Fantasy World

Fantasy tRPG


  • odeslat nové téma
  • Odpovědět na téma

Fabian a Snow- město

Share
avatar
Snow Cather Aleksei

Poèet pøíspìvkù : 2
Join date : 01. 07. 17
Age : 51

Fabian a Snow- město

Příspěvek pro Snow Cather Aleksei za Mon Jul 03, 2017 12:53 pm

Les- město (varování: v textu budou sprostá slova.)
Ráno začalo jako každé jiné. Vzbudila se s výkřikem docela dost bolestným a vymrštila se do sedu stejně rychle jako se probrala. Zatnula ruce v pěst a zhluboka dýchala, noční můra která se pořád opakovala jí nedala spát, bylo to o jejím neúspěchu.. o tom jak svojí rodinu nedokázala prostě zachránit ani když chtěla. Něco jí strčilo do ruky a ona se na stvoření koukla. Byl to Flame, kterého svým křikem probrala. Na tváři se jí na pouhou sekundu rozlil úsměv, pak se zase tvářila stejně chladně jako vždy. Zvedla se a položila jednu nohu na chladnou podlahu, sledovala jak má svaly na ní docela dost výrazné. Hmátla rukou pro ortézu na ten její pahýl a ušklíbla se, když si ho na ní nasazovala. Pak jen hmátla pro svojí umělou ruku a jala se do nasazování taky, hned jak to bylo tak zahýbala prsty, aby se to zase zprovoznilo. "Neplatila sem za tebe jeden meloun, aby si dělala takové kraviny!" Vypěnila, když se jí to napoprvé nepovedlo, však pak už to zase fungovalo normálně. Vydala se ke klecím svých mazlíků do kterých jim nasypala jejich oblíbené jídlo a pak se vydala se obléct. Vzala si však něco jiného než běžně nosila, docela upnuté džíny zvýrazňovali jinak její hezkou postavu a onu kovou konstrukci nohy. Ušklíbla se a vzala si docela dost krátké triko, které odhalovali více než by mělo a spokojeně se ušklíbla. Pak se vydala do kuchyně, kde do sebe hodila jeden toust a hrníček kávy, která již dlouhou dobu pro ní byla jako života budič. Pak se vydala k motorce. Nasadila si potřebné věci a nasedla na ní. Nastartovala a vydala se směrem k městu. Barák zamknutý měla a tak jí to mohlo být jedno. S rachotem jela lesem a užívala si tu rychlost, kterou mohla vyvinout a nikdo na to nepřišel. Pak přijela na cestu k městu a ještě více zrychlila, předjížděla ostatní jedoucí auta a ukazovala na ně prostředníček, přeci jen ona tu byla královna a ona mohla všechno. Dostala se do města a zaparkovala na jednom docela dost dobrém místě. Vypla motor a sesedla z motorky, kterou si postavila. Sundala ze sebe věci a hodila je do brašny, kterou zamkla. Pak se vydala ulicí na botách na podpatku. To oko měla přikryté páskou, aby nikdo nic neviděl. Někdo do ní vrazil. "Můžeš dávat pozor, ty hovado? Nebo máš mozek v prdeli?" Její hlas byl chladný a nepříjemný. Jaký debil si do ní mohl dovolit vrazit? Jistě někdo, kdo neměl mozek na správném místě. Čekala tedy na jeho odpověď.
avatar
Fabian Avron

Poèet pøíspìvkù : 83
Join date : 27. 06. 17

Re: Fabian a Snow- město

Příspěvek pro Fabian Avron za Tue Jul 04, 2017 9:34 am

Město


S hlavou zarytou v oblacích jsem šel po ulici města. Kolem mě procházeli lidé, většina z nich ze mě cítila jistý respekt a proto se mi vyhýbali. Ostatní mě prostě obešli už z principu. 
Na sobě jsem měl bílé tílko, přehozené kostkovanou košilí na které se střídaly barvy cihlově oranžové, bílé a lehce našedlé. Rukávy byli ohrnuté nad lokty, takže bylo vidět moje tetování na levačce. Kalhoty byli světlé, šedé rifle a boty poměrně obyčejné tenisky. 
Palci jsem byl zaháklý za kapsy kalhot, když jsem ucítil vibrovat mobil v kapse. Vyndal jsem si mobil z kapsy a přečetl jméno na displayi. Marcus. Marcus byl můj zaměstnavatel, můj šéf. Ale když se na to tak podívám..spíš jsem to byl já, kdo rozkazoval. Zvedl jsem hovor a mobil přiložil k uchu. "Nooo,co zase chceš?" Ozval jsem se okamžitě nevrle. "Ty máš zase náladu..potřebuju pomoc v kanclu s papírama." Protočil jsem nad tím oči. "Nemáš od toho náhodou sekretářku?" Při myšlence na blondýnečku co mu tam pobíhala a krom špulení půlek byla vyloženě neschopná mi došlo proč. "Jsi můj zástupce, potřebuju tě tu..jednou za čas tě zavolám na pomoc a nemůžeš?" Zněl zklamaně. Několikrát jsem se nadechl, nechtěl jsem tam. "Zkus to nějak zvládnout.." Zaúpěl jsem si a zastavil se na místě. Ani ne vteřinu potom do mě někdo silně vrazil. Nevrle jsem se otočil na osobu, která mě mínila sramovat. Pak jsem se zašklebil a odvrátil pohled na budovy na protější straně silnice. Nadávala hodně nahlas, takže to Marcus musel dobře slyšet. Opět jsem se věnoval hovoru. "Jestli mi vyjde čas tak se ukážu. Musím teď vyřešit něco strašně důležitého." Svolil jsem nakonec. Neměl jsem toho mít na dnešek moc, tudíž bych tam během hodiny měl dojít, jednoduše jsem pak hovor položil a otočil se na dívku..asi, bůh ví jestli jí náhodou něco nepřebývalo když jí toho tolik chybí a nevrle se na ni zašklebil. "Když se na nás dva podívám tak musím říct, že absenci mozku bych čekal spíše u tebe." Zavrčel jsem na ni nerudně, mezitím co jsem schovával mobil do  kapsy. Pak jsem si ji pořádně prohlédl. To že neměla ruku ani nohu mě cvaklo stejně rychle jako páska přes její oko.
avatar
Snow Cather Aleksei

Poèet pøíspìvkù : 2
Join date : 01. 07. 17
Age : 51

Re: Fabian a Snow- město

Příspěvek pro Snow Cather Aleksei za Tue Jul 04, 2017 12:37 pm

Město
Pozvedla obočí a propalovala ho pohledem. Musela se tomu zasmát, opravdu si tenhle blbec myslel, že by to tuhle princeznu mohlo urazit? Starou Snow.. té by se to sice dotklo, ale téhle ani omylem. "Ou, pán si musí rýpnout do někoho, kdo je fyzicky tak moc dokonalý jako já? Chlapečku, vím že žárlíš, ale je to ubohé hledat nedostatky v tom, že mi něco chybí. Přála bych ti, aby ti někdo taky něco sebral. Potom by tě ta tvoje nafrněnost tak moc přešla. Ty jsi jen bezpáteřní slimáček, který si jistě počítá zářezy za každou holku a obmotává si každou okolo prstu a pak s ní je do doby dokud nemáte sex. Myslíš si o tobě, že jsi nejlepší, ale při tom seš takový ten přetvařovací idotek, který se musí přetvařovat aby byl ten nejlepší.  Jsi tak moc ubohý až to bolí." I po dobu, co mluvila byl na jejím obličeji kamenný výraz neznačící nějakou emoci. Tohle jak rozeznat osobu jí naučil TALON jen pouze z hlasu, postoje a prvotních vět. Cítila z něj však bolest z minulosti, kterou se tak bezvýrazně snažil skrývat. Poznala moc dobře tenhle postoj, který k ní samotné přitostl a nedovoloval jí se chovat jinak než takhle. Však ona tu byla královna a on to musel pochopit. "Tak hele, dítě, chápu že se ti něco stalo v minulosti, ale opravdu je neslušné dovolovat si na tak dokonalou osobu jako sem já! Omluv se a já ti to zapomenu. Bylo by blbé se honit po hlavě někoho tak bezvýznamného jako si ty." Zamručela a začala si kontrolovat z nudy nehty na ruce. On nemohl od ní nic poznat, byla jako chladná skála s ještě více chladným hlasem nasáklým chladem a nechutí ke všem okolo. Ozval se slabý hrčivý zvuk jak se mechanická tělíska v ruce hýbala, aby si uvolnila. Nebyla tak sice taková pohyblivost jako s normální rukou, ale stejně se držela. Nikdo jako tenhle bezpáteřní idiot se do ní nebude navážet, na to je ona až moc dokonalá. Noha na ohýbání byla již o trochu lepší a tak jí stáhla aspoň blíže ke svému tělu, aby vypadala ještě více vážněji. Ostatní muži se na ní koukali a mnohkdy i ženy, přemýšleli jestli někdo jako ona může dále žít a jestli její srdce nebylo nahrazeno stejnou kovovou částí jako ruka a ona. Vypadala pořád stejně, modré oči jej bez emocí sledovali, hruď se jí v šatech zvedala, zraněná ruka byla blíže k tělu a ta normální visela volně podél těla. Postoj nohou byl normální a podpatky jí přidávali dobrých deset centimetrů. Tyč měla zavěšenou u pasu, vypadala teď jako nějaká kovová rourka na bůh ví co, ale nějakého prasáka by mohla napadnout jen jedna věc. "Došla ti slova, mladej?" Zeptala se po chvíli toho, co jen tak mlčeli asi zhruba pár sekund, ale i při téhle debatě bylo každé slovo důležité Každý člověk chvilku mlčí, ale ona byla v tomhle otravná. Hlas byl ledový stále tak moc ledový, že to v některých vyvolávalo mrazení. Opravdu jí chtěl vyprovokovat?
avatar
Fabian Avron

Poèet pøíspìvkù : 83
Join date : 27. 06. 17

Re: Fabian a Snow- město

Příspěvek pro Fabian Avron za Sat Jul 08, 2017 4:55 pm

Město

Pobaveně jsem pozvedl jedno obočí a sledoval ji. Svým způsobem se jí podařilo mě vystihnout, alespoň částečně. Jediné o čem nevěděla byl fakt, že jsem ztratil něco co pro mě bylo cennější než ruce nebo nohy, cennější než můj vlastní život. Nedal jsem na sobě znát ani náznak té bolesti, kterou byla propletená naprosto každá vzpomínka na moji malou holčičku. "Hee? Něco bych řekl, ale přišla by další trapná salva "stěrek" které nedávají žádný smysl. A popravdě, já stojím o inteligentnější společnost, pokud možno plnohodnotnou." Navíc..jak se mě tak mrská bytost jako ona mohla pokusit nazvat někým, kdo nic nikdy nedokáže? Já hergot vlastním jednu z největších firem ve státech! 
Další věta mě přinutila se začít smát. Zlomil jsem se v pase a opřel se rukama o stehna, přičemž jsem se snažil přemoct abych se nadále nesmál. "Ty..ty! Ty s myslíš, že bych se něčemu jako jsi ty omlouval?" Další salva smíchu. Rukou jsem si překryl nos a ústa. V očích mi ale zářila dravá jiskra. Tohle mě bavilo. "Nechci ti nic říkat, když jsme se srazili, já jsem stál na místě, to ty jsi šla. Máš to dobře seřízené? Asi ti to trochu uhýbá k levé straně." Vysmál jsem se jí znovu a poté udělal pár kroků kolem ní, přičemž mi rameny pořád cukal smích. 
Hned na to se ale ozvala znovu a já opět propukl v smích. Nevěděl jsem proč mi přišla tolik směšná, možná proto, že byla tak moc tupá a tak moc namyšlená. "Neřekl bych, že mi došla slova, spíš nevidím důvod se zahazovat s něčím jako jsi ty." Smál jsem se i nadále a pomalu pokračoval v cestě. V tu chvíli mě napadlo jak bych ji mohl před přihlížejícími potopit ještě o něco více. "Jo a počkej.." Zamumlal jsem ještě a zastavil se, v kapse jsem vyhrabal šekovou knížku na kterou jsem vypsal "menší" sumu a hodil papírek za sebe. Pro mě suma byla zanedbatelná, vyloženě korunová položka. Pro jiné to byli peníze které nevydělají ani za jeden rok. "Nech si to u někoho opravit, cyborgu." Zasmál jsem se ještě a pokračoval v cestě pryč. Moc dobře jsem věděl kolik lidí nás sledovalo a viděl jsem i to, kolik lidí se smálo spolu se mnou a kolik lidí se na mě dívali jako na odpornou bytost za to, jak jsem se choval k té mrzačce, mě ale ani jedno nezajímalo. 
V kapse mi znovu začal zvonit mobil a tak jsem jej zvedl, přičemž jsem za divoké gestikulace odcházel. "Promiň, dal jsem se tak trochu na charitu..už jdu." Smál jsem se do mobilu hlasně. "Co?" Vyptával se Marcus.

Sponsored content

Re: Fabian a Snow- město

Příspěvek pro Sponsored content

  • odeslat nové téma
  • Odpovědět na téma

Právě je Sun Sep 24, 2017 3:55 pm