhali je vlkodlaci. Pro ni rodiče nikdy moc neznamenali, mamku sice měla celkem ráda, ale ne tolik jako svoje zvířata. Tátu ráda neměla, on neměl rád jí. Před ostatními se sice choval jako že ji má rád, ale když byli sami doma, bil ji, zavíral ji do sklepa a dělal si z ní služku. Proto Amelii smrt rodičů nijak zvlášť nezasáhla, spíš byla ráda že už tu otec není. Na to, že rodiče často odjížděli si zvykla poměrně rychle, mnohem lépe než její sestra. Jediné náskledky, které to na ní zanechalo, je úplně nepochopitelný strach ze všech lidských ras. Také Amy velmi zasáhlo, když zjistila jak moc se kvůli smrti rodičů její dvojče Savannah trápí. Ze začátku nedokázala pochopit, proč Sav truchlí, pak se to ale pokusila pochopit a brzy jí to došlo. Vždyť Savannah byla ke svým rodičům mnohem více vázaná, nikdo ji nebil, všichni se k ní chovali hezky. A tak se své sestře snažila pomoct. Ač jí to moc nevyhovovalo, chodila za Sav aby s ní trávila svůj volný čas protože věděla, že Sav nemá ráda samotu. Nakonec se jí společně se sourozenci podařilo dát Savannah zase do kupy a všichni pokračovali svůj život skoro beze změny. Teď už je k Amyině radosti její sestra v pořádku, naučila se přijmout věci tak, jak jsou, ikdyž občas se Savannah rozbrečí při vzpomínce na ně a na Amy pak doléhají výčitky svědomí, protože nedokáže truchlit s ní.
    Jinak Amy je spolu se sestropu Sav zatím nejmladší z rodu. Obě jsou až přehnaně chráněny svými bratry, to je také důvod, proč se Amy uzavírá pořád víc a víc do sebe a tráví čas raději se svými zvířaty než s kýmkoli jiným. Celkem často se taky vídá se sestrou, se kterou sdílí lásku ke zvířatům a společně se o mazlíčky starají. Důvod, proč všechna zvířata patří Amy je ten, že Savannah má podle jejich bratra Raye "příliš nereálné nápady", protože by nejradši chtěla lenochoda, surikatu nebo pandu. Sav je taky jediná, komu Amy dovolí říkat jí Nika a s kým se ochotně dělí o svůj zvěřinec, který si jinak až přehnaně chrání.



    - Inventář: Bydlí společně se svým dvojčetem a staršími sourozenci ve velkém rodinném sídle na kraji města. Má samostatný pokoj připomínající spíš byt - má vlastní záchod a koupelnu, velkou a dvě malé místnosti.
    Má spoustu oblečení, její rodina je celkem bohatá, může si dovolit koupit si prakticky jakékoli oblečení v jakémkoli množství.
    Má také hodně zvířat - tři psy, kočku, dvě mluvící andulky a čtyři morčata.
         - Psi: všichni tři plemene BSP. Osmiletý Dan, čtyřletá Isis a půlroční Lexa
         - Kočka: kříženec, tříletý Modroočko
         - Andulky: Addison a Arya
         - Morčata: hladkosrstá, roční Bella, dvouměsíční Lisa, pětiletá Carol a tříletý Ceron

    - Hlas: Má nádherný měkký hlas, který vyniká převážně když zpívá. Ovšem, ona skoro nezpívá a ani nemluví a když jí řeknete, ať zazpívá, pravděpodobně to bude ignorovat.

    - Vzhled: Váží cca 60 kg, měří cca 170 cm. Je o hodně vyšší než její sestra a celkově se jí moc nepodobá. Také rozhodně nevypadá jako upír. Má snědou pleť a rozhodně nevypadá tajemně jako někteří upíři. Má zelenomodré oči, které zdědila po mamince a je jediná z rodu kdo takové oči má. Má tmavě hnědé vlasy, přibližně stejně dkouhé jako její sestra, ale má je hustší. Moc často se neusmívá, ale když se usměje, září jako sluníčko. Její pohled je většinou zamyšlený, zasněný. Dále má hnědé úzké obočí a husté černé řasy. Má vcelku malý nos který není nijak zajímavý. Dále má plné, spíš červené než růžové rty. Má vcelku malé uši na kterých skoro nikdy nemá náušnice. Proč taky, akorát by jí byly na obtíž. Má štíhlou, ale zárověň pevnou postavu gymnastky.
    Co se týče oblečení, nerada nosí sukně, šaty a takovéhle holčičí hadříky. Nejradši má tričko a tepláky. A barvy? Ráda nosí kombinaci černé a modré nebo černé a zelené, případně jen černou. Nebo tmavě červenou.

    - Obrázek: FC: Emma Roberts



    - Dodatek: Nepije zvířecí krev, bojí se lidí (všech ras - normální lidé, dlaci, upíři, vampíři, média, čarodějové, magiané, smrtonoši atd.) nebojí se jen svých nejbližších, na upíří život si teprve zvyká


    - Kontakt:
     - Email: anezka.braunerova@post.cz
     - Howrse: anik9
     - Skype: Anežka Braunerová
     - FaceBook: Anežka Braunerova
     

    - Ostatní postavy:
    Diana Redness, Hetty Blackthorn
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:18 pm

    - Jméno: Diana Elisabeth Reddness


    - Přezdívka: Lisa, Beth, Bethy, Betty, Eli, Elisa


    - Věk: 26 let


    - Pohlaví: Žena


    - Druh: Magian


    - Povaha: Pokud Dianu dobře neznáte, rozhodně by vás nenapadlo že jí je více než 20, že se dokáže starat o nějaká zvířata a to poslední, co by vás napadlo je to, že pracuje jako psycholog. V běžném životě se totiž chová úplně jinak než při práci. V běžném životé je to energická upovídaná osoba co nezkazí žádnou legraci. Její styl oblékání, výraz a vlasy jen doplňují tu iluzi o pološílené studente co se ráda předvádí a ve stylu je vždy o krok napřed před ostatními. Celkově totiž připomíná hipíka. Ráda si užívá výlety, objevuje nová místa a pořádá společenské akce pro sebe a své kamarády ve svém domě. Jak už jsem říkala, nezkazí žádnou legraci a dobrovolně předběžné před velkým publikem cinnamon challenge ikdyž ví, že si pak několik dalších hodin bude připadat jako by jí hořela pusa. Ráda se usmívá, baví ji tanec a oblíbenou atrakcí na jejích piknicích a večírcích jsou hudební imitace nebo karaoke, které si vždycky všichni moc užijí. Ráda se také předvádí a občas ldyž má chuť, snaží se s kamsrádkami vymyslet ty nejšílenější kombinace oblečení a pak v nich chodit po městě. Absolutně si neuvědomuje, že i tady používá svou magii, pomocí telepatie své kamarády "povzbuzuje" k věcem, které by v běžném životě nikdy nedělali.
    Naopak když je u zvířat, chová se tiše ji, protože moc dobře ví jak mají zvířata citlivý sluch. Má ke zvířatům zvláštní pochopení a i tady v nich pomocí magie vzbuzuje nevědomky radost z času společně stráveného a důvěru k ní. Ale nebojí se projevit své emoce, nebojí se vybrečet se koni do hřívu když je smutná nebo se se psem válet po zemi radostí pokud se mu povede pěkný výkon v tréninku. Mezi její nejoblíbenější části pobytu se zvířaty patří skoro každodenní vyjížďky na koních bez sedel, na které bere i psy.
    V práci se chová zase úplně jinak. Zde neprojevuje skoro žádné emoce, jen se přívětivější  usmívá, poslouchá vyprávění svých klientů, zapisuje si do sešitku poznámky a podle toho se jim pak snaží pomoct. Na to, jak je mladá se z ní stává velmi dobrá žena ve svém oboru a po městě začíná být známá jako nejlepší psycholožka. Při práci se chová klidně, vyrovnaně a i zde si bez svého vědomí pomáhá magií, zde pomocí ní uklidňuje klienty a vzbuzuje v nich důvěru, pocit, že se jí můžou se vším svěřit, že jim pomůže a že to zůstane jen mezi nimi. Pokud to považuje za nutné, pracuje i zadarmo jen proto, aby svým klientům pomohla. Je také velmi empatická. Pokud vycítí, že klient má rád zvířata, nechává v době sezení v místnosti své psy, které může klient hladit. Psi jsou vždy v práci s ní, akorát většinou bývají zavření ve vedlejší místnosti pro případ, že by se klient psů bál.


    - Minulost: Diana se narodila do celkem chudé anglické rodiny Bonnie a Thomase Reddnessových. Rodina neměla moc peněz, ale protože byla Diana jedináček, mohla si už v deseti letech dovolit vlastního koně. Byl to pětiletý skokový poník plemene Welsh-Part-Bred. Koník už byl celkem slušně vycvičený a tak když si na sebe zvykli, mohli v Dianiných dvanácti vyrazit na první závody. Jak se později ukázalo, Paddy, jak se jmenoval, byl opravdu talentovaný a jeho majitelka stejně tak. Do několika let byl jejich byt plný stužek a pohárů z parkurových závodů. Probojovali se spolu několikrát také na mistrovství republiky. Na mistrovství pokaždé skončili celkem dobře ale ne dost dobře aby se dostali na mistrovství Evropy. Když už bylo Dianě 15, vedli si na mistrovství Evropy tak dobře, že to vypadalo že vyhrají i mistrovství Evropy, kůň si při rozeskakování zlomil nohu. Naštěstí nemusel být utracen, ale bylo pravděpodobné, že už nikdy nebude závodit, minimálně ne na takhle vysoké úrovni. Diana z toho byla velmi smutná, ale zároveň byla ráda že Paddy vůbec přežil. Dva roky na něm preventivně nejezdila a pak už jí bylo 17 a bylo na nějaké závody na ponících pozdě. Tak s ním aspoň jezdila na vyjížďky a občas si s ním zaskákala, taky s ním hodně dělala přirozenou komunikaci.
    Ve dvaceti letech kdy odmaturovala, se rodiče rozhodli jí jako dárek k úspěšné maturitě koupit dalšího koně, aby zase mohla závodit. Zároveň se dozvěděli, že se chce jejich dcera přestěhovat do USA. Byli z toho smutní, ale nebránili jí. Paddyho nechali přepravit letadlem určeným pro přepravu zvířat a nejdřív jeli do Ameriky s ní. Zde podala Diana přihlášku na prestižní filozofickou fakultu a uspěla. Rodiče jí pronajali byt který byl blízko školy i stáje, kde ustálili Paddyho a zamluvili i jeden box pro jejího nového koně, fríské hříbě Naomi které mělo dorazit za několik měsíců. Také nechali Dianu udělat si řidičák. Poté se vrátili zpět do Ameriky s tím, že ji o Vánocích zase navštíví.
    Když byla Diana v druhém ročníku, jí rodiče donesli jako dárek k Vánocům dvě malá štěňata Border kolie. Diana byla nadšená, milovala psy. Ona pro ně měla taky dárek. Věděla, že rodiče milují kočky, tak jim koupila jednu čistokrevnou plemene Ragdoll ze známéAmerické chovné stanice.
    O prázdninách, po kterých měla Diana nastoupit do čtvrtého ročníku, jela jednou do vedlejšího města na nákup. Cestou zpět objevila starou shnilou stáj a v ní zuboženého koně. Jednalo se o dvouleté hříbě a takhle tu bylo zřejmě zavřeno už několik týdnů, bez jídla a vody. Byl zázrak že ještě vůbec žil. Diana okamžitě zavolala policii. Přijela až po několika hodinách, kdy už dostal kůň napít a najíst trochu trávy. Také dorazil veterinář. Chtěl ho prohlédnout, ale kůň se bál, utíkal, kousal a kopal. Museli ho omámit sedativy. Zvěrolékař nenašel žádné zranění, jen podvyživenost a kůň byl okamžitě převezen-ještě stále omámený-do odlehlé o boxu stáje kde měla Diana své koně a byl oficiálně prohlášen za Dianiného třetího koně. Diana si den co den získávala větší důvěru, dobře se o něj starala a po několika měsících už ho mohla trénovat. Koník se ukázal jako temperamentní, ale velmi talentovaný skokan, talentovanější ještě než Paddy a Diana dodnes nepochopila, jak se mohl někdo takového koně zbavit.
    Když Diana dostudovala, přestěhovala se i s koňmi sem do San Hillesh. Bydlí zde zatím jen půl roku, ale chtěla by tu zůstat až do smrti. Ze začátku dojížděla do práce na kliniku v centru města, teď se však rozhodla otevřít si vlastní ordinaci zde na kraji města, aby to měla do práce blíž, aby víc vydělávala a aby měla více času na svá zvířata.


    - Inventář: Diana bydlí v malé vile s obrovskou zahradou na kraji města. Nepatří mrzí nejbohatší občany, no přesto si může dovolit vlastnit tři koně a dva psy. U ní doma je spoustu prostoru, dům sice malý, ale zahrada dost velká na to, aby se tam kromě stáje a pastviny vešel altánek, plácek na dog agility a jiné psí sporty a louka na piknik, který pravidelně pořádá.
      - Psi: Border kolie, čtyřletý Cameol (Kamy) a stejně stará Connie
      - Koně: šestiletá Fríská klisna Naomi (Nany), čtyřletý Hannoverský valach Storm Warning (Stormy) a Valach Welsh-Part-Bred Paddy Blue


    - Hlas: Zpívat moc neumí, ale jinak má hlas vcelku příjemný, je takový uklidňující, ideální pro psychologa.


    - Vzhled: První čeho si na Dianě všimněte, jsou její dlouhé kudrnaté rezavé vlasy. Mnoho lidí si myslí, že si je barví, ovšem opak je pravdou. Dřív se jí kvůli tomu ve škole smáli, no ona na to nebrala ohledy. Neřešila to. Když se jí smějí, ať se smějí, ona brečet nebude, to potěšení jim neudělá. Dále má kaštanově hnědě, vcelku řídké obočí které občas zvýrazňuje hnědou tužkou na obočí. Řasy má celkem nevýrazné, ale líčí si je černou řasenkou. Má celkem velké oči, barvou nevýrazné, šedobílé, ale zato zářící jako dva diamanty. Nos a uši snad nestojí ani za zmínku, jsou takové obyčejné, ničím nezajímavé. Má spíš bledší pleť a skoro nemá pihy, což je u zrzavých lidí dost neobvyklé. Rty má vcelku malé, ale plné a lehce růžové, často si na ně nanáší bezbarvý nebo lehce růžový lesk. Její obličej skoro vždycky září přívětivým úsměvem.
    Jinak nemá nějak potřebu se líčit, slabá tužka na obočí, řasenka a nevýrazná rtěnka nebo lesů na rty je jediné v čem ji můžete o všedních dnech potkat. Občas, když jde třeba na diskotéku nebo do divadla, líčí se i trošku výrazněji ale poslední dobou moc nikam nechodí, večery tráví raději se psy u televize.
    Co se týče oblečení, má ráda svůj styl. Skoro vždycky u ní najdete něco černého, obvykle kalhoty. Je přesvědčená že černá zvýrazňuje ostatní barvy a její vlasy, na které je pyšná. Dále mívá sytě barevné tričko, nejčastěji v základních barvách (červená, žlutá, zelená, modrá), nenosí však neonové, třpytivé a takovéhle oblečeí o kterém říká, že doslova "bije do očí" a má pocit, že to zneklidňuje lidi kolem ní. Třpytivé nebo neonové oblečení nosí jen do divadel, na party, na diskotéky atd. a to stejně jen zřídka.
     



    - Schopnosti:
      - Telepatie - dokáže na dálku přijímat a posílat myšlenky či vizuální představy. Díky této schopnosti dokáže také uklidňovat nebo naopak mrtvo až. Také dokáže číst myšlenky, ale to skoro nikdy nevyužije, minimálně ne na své klienty


    Dodatek:
     - O svých magických schopnostech zatím Diana nic neví, ale už je nevědomky několikrát použila
     - Povolání: Psycholog


    Kontakt:
      - E-mail: anezka.braunerova@post.cz
      - Howrse: anik9
      - Skype: Anežka Braunerová
      - Facebook: Anežka Braunerová

    Další postavy:
    Amelia Veronica Hawkins, Hetty Blackthorn
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:19 pm

    Jméno: Savannah


    Přezdívka: Sav


    Příjmení: Hawkins


    Věk:
    17/17


    Pohlaví: Žena


    Druh/Rasa: Upír


    Povaha: Savannah je sama o sobě dost usměvavá a veselá, většinou zvedne náladu leckomu, i když je to nějaký bručoun. To jí v cestě nepřekáží! Má raději, když jsou lidi usměvaví a šťastní, než stále zamračení a smutní, nebo třeba jen jedno z toho. Ona sama je velmi empatická a vždy se každému snaží nějak poradit a být k dispozici, když někdo něco potřebuje. Navíc taky dobře pozná, když má někdo falešný úsměv a ve skutečnosti je nešťastný, ač to třeba sebelíp skrývá. Před ní se smutek jen tak neschová. U ní samotné to jde poznat lehce, většinou je totiž duchem nepřítomná a slzy se jí vyloženě tlačí do očí při sebemenší hlouposti. Většinou ani nepozná, jestli je něco myšleno ze srandy, je hodně vztahovačná a věci si bere k srdci, přičemž ji to kolikrát i hodně zraňuje. To se ale nebojí říct! Když se jí nelíbí, jak se někdo chová k ní, nebo k jejímu okolí -nemusí se jednat jen o přátele,- klidně svůj nesouhlas řekne nahlas a nebojí se zpětné vazby -dobře, možná je občas trochu vyděšená, bojí se, že se jí budou smát a navážet se do ní, ale to umí dostatečně dobře skrýt. Pokud tedy neumíte číst z očí, protože ty u ní vždycky odhalí pravé pocity. Nelze říct, jestli vyloženě spíš poslouchá, nebo mluví, ono je to tak půl na půl a pokaždé je to jinak. Hlavně když chce mluvit někdo jiný, tak ho nechá a poslouchá a když druhá osoba spíš mlčí, snaží se rozvinout konverzaci i přes to, že to moc neumí. Celkově u ní nemůžete čekat žádný podraz, protože hodně dbá na důvěru, jelikož bez ní to prostě a jednoduše nejde. Ráda lidi poznává, také nová místa a nesnáší, když je něčím, nebo někým omezována. Zároveň ale snáší autority a dokáže se podřídit, kdyby bylo třeba, sama by se autoritou stala, ale je někdy příliš nesmělá a to by asi nebylo nejlepší. Nemá ráda násilí, nikdy ho nepodporovala, je pro ni smutné, že někdo ztratí někoho blízkého jenom proto, že někdo jiný je agresivní. Je totiž dost citlivá, soucítí s okolím a nálady proudící z ostatních hodně ovlivňují její chování zrovna v té dané chvíli.

    Minulost: Sav se narodila do už tak docela početného rodu upírů, ale zatím měla jen bratry -a dívčí dvojče. Pro ni bylo vyrůstání zprvu velmi jednoduché, ale to se vše změnilo, když rodiče odjeli. Většinou moc bez rodičů být nechtěla, necítila se tak v bezpečí a o to horší, když zjistila, že se už nikdy nevrátí. Cestou domů je rozcupovali vlkodlaci a poté byli spáleni. Ani si nedokázala představit, jaká to byla muka -ani nechtěla. Dlouhé dny, týdny i měsíce poté byla hodně uzavřená, moc nepila, byla bledší a taky několik týdnů vůbec nepromluvila. Smrt rodičů ji zkráceně řečeno, hodně zasáhla, ale potom se s podporou svých sourozenců zase dala jakž takž do kupy a přijala věci tak, jak jsou. Nebylo to nakonec ani tak těžké, jako se zprvu zdálo, ač občas na ni přijde ta chvíle, kdy se zničehonic rozbrečí při vzpomínce na ně -ale musí být silná, to jí vždy říkali. Nesmí poukazovat na své slabiny.
    Byla spolu se sestrou Amelií nejmladší z rodu -ve skutečnosti úplně nejmladší, protože se narodila až po svém dvojčeti (ač jsou dvojvaječná.) Byla velmi chráněna svými bratry a ještě je. Je takový benjamínek rodiny a někdy toho má opravdu po krk. Neustálé hlídání, co dělá a jestli není v ohrožení... Až příliš velká starost, přehnaná. Mimo to ani nikdy nemohla navštěvovat normální školu, jako každý jiný teenager. Učí ji doma, nejen předměty, ale taky takové ty upíří... věci. Zkrátka je ještě takové mládě, zelenáč.

    Inventář: Bydlí v rodinném sídle v odlehlém části města spolu se svými staršími sourozenci a dvojčetem. Jinak zatím nemá mazlíčka, ale do budoucna by si nějakého chtěla pořídit -většinou její nápady (-jako surikata, lenochod, nebo panda-) neprojdou okolo Raye.


    Hlas: Žádná zpěvačka z ní nebude, ale alespoň tady je malá, dost nekvalitní ukázka → https://www.youtube.com/watch?v=lMUmS6MhN_s


    Vzhled: Sav působí už od prvního pohledu jako dívka velmi usměvavá. Vlasy má kaštanové, hnědé, rámují snědou pleť a táhnou se asi do půlky zad. Obočí je vcelku výrazné, ale i tak lehce přehlédnutelné, hnědé, ale to je ta poslední věc, kterou by se někdo zaobíral. Její oči jsou spíše dva smaragdy posazené pod řasami, ale pokud v nich nenosí jiskřičky radosti, jsou spíše než smaragdy, jako černé uhlíky uprosteřd tmavé noci -lece přehlédnutelné. Nos, nijak moc velký. Nu a to je další taková část obličeje, které si lidé moc nevšímají, nač také, vždyť není nijak výrazný, vlastně vcelku obyčejný a nezajímavý. Dále plné, ale ne nijak velké rty, které nesou narůžovělou barvu. Jsou takové nevýrazné a jeden by řekl, že i lehce přehlédnutelné, ale ne, pohled Vám o ně zcela určitě zavadí, přinejmenším když bude mluvit. A to je další věc, hlas, jaký má hlas. No tak rozhodně není pisklavý, ale ani nijak hluboký, prostě takový dívčí -občas se může zdát až dětský, když něco vypískne. Uši jsou vlastně typické lidské a snad ani nestojí za zmínku, každopádně nenosí náušnice, pokud nemusí.  Její postava je hubená, všechny svaly jsou zpevněné a tak jí stehna, ani paže neplandají do větru. Oděná bývá v nejrůznějších barvách, od bílé po fialovou, ale nijak moc křiklavé. Nejčastěji zkrátka volí černou a podobné "neutrálnější" barvy. Výška je zhruba 160 cm. Váha se tedy pohybuje okolo 46-49 kg.


    Obrázek: FC: Danielle Campbell




    Dodatek: Jako malé se jí z krve dělalo docela špatně


    E-mail:
      - email: lyadellka@seznam.cz

    Ostatní postavy:
    Tabitha Dawson, Amerika Kennedy[/center]
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:19 pm

    Jméno: Raymond


    Přezdívka:  Ray, Hawkeye


    Příjmení: Hawkins


    Věk: 22/174


    Pohlaví: Muž


    Druh: upír


    Povaha: Raymond  ze začátku se snaží chovat mile a přátelsky.  V dobré náladě by neublížil ani mouše, rád všem pomáhá  a tak dál. Ale nutno říct  že i jeho milé chování má své hranice,  a v tu chvíli? Nu, je lepší se mu obloukem vyhnout.  Nějaký den se může chovat úplně jinak než předtím. Jeden den může být milý a velice vstřícný.. následující den si nepřeje s nikým mluvit a je někde sám. Naneštěstí se tohle u něj zrovna moc nestává.  Sám toho moc nenamluví , ale když  má někdo z jeho přátel či někdo z jejich rodiny problém vždy jim bude naslouchat a snažit se jim pomoct vyřešit jejich problém. Sám však své problémy nikomu z rodiny neříká a snaží si je řešit sám. Raymond má bohužel či naneštěstí  jakousi potřebu ochraňovat svoji rodinu, jednou ho to zavede do problému to ví..pro nyní můžu pouze říct, ubližte jednomu z rodu Hawkins a s Raymondem se setkáte a nedopadne to dobře.  


    Minulost:   Pár měsíců co  nastal rok 1842 se do upírského rodu  narodil Raymond.  Mladý upír, no  jeho začátky byli nehezké. Menší nehody jistě víte co tím myslím.  Zakousnutý pošťák.. nebo  tátův společník z práce.. no jako to byla hrůza naštěstí se Raymond rychle naučil ovládat.
    Již od mladého věku se dokázal již dobře ovládat, a také jako malý projevil veliký zájem o učení a přesněji o medicínu. Takže kdo by čekal nějakého upíra  jako doktora? Po tom co Raymond dokázal vystudovat základní školu šel na střední, z Raymonda se stal doslova šprt učení mu nedělalo žádný problém.   Když do rodiny přibyl i Nick nic moc se nezměnilo.  Život byl podle Raymonda prostě dobrý..
    Raymond se zvládl naučit dokonce i tři jazyky, postupem času  když už dostal i práci  jako doktor, tak dlouho z člověka nepil, vždy si přinesl  sáčky s krví z nemocnice a tak to šlo dále. Smrt rodičů ho velice zasáhla v  duchu přísahal že se jednoho dne pomstí těm kteří to udělali, nebo aspoň tomu rodu.



    Inventář: Dýku se stříbra..furt ji má u sebe , mají rodinné sídlo ve kterém bydlí se zbytky členy rodiny,  Má i domácí zvířátko.
      - Ruby: https://iso.500px.com/wp-content/uploads/2014/03/51260092-1170.jpeg


    Obrázek:  


    Vzhled:  Krátké vlasy, hnědé oči,  po většinou černé nebo mírně světlejší oblečení.


    Dodatek:  Má neuvěřitelnou přesnost v hodu, umí   mluvit třemi jazyky, latinsky, rusky a Francouzky


    Kontakt:
    - Email: kajinka.fifi@seznam.cz
     - Howrse:
     - Skype:
     - FaceBook:
    - Ostatní postavy:  Martin Shaw, Thomas Williams, Thierry Blanchard,
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:26 pm

    Jméno: Nickolas Jonathan


    Přezdívka: Jace, Nick, Twisted Fate(Sáry xd to mi musíš nechat xd) a kartař


    Příjmení: Hawkins


    Věk: 25/169


    Pohlaví: Muž


    Druh/Rasa: Upír


    Povaha: Nickolas je ten typ kluka, který vám bude vždy zahalený do závoje mlhy a nikdo nebude nikdy tušit, co se děje v jeho hlavě. Mnozí ho znají tak jak třeba další ne a naopak proto je dobré si položit otázku, co vlastně tento mladík je. On ani nikdo jiný vám to nepoví jelikož je v hloubi duše tak zmatený, že ani neví vlastně ani sám co je. Jediné co tuší je, že je monstrum co se nějakou záhadou stalo mistrem v tom, co mu jde ze všeho nejlépe a to je podvádění. Nikdy by toho dříve nebyl schopný, ale po té co na svém těle viděl ty hrozné změny si uvědomil, že to jinak nepůjde. Byl rozdělený a roztrhaný na několik kousíčků podle kterých se může chovat kdykoliv jinak čili pokud bych to měla říct normálně je nevyzpytatelný i ti nejbližší se ho nenaučili rozpoznat a on sám už ani neví, co se kdy a kde stane. Aby jsme si Nickolase mohli představit v plné kráse musíme začít pomalu od každého kousíčku jeho rozbitého vnitřního já a postupovat až ke slupce nad tím. Dvě strany jako Jing a Jang uvnitř něj jsou vždy v rovnováze a když bude chtít může jednu donutit vystoupit na povrch, však pokud chcete vidět tu temnotu v něm musíte se navážet do jeho blízkých nebo jim nějak jinak ublížit. To se pak v jeho očích objeví jakýsi záblesk a jeho rty se rozvinou do úšklebku. Při této schránce je Nick neuvěřitelně sarkastický a nedokáže snad nic říct bez prapodivného tónu v hlase, který je mnohým lidem hrozně nepříjemný spíše se chová tak jako by mu bylo všechno jedno a jediné, co ho potěší je vaše smrt nebo vás mučit do té doby dokud nepoznáte, že jeho rodině se prostě neubližuje. Umí hrozně dobře v tomhle stavu maskovat emoce a jeho tvář kromě úšklebku umí jen poker face. Pokud se s ním budete chtít bavit tak si budete muset připravit hodně pevné nervy, protože k tomuhle patří jen neustálé intriky či lži, které se on nebojí vypustit z tlamy jen proto, aby vás dostal na kolena a ukázal, že tady je pán on. To jeho máte prosit na kolenou o milost, aby vás nezabil bezdůvodně a nevykoupal se pak ve vaší krvi jako to dříve s oblibou dělával. Pokud se přes tohle všechno chcete v téhle formě bavit tak vám asi šibne taky jelikož ten jeho pohled a to všechno děsí jen obyčejného smrtelníka. Dále je tu hlavně fakt, že on se většinu času při téhle náladě schovává a pozoruje vás z povzdálí jako kočka čekající na svojí kořist hlavně až uděláte chybu v jeho případě. Pak se na vás vrhne a bez milosti vás buď utýrá nebo zabije nožem, který pořád nosí u sebe. Na místě kde jste zemřeli nechá jen jednu jedinou kartu a to s bílou růží, která tolik vyvolala jeden spor mezi ním a jedním nejmenovaným mladíkem, kterého nenávidí i v normální verzi jeho povahy přeci jen jednou nepřítel vždy nepřítel tedy tak to aspoň platí pro Nicka.  Jinak je druhá část Nickovi je spíše čistá čili takový opak té první a to úplně. Právě tuto část se snaží ukazovat lidem, které má rád čili jeho rodině, kamarádům či přítelovi nebo přítelkyni. Pokud se u něj bude objevovat tato část tak se můžete setkat se spíše s milým mladíkem, který se snaží být vždy pozitivní a vypadat jako by mu nic neublížilo. Někdy dokonce dokáže i Nick vtipkovat nebo se o to aspoň snaží čili vypadá ještě více jako malé nerozumné dítě, které právě objevuje svět a snaží se v něm co nejvíce vyniknout klidně svým šarmem a inteligencí kterou se spíše snaží schovat hluboko do sebe jelikož málo kdo má rád ty inteligentní lidi, který jen opravuje ty, kteří často dělají chyby. Nadále je také velice pozorný a vlastně vždy když se někomu něco stane tak si toho všimne a všimne si jakékoliv změny v někoho chování přeci jen Nickolas byl k tomu již od malička vedený a tahle povaha je úplným opakem té jeho zlé takže tady opravdu bude spíše více pozorný a bude si všímat i sebemenší změny, ale to už sem napsala. Dále je velice laskavý takže svojí pomocnou ruku klidně nabídne někomu v nesnází na rozdíl od jeho zlé stránky, která by vás zadupala nejraději do země a sledovala jak pomalu trpíte tak on vám spíše při všem pomůže a klidně za vás vše ostatní udělá a nebude za to chtít vůbec nic přeci jen pomáhat ostatním se musí a ne jen koukat jak trpí. Nebude si nikdy hrát na nějakého úžasného krále spíše bude zalezlý ve svých knihách, které bude pořád předčítat nahlas a bude se sám chtít stát básníkem nebude si nikdy hrát přeci jen na něco co není sám ty lidi nemá z duše rád a hlavně ti, co si jen stěžují, ale sám to někdy dělá a pak tahle citlivka brečí někomu na rameni a ano je i hodně citlivý, ale co se s tím dá dělat nikdy se nesnažil více pochlapit. Dokáže i dokonale ostatním naslouchat i když si budou jen stěžovat, ale moc na to nebude brát moc velkou váhu přeci jen když si někdo jen stěžuje a i s malého poranění dělá velké tak je to pak těžké. Spíše bych ho přiřadila k někomu, kdo se při větších davech bude držet dál a nebude se moc zapojovat do debaty jelikož k čemu by to bylo, když by toho člověka jen vyrušil nebo ty lidi. Kvůli tomu, že je to vášnivý cestovatel se naučil hodně dobře vařit i když je upírem, ale bavilo ho obsluhovat jeho lidské kamarády či někoho koho na svých cestách potkával, přeci jen se dokázal bavit s lidmi, ale jen někdy v menším množství. Naučil se za tu dobu ocenit cenu své polovičky a nikdy by jí nezradil čili se spíše vždy při svých snahách o lásku spálil tak, že v ní postupně přestal věřit. Nuže dále by se dalo napsat, že při téhle stránce je vždy pravdomluvný, ale více již nedokážu o něm říct jelikož má v sobě takový zmatek, že se to ani nedá popsat. Možná jen, že i v normální povaze je vyčůraný a dokáže vymyslet hravě nějakou taktiku? Nikdo neví jak se Nick bude chovat a tak se ani dokonale jeho povaha nedá popsat, což je škoda, ale tak snad se více dozví člověk jen se hraním s ním.

    Minulost: Roku 1848 se stalo hodně revolučních věcí, však na jednu věc Nickolas a ani jeho rodina nezapomene. Psal se tehdy červenec, když žena zahalená v kápi k sobě tiskla malý sotva dvouměsíční uzlíček štěstí. "Zlato! Vezmi prosím Jonathana a utíkejte!" Poručila svému muži a ten se na ní jen naštvaně koukl. "Slíbil sem ti, že tě nenechám padnout a když již tak zemřu po tvém boku, má paní!" Možná tady se vzala tahle vlastnosti Nickolase jenže již bylo pozdě. Pronikavé vrčení protlo noc, byli tu! Garmadoni a jejich psiska pomocí kterých hledali svojí kořist a to nebohé upíry. Trvalo chvíli než se ženě naskytl pohled na medové kadeře přicházející druhé ženy. Šla ladně a svojí bohatou sukni si držela vykasanou tak, aby se jí nemáčela v loužích na zemi. Jako by ona jediná neignorovala fakt, že pršelo zhruba tak před hodinou. Její zdobené botičky na menším podpadku čvachtaly v loužích jak si to k nim rázně vykračovala. "Říkala sem vám, drahý, že si máte vybrat mne a ne nějakou couru z upíří rodiny. U mne by jste mohl být hrabětem jenže by jste si vybral někoho jiného." Člověk teď již proměněný se otřásl a sledoval jak k nim hraběnka došla. "Selero, prosím rozmyslete si to!" Ozval se prosebným tónem otec dítěte a ona se jen ušklíbla. "Je pozdě, Viktore, svůj osud si zpečetil." Luskla prsty a sledovala jak se po nich rozbíhá skupinka hladových psů, smečka jejího muže, který se objevil vedle ní. "Měli dítě, můj medový kvítku, neměl by se o to někdo postarat?" Zeptal se a slyšel jen jak noc protl bolestný výkřik ženy. Povzdechl a vydal se k matce, která pořád na svojí hruď tiskla dítě. Když k ní došel tak jí dal kopanec do tváře, chudinka se ani nebránila a její muž nevěděl ani jak se upíří schopnosti využívají. "Nebojte, panikno, vašemu pokladu se nic nestane jen ho utopíme či prodováme kůlem." Pak jej předal své Seleře, která si jen začala prohlížet. "Nechte... ." Více nestihla říct jelikož jí Sirin urval hlavu. To samé udělal i jejímu muži, kterého pořád trhala na kusy smečka psů. "Nebyla ho škoda, zlato? Zdálo se, že chtěl svému dítěti, které měl s tou courou dát jen lásku." Zaštěbetala vedle něj sametovým hlasem Selera. On se jen ušklíbl a pohlédl na ní jestli to myslí vážně, pak se jen vydal do ulic a očekával, že jej manželka bude následovat jenže ona jak mile její manžel zahnul za roh se vydala úplně na druhou stranu. Nebyla by to ona, kdyby netušila o rodě upírů, který jim tak vadil a to Hawkinsům. Sama tenhle spor nechápala a tak se vydala vniknout na jejich území. Stavba byla stavěná zhruba tak ve stylu klasicismu a byla bohatě zdobená, že se jí zatajil dech skoro připomínala sídlo Garmadonů. Přešla až nepozorovatelně ke dveřím, kde položila plačící dítě a zaklepala či zacinkala na zvonek u dveří, nikdo již neví. Pak zmizela znovu do noci, což bylo jisté nikdo jí nemohl vidět. K ránu našel plačící dítě Charles a Genevieve se o něj dokonale dokázala postarat jak o vlastního což se pak také vyplnilo jelikož se jej rozhodli adoptovat a dát mu první jméno Nickolas čili se z něj stal Nickolas Johanthan Hawkins. I přes to všechno krásné byl jeho život pořád neúplný jako malé děťátko se ptal rodičů jestli je opravdu jejich dítětem jelikož hledal každý rozdíl mezi nimi a vždy se mu podařil aspoň jeden vždy najít. Později se tedy dozvěděl něco více o tom, co se stalo a jak to vlastně bylo, kolik že mu bylo tehdy? Patnáct? Nickolas se někdy neuměl moc dobře ovládat a proto často vzhlížel ke svému dokonalému bratrovi Ryamondovi se kterým se tohle všechno často učil a jen díky němu se tohle všechno naučil ovládat a za to stál vždy po jeho boku a když bráška potřeboval pomoct tak mu prostě pomohl. Později se Nick nudou naučil krást tak, aby ho nikdo nechytil a nebo, aby po něm šli skoro všichni a on jim mohl úplně na pohodku utéct, to pro něj byl pravý adrenalin. Někdy jen tak sledoval jak se ten svět mění a od roku jeho narození vypadá stále hůře a hůře, však líbily se mu výhody nového světa a to co sebou přinášel. Naučil se docela dost dobře pracoval s vymoženostmi nové doby, však největší rána přišla s tím, když byli rodiče napadeni stejným aktérem jaký zabil jeho rodiče. Nějakou dobu brečel jako malá holčička Ryamondovi na ramenu než se dokázal sebrat a pomalu se zase vrátit do kolejí, které tak moc znal. Že by se jejich způsoby nesmazali? Pořád si kladl tu otázku až do doby dokud před nějakou dobou nenarazil na vyvrhlíka rodu Kuroka Garmadona, co od něj si dostal různé informace a dokázal poznat, že on není jako ostatní v jeho rodu možná proto ho má jako jediného z rodu Garmadonů rád i když jeho rod teď nenávidí jeho. I přes to všechno nikdy nezapomněl tu podobnost, kterou měl s Kurokem podobnou a dodnes ho to někdy děsí, že se probouzí se svých vzpomínek se slzami v očích, které si pak jde vyžehlit za svým bratrem, který je pro něj i po narození sester oporou a to docela velkou.


    Inventář: Nuže Nick vlastní pár hezkých věcí krom jen oblečení a rodinéo domu. Má také speciálně dělané karty, které nosí vždy u sebe tak mi je tedy dovolte popsat tedy jen ty hlavní je chlapec s květinovým věncem na hlavě, dále je tam jeho rodina, sourozenci, kamarád nejcennější a nakonec on se svým zlým já a to celé je malované čarodějnou jeho blízkou známou ve stylu viktoriánské květomluvy a mohla bych vám hodit podobnou ukázku jak to vypadá vždy je tam totiž uvedeno jméno, portrét a vystihující květina pod kterou je i napsaný krátký text. Nuže nadále má jen asi sto milionů knih, paklů karet a dva své největrnější mazlíčky. A to havrana Huga již bůh ví kolikátého a hada Princess druhem Mamba černá.

    Hlas:
    https://www.youtube.com/watch?v=5azIJaYJo8U

    Obrázek: FC: Francisco Lachowski


    Vzhled: Má zhruba 186 centimetrů a na svojí výšku má zhruba 80 kilogramů. Jeho postava je docela i sportovní takže nějaké ty svaly má. Jeho spodní čelist je docela dost ostře řezaná na rozdíl od plných rtů. Když se oholí tak vypadá zhruba na osmnáct roků čili proto se asi tak moc neholí. Jeho vlasy mají někdy spíše více světle než tmavě hnědou barvu záleží na úhlu sluníčka a oči má jen oříškově hnědé barvy. Má zhruba pět tetování jedno na hrudi, kde má vytetovaného orla. . Nuže nadále má na na ruce nějaké prapodivné tetování a to samé i na zádech kde má vytetovaného padlého anděla. Na druhé ruce má pak vytetované Always z Harryho Pottera a hned nad tím runy ze Shadow Hunters.


    Dodatek:
     - Nemá rád svoje prostřední jméno a spíše si nechává říkat Jace podle postavy z knižní série Shadow Hunters.
     - Nemá rád moc komolení svého jména
     - Je to bi
     - Miluje nejvíce bílé růže
     - Má ještě spoustu zájmů jako hru na klavír na který umí hrát úplně božsky a nebo bojové sporty či střelné zbraně.
    -Umí hodně karetních triků nebo spíše skoro všechny karetní triky.  

    Kontakt:
     - Email: taylor.mistic@gmail.com
     - FaceBook: Lucie Pechrová


    - Ostatní postavy: Serenity Morgenstern, Siriah M. Nightwish, Kuroko Garmadon
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:27 pm

    Jméno: Hetty Blackthorn


    Přezdívka: Blackie
     

    Věk: 16 let


    Pohlaví: Žena


    Druh/Rasa: Médium


    Povaha: Hettyina povaha se nedá popsat několika slovy. Bývá spíše ustrašená, ale někdy může být i agresivní, ale spíš když se snaží bránit. Také trošku připomíná psa - neupne se jen tak k někomu ale když už, neopustí ho celý život ikdyž se k ní nebude chovat hezky. Zatím má jen jedinou kamarádku, Bryden, potkaly se na psyciatrii kam ani jedna z nich nepatřila. K ní má vztah, který se snad ani nedá přetrhnout, obětovala by pro ni život. Dále je hodně upnutá ke svému psovi, kterého bezmezně miluje. Dodnes nechápe, jak mohl někdo tak krásného psa vyhodit na ulici. Se svým psem chodí úplně všude, pes s ní spí v posteli a nikdy by ho nevyměnila, ani kdyby tam s ní chtěl být sebehezčí a sympatičtější kluk.
    O kluka stejně zájem nemá, neumí to s nimi a navíc by ji stejně asi nikdo nechtěl. Sice vypadá pěkně, ale se svou povahou si asi nikoho nenajde, to jí však nevadí. Stejně by se toho kluka bála a on by ji pravděpodobně brzo poslal na psychiatrii a dostala by se zase do psychiatrické léčebny. Navíc kdyby zjistil, že z psychiatrické léčebny utekla, pravděpodobně by ji tam strčil hned a ještě by řekl doktorům ať si na ni dají pozor, že už se jí jednou podařilo utéct.
    První dojem z ní bude pravděpodobně tiché nesmělé děvčátko, které se nechá šikanovat, maximálně se rozbrečí a bude prosit abyste přestali. Tichá, nesmělá a ustrašená sice je, je ale však také hodně opatrná a dostat jí do takovéto situace je vpodstatě nemožné. Pravděpodobně by utekla. Ovšem naštvat se taky umí a to hodně. Ač to možná nevypadá, je na dívku celkem silná, mrštná a rychlá. Obvykle je dost nenápadná a to jí hodně pomáhá například při kradení, ale když se naštve, je jako kříženec draka, tygra a lva. Nestydí se vám jednu vrazit, podrazit vám nohy nebo na vás začít řvát. Ne ječet, řvát. Doslova. Nikdy nefňuká, připadá jí to dětinské a ona jako by z dětství už vyrostla. Nijak si to nedokazuje, prostě to tak je. Chová se hodně vyspěle, teda většinou. Naučila se to hlavně v psychiatrické léčebně, v ní jako by dospěla. Naučila se spoléhat se na sebe, obejít se bez kamarádů a ignorovat divné pohledy kolemjdoucích když ji vidí. 
    Pokud ji chcete zmlátit, ponížit ji nebo ji ztrapnit, radím vám - nedělejte to! S 99% pravděpodobností se vám to vrátí zpět a bude to ještě horší než jste chtěli udělat vy jí. To 1% lidí, kterým by to nikdy neudělala jsou její kamarádi, současně jen Bryden. Té by odpustila snad všecko, i kdyby se ji Ryden pokusila zabít nebo zmrzačit. Ostatním kamarádům (Momentálně žádné jiné nemá) toho moc neodpustí. Sice vám váš útok nevrátí, váš "prohřešek" vám už s největší pravděpodobností nikdy neodpustí a často se s vámi přestane kamarádit nebo vám ho bude pořád připomínat.
    Obvykle se straní lidí, většinu času bývá ve "svém" domku. Do práce chodí opravdu jen když musí, ne moc často, vadí jí ta velká společnost. Často a ráda chodí na procházky do lesů a na louky se svým psem, bez něj nedá ani krok a bere ho většinou i do práce, což její vedoucí nesou velmi nelibě. Ona to však ignoruje, myslí si, že její pes je to nejúžasnější stvoření na světě a kdo ho nemá rád, nemůže mít rád už nikoho.
    Někdy bývá taky dost bezohledná a není moc empatická, často nechápe, jak se někdo může bát jejího psa, zvířat atd. nebo jak může někdo rád chodit nakupovat. Ona občas ukradne nějaké ty hadry v malých obchůdcích, které nejsou ani nijak chráněné ale to je tak všechno. U svých blízkých se však dokáže vcítit do jejich situace, případně jim i pomoct a respektuje jejich zájmy, fobie a podobně.
    Hodně jí zálěží na prvním dojmu, takže pokud se s ní chcete sblížit, nesmíte jí hned šťourat do jejích osobních věcí nebo na ni začít řvát. Má taky svoji hlavu, k ničemu ji nedonutíte pokud sama nechce.  Pokud usoudí, že vám může důvěřovat, možná se vám i otevře a popovídá si s vámi o svých problémech. To je taky jediná možnost jak si pustí k tělu nějakého psychologa - když neví že je psycholog. Pokud jí to hned řekne, čekejte, že se dá sprintem na útěk, rozhodně ne že se k vám přihlásí na sezení.


    Minulost: Hetty se narodila do poměrně chudé rodiny pod jménem Carol. Rodina se k ní chovala hezky akorát musela skoro pořád pracovat aby si vydělali na živobytí. Bydleli v malém domku kde skoro nebyla elektřina, voda se nosila ze studni a všude byli červi, hmyz a pavouci. Rodiče často odjížděli na několik dní, často to bývalo tak že rodiče dali malé Carol jídlo a na týden odjeli, pak jí přivezli zase jídlo a opět na týden odjeli. Tak to trvalo do Caroliných 6 let kdy měla jít do školy. Jenže rodiče neměli na školu (školné, pomůcky, obědy atd...) peníze a tak se museli s Hetty rozloučit a dát ji do dětského domova, kde mohla chodit do školy. Zde nedopatřením vyslechla rozhovor ředitelky a její matky a dozvěděla se, že rodiče jen dělali že jsou chudí, ve skutečnosti byli bohatí a to jejich "odjíždění za prací" znamenalo to, že odjížděli do své obrovské vily se spoustou služebnictva. Taky se dozvěděla, že byla nechtěné dítě a rodiče se jí už od narozenî snažili zbavit, ale nenašli pro to vhodnou záminku. Když tohle všechno vyslechla, s pláčem doběhla do svého nového pokoje lehla si na postel. Několik dalších dní nejedla a skoro nepila a nehnula se z postele. Vychovatelka si myslely, že by měla na svou minulost zapomenou a tak jí oficiálně změnili křestní jméno na a Hetty a od té doby jí nikdo nesměl jinak říkat. Tu noc, kdy dostala Carol nové jméno, se jí zjevil první duch. Bylo to malé miminko, sotva párměsíční, které jí ukázalo, jak s ním jeho bratr ve vzteku, že má miminko všechnu pozornost rodičů, mrštil o stěnu a ono si rozbilo hlavu. Hetty se vyděšeně probudila. Pak usoudila, že to byl jen sen ale když znovu usnula, miminko se zase objevilo a chtělo po ní, aby vyřídila jeho matce že ji mělo rádo. Když mu to slibila, poděkovalo a zmizelo. Duchy začala vídat stále častěji, pak i dvakrát týdně a každé slyšení ji jenom víc a víc uvádělo do deprese. Začala malovat děsivé krvavé obrázky, tvářit se nepřístupně a ztrácela zájem o kamarády. Nakonec zbyla jen jediná, nejlepší kamarádka která Hetty přemluvila aby jí o svém trápení řekla. Hetty jí to řekla a Lucy, její kamarádka se nejdřív tvářila chápavě, no druhý den se jí začala smát. "Najednou, najednou, duch se zjeví za tebou!" Zpívala a postupně se k ní přidávali ostatní děti až ji šikanovali všichni. Vychovatelky si toho všimly až po několika měsících, kdy se těsně před ukončením školního roku Hetty zhroutila ve škole.v tu chvíli se o to vychovatelky, přesněji řečeno jedna z nich, začaly všímat. Šikanu se jim podařilo zastavit a proto byly opravdu udivené, když zjistily, že se Hettyin psychický stav nezlepšuje, naopak. Začala se totiž řezat. Vypozorovala totiž, že když na tom bude fyzicky šoatně, duchové to poznají a nebudou ji tolik otravovat. A jejich zjevování se se omezí na 3-4x do měsíce. Vychovatelky také objevily v šupleti její hromadu obrázků. Většina z nich byla dosti děsivá, Hetty totiž kreslila poslední momenty před smrtí duchů co se jí zjevovali, takže například děvčátko ležící v kaluži krve pod panelákem, muže s nožem zabodnutým v hlavě nebo bledého chlapce na kapačce. Vychovatelky se zhroutily. "Co to je?" Zeptaly se Hetty. "Obrázky." Odsekla Hetty. "Ale čí?" "Moje." "Ale co na nich je nakreslené?" "Duše mrtvých." Odpověděla Hetty. Sestřičky byly vyděšené. Zavřeli Hetty na samotku protože se bàli že je zabije, nevěděly, že je médium a ne vrah. Také s ní začaly docházet k psychologovi. Hetty se mu nejdřív odmítala svěřit ale pak ji k tomu donutili a on Hetty okamžitě přesunul do psychiatriclé léčebny.
    Jestli si Hetty do této chvíle myslela, že její život už nemůže být horší, tak tady se na vlastní kůži přesvědčila, že může. Tady v léčebně stále umíralo víc a víc lidí, ostatní pacienti tu byli agresivní a léčba velice nepříjemná. Stále byla nadopovaná nějakými léky, hodně zhubla, ale duchové se objevovali pořád. Často také mívala elektrošoky a podobné odporné způsoby léčby. Jednou zrovna na elektrošoky čekala a společně s ještě jednou dívkou (Bryden Lou) na vlastní oči viděla jak při elektrišocích zabili jednoho muže. V tu chvíli kdy zemřel Hetty zařvala, vytrvalá se doktorovi a utekla na zahradu. Tam se pak schovávala tři dny než ji doktoři našli a na elektrošoky odvlekli. Tak ji museli přivázat aby neutekla a tak to bylo už každý termín elektrošoků, zkrátka z toho dostala Hetty obrovský strach. Zároveň se ale dost sblížila s tou dívkou, Bryden a zjistila, že Bryden není anorektická depkařka, jak si o ní na začátku myslela, ale médium a taky že si ze smetí muže obě odnesla stejné trauma. A že ona, Hetty, je taky médium a proto vidí duchy. A že rozhodně nepatří ani jedna z nich na psychiatrii. Také že je Ryden jen o rok starší. Když Bryden ve svých patnácti letech utekla, rozhodla se tehdy čtrnáctiletá Hetty utéct taky. Věděla, že bez své nejlepší kamarádky tu nemůže být. Jednou se vloupala do trezoru ředitelky léčebny a ukradla několik stovek dolarů. O vycházce o den později se nepozorovaně schovala za keř v parku a když její skupinka odešla, dala se sprintem na útěk i s penězy. Za část peněz si koupila lístek do nějaké vesničky poblíž nějakého většího města (San Hillesh), o kterém jí Bryden řekla že je známé jako město nadpřirozena. V San Hillesh se zabydlela v jednom z opuštěných domků na kraji města. Neměl vodu ani elektřinu ale to Hetty nevadilo, vystačila si i bez toho. Pro vodu chodila do veřejných záchodků a pro světlo používala baterku na ruční pohon. Před několika měsíci našla na ulici vyhozené kňučící štěně. Hetty se ho ujala a od té doby je pes u ní. Jídlo a pití se naučila hodně dobře krást a tak ani ona, ani její pes nikdy nehladověli.
    V současné době si občas přivydělává v menších podnicích(restaurace, hospody apod.) aby nemusela pořád jen krást a když už krade, je to hlavně na tržnicích kde je mnoho lidí a většinou si toho nikdo nevšimne.

    Inventář: Hetty se zabydlela v jednom malém opuštěném domku s maličkou zahrádkou na kraji města, který je stejně jako většina dalších neobydlený. Není zde voda, elektřina a netopí se tam, ale to Hetty k životu nepotřebuje. Domek má dvě patra. V horním patře je ložnice s celkem pohodlnou postelí a nočním stolkem na kterém má budík na baterky, které v případě potřeby krade. Také je tam koupelna kterou ale vůbec nepoužívá, proč taky když neteče voda. Dole je pak obývací pokoj se starým gaučem a velkou skříní s oblečením a kuchyň se spíží ve které skladuje potraviny. Sprchovat a pro vodu chodí do veřejných sprch a záchodků s pitnou vodou nacházejících se kus od "jejího" domku.
    Ráda nosí černé nebo tmavé oblečení.
    Má psa, fenku Jordanku. Je plemene Pyrenejský horský pes a je jí jeden rok. Hetty ji našla když jí byl pouhý měsíc a někdo ji vyhodil na ulici.
    http://www.imagehosting.cz/?v=pes2msce.jpg - 2 měsíce
    http://www.imagehosting.cz/?v=pes6msc.jpg - 6 měsíců
    http://www.imagehosting.cz/?v=pes1rok.jpg - 1 rok
    http://www.imagehosting.cz/?v=pesavatar.jpg - hlava


    Vzhled: Měří asi 170 cm a váží cca 50 kg. Je ubená protože moc nejí, má málo peněz a stará se víc o psa ne o sebe. Má hnědé vlasy, u kořínků tmavě hnědé, které postupně mění barvu na světle hnědou, která je u konečků. Vypadá hodně dospěle, ale tvářičku má pořád spíš dětskou.


    Obrázek: FC: Mackenzie Foy




    Dodatek:
      - Má panický strach z psychologů, psychiatrů a psychiatrické léčebny


    Kontakt:
      - email: anezka.braunerova@post.cz
      - Skype: Anežka Braunerová
      - Facebook: Anežka Braunerová
      - Howrse: anik9


    Další postavy: Diana Elisabeth Reddness, Amelia Veronica Hawkins
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:27 pm

    - Jméno: Dasheen


    - Přezdívka: En, Dash, Červenka


    - Věk: 16/140


    - Pohlaví: Žena


    - Druh/Rasa: Anděl


    - Povaha: Dasheen je velice jemné stvoření. Nerada ubližuje a prakticky se dá říci, že to ani neumí a proti okolí je díky tomu více méně bezbranná. Ačkoli by se zdálo, že to je jenom naivní a přehnaně důvěřivé tele, které nezmůže prakticky nic, opak je pravdou. Je chytrá a většinou dokáže vymyslet východisko z jakkoli prekérní situace. Pokud budete potřebovat poradit s věcmi okolo nadpřirozena tak není problém, opět na většinu věcí zná odpověď. Je schopná poradit více méně s naprosto vším. Pokud tedy není zrovna úplně mimo a vykolejená. To poté část mozku vypovídá službu a místo ní najede ta část, která si říká "jak z tohodle ven".
    Je dost nedůvěřivá prakticky ke všem které potká. Získat si její důvěru bude stát hodně úsilí a i když už si budete myslet, že je vše v pořádku, stále z vás nejspíše bude mít strach. Ačkoli se může zdát, že vám ihned zobe z ruky, tak to tak opravdu jenom vypadá. Pokud jí někdo ublíží, získává si její důvěru zpět o mnoho hůře než tomu bylo poprvé. Když si najde přítele je schopná dělat pro něho naprosto všechno o co si řekne. Občas to může být i trochu problém.
    Je hodně plachá, většinu času tráví schovaná v lesích, odkud nevystrčí ani špičku křídla. Hodně se bojí co by jí okolí udělalo.


    - Minulost: Dasheen byla za života velice hodné děvče. Nikdy nevyčnívala z toho co jí rodiče nakázali, vždy se chovala slušně, všude chodila upravená, vždy sklopila hlavu před ostatními, aby se neřeklo. Rodiče byli typičtí maloměšťáci, co ztráceli hlavu pro každý trend. Vždy chodila v tom nejlepším oblečení, nehledě na to, že jej ke štěstí nepotřebovala. Pokud se ptáte jak se stalo, že zemřela a proč je nyní anděl. Rozhodla se skočit pod vlak s tím, že tak zachránila asi pětileté dítě, které zrovna nikdo nehlídal a nejspíše se zaběhlo matce. Jednoduše, když měla s rodinou jet vlakem na návštěvu, viděla chlapce co vešel na koleje a něco si prohlížel. Skočila, strčila jej z kolejí pryč, sama však nestihla před vlakem utéct. Když se probrala zjistila, že zachránila život člověku výměnou za svůj, přičemž nikdy nikomu neublížila. Takových lidí prý není mnoho. Jednoduše se nějaká vyšší síla rozhodla dát Dasheen druhou šanci. Naneštěstí se stal malý incident, díky kterému Dasheen svým způsobem shodili z těch nadýchaných obláčků, kterým lidé s oblibou říkají nebe a ona musela být najednou mezi lidmi na zemi. Měla štěstí nebo možná spíše smůlu, že se jí rozhodli nechat křídla. Štěstí, jelikož si nemusela vytrpět tu šílenou bolest, když by jí křídla brali a smůla, jelikož se nemůže zapojit do normálního života. Při svém pádu(doslova) si zlomila pravé křídlo, které potřebuje trochu lepší péči než mu dokázala sama dát. Po sto čtyřiceti letech se mohla konečně setkat s tím, koho zachránila před jedoucím vlakem.


    - Inventář: Nemá nic. Vlastně jenom rudé šaty na šněrování, medailon, který měla na krku v den kdy zemřela a starou, prakticky rozpadlou chajdu. Plus tedy pár zápisníků po zmizelém Nitrinovi. 



    - Obrázek:







    - Vzhled: Dasheen je dosti drobné postavy. Má přibližně 155cm a váží něco kolem 52kilo. Pokud by na ní bylo něco velikého, jsou to její křídla, která také zapřičiňují, že je asi o pět kilo těžší než by jinak byla. Co se křídel týče, jsou čistě bílé, žádné jiné barvy, žádné příkrasy. Možná by bylo fajn zběžně popsat i její obličej a zbytek těla. Z oválného obličejíku na vás koukají dvě ustrašené velké modré oči, ohraněné hustými řasami. Drobný nosík a jemné, světle růžové rty. Její obličej často klame, vypadá jako kdyby byla majitelka obličejíku vychytralá, drzá potvora - opak jest pravdou.
    Vlasy má rusé, lehce zvlněné a dlouhé přibližně do pasu. Občas si je sváže do drdolu nebo v nich z nudy splete nějaké ty copánky.
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:28 pm

    Jméno: Zachariáš


    Přezdívka: Zack


    Příjmení: Fairchild


    Věk: 27/500


    Pohlaví: Muž


    - Druh/Rasa: Liškodlak

    Povaha: Prvně začneme tím že je to gentleman, milý ohleduplný muž. Je klidný přátelský. Mnoho věcí bere s nadhledem. Třeba když si o něm někdo myslí něco špatného. Je to jednoduché,  víte po tak dlouhých letech jsou pouze dvě možnosti, vyvrátit ten špatný dojem, nebo to nechat plavat. Na světě bude vždy někdo kdo vás bude mít rád a někdo kdo vás mít rád nebude. Dále je nutno poznamenat že opravdu nepatří mezi líne muže, sám je rád když  může dělat něco aktivního. Mezi jeho koníčky patří posilování, vaření (a že mu vaření jde), a nakonec  mu jde i tanec, no to už je bohužel všechno co prozatím patří do jeho zájmů.. Na jednu stranu když má rodinu je i ustaraný. Ale běda vám zda ublížíte jeho rodině či přátelům.  Zachariáš sice vypadá nevinně, ale věřte že se v něm ukrývá mnohem více než myslíte.  A dál..rozhodně není žádný blbček,  rozhodně je inteligentní.  Ohledně dalších věcí , když je u své milované, může  se stát že bude mít i mazlivou  náladu..Ale to už nechme na jindy.    

    Minulost:  Zack vyrůstal na klidném venkově již za starých dob. Po té potkal svojí velkou lásku Alicance a měl s ní syna Willa. Musel se o něj pak starat jakožto o svého milovaného syna. Pomocí jej William sílil a stával se ještě lepším. V den, když si je přišla odvést samotná královna  jí moc nechtěl věřit, ale nakonec přeci jen svolil. Na královském dvoře rozvíjel svůj talent na kovářství a o jeho výrobky byl velký zájem. Čas od času svému synovi vysvětloval jak se tohle všechno má a Williama to podle všeho neskutečně bavilo. Když se začal stýkat jeho syn s Adeline pocítil chvilkový smutek po jeho minulé partnerce, ale poslední roky s ní to nebylo dobré ten vztah. I když se pokoušel měl pořád v lásce neštěstí a nic moc se mu nedařilo. Začalo se u něj rozvíjet více koníčků a možná proto se stal zase oblíbeným kovářem, který byl více kreativní než dříve. Když jej královna vzala do vazby kvůli synovi byl spíše více naštvaný, ale poznal tam svého kamaráda Baelfira se kterým se nějakou dobu bavil. Po propuštění z vazby byl jeho život zase normální až na to, že se pak jeho syn ztratil neznámo kam. Několik let jej hledal než mu poslal dopis o tom kde je a nevysvětlil mu jeho situaci. Nastěhoval se k němu pak a zvykal si na novou dobu. V nové době jaksi zjistil že má talent na zpěv a  hraní na kytaru.  


    Inventář: Kytara,  nějaké to oblečení , bydlí se synem . Ještě má u sebe stříbrnou dýku proti vlkodlakům, a nějaký dřevěný kolík proti upírům by se jistě také našel


    Hlas:  https://www.youtube.com/watch?v=kVxFg3yrGPM


    Obrázek:  FC: Adam Gallagher  


    Přeměna:


    Vzhled:  Zack má světle hnědé vlasy, které jsou na konci ofiny odbarvené, tedy takhle by se to dalo říct. Nosí ofinu často nažehlenou a zbytek vlasů učesaný. Jeho tváře jsou hrozně propadlé proto obličej působí docela zranitelně a oči má modré. Postavu má docela svalnatou a mohl by se tím pyšnit, tedy kdyby mu to povaha dovolila. Nosí spíše modrá trika a košile černé barvy, džíny k tomu volí vhodné, ale spíše bílé. Měří zhruba 180 cm a váží ideálně na svojí výšku, to znamená, že asi 72kg.


    Dodatek:  Ví že liškodlaci nejsou jediný nadpřirození. Proto hledal různé způsoby jak se ubránit či popřípadě zabít ostatní druhy co by ho ohrožovali.  Po tom co se setkal s kamarádem Baelfirem který byl schodou okolností taky nadpřirozená bytost, vydělával si jako nájemný vrah. Zkrátka naučil Zacka jak se bránit či popřípadě zabít jiné druhy.


    Kontakt:
      - Howrse: Skugga
       - Skype:
       - FaceBook:


    Ostatní postavy: Thierry Blanchard, Thomas Williams, James Harrison, Raymond Hawkins
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:28 pm

    - Jméno: Arisu


    - Přezdívka: Ari, Risa


    - Příjmení: Vastia


    - Věk: 17/155 (narozena roku 1862)


    - Pohlaví: žena


    - Druh/Rasa: vampírka


    - Povaha:
    Pohodářka. Tak by jí většina lidí popsala jedním slovem. Z ničeho si nedělá velkou hlavu. Zkrátka když se vyskytne problém, věří, že je nejlepší si v klidu sednout, nejlépe k hrnku čaje a kousku jahodového dortu, a vyřešit to. Také má za to, že veškeré problémy jdou vyřešit slovem, není třeba žádné násilí. Za prvé je to otravné, a za druhé nudné. Zrovna moc jí nesedí upjatí lidé, neusměvavý, nešťastný. To se jim buď pokusí vykouzlit úsměv, nebo je nechá, aby v životě dál kráčeli svou vlastní cestou.
    Ano, kupodivu by se o ní dalo říci, že je moudrá. Řadí se mezi skutečně inteligentní lidi, svou inteligenci však neustále skrývá za svou znuděností a otráveností ze všech aktivit vyžadujících pohyb. Málokdy se stane, že byste ji nachytali v náladě takzvaně pod psa. Většinou se usmívá. Ale buďme k sobě upřímní, málokdy se stane, že jí vůbec potkáte, to snad že byste se toulali někde sami v noci uličkami města.
    Věc, na kterou si však velmi potrpí, je osobní prostor. Pokud vás nezná, malinko jí vadí, když nějakým prudkým pohybem narušíte vzduch v její blízkosti. Nevyvádí z toho a ani vám na to nic neřekne, ale můžete si všimnout malinkého vzteklého úšklebku, co se jí během vteřiny mihne tváří.
    Moc dobře ví, jak velkou vládne silou, proto si dává dobrý pozor, aby nikomu neublížila a ani aby se nezamotala do žádného problému. Když by se to už ale stalo, a slova nepomáhala, bude se snažit vyjít tou nejméně bolestivou cestou pro všechny zúčastněné. Pokud jí například unesete její kočku, pravděpodobně vám nanejvýš zlomí ruku, abyste si příště pamatovali, že na osoby (kočky) jí drahé se hrubě nesahá.


    - Minulost:
    Narodila se tak, jako každý jiný vampír. Samozřejmě by to nebylo ono, kdyby se v jejím životě nepřihodila nějaká katastrofa, která by kompletně změnila její život. K tomu se však dostaneme později.
    K jejímu dětství mohu poznamenat snad pouze to, že vyrůstala celkem spokojeně. Byla poučena, jak se chovat, čeho a koho se stranit, aby nepřišla k úhoně. Vychovával ji především otec, ke kterému měla tedy blíže než k matce. Už od mala byla klidné povahy, věděla jak nejlépe užívat svou sílu. Co ale nikdo nečekal, bylo, že zrovna jejich klan si vyhlédnou Lovci, tedy ti, kteří mají za cíl vyhubit veškeré nadpřirozené. A rodina vampírů? To bylo něco, na čem by si smlsli tuze rádi. A tak zosnovali jakýsi pokřivený plán.
    Naše milá Arisa byla ještě mlíčňátko, nevěděla, kdo to ti Lovci jsou, ani čeho všeho jsou někteří z nich schopní. Jendou takhle pozdě v noci, kdy se Ari potloukala ulicemi, zahlédl ji jeden z oněch nadpřirozenobijců a přešel do akce. Ari nalákal do opuštěného skladiště, kde se jim podařilo za požití hrubé síly zavřít Arisu do něčeho jako je železná panna, avšak celo ze stříbra. Kdykoli se tedy Arisu pokusila pohnout, stříbrné hroty se jí zadíraly hlouběji do těla. Byla vystrašená a nechtěla nikomu ublížit. Tím, že ji takto odvedli, nalákali tam oba její rodiče. Ti se rvali, ale matku zabili téměř okamžitě. Otec se dostal až k Arisu a uvolnil ji, když však stál čelem k Arisu a zády k Lovcům, potkal jej stejný osud jako jeho milovanou manželku. Arisu však osvobodil. Bylo to poprvé v celém Arisině životě, a také naposledy, kdy zabíjela. Cítila se prázdně, zlomeně a osamoceně. Cítila, že musí své rodiče pomstít. Jen pár lovců uniklo z onoho skladiště živých, a to jen díky tomu, že venku již svítilo světlo a tak za nimi Arisu nemohla.
    Od té chvíle postupovala o to opatrněji, moudřeji. Nevěřila tak moc ostatním a vždy si hlídala záda. Shromáždila rodinný majetek, hlavní dům zachovala, zbytek však prodala a převedla na aktiva, sem tam někde zainvestovala a tím si vydělávala. Hodně cestovala, navštívila spoustu zemí a potkala spoustu zemí. Čas od času se ale usadila v nějakém městečku, nyní se tím městečkem stalo San Hillesh.



    - Inventář:
    Jak bude později ještě jednou kreativně popsáno ve vzhledu, často ji uvidíte pouze v černé, s případnou kombinací do fialové barvy. Nejraději má obyčejná trička tmavší barvy s dlouhým rukávem. Obyčejné rifle, jak jinak než upnuté, kdyby je měla vytahané až po kolena, pravděpodobně by se tak její sen o částečné nenápadnosti velmi rychle rozplynul. Společnost jí dělá její šedá mainská mývalí kočka Erza (http://buzzsharer.com/wp-content/uploads/2015/10/Maine-Coon-cat-photo.jpg), která je asi stejný povaleč, jako Arisu sama.
    Vzhledem k její pohodlnosti je jasné, že bydlí v domě, přeci by se nikde netoulala, to by bylo otravné. Byt jí žádný pronajmout nechtěli, kvůli tomu, že Erza pouští až příliš chlupů. Proto si musela koupit menší dům, no nějaký ten rok už na světě je, aby si zvládla vydělat na dům. Není nijak velký, tak akorát pro ní a pro Erzu. Je však v centru, aby byla na dosah všemu dění, i když si bude válet zadek ve stínu žaluzií, aby alespoň slyšela cvrkot města. A co všechno v jejím domečku najdete? Záchod je samozřejmostí, stejně tak i koupelna, kuchyně, menší obývák, kde jsou tři křesla, ale ani jedna pohovka, místo pohovky je v obýváku jednolůžková postel, ano, až tak je Arisu shnilá. Ložnici má však zvlášť a tam má postel dvoulůžkovou, aby si měla kam lehnout i Erza. Dům je jednopatrový, hodně nízký. Má však hezkou zahradu, obrostlou vysokým živým plotem a v zahradě samotné je hned několik stromů, které poskytují docela dost stínu, alespoň něco, kdyby se chtěla Arisu trošičku přivařit jako rak.


    - Hlas:
    https://www.youtube.com/watch?v=xQzif_nVt0A

    - Obrázek:
    https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/736x/08/b5/0e/08b50efac328c233b30a7984e7f5d041.jpg






    - Vzhled:
    Hned na první pohled si můžete všimnout, že je spíše drobnější postavy, a to jak ve výškové kategorii, tak v té váhové. Vysoká je 162 cm a ručička na váze ukazuje přesně 52,3 kg. To první, co vás však upoutá, budou pravděpodobně její vlasy, které má dlouhé zhruba po lopatky, spíše delší. Jsou husté, avšak to podivné je na nich ona světlá levandulová barva. I v temném lese je tedy svítit na několik desítek metrů. To by byla ovšem nejspíš i bez nich, jelikož o ní lidé říkají, že je bílá jako smrt. Aby taky ne, když se světlu vyhýbá jako čert kříži. Očka má čokoládově hnědá, ačkoli z dálky vypadají dosti temně, spíše černě. Celkově si nepotrpí na žádné módní trendy, takže ji z valné většiny uvidíte jen v černém tričku s dlouhými rukávy, černých džínách a černých teniskách. Čas od času na sebe ale vezme i svou oblíbenou barvu, a to jest fialová.


    - Dodatek:
    /


    - Kontakt:
    - Email: Vaely@seznam.cz
    - Howrse: Vaely
    - Skype: Vaely Black
    - Ostatní postavy: Sarah Farre, Azura di Sable
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:28 pm

    - Jméno: Ethel


    - Příjmení: Grace


    - Věk: 19/741


    - Pohlaví: Žena


    - Druh/Rasa: Kočkodlak


    - Povaha: Vyloženě tichá, nemá ráda společnost velkého množství lidí, popravdě je raději spíše sama. Kdyby měla jít do města, asi by šla spíše navečer. Jinak by to asi na rychlo prošla bez zájmu o ostatní. Když je u ní více než dva lidi, zdá se jí to přes příliš a beze slova se stáhne. Nemá moc ráda mluvení, většinou jen stojí a kýve hlavou, případně naznačuje své myšlenky jinými posunky.  Dříve byla také dost tichá, ale ne tolik jako teď, oprati nynějšímu stavu byla vyloženě ukecaná. Není pro ni vyloženě oříšek zapojit se do konverzace, ale prostě se po ztrátě sourozenců i rodiny odprostila od života ve společnosti a velká společnost je prostě velká společnost. Kdyby jste ji vytáhli někam na ples nebo tak, asi by byla v koutku a nevnímala okolí. Každopádně kdyby se ale dostala do smečky, kde by ji chápali a brali mezi sebe i přes její nedostatky, nejspíše by dokázala znovu normálně mluvit i s více lidmi naráz.
    Ačkoli se to nezdá, je velice inteligentní, postřehne spoustu věcí, kterých si další lidé nevšímají. Vzhledem k tomu, že většinu života žila jako kočkovitá šelma(které nemají mnoho možností vyjadřovat pocity výrazy tváře) si zvykla na to, že je nepoužívá ani v lidské podobě. Pokud ji zrovna vyloženě neovládají emoce. Opět je nutno říci, že po delším pobytu s lidmi by si možná převykla.
    Co se týče milostného života, potřebuje dominantního muže, který ji bude dávat jasně najevo, kde je její místo, ale zároveň bude umět být i něžným přítelem. Dokud jí neukážete, že jste silnější než ona, budete pro ni prostě jen koťata, kterých se nebude bát a která pro ni budou vždy maximálně známý, při troše štěstí i přátelé. Pokud budete chtít vztah, musíte se ukázat jako slušně dominantní jedinec. 


    - Minulost: Narodila se do pomalu upadající smečky kočkodlaků. Je z trojčat, jediná dívka, jediná albínka. Rodiče je milovali všechny stejně. Otec byl alfa smečky, matka spíše jednorázové uspokojení. I tak měli všechna tři koťata rádi. Jak už se ale řeklo, smečka se pomalu rozpadala, důvodem byli časté nájezdy lovců a velké ztráty. Při posledním nájezdu, u kterého byla Ethel přítomna, zabili jejího otce i matku. Se sourozenci dokázali utéct. Ale co mohou zmoci tři děti, které ani nevěděli jak lovit a na které věčně poutala světlá pleť jejich sestry nechtěnou pozornost?
    I přese všechna úskalí spolu sourozenci dospěli. Emet, Ethan a Ethel. Nebylo to nikdy zlé, navzájem se podrželi, spolu zvládli všechno, nic nebyla překážka. Ethel sama neví důvod proč se rozdělili, ví jenom to, že hádka bratrů mohla za to, že se každý rozešel vlastní cestou. Důvod hádky jí zůstal utajený. To jim bylo kolem čtyř set let. Ethel vždy chtěla někam patřit, problém byl v tom, že nikdy nenašla žádnou dobrou smečku. Všichni považovali její zbarvení za nevýhodu slabinu, nechtěli ji. Odstrkovaná a sama se začala Ethel čím dál více uzavírat. Přestala navštěvovat města, do lidské podoby už se ani neproměňuje. Je více méně pořád v podobě čistě bílého tygra, schovává se v lesích kolem San Hillesh, pokud možno co nejdál od lidí. Nikdy nepocítila potřebu se opět zařadit mezi lidi. Popravdě už skoro nenosí ani oblečení, to co na sobě v lidské podobě má jsou vybledlé šaty z potrhané látky. Prostě se odprostila od většiny lidského chování.


    - Inventář: Bílé, průsvitné šaty pod kolena.


    - Hlas: https://www.youtube.com/watch?v=e_S9VvJM1PI


    - Obrázek:



    - Vzhled: 170cm a asi 63kg. Na celém těle nemá ani jedno znaménko, pouze čistě bílá pokožka. Vlasy má už hodně dlouhé, více méně si je vůbec nestříhala, kdyby si je nesvazovala do jednoduchých copů, měla by je po kolena. Oči mají velice jasně růžovou barvu.(není vidět na fotce.. :c) V proměně na kočku je to drobnější tygr. Opět čistě bílá, dokonce i s oněma růžovýma očima.
       - https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/736x/7b/22/60/7b2260d6602eeea253f481fd9ba003c1.jpg

    - Přeměna: https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/originals/65/b5/e2/65b5e20857d606824b5ecc53438d8e97.jpg

    - Dodatek:
      - Albín
      - Má bratry Emeta a Ethana
      - Svým způsobem ji fascinuje krev, má zvláštní úchylku si krví zabitých zvířat kreslit po těle různé čáry a jednoduché ornamenty. V jejich klanu se věřilo, že to kočkodlaka samotného posiluje. Ethel ví, že je to hloupost, každopádně jako zvyk se jí to zamlouvá a tak to praktikuje do dnes.

    - Kontakt
      - email: ethel-grace@post.cz
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:29 pm

    Jméno: Marcus

    Přezdívka: Marc


    Příjmení: Snow


    Věk: 25/100


    Pohlaví: Muž

    - Druh/Rasa: polodémon


    Povaha:  no dá se říct že pravý opak otce, je milý přátelský, je rád když se mu lidi povede rozesmát. Je klidný, a chová se mile.  Než aby se s někým začal prát snaží se to vyřešit po domluvě. Ale ačkoliv  je gentleman věř te mi že pokud dojde na boj že budete nemile překvapeně.  Jeho koníčkem se stali různé kouzelnické triky..holubice v rukávu a podobné triky jistě znáte.  Je i posloucháš, nechte mě to vysvětlit, kamarádi se mu můžou jít klidně vyplakat na rameno.  On se je bude snažit utěšit a pomoct jim aby byli zase v dobré náladě.  Vidět ho naštvaného?  To se skoro nedaří, ačkoliv i takovéto situace jsou, to je ale většinou doma kde ladí svoji holubici Snowfall. Když je mu smutno, je často  někde v lese kde je sám, a třeba si kopne  i do stromu, jo to mu zase pomůže v tomhle směru. O svých problémech nikomu neříká, vždy se je snaží řešit sám. Snad tím nikoho nechce zatěžovat nebo si myslí že to zvládne sám.

    Minulost: Nedalo by se říct  že by rozmazlovali. Skromný domov,   Marcus byl velice slušným  chlapcem. A ze začátku se mu nelíbilo co je zač. Má brát ostatním energii? No nakonec si na to zvyknul ačkoliv si sám o sobě myslel něco nehezkého nakonec se s tím smířil.  Ostatní děti ho měli docela rádi, Marcus byl smíšek a velice přátelské dítko takže  problémy nějakou dobu nebyli.  Nedavno mu máma koupila holubici jakožto domácí zvířátko. Pojmenoval ji Snowfall. Začal ji cvičit , nyní Snowfall může nosit vzkazy aniž by se někde ztratila.   No,  ačkoliv to bylo krásné jednoho dne se objevil v jeho životě někdo další,  někdo kdo dokázal svými slovy prakticky změnit  celý Marcův život. Život je jako klouzačka, jednou si nahoře jednou dole zkrátka nikdy nevíš co se stane. Díky tedy skutečnému otci se Marcovy názor na matku a na otce změnil.  Nyní bydlí u svého otce (Sitri)





    Inventář:  Holubici samičku Snowfall, jinak bydlí u otce (Sitri Snow)



    Hlas:

    Obrázek

    Vzhled: 175cm černé krátké vlasy, většinou oblečení světlé barvy ale můžou být i výjimky, když má špatný den oblečesi i černé oblečení

    Dodatek: (xxx



    - Kontakt:
    - Email:
     - Howrse: Skugga
     - Skype:
     - FaceBook:
    - Ostatní postavy: Thierry Blanchard, Thomas Williams, James Harrison, Matthew Bloodworth

    ____________________________________________________
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:30 pm

    - Jméno: Taylor


    - Přezdívka: Tay, lebka, rose, plamínek


    - Příjmení: Nightmare


    - Věk: 20/340 let


    - Pohlaví: Žena


    - Druh/Rasa: Rosag


    - Povaha: Taylor je taková milá osůbka, pořád se usmívá a ráda se někdy baví se svými kamarády, kterým se často snaží zlepšit jejich náladu, jako empatička nemá ráda, když jsou lidé smutní, přeci jen ona by nebyl schopný ublížit ani mouše, na to má zvířata a lidi ráda, často se podivuje, že něco jako je člověk mohlo vydržet tak dlouhou dobu, ale to je zase z jiného soudku. Každý si zaslouží žít, nemám snad pravdu? Však pak je tu druhá strana mince, která svědčí o úplném opaku a to je, když se zrovna ona naštve tak okolo ní metají dalo by se říct obrazně blesky a lidé se jí často bojí, přeci jen tato dívka sedí po většinu času v tichosti a sleduje ostatní svýma modrýma očima  okolí, možná proto jí někteří mohou nazývat šprtem, ale po většinu času se spíše lidskému kontaktu vyhýbá a aby se s někým začala více bavit tak jí ten člověk musel zaujmout, což je u ní velice lehké, jelikož miluje extrémy a bizárdnosti, které jsou většinou nad lidské chápání. Možná by o ní bylo dobré zmínit, že nikdy by se nevdala svých snů čili když se mu něco nepovede tak je ještě dlouho potom smutná a bojí se na někoho vůbec promluvit, ale to by tu nemohla být pak její divoká stránka, která s ní cloumá a nutí každému říct svoje poznatky o dané věci či cokoliv jiného, než od ní člověk chtěl slyšet. Pokud jde o sebevědomí tak toho pobrala opravdu hodně a když má náladu tak si hledá nové lidi na pokec, ale na kamarády by nikdy nezanevřela jsou pro ní jako rodina, kterou by vždy chránila a přeci jen pokud jim něco bude ubližovat, tak je začne bránit a raději by pár ran schytala ona než někdo jiný. Emoce většinou neprojevuje jiné než jen štěstí a nebo radost, přeci jen nikomu jinému by nebrečela na rameno nebo mu vůbec ukázala, že tato dívka také umí brečet, přeci jen slzy jsou podle ní slabost, které se člověk musí zbavit nebo ho ona slabost ovládne a donutí ho dělat věci, které by onen člověk jinak neudělal, čili jestli jí někdo bude chtít vidět brečet, tak jí musí opravdu hodně zranit. Málo komu by se Taylor dokázal vybrečet na rameno a svěřit se mu se svými problémy, kterých má dost, přeci jen i v takové křehké dívce problémy větší než má kdokoliv jiný, ale každý máme problémy takže je to vlastně takové, nu neřešmě. Někdy jsou však dny, které bych u ní nazvala jako PMS čili jak některé ženy rádi říkají "Chovám se tenhle týden jak píča". To se pak chová velice divně a spíše se v téhle době vyhýbá jakémukoliv kontaktu s okolním světem a je jen v knihách či někde zalezlá v koutě a čučí do stěny, tedy pokud nemá na práci otravování a strachování se o statní, přeci jen v téhle době je také hodně přecitlivělá a moc se s ní taky kvůli tomuhle faktu nedá bavit. Pak jsou tu dny, kdy je mazlivější než jakákoliv dívka a upozorňuji vás, že ona není někdo, kdo by se musel tulit pořád, čili je dobré tohohle času využít a přivinout si jí k sobě, konejšit jí a zkoušet nové věci, které by jindy nepřipustila. Přitahují jí obě dvě pohlaví, však obě se musí chovat podle ní vybraně, jinak by to prostě nešlo a jak se chovají? Chovají lépe než vypadají jelikož sama o sobě tvrdí, že není nejlepší. Při těchto tulivých náladách je schopná zůstat v posteli se svojí drahou polovičkou celý den a šeptat jí v objetí sladká slovíčka do ouška jen, aby se cítil/a šťastně. Ono jen co se toho týče nezastává se násilí na ženách a ani takového toho tvrdého zacházení, ale pokud je potřeba tak sama mluví jako dlaždič a dokáže se spíše v soubojích poprat, než to vyřešit slovy jako normální člověk. Je spíše ladná dívka, která dámě hezky otevře dveře, sundavá jí bundu a prostě jí všude pomáhá nebo se o pána dobře stará a rozmazluje si jej na každém kroku, přeci jen pánové jsou více nároční než některé dámy a musí se s nimi vybraně zacházet, však pokud nemá zrovna tuhle náladu tak dokáže opravdu velice dobře nadávat nebo se vztekat. Však jsou doby, kdy si potrpí na lichotky a takové ty sladké řečičky, ale nemyslete si, že on je tak slušná, tedy pokud myslíte stránku povahy a neberete v potaz to, že mluví jak dlaždič, i v tomhle andílkovi se nachází vlastnosti, do které by jste do ní neřekli. A to třeba, že je někdy hodně úchylná a to si nedělám srandu, i když ty věci většinou ví jenom jeho kamarádi nebo přítel/kyně, ale ne opravdu není tak "slušná",  dokáže být i hodně úchylná někdy i více sprostá, ale to ostatní nevědí a bůh ví proč, tedy pokud jí neslyšeli někde na ulici nadávat a mrmlat si sprostá slova. Co by bylo ještě dobré zmínit by bylo to, že je hrozná bordelářka, která je opravdu schopná šoupnout některé věci na místa, kde se budete divit úplně. Třeba taková halda oblečení na židli, která se pořád stěhuje je u ní úplně normální a když přijde na úklid tak jí jen nahází do skříně a dále to neřeší, i když byla často nucená uklízet. Její lenost by se dala také napsat k špatným vlastnostem, jelikož kvůli ní často nedělá věci tak jak má spíše je dělá jen napůl. Pak se divý, že na ní dospělí většinou křičí. Ale zpět k těm dobrým vlastnostem jelikož nikdo nemá rád ty špatné. Nuže bylo by k nim ještě dobré napsat, že pokud miluje tak pořádně a partnera/ku by nikdy nebyla schopná podvést, přeci jen tato elegantní dívka, která má na rtech úsměv 24/7 je poctivá v něčem třeba jako kamarádství nebo sporty, ale ona spíše cvičí její svaly sama. Přeci jen je mistryně v gaučinku, při kterém většinou čte knížky převážně Fantasy žánru. Po většinu času se snaží kreslit, ale buďme upřímní žádný učený z nebe nespadl a tak i ona se má ve všem vylepšovat, ale co se týče zpěvu tak ten jí jde docela dobře, dokonce i ten tanec jí jde.  Pokud jde o její další vlastnosti a to v přeměně, tak je to ustrašenost, přeci jen nikdo nechce, aby jej člověk viděl s ocáskem a oušky či jinou částí těla. Dále se v přeměně k lidem vůbec nepřibližuje, jen když potřebuje vážnou pomoc.

    - Minulost: Narodila se jako jedno z mála dětí v jejich kmeni, který byl docela velký, na to že byl v poušti. Děti se již od brzkého věku učili jak se svojí magií ohně zacházet a učili se také historii jejich kmene, nikdo však nedokázal určit na kolik procent tyto bytosti budou schopné se udržet při životě a naučit se základy své podstaty. Několik tvorů si dodávalo takto energii již po dlouhá staletí a Taylor byla jednou z nich, která měla pak kmen dovést do civilizace. Jakožto dcera náčelníka se snažila, aby ve všem dokonale vynikala, však moc se jí do nedařilo, hlavně ne ze začátku. Byla velice nepozorná a proto jí často utíkalo učivo, čili se pak musela snažit se svojí matkou vše dohnat. V jejích 11 letech se stala velice nadanou, co se týkalo ovládnutí svého živlu a proto pro ní podpálení prstu nebylo již tak složité jako na začátku, však pořád jí chyběla ta teorie, proto pro ní matka vymyslela invidiální plán na to, jak by svojí dceru mohla vzdělat v téhle oblasti. Nikdy by Taylor neřekla, že vzdělávat se o něčem, k čemu nebyla v té době ani učebnice bylo snad to nejtěžší co mohlo být. Brzy s její matkou přišla na něco, jak se donutila naučit aspoň pár řádků z toho, co měla umět a když jí to začalo bavit, tak se začala více učit a šlo jí to, aspoň si někam zalezla a nesnažila se pořád jen vyvolávat hádky nebo bitky, které pak většinou vyhrála. Byla docela dost šikovná a obratná, co se toho tak týkalo a postupně rodičům rostla do krásy. Brzy její krásu začali vnímat i ostatní chlapci a ona si mezi nimi začala vybírat svého nápadníka, však to netušila že s tím otec bude mít takový problém. Skoro žádného jejího favorita jí neschvaloval a tak se rozhodla utéct spolu s jedním z hodně silných chlapců a to s Jacobem Lacrostem, který byl jejím hlavním cílem již od malička. Společně se tedy vydali přes nebezpečné nástrahy pouště a ruku v ruce utíkali napříč svému osudu. Však brzy je čekala krutá zpráva a to s tím, že celý jejich klan byl vyvražděn lovci. Taylor si tohle dávala za vinu a proto se oddělila od Jacoba, aby mohla zkusit žít dál na vlastní pěst. Brzy poznávala nějaké ty nové dovednosti svojí rasy, ale nikdy jí to nebylo tak dokonalé, proto se začala stahovat do větších míst, ze kterých v doprovodu několika magických tvorů odcházela hledat další zástupce svojí rasy, však nikoho po dlouhou dobu nemohla najít, jako by každý klan potkalo to stejné neštěstí jako ten její. Nacházela jen prázdná obydlí svých druhů a bylo jí z toho do pláče, chtěla se za svůj druh pomstít. Nechtěla být poslední ze své vyhynulé rasy a tak vyhledala znovu Jacoba, aby mohli znovu obnovit některý z kmenů, však ten byl v zajatí lovců. Když to Taylor zjistila tak zuřila a chtěla se tam jen vrhnout, všechny zabít a zahladit důkazy o tom, že někdo jako oni existovali. Dříve neměla žádnou zbraň a proto byla v první bitvě proti nim zahnána pryč, jelikož díky její lsti se jí podařilo uniknout, však neschovávala se věčně. Naučila se brzy novému a to boj s kosou, kterou našla v jedné vesnici, tohle jí otevíralo nové možnosti a to ty, jak ony muže a ženy zabít hodně lehce. Neměla však sílu na to porazit všechny a tak společně s Jacobem utekla do lesů, aby nabrali nové síly. Scéna mezi nimi byla však ještě více vtipná. "Je ti skoro 150 let a ještě si neměla pohlavní styk?" Podivil se Jacob a sledoval onu osobu, která si pohrávala se svým talismanem. Pomalu se měnila zpátky na zvíře a to se jí nelíbilo, museli to vyřešit rychle nebo se o to pokusit na nějakém jiném místě. "Ano, neměla sem to! Vadí ti to?" Sledovala jak pomalu k ní přešel a políbil jí, více slov oba dva nepotřebovali a stačilo jim to na několik nových zážitků. Pak k sobě jen leželi přitisknutí a užívali si pocitu, že se znovu po tolika letech vidí. Z jejich lásky vzniklo první dítě a to Jackie, o které se rodiče starali snad skoro pořád a milovali jej celou dobu, však Jackie nemohl ani jeden z nich naučit o velkoleposti rasy a tak se stalo, že hned jak mohla tak se zdekovala do města jiného, než toho ve kterém se zabydleli díky hojnému osídlení magickými bytostmi, však ani další dvě děti nepomohli jejich vztahu, aby se udržel a tak se každý vydal svojí vlastní cestou. Ona došla až sem zatím co Jacob a děti zmizeli neznámo kam. Taylor pořád však hnala pomsta za svůj druh, jelikož nechtěla o něco jako rodina již znovu přijít. V momentální době je však zhruba v šestém měsíci těhotenství, u její rasy to jde totiž hrozně pomalu, čili ani neví jak dlouho v tomhle stavu bude.

    - Inventář:  U sebe má po většinu času jen svojí kosu, ale tak to jí někdy nestačí a skočí si do částečně vybaveného bytu pro něco k jídlu. U sebe většinou nosí ještě několik drobných věcí po kapsách, ale pak se tu najdou věci, které by nikdy nedala pryč. To je fotka její rodiny s Jacobem, prstýnek od něj a několik knížek o historii jejího druhu ilustrované jí. Vlastní také několik flašek alkoholu a slušnou sbírku cigaret. Dále vlastní černého kocoura Kura.

    - Hlas: https://www.youtube.com/watch?v=ktlQrO2Sifg


    - Obrázek: FC: Inhophetaminex Art


    - Vzhled:
      - Člověk Taylor je zhruba 160 centimetrů vysoká dívka, která má své rudé vlasy spuštěné po hrudníku nebo je nosí stažené v culíku. Má velice jemné rysy obličeje a působí na první pohled velice křehce. Plné rty s piercingem na pravé straně má většinou namalované rudou rtěnkou. Oči mají odstín modři a ve většině případů jsou víčka zvýrazněná linkou nebo tmavým stínem. Ve většině případů je její oblečené černé a boty nosí vysoké kozačky asi na deseti centimetrovém podpatku. Na těle má tři tetování a to ty které jsou vidět tady.  Její talisman vypadá zhruba takto. V obou podobách nosí na prostředníčku stříbrný prstýnek. V době těhotenství nosí ovšem více volné oblečení a tenisky, aby si nezpůsobovala ještě více bolestí. Její váha se v tomhle období pohybuje na váze okolo sedmdesáti kilogramů, což je rozdíl 7 kilogramů od normální váhy.
      - Přeměna Když se přemění tak má ještě delší vlasy, však má je většinou hozené na stranu a jsou rudé barvy, hodně takové světle rudé, která může mít však i tmavě rudou barvu, záleží na úhlu pohledu. Její oči jsou pak rudé a zorničky v nich jsou stažené, jako u nějaké šelmy. Pokud jde o nějaké extra přidané věci tak má docela dost velká huňatá ouška taktéž barvy vlasů, dokážou zachytit docela dost zvuků. Místo kostrče má docela dost dlouhý huňatý kočičí ocásek taktéž rudé barvy, však jediné co je divné jsou pařáty místo dolních končetin tedy spíše místo plosek. Chodí často oblečená do jejího typického oblečení, upozorňuji, že plášť je opravdu z peří.

    - Dodatek:
      - Miluje rudé růže
      - Někdy si zapálí, tedy pokud může.
     - Momentálně je v 6 měsíci těhotenství.
     -I v době těhotenství se snaží tančit.

    - Kontakt:
      - FaceBook: Lucie Pechrová
     

    - Ostatní postavy: Nickolas Hawkins, Siriah Nighwish, Serenity Morgenstern
    avatar
    Darla Carpentner
    Admin

    Poèet pøíspìvkù : 148
    Join date : 17. 11. 16

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Darla Carpentner za Tue Sep 05, 2017 9:31 pm

    Jméno: Satchel

    Přezdívka: Saty, El, ...

    Příjmení: Bawden

    Věk: 20

    Pohlaví: Žena

    Druh/rasa: Čarodějka

    Povaha: Už na první pohled je vidět, že je to přátelská a milá osůbka která se velmi ráda seznamuje s novými lidmi. Snaží se s každým vycházet dobře a pokud to nejde, snaží se alespoň o to, aby mezi ní a tím dotyčným bylo alespoň příměří. Pokud už se ale dostane do nějakého toho konfliktu, snaží se to buď urovnat nebo couvne a chvilku to nechává být. Stejně jako má mince dvě strany tak i Satchel má své "zlé" já. Pokud jí něčím urazíte, nebo nějak ublížíte jí či jejím blízkým, tak na to jen tak nezapomene a v případě že se jí to opravdu dotkne, vyjede po vás. V té chvíli je z ní potvora která by byla schopná jít i přes mrtvoly jen proto, aby vám to vrátila nebo aby vám dala jasně najevo že tohle si k ní příště už nedovolíte. Ale je nutné i dodat že je celkem odvážná ale co si budeme povídat. Ani ta odvaha není všechno.
    Jinak je i velmi otevřená a obětavá. Dobro svých přátel staví na první místo a nikdy nenechává nikoho na holičkách když ví, že její pomoc opravdu potřebuje. Občas je možná i trochu naivní ale řekněte mi, kdo není.

    Minulost: Narodila se v malém městečku, kde se svými rodiči žila spokojeným životem. Už jako malá byla velmi nadaným dítětem, kterému šlo kreslení i zpěv. Také velmi ráda sportovala. Rodiče jí věnovali všechen volný čas co měli, a díky tomu měli ke své dceři opravdu blízko. Saty měla spoustu přátel a díky tomu, že byli její rodiče bohatí, dostávala i spoustu věcí. Rodičům nikdy nic neřekla, ale vadilo jí to. Pro její rodiče znamenali peníze druhou nejdůležitější věc v jejich životě, což podle Saty bylo špatně. Její matka pracovala jako návrhářka oblečení pro vyšší společnost a její otec vlastnil několik větších firem ve státech. V 15 letech ji přihlásili na uměleckou školu která se nacházela v 80 km vzdáleném městě. Přes týden byla ve škole a doma byla jen o víkendech. Od té doby k ní rodiče už tak blízko neměli, trávili s ní méně času a po narození její sestry jí odsunuli až na třetí místo. První byla malá Sophie a na druhém místě byly peníze. Satchel se tedy stáhla do sebe a více se soustředila na školu. Vždy když byla doma, soustředila se na kreslení a malování nebo cvičila. Po dokončení školy se její obrazy začali objevovat i v menších galeriích, což považovala za první větší úspěch. V 16 letech se dozvěděla o rodinném tajemství. Její otec nebyl zase tak normálním člověkem, přičemž to chtěl před svou dcerou utajit, ale bohužel. On se zřekl magie úplně ale Satchel si řekla, že ovládání svých sil bude lepší. Pomáhala jí s tím babička, která bohužel rok poté zemřela.
    V den jejích 20 narozenin jí rodiče překvapili obrovskou oslavou, na kterou pozvali všechny její přátele a příbuzné. V ten den rodičům odpustila to, jak ji v posledních letech odstrkovali.

    Inventář: Povětšinou má na sobě džínové šortky, tílko a košili. Výjimkou jsou zimní měsíce, to přejde na kalhoty a mikiny. Jinak se téměř nic nemění. Celoročně nosí černé tenisky. Dále má u sebe pár drobností, které má v tašce přes rameno, kterou nosí neustále u sebe. V tašce má také schovanou knihu, kterou nedává nikdy z ruky. Nemá žádné trvalé bydliště, spíše se jen potuluje po světě.

    Obrázek:
    FC - Mandy Jiroux
    https://a1-images.myspacecdn.com/images03/2/83715a3a592242859f8c92b8821dde65/300x300.jpg

    Vzhled: Dlouhé, trochu zvlněné hnědé vlasy sahající do půli zad. Oči má světle hnědé, občas to ale na slunci vypadá, že jsou světle zelené. Má štíhlou postavu, měří 168 cm a váží 52 kilo. S ohledem na to, že je to dívka, má celkem sílu kterou získala běháním a posilováním. V uších má drobné stříbrné naušnice, na pravé ruce spoustu různých náramků které dostala od přátel a rodičů a mají pro ni hluboký význam. Na prostředníčku se jí leskne stříbrný prstýnek který dostala k 18 narozeninám od matky. Nejraději nosí džínové šortky, barevná tílka, různě barevné kostkované košile a černé tenisky, takže pokud není vyloženě zima, často ji potkáte v tomhle oblečení.

    Magie: Ačkoliv je schopná plně ovládat léčení a živel větru, tak s ohledem na svůj věk nemá zrovna moc zkušeností a proto má u sebe i knihu, která jí v případě nouze pomůže.

    Dodatek: Prozatím nic.

    Kontakt:
    Email: nechodím tam ^^
    - Howrse: Rinn Carstairs
    - Skype: heh, zapomněla jsem xD
    - FaceBook: Anežka Nová
    - Ostatní postavy: Talla Cyan, Nero Haider

    Sponsored content

    Re: Potvrzené registrace

    Příspěvek pro Sponsored content


      Právě je Sun Sep 24, 2017 4:03 pm